Už jsem se o tom trošku zmiňoval v některé předchozí části. Za prvé se DCT dá spočítat dost rychle, ale to FFT taky (ale KLT už ne). Za druhé se u DCT mnohem více energie dostává do několika málo složek, takže výsledkem je matice s mnoha malými hodnotami (ideálně nulovými), které se dobře komprimují. Za třetí - a to je pravděpodobně nejdůležitější důvod - se díky výběru bázových funkcí dají s malou chybou transformovat (a poté zpětně transformovat) typické průběhy v obrázcích, například plynulé přechody barev. To u FFT nejde, protože ta předpokládá, že signál se periodicky opakuje a tak se na jeho konec snaží funkci "otočit" směrem nahoru nebo dolů (pokus je nejlepší dělat na pilovém signálu, kde je v případě FFT patrné zaoblení původně ostrého vrcholu).