Hlavní navigace

Příchod hackerů: dálnopisná síť

3. 5. 2016
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

Rezervační systém Sabre, který pro American Airlines vyvinuli na přelomu 50. a 60. let v IBM, byl revoluční v řadě směrů. Velkou novinkou ale bylo spojení pomocí spínané dálnopisné sítě.

Přestože byl Sabre navržen pro použití jedním leteckým přepravcem, jeho nasazení v American Airlines od počátku počítalo s postupným propojováním a provazováním s dalšími aerolinkami, ale také ubytovacími zařízeními, cestovními kancelářemi, autopůjčovnami apod. V době dlouho před nástupem internetu byl v podstatě jedinou dostupnou komunikační technologií dálnopis. V IBM jej ale pro potřeby Sabre upravili tak, aby bylo možné řadu funkcí, včetně obousměrné komunikace s řadou poboček, plně automatizovat – jak vysvětlují ve své úvodní studii z roku 1961 W.R. Plugge a M.N. Perry z American Airlines:

Dálnopisná komunikace

Požadavky na navazující spoje u jiných aerolinek, požadavky na pronájem aut, služby cestovních kanceláří nebo hotelů a taxi mohou být zadány přímo na konzoli rezervačního agenta. Pokud mají požadavek provést American Airlines, bude přenesen systémem Sabre do kanceláře v příslušném městě. Pokud má být předán jiným aeroliniím, bude odeslán jako dálnopisná zpráva na příslušné kontaktní místo. Dopravci, kteří jsou oprávněni prodávat místa na letech American Airlines, oznámí každé prodané místo dálnopisnou zprávou. Jakmile je dosaženo určitého stupně obsazenosti, Sabre automaticky vytvoří a pomocí dálnopisů rozešle zprávu o ukončení prodeje daného letu. Systém musí být pochopitelně schopen přijmout a interpretovat všechny typy zpráv, které sám vytváří. Zajímavým a neobvyklým příkladem celosvětové spolupráce v odvětví je vznik strojově zpracovatelného systému výměny zpráv, který přesně specifikuje formát a způsob přenosu těchto zpráv – jeho vývoj řídí Air Transport Association of America (ATAA) a Internanational Air Transport Association (IATA).

Úryvek ze zprávy AA o připravovaném systému Sabre

Zde by bylo možná na místě udělat malou odbočku k historii dálnopisu, protože je to ale téma obsáhlé a zajímavé, vrátíme se k němu časem v samostatné minisérii. Místo toho se zaměříme na to, co SABRE od počátku činilo jiným: byly to právě ambice American Airlines udělat z něj kontinentální on-line systém, který by uměl víc, než jen pouhé rezervace sedadel na jimi operovaných letech. Ostatně již citovaná zpráva z roku 1961 naznačuje, že celý systém lze do budoucna používat pro řadu původně neplánovaných funkcí – o nich ale až za chvilku.

Konzole Sabre (zde ve verzi pro Delta Air Lines) – dálnopisný terminál a nad ním informační letový panel, napravo pak sada tlačítek pro rychlé zadání a také telefon.

Téměř terminály

Těmi původně plánovanými byly skutečně jen vlastní rezervace – tedy počet již obsazených a volných míst na letech AA, které jsou v systému vedeny, aktuální informace o plánovaných letech (letový řád), paměť s požadavky a vzkazy pro 1100 rezervačních agentů a vlastní programy a aplikace s předpokládanou velikostí 100 tisíc slov.

První generace konzolí, tedy jakýchsi terminálů pro rezervační agenty, tak byla navržena vlastně jen pro funkce, které souvisí s vlastní rezervací letů. Konzole s dálnopisným terminálem (toto označení berte s rezervou, možnosti dálnopisu coby terminálu byly v případě Sabre velmi úzce vymezeny) sestávaly z informačního panelu, sady tlačítek pro rychlé zadání vstupních dat a vstupně/výstupního elektrického psacího stroje (který vlastně plnil funkci displeje – tak jak to bylo počítačů v 50. a počátkem 60. let vcelku běžné). Každý rezervační agent měl k dispozci sadu kódovaných letových informačních karet, obsahujících informace o všech letech AA a některých navazujících letech dalších dopravců. Pro ověření dostupnosti místa a provedení rezervace bylo třeba odpovídající kartu vložit na informační panel a tím se automaticky v počítači vyhledaly informace o volných místech na letech, které karta pokrývala. Tlačítka na informačním panelu označující sloupce a řady pak sloužila pro výběr konkrétního letu z dané karty a tlačítka na ovládací konzoli pro rychlé zadání pak sloužila pro určení data letu, počtu rezervovaných míst a druhu akce (ověření volných míst, rezervace, zrušení rezervace). Následná odpověď o dostupném letu či provedené rezervaci se zobrazila buď pomocí světel na informačním panelu, nebo vypsala na elektrickém psacím stroji. Při rezervaci pak agent pomocí psacího stroje zadal do systému jména cestujících a případně jejich telefonní čísla.

Sabre využíval pro komunikaci mezi centrálními počítači a konzolemi rezervačních agentů speciální spínanou dálnopisnou síť o celkové délce bezmála dvacet tisíc kilometrů. Díky spínanému multiplexnímu přenosu pomocí tzv. mulcomů bylo možné z výpočetní centrály v New Yorku vést jen deset dálkových telefonních linek. Mulcomy zajišťovaly jak odesílání zpráv jen na příslušný koncový terminál, tak buffering zpráv směřujících zpět do centrálního počítače – ty byly přenášeny každých 500 milisekund postupně od nejvzdálenějšího mulcomu směrem k výpočetnímu centru.

Dálnopis TimeShare se čtečkou děrné pásky – dálnopisné stroje byly před nástupem monitorů používány často jako počítačové terminály.

Víc než rezervace

Vedle samotných rezervací umožňoval Sabre také sestavovat čekací listiny na obsazené lety a také informace o plánovaných odletech a odchylkách – zpoždění odletu nebo příletu probíhajících letů – tyto informace byly ale zpočátku k dispozici jen na telefonický dotaz. Systém také pochopitelně hlídal, zda si zákazníci vyzvedli objednané letenky, a pokud jim prošla lhůta, kdy tak měli učinit, byly rezervace automaticky rušeny a místa opět dána k dispozici rezervačním agentům. Díky zaznamenaným jménům bylo poprvé možné automaticky sestavovat seznamy cestujících pro snadnější a kontrolu při nástupu (na počátku 60. let ještě neexistovaly dnešní složité nástupní a bezpečnostní procedury). Veškerá data byla navíc uchována v elektronické podobě na magnetických páscích a bylo možné vytvářet provozní a letové statistiky. Dnes se nám to vše může zdát jako samozřejmost, ale na přelomu 50. a 60. let byla elektronizace a digitalizace těchto procesů naprostou revolucí. Ta skutečná revoluce ale teprve čekala za rohem a autoři studie jí opatrně naznačovali v pasáži nazvané „Některé z oblastí, jež mohou v budoucnu těžit ze zpracování dat v reálném čase“ – jednalo se zejména o zákaznické služby, řízení letových operací a údržby.

Zákazníci se mohli těšit zejména na možnost rezervace konkrétních míst, automatického výpočtu ceny letenky nebo tisku letenky na rezervačním terminálu, ale také na kvalitnější služby dohledání ztracených či zatoulaných zavazadel. V oblasti řízení vlastních letových operací se jednalo jednak o funkce pro optimalizaci nákladní přepravy, ale také o možnost využít systémy Sabre v oblasti řízení letového provozu včetně simulace dopadu mimořádné události (například přerušení letů kvůli počasí) a způsobu, jak následně vrátit provoz k normálu. Zvláštní pozornost byla také věnována možnostem reportingu a řízení pomocí výjimek (dnes bychom asi hovořili o funkcích typu business intelligence). Již na počátku se navíc počítalo s automatickým zasíláním důležitých informací o provozu AA třetím stranám – zejména cestovním kancelářím.

Ambice Sabre nebyly malé – během 60. a 70. let se ale postupně naplňovaly. Již v polovině 60. let se Sabre stal největším privátním systémem pro zpracování dat na světě (větší byly v té době pouze systémy používané americkou vládou). Sabre byl také prvním systémem této velikosti který obsahoval první náznaky CRM, jak popisuje článek z časopisu Fortune z roku 1964:

Pro potenciálního cestujícího z LA, který volá na rezervační přepážku American Airlines, se zdánlivě nic nezměnilo. Přesto během dvou a půl vteřin, které uplynou mezi jeho otázkou a prvními slovy odpovědi rezervačního agenta, se stal zákazníkem počítačového systému v ceně přes třicet milionů dolarů, který mu nejen zarezervoval požadovaný let až rok předem, ale navíc poté, co získá jeho jméno, bude udržovat informace o celé jeho cestě – včetně objednaných jídel, pronájmu aut či navazujících letů až do okamžiku, kdy dorazí do cíle.“

root_podpora

Z článku v magazínu Fortune, 1964

Byl to ale stále jen začátek, o deset let později se Sabre dostal do „rukou“ cestovním agentům a o dalších deset let později, v roce 1985, i samotným zákazníkům prostřednictvím služby CompuServe. S rychlým vývojem ale přišly i první kontroverze a skandály – tušíte správně, příběh Sabre ještě nekončí.

Odkazy

Byl pro vás článek přínosný?