Hlavní navigace

Proč jsou monopoly problém: pár střípků z Google a politiky

22. 5. 2019
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

 Autor: Depositphotos
Google spolu s dalšími společnostmi ukončil spolupráci s čínským Huawei. Pro firmu to může znamenat naprostý konec na západních trzích. Současně tato skutečnost otevírá otázku po tom, jak se změnil fenomén monopolu.

Google v pondělí vypověděl smlouvu, která umožňovala čínskému gigantovi Huawei využívat systém Android, respektive jeho klíčové neotevřené komponenty. To v podstatě znamená, že nová zařízení od této společnosti budou mimo samotnou Čínu v zásadě neprodejná. Zatímco postupně strukturovaný zákaz prodeje hardwaru se mobilní divize příliš nedotkl, respektive představoval problém, který by byl řešitelný, absence funkčního operačního systému nikoli.

Americké ministerstvo později uvedlo, že stanovuje 90 dní jako přechodnou dobu, po kterou nebudou spolupráce rušeny (týká se to nejen Google, ale také třeba Intelu, Qualcommu či Broadcomu), což má vytvořit prostor pro reakce všech zúčastněných stran. Po tuto dobu může Huawei nakupovat americké služby a zboží za účelem zachování stávajících sítí a aktualizací, ale nesmí získávat komponenty pro tvorbu nových výrobků.

Budování 5G i Android

Pro jednu z největších technologických firem světa jsou poslední týdny velice problematické – postupně v některých státech byla vyřazena ze soutěže o budování 5G sítí, což je spojováno s tím, že není zřejmé, zda její vlastnická struktura není spojená s čínskými tajnými službami. Je zde ale třeba říci, že nějaká forma interakce mezi komunistickou stranou a firmou zde jistě existuje, protože v tamním prostředí se příliš jinak podnikat nedá.

V případě zbylých států, které neplánovaly takto restriktivní omezení, nastal problém jinde – v postupném zákazu prodeje součástek do zařízení, která jsou součástí 5G infrastruktury. Co přesně to bude znamenat, nevíme. Faktem je, že v současnosti tyto sítě příliš mnoho firem nestaví a lze očekávat přinejmenším značný nárůst ceny na pořízení vhodné infrastruktury. Jakým způsobem se tato skutečnost promítne do cen, nikdo dnes nedokáže odhadnout, stejně tak případná zpoždění, která budou s nutností změny dodavatele potřebná.

V obou případech je zde společný regulativní jmenovatel v podobě administrativy USA. Tato skutečnost ukazuje poměrně názorně, že jakkoli se může zdát, že technologické prostředí podléhá jen malé regulaci, situace může být dramaticky jiná v případě, že jde o Spojené státy. Tažení proti Huawei má samozřejmě více příčin, ale jednou z nich je gradující obchodní válka. Zatímco dopad celní politiky je pro většinu voličů špatně viditelný a obtížně se prodává (a má reciproční charakter, takže i USA něco stojí), sázka na zničení globální firmy, která by mohla (alespoň v rámci politického marketingu) konkurovat těm americkým, je dobře pojmenovatelná a lze ji prodat.

Rozhodnutí Google, který přestal spolupracovat s telekomunikačním gigantem, má také jistě složité kořeny, ale poměrně jasně viditelný výsledek – Huawei ztratí přístup k proprietárním aplikacím a k aktualizacím Androidu, kromě těch open source.  To na čínském trhu příliš nevadí a lze očekávat, že alespoň nějaký čas se budou telefony s Androidem bez Google v Číně prodávat s lokálními nástroji. To, co je ale obecně zajímavé je, že se Google v posledních letech podařilo v poměrně velkém množství oblastí dosáhnout monopolního postavení, které může být velice problematické.

Situace na trhu

Google dokázal s Androidem (cca 70 % trhu) v posledních letech zničit vývoj mobilní verze Windows, ale také další konkurenty, takže v současné době trh pokrývá pouze on a iOS (cca 28 % trhu), který je ale proprietární a na jiné zařízení než na to, které pochází od Apple, ho nainstalovat nelze. Existují samozřejmě projekty jako je LiteOS či PureOS, které jsou otevřené, ale jejich podíl na trhu a tedy i marketingová přitažlivost je minimální.

V zásadě téměř identická je situace u webových prohlížečů – Chrome podle Netmarketshare drží sice jen 65 %, ale tím, že skončí Edge, respektive přejde pod jádro Chromium (a Opera na něm již je) dává pečlivější pohled na výsledky jasnou informaci – Firefox disponuje asi 9,6 % a Safari má asi 3,7 %. Safari je velice zajímavý příklad, protože se zdá, že ho užívá něco mezi třetinou a polovinou uživatelů macOS.

Tyto dva příklady bychom mohli rozšířit o online reklamu, vyhledávání nebo online video. To, co je ale nutné vnímat, je skutečnost, že spojení jedné korporace a monopolního postavení může – například ve spojení s jistou politickou situací, tak jako v případě USA – generovat jisté problémy.

Implikace

Odpojení Huawei totiž není technický problém, ale v podstatě téměř úplná likvidace na západním trhu – není totiž, kam by mohla přejít. Společnost se sice nechala slyšet, že vyvíjí vlastní operační systém, ale je otázkou, zda je možné s ním reálně konkurovat aplikacím třetích stran bohatým hráčům, jako je Google a Apple. I pokud by stál na LiteOS, jde o velkou technologickou ztrátu, jejichž dohnání by stálo jen obtížně představitelné finanční (a lidské) prostředky, s tím, že Huawei na rozdíl od Google nemá k dispozici žádné zdroje příjmů, které by s mobilním operačním systémem mohla spojit.

Tradičně se při kritice monopolizace zdůrazňuje omezená inovace a omezení svobodné volby či soutěže, což je sice obecně platný argument, ale domnívám se, že ve světle posledních událostí je třeba ho rozšířit či doplnit. Předně je zde aspekt tržního postavení – Google tím, že se zbaví Huawei, přijde o část příjmů, ale zřejmě ne o příliš velkou – dojde zřejmě k posílení dalších firem vyvíjejících telefony s Androidem (odsud se poplatky tedy přibližně vrátí), případně se mohou částečně zlepšit i prodeje vlastního telefonu Pixel.

Monopol je také lákavou pobídkou směrem k administrativě, která jej může poměrně snadno použít pro své exekutivní záměry. Google nemůže jít do sporu o to, zda bude své technologie čínské společnosti dodávat nebo ne, musí se řídit pokyny vlády a zákony. Pokud by takové postavení na trhu neměl, těžko by mohl být podobnému tlaku vystaven.

Další aspekt souvisí se spojením technologie a standardizace. Například optimalizace webů je logicky podřizována tomu, co na Chrome či Chromium bude dobře fungovat, rychle, efektivně a funkčně pracovat. V zásadě nikoho dnes nemůže příliš zajímat to, zda jde o oficiální standard či jak daná věc má fungovat na Firefoxu. Jeho podíl je příliš malý. Google má v rukou spojení prohlížeče, klíčové role ve W3C (tedy standardizační asociaci) a vývojáře online aplikací. Tím získává nejen schopnost plně definovat diskurs, ale také velkou konkurenční výhodu.

V neposlední řadě je zde téma unifikace. Jedno řešení sice generuje dobrou platformu pro vývoj dalších aplikací, čímž významně akceleruje inovace (aplikace může zasáhnout větší trh, který není fragmentovaný, snáze se udržuje, je třeba jediný design, …), ale současně omezuje možnost paradigmatické změny, tedy možnosti, aby někdo přišel s něčím skutečně zásadně novým či jinakým. V případě Androidu je pak jasné, že konkurovat nativním aplikacím Google je téměř nemožné a je nutné napřít vývojářskou snahu někam jinam.

UX DAy - tip 2

Síla monopolu roste

Je třeba zdůraznit, že nemáme za cíl hodnotit, zda se Google zachoval nebo nezachoval správně, ani do jaké míry Huawei představuje bezpečnostní hrozbu. Ukazuje se ale, že existence a síla monopolů je větší, než jak jsme si mohli před deseti lety myslet. Ostatně v době, kdy se objevil první Android, asi nikoho nenapadlo (zřejmě ani Google ne), že z něj bude jednou systém, který mu vytvoří v rámci celého jeho obchodního modelu jednu z nejvýnosnějších a současně nejvíce monopolních částí. A že lákadlem pro administrativu nebude vyhledávání, tedy brána k informacím, které máme spojené s demokratickým procesem, ale prosté zrušení dohody mezi Google a Huawei.

Celá kauza ukazuje ve světle open source jednu nesmírně zajímavou věc, která by také neměla zapadnout. Nejenže monopolního postavení dosáhl otevřený operační systém (a že to není o nic lepší, než kdyby byl uzavřený), ale také skutečnost, že je spojen s proprietárními službami tak silně, že bez nich nedává žádný smysl ho provozovat. Možná bychom v budoucnu mohli a měli být opatrnější i v tom, co budeme za open source vlastně považovat. Příklad Androidu je pěkný tím, že prostá formální definice nestačí.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Vystudovaný středoškolský učitel fyziky a informatiky, ale dnes vysokoškolský pedagog technologií ve vzdělávání na KISKu na FF MU. Věnuje se především kurátorství digitálního obsahu, online vzdělávání a učící se společnosti.