Hlavní navigace

Před dvaceti lety jsme byli nadšení z toho, co všechno Linux umí

Petr Krčmář

Na Linux jsem definitivně přešel v roce 1998. Byla to úplně jiná doba, instalace se ladila pro konkrétní hardware, software se nosil na disketách a všechno bylo nové a neznámé. Jak na to vzpomínám?

Doba čtení: 7 minut

Sdílet

O Linuxu jsem poprvé slyšel někdy v roce 1996, kdy mi o něm řekl během jedné z našich dlouhých debat kamarád Radim. To jsem ještě bydlel v Karviné a on pracoval na Okresním úřadě a měl tedy přístup k technice a hlavně pevnému internetovému připojení rychlostí 64kbit/s. Od něj do širokého okolí proudily informace, články i soubory různého druhu.

Já jsem v té době byl student střední školy a po éře osmibitů (ZX Spectrum, samozřejmě) jsem už měl doma vlastní PC. Byla to 386 DX na 40 MHz, se 4 MB paměti a 40MB diskem. Provozoval jsem na tom tehdy samozřejmě MS-DOS, disk byl kvůli nízké kapacitě komprimován pomocí programu doublespace.

Připomeňme, že to byla doba, kdy počítač zdaleka neměl doma každý, dostával se tehdy teprve pomalu do firem. Školy byly vybaveny různě, naše průmyslovka na tu dobu velmi slušně, ale základní školy měly ještě obvykle jen nějaký ten osmibit. Internet byl něco velmi vzdáleného a nedostupného, čemu pánové v televizi předpovídali budoucnost.

Docela přesně si pamatuji, že první distribuce, o které jsem od kamaráda slyšel, byl ZipSlack. To byl Slackware upravený pro 100MB diskety ZIP. Takový hardware jsem si tehdy samozřejmě nemohl dovolit, občas jsme ale služební mechaniku používali pro přenos nějakých větších dat. Ta mechanika byla externí a připojovala se k paralelnímu portu.

Externí mechanika ZIP – 100 MB na jedné disketě!

První setkání

O Linuxu jsem tehdy slyšel neuvěřitelné věci: že je to opravdový unixový systém, multitasking zvládá fantastické věci, celé je to stabilní jak Sluneční soustava a rychlé je to jako blesk. Čím víc jsem o tom slyšel, tím víc mě to zajímalo a rozhodl jsem se Linux vyzkoušet na svém počítači.

První volbou byl Monkey Linux, jehož výhodou bylo, že se dal rozbalit do adresáře v DOSu a pak normálně spustit. Těšil jsem se na to moc, přinesl si pár disket, rozbalil, spustil a nic. Start mi selhával a já si marně lámal hlavu nad tím, proč to končí na kernel panic. Došlo mi to až za pár dnů: obsah disku byl komprimovaný a když jádro převzalo kontrolu nad hardwarem, zmizel z paměti DOS i s ovladačem umožňujícím dekompresi. První pokus byl tedy neúspěšný.

Od souseda jsem si ale velmi rychle půjčil druhý disk, naformátoval opět jako FAT, rozbalil Monkey a ono to jelo! Opravdu to fungovalo, běželo to hladce, software se dal doinstalovat, ale to bylo tak všechno. Protože jsem o Linuxu dohromady nic nevěděl, neuměl jsem se v něm vlastně moc pohybovat, natož použít software k něčemu smysluplnému. Na první pokusy to ale bylo fajn, přesto jsem zůstal v DOSu s tou hromadou software, co pro něj existovala.

Generální partner speciálu Žijeme 20 let Linuxem

ACTIVE 24 je tradiční webhostingová společnost s více než dvacetiletou historií. Poskytuje komplexní hostingové služby pro živnostníky, malé a středně velké firmy i jednotlivce. Soustředí se na vysokou technickou úroveň služeb a kvalitní zákaznickou podporu. Pro své servery využívá primárně moderní datové centrum Tower v Praze na Žižkově.

Lepší počítač

V roce 1997 jsem od spolužáka Petra odkoupil starší desku s procesorem 486 na 66 MHz (po přetaktování na 80 nebyla stabilní) a tuším 16 MB paměti. Na pravidelné nedělní burze v Havířově jsem dokoupil skříň, zdroj, 200MB disk (jupí!) a poskládal si výrazně lepší stroj, než jsem měl doposud. Kvůli škole jsem si taky pořídil inkoustovou tiskárnu (myslím) Canon BJ-220.

Zároveň s tím jsem se rozhodl, že je čas přejít na ten nový operační systém, o kterém všichni mluví. Přinesl jsem si na 35 disketách Windows 95 a nainstaloval. Neplatil jsem za ně, diskety mi nahrál kamarád. Tak se to tehdy prostě dělalo všude. Psal jsem na tom protokoly do školy, občas něco pro rodiče, zahrál si pár starých her. Klasika.

Kromě toho jsem ale četl různé věci, které mi dodával zmíněný kamarád z úřadu. Nosil nám na disketách různé články, návody, dokumentaci a podobné věci. Mám hodně v paměti Decentní úvod do Linuxu a Hubičkovy školičky. Hltal jsem tehdy každé slovo. Považte:

Když jsme u X Window, jednou jsem potřeboval přehrát kamarádovi na jeho pakovaný disk pod dosem hru, která byla u mně přes síť. Protože on zrovna obědval, připojil jsem se na jeho počítač pod linuxem, připojil můj disk do jeho systému přes síť, spustil si u něj emulátor dosu, který jsem přesměroval na moji obrazovku a vzdálené jsem spustil pod nortonem kopírování z mého disku na jeho pakovaný. Abych se nenudil, pustil jsem si dooma. Holt multitasking.

Takhle úžasnou věc přece chcete taky!

Podívejte se, jak v té době vypadal linuxový desktop:

Definitivně k Linuxu

Nějakou dobu jsem na těch Windows 95 fungoval, ale nějak to nebylo ono. Stabilní to nebylo, kontrola nad tím nebyla, problémy se řešily přeinstalací, vidět do toho nebylo, prostě mi v tom systému nebylo pohodlně. Byl jsem spíš pořád ještě srdcem v DOSu a zároveň nadšený z Linuxu.

Během roku 1998 jsem se tedy definitivně rozhodl, kamarád přinesl vypálené CD s distribucí Red Hat Linux 5.2 a já jsem přešel. Střihem, bez dualbootu, bez nostalgie. Prostě jsem se jednoho dne rozhodl, spálil mosty a byl ze mě linuxák. Od té doby jsem už nikdy Windows na žádném svém počítači neměl, znám ten systém jen z doslechu a z toho, co vidím okolo. Není to potřeba, v unixovém systému je mi dobře, vyznám se v něm, mám ho na serverech, routerech i desktopech. Jsem v něm doma.


Autor: Paul Waterman

Red Hat Linux 5.2

Postupoval jsem přirozeně po verzích Red Hat Linuxu, jak se objevovaly. Využil jsem přesně výhody toho, co zkušení vždycky radí začátečníkům: použij to, co má okolí a někdo, kdo ti může poradit. Postupně tedy přišel Red Hat řady 6, pak legendární 7 a to jsem se začal rozhlížet po jiné distribuci. V té době už jsem totiž v Karviné nebydlel, měl jsem jiný počítač a změny v Red Hatu se mi tenkrát nějak nelíbily. Nevím už přesně proč, třeba si na tohle období lépe vzpomene nějaký jiný pamětník, ale jak se blížil RHEL a Fedora, velká část uživatelů původního Red Hat Linuxu měnila přístav. To byl i můj případ.

Nastoupil jiný kamarád, který se shodou okolností jmenuje také Radim. Toho jsem poprosil, aby mi na univerzitě stáhl nejnovější Debian 3.0 Woody, který byl tehdy tuším na sedmi CD a obsahoval obrovskou kolekci software. Protože jsem doma neměl připojení k internetu, byla to parádní volba, u které jsem už zůstal. Jsem přes 20 let linuxákem a z toho 17 let používám Debian.

Internet všechno změnil

Potom se samozřejmě stala obrovská spousta věcí, všechno se vyvinulo, změnilo a dostalo na skvělou úroveň. Máme hardware s obrovským výkonem, disky s gigantickou kapacitou a počítače jsou levné a umí toho tolik. Největší změnu ale přinesl internet, jeho dostupnost a rozšířenost.

Jsem jedním z těch, kteří si nástup dobře pamatují, takže pořád ještě vnímám internet jako věc, která změnila svět a přinesla nový způsob komunikace. Nemyslím tím teď natáčení nesmyslných videí, focení oběda na sociální sítě a šíření vlezlých písniček. Tohle mě naštěstí pořád míjí a umím se tomu bez problémů vyhýbat. Myslím tím ryzí lidskou komunikaci, produktivní komunikaci, která vede k rychlému řešení problémů, výměně zkušeností a programování nového software.

Internet je dráha, která umožnila počítačům skutečně vzlétnout. Najednou ty oddělené ostrovy často používané pro hraní karet získaly nový smysl, naučily se komunikovat a začaly se používat úplně jinak a k novým účelům. S tím také přišla pravá doba pro Linux, který začal být nasazován prakticky všude, protože najednou byly potřeba servery, routery, firewally a spousta nástrojů, které jsme bez sítí neměli.

Ještě později se stala dostupnou virtualizace a s tím přišla nabídka dostupných řešení pro každého, kdo by chtěl provozovat vlastní server. Ať už nadšený jednotlivec nebo třeba firma. Tím opět nabral Linux na otáčkách a tenhle trend pokračuje. S dostupností virtualizace, kontejnerů, cloudových poskytovatelů VPS je možné snadno stavět zajímavé infrastruktury pro různá použití. A to je dobře!

Dostupné a běžné technologie umožňují tvořit

Od prvních krůčků s kompilací vlastního kernelu a řešení úplně elementárních problémů jsme se dostali k tomu, že je Linux běžnou součástí mnohem větších řešení. Právě to, že je to běžná a dostupná věc, nám umožňuje se posunout dál. Nemusíme se nimrat v titěrnostech, aby to vůbec nějak jelo. Tohle je vyřešená věc a můžeme se soustředit na to, co s tím dál. Jak to propojit do většího celku, jak tím vyřešit nový problém.

Na začátku bylo nadšení z toho, co všechno to umí a co by to teprve umět mohlo. Linux nezpůsobil příchod internetu ani nárůst výkonu počítačů a jejich zapojení do našich běžných činností. Jen s tím vším dokázal udržet krok a byl tu, když ho někdo potřeboval ve správnou chvíli použít. Od routeru až po dnešní masivní nasazení v mobilních telefonech.

Důležité je, že tu byli a naštěstí stále jsou nadšenci, které bavilo posouvat věci dál, zkoumat možnosti současného světa a techniky a přispět vlastním kouskem k tomu, aby byly věci lepší. Když se naučíte správně dívat a budete přehlížet ten nepodstatný šum kolem, zjistíte, že je tu pořád spousta skvělých lidí, kteří chtějí od světa víc. Na těch to vždycky stálo.