Hlavní navigace

Projekt Amiga: jak se zrodily a zanikly legendární počítače

5. 5. 2021
Doba čtení: 14 minut

Sdílet

 Autor: AUIC Oficial, podle licence: Public Domain
Po nějaké chvíli se vracím s dalším ze svých návratů do počítačové historie. Rovnou na dost velké téma – Amiga. Série počítačů, která se stala, a plným právem, legendární. Zůstala legendární i ve vzpomínkách mnoha uživatelů.

K další legendě

Projekt Amiga je další z mých návratů k hrdinům z dětských snů. Možná jste dříve zaregistrovali články na stejné téma – Projekt ST, kde se postupně podařilo ze zažloutlého nefunkčního stroje udělat pěkný funkční kus historie k uložení do sbírky, a Projekt 800. Jelikož mne vlastnictví legendárního stroje nadchlo, byl čas pokračovat.

Byť to téměř nikdo z okolí nechápe, proč sbírám dle nich „staré kraksny/psací stroje” a co s nimi mohu asi tak dělat. Jen partnerka mne v tom plně podporuje, za což jsem vděčný, protože většina by nechápala, proč tím ztrácet čas a finance. Ne vždy je to lehký úkol, člověk narazí na spoustu komplikací při použití starých rozhraní, shánění dílů a příslušenství (které jsou nedostupné, či drahé, nebo obojí). Nicméně je to hezká výzva a člověk má úžasný pocit dobře vykonané práce s každým úspěšným krokem.

Navíc mě opravdu baví si zahrát staré herní legendy na originálním hardware, či zkoumat možnosti tehdejšího počítačového desktopu, a srovnávat staré rivaly vlastními měřítky.

K již vlastněnému a plnohodnotně zprovozněnému ST musela být nezbytným krokem Amiga. Oba stroje byly ve své době největší konkurenti a původci flamewars mezi majiteli ST a Amig (ostatně lidi se v tomto nemění, jen se mění důvody k neustálým vzájemným dohadům příznivců jednotlivých táborů). Dozvuky těchto válek jsou slyšet dodnes. Oba počítače nicméně byly v mém dětství nedostupným snem, ani nikdo v okolí je neměl, takže jsem si musel vystačit jen s obrázky v časopise Excalibur, kde byla inzerce na tyto stroje s neuvěřitelnými a (pro nás) nedostupnými cenami. Podobně obrázky her z těchto nabušených šestnáctibitů, které ve srovnání s domácím Atari 800XL byly jiný svět.

Zároveň poprosím protřelé Amigisty o shovívavost s případnými nepřesnostmi. Je jasné, že pokud někdo tento počítač používal denně mnoho let, má podrobnosti o něm v malíku. Já o něm v době jeho slávy ale pouze četl v časopise Excalibur (a tam se věnovali hrám, hardware minimálně), takže pro mne je téměř vše nové, vycházím ze vzpomínek uživatelů z diskuzí a různě po internetu posbíraných informací od pamětníků – už tam mohly být dezinformace a k tomu se mohla přidat ztráta jejich detailů z mé paměti.

Stejně tak u následující kapitoly historie, kde jsem při dohledávání nacházel často zcela protichůdné informace o tom, jak to bylo. Ve svém souhrnu tak vycházím především z anglické Wikipedie, kde jsem zhodnotil, že informace působí důvěryhodně, jsou pečlivě napsané a nejsou postižené fanouškovskou slepotou (což je u Amig často problém), a k tomu ze svých porůznu posbíraných poznatků od uživatelů z diskuzí a internetových článků.

Historie Amigy

Celá slavná sága počítačů Amiga byla dítětem Jaye Minera, jednoho z předních návrhářů slavné a úspěšné osmistovkové řady Atari a k nim odvozených počítačů a konzolí – jeho tým vedl vývoj většiny custom čipů, které zásadním způsobem formovaly vlastnosti počítačů. Ten následně firmu Atari opustil, jelikož mu nebylo dovoleno pracovat na vývoji počítačů s pokročilejšími čipy řady 68k.

Jay Miner - tvůrce legendárních počítačů.
Autor: Michael C. Battilana and Cloanto IT srl, podle licence: CC BY-SA 2.0

Jay Miner – tvůrce legendárních počítačů.

Předchozí dílo Jaye Minera - dva z custom čipů osmibitové řady počítačů Atari.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Předchozí dílo Jaye Minera – dva z custom čipů osmibitové řady počítačů Atari.

Dalším člověkem, který přispěl ke vzniku, byl Larry Kaplan, zakladatel společnosti Activision. Ta také vznikla z odpadlíků firmy Atari, kteří se nechtěli smířit s tím, že v hrách je pouze copyright Atari bez uvedení jmen programátorů, a tak odešli, a založili firmu vyvíjející hry pod vlastní hlavičkou. Kaplan najal Jaye Minera jako hardwarového vývojáře do nově založené firmy Hi-Toro (to se psal rok 1982). Ten zde začal na pracovat na projektu s kódovým jménem Lorraine – podle manželky prezidenta společnosti. Nicméně Kaplan ještě týž rok opustil společnost, Miner se stal hlavním inženýrem a celá společnost byla přejmenována na Amiga corp.

O rok později byl k dispozici první prototyp. Ten byl v té chvíli tvořen masivní hromadou plošných spojů plných aktivních i pasivních součástek a drátových spojů, jelikož v té době nebyly zakázkové čipy hotové a přenesené do jednoho malého pouzdra DIL – tedy veškerou jejich funkcionalitu bylo potřeba nejdříve složit z běžně dostupných komponent.

Asi jediná existující fotografie prototypu na CES. Autor neznámý.

Asi jediná existující fotografie prototypu na CES. Autor neznámý.

Tento prototyp byl světu předveden v roce 1984 na veletrhu CES (Consumer Electronics Show), kde veřejnost poprvé viděla slavný skákající míč. Ten se stal takovým sekundárním logem Amig. Společnost očekávala příliv bohatých investorů, nicméně kvůli krachu videoherního trhu v předchozím roce byl zájem o počítačové a herní technologie velmi vlažný, odvaha vnést značné množství prostředků do v té době nejistého trhu chyběla.

O pár měsíců později o prototyp projevila zájem firma Atari, která chtěla návrh použít jako novou generaci počítačů pod svou značkou. Nicméně jednání se táhla dlouho a malá vývojářská firma Amiga corp. neměla dost prostředků pokračovat v práci. Vyžádali si finanční injekci ve formě půjčky od Atari, aby se vyhnuli krachu, a tím dostali nůž na krk, že pokud nestihnou včas půjčené peníze vrátit, vývoj a prototyp Lorraine kompletně propadne společnosti Atari.

Je také poměrně paradoxní, že firma, která původně zamítla Minerovi vyvíjet počítač založený na Motorole 68000 (což byl hlavní důvod jeho odchodu), teď najednou jím vyvíjený počítač chtěla odkoupit. Také je otázkou, proč se tato jednání takto táhla – pravděpodobně se firma Atari, silně zasažená krachem trhu, nechtěla pouštět do velkých investic, a tak vyčkávali, zda jim prototyp padne levně do rukou (za nesplacenou finanční půjčku), to je ovšem jen můj odhad.

Tou dobou také probíhala, jak tomu osobně říkám, škatulata. Jak již bylo zmíněno v Projektu ST, zakladatel společnosti Commodore, Jack Tramiel, byl z této společnosti doslova vyštípán. Nicméně nehodlal jít do důchodu a získané finanční prostředky využil ke koupi oslabené společnosti Atari. Spolu s ním přešla i spousta schopných lidí, a Commodore se ocitl v oslabené pozici. Mnoho talentovaných lidí firmě chybělo, neexistoval ani žádný pořádný připravovaný projekt. Padlo tedy rozhodnutí, že odkoupí společnost Amiga ve zrychleném řízení, než stihne propadnou konkurenci. Kdyby jen tenkrát u Atari tušili, co pustili z ruky.

Na konci roku 1984 byly veškeré zakázkové čipy úspěšně převedeny do podoby integrovaných obvodů, a tím bylo možné začít vyrábět finální podobu elektroniky. Zatím ale nebyl připravený operační systém, a tak pro první pokusy se používaly různé OS experimentálně portované na procesor 68k.

V roce 1985 bylo představeno finální provedení a první skutečný tržní produkt řady počítačů Amiga – model 1000. Byl spíš vlažným rozjezdem, nejednalo se o instantní prodejní úspěch, jelikož byl mířený spíš na profesionály (a tomu odpovídající cenovka). Nicméně to nebyl vůbec špatný počítač.

Amiga 1000 - první vlašťovka.
Autor: Rama & Musée Bolo, podle licence: CC BY-SA 2.0

Amiga 1000 – první vlašťovka.

Na rozdíl od následujících prodejních trháků nebyl v kompletu s klávesnicí, byla to pracovní stanice, dalo by se říct v „PC formátu” s oddělenou klávesnicí, monitorem a samotným počítačem. V základu měl ale poměrně málo RAM (začínalo se od 256kB). Také neobsahoval ROM se zaváděcím programem (u Amig nazýván Kickstart), takže startoval kompletně z disket. Nicméně už nabídl výhody vlastních čipů – skvělý stereo zvuk zadupávající prakticky každou konkurenci (to měl na starosti čip nazvaný Paula) a paletu 4096 barev (čip Denise). Do party tu byl čip Agnus, který měl na starosti řízení pamětí (hlavně DMA). K tomu počítač uměl genlock (synchronizace s obrazem, vhodná pro vkládání textu či efektů do videa), velmi profesionální vlastnost.

Legendy na obzoru

Pro další modely řady Amiga bylo vedením Commodore rozhodnuto, že bude rozdělena na dvě větve – profesionální špičkové modely a levnější modely určené pro běžné koncové spotřebitele – tedy domácnosti. O důvodech netřeba spekulovat, trh domácích počítačů byl atraktivní metou se spoustou potenciálních zákazníků.

Profesionální model druhé generace nesl označení Amiga 2000, který byl celkovým provedením blízký modelu 1000. Dostal od základu více RAM, zavaděč již startoval z ROM, dostal množství expanzních slotů pro rozšiřující karty. Co ale byl největší rozdíl oproti předchozímu modelu, byla čipová sada. Ta byla doladěna a doplněna, čímž počítač překonal svého předchůdce a nabídl nové možnosti.

Čipová sada OCS (Original Chip Set) nabídla vylepšený čip Agnus (nově nazvaný Fat Agnus) a doplňkový čip Gary. Ten přebíral funkce, které u předchozího modelu byly tvořeny sadou diskrétních čipů, jednou z funkcí bylo řízení mechaniky FDD.

Amiga 2000 - správná pracovní stanice.
Autor: Fourdee, podle licence: Public Domain

Amiga 2000 – správná pracovní stanice.

Model 2000 byl velmi povedeným počítačem, nebyl však tím, který vystřelil popularitu Amigy do nebes. Tím byl model z té „levné” řady domácích počítačů – Amiga 500.

Amiga 500 - legendární model, který Amigu proslavil.
Autor: D-Kuru, podle licence: CC BY-SA 3.0

Amiga 500 – legendární model, který Amigu proslavil.

Oba počítače se dostaly na trh v roce 1987. Tou dobou už bylo na trhu také konkurenční Atari ST. Mezi počítači 500 a 2000 nebyl zásadní technologický rozdíl, lišily se hlavně svým provedením, kdy A500 byla kompaktní jednotka celá uložená v klávesnici. Nejzásadnějším rozdílem (kromě provedení) je tedy absence množství rozšiřujících portů, kterými disponoval model 2000.

Vzhledem k větší propracovanosti zakázkových čipů a tvrdému útoku na cenu ze strany Atari s modelem ST byla A500 dražší než jejich konkurent. Nicméně to zákazníkům nevadilo, její unikátní vlastnosti jim stály za příplatek. Amiga si kolem sebe dokázala vytvořit auru, který podlehlo (a dodnes podléhá, byť často už jen ve vzpomínkách) mnoho uživatelů.

Všechny zmíněné počítače používaly základní 16-bit CPU Motorola 68000 (16 bitů externě, uvnitř byl 32bitový). To se změnilo v roce 1990, kdy se na trh dostal model Amiga 3000.

Amiga 3000 - 32-bitů v pracovní stanici.
Autor: Joeinwap, podle licence: Public Domain

Amiga 3000 – 32-bitů v pracovní stanici.

Tento model, jak je očividné z označení, patřil do profesionální série. Nasazen byl již plně 32bitový CPU 68030 s vyšší frekvencí, dostal v základu více RAM, větší rozlišení díky vylepšené čipové sadě a další drobnosti. Ve své době to byl opravdu výkonný profesionální stroj, samozřejmě za profesionální ceny. Nabízen byl jak v desktopové verzi, tak i toweru.

Ve stejném roce se také na trh dostala Amiga CDTV. Vnitřně to byla po stránce hardware celkem obyčejná A500, ale v provedení jako Hi-Fi komponenty.

Amiga CDTV - pokus Amigy o mediální centrum u TV.
Autor: Patric Klöter, podle licence: CC BY-SA 3.0

Amiga CDTV – pokus Amigy o mediální centrum u TV.

Dostala černou fasádu, aby lépe zapadala do tohoto konceptu, pro udržení elegantního vzhledu dostala bezdrátovou myš, klávesnici a ovladač. FDD mechanika byla v tomto případě pouze externí, jelikož místo interní mechaniky obsadila CD-ROM. Tím se snažila aspirovat na místo, jak bychom dnes řekli, multimediálního centra.

Bohužel navzdory tomu, že interně se jednalo o „obyčejnou” pětistovku (byť s vylepšenou čipovou sadou ECS – Enhanced Chip Set), byla cena velmi vysoká. Můj bratr tenkrát po CDTV toužil, ale kvůli ceně se rozhodl pořídit raději kvalitní audiosystém – receiver a doubledeck Technics + reproduktory, tenkrát velmi solidní třída, vyšlo ho to na méně než samotná CDTV a receiver mu slouží dodnes. Ale ta Amiga, ta zůstala jeho snovým počítačem – a není divu, CDTV je fakt krásný a neobvyklý kus hardware. Podobně provedené CD-i od Phillipsu nebylo zdaleka tak atraktivní.

V roce 1991 se na trh dostal model Amiga 500+. Jak už název napovídá, šlo o klasickou pětistovku s několika vylepšeními. Počítač dostal více RAM v základu, vylepšenou sadu čipů ECS, díky němuž stroj podporoval větší rozlišení obrazu – na svou dobu hodně solidních 1280×512 oproti 640×512 u základní pětistovky, hodiny reálného času a vylepšenou verzi Kickstartu. Zároveň došlo k optimalizaci návrhu základní desky, která se měla zjednodušit a tím zlevnit výrobu.

Amiga 500 Plus - evoluce legendy.
Autor: Sernot, podle licence: Public Domain

Amiga 500 Plus – evoluce legendy.

Hned v dalším roce vyšel model 600, ten byl technicky podobný modelu 500+, nicméně dostal do vínku mnohem kompaktnější provedení – klávesnice byla zkrácena o numerický blok a také byl mnohem zmenšen zadní „hrb”. Navzdory tomu byl ve stroji rovnou integrován řadič a prostor pro pevný disk ATA. To nemusela být tenkrát úplně výhra, vzhledem k rozměrům byl použit notebookový formát 2,5” – disky o tomto formátu byly v té době poměrně minoritní, a díky tomu ještě výrazně dražší než už tak drahé disky běžného rozměru 3,5” – nicméně na druhou stranu dnes díky tomu je možno lehce použít redukci z CompactFlash, dokonce ještě navíc i další způsoby díky integrovanému PCMCIA rozhraní v šestistovce.

Amiga 600 - kompaktní stroj často cestující s jeho majiteli na chaty a ubytování jako centrum večerní zábavy.
Autor: AUIC Oficial, podle licence: Public Domain

Amiga 600 – kompaktní stroj často cestující s jeho majiteli na chaty a ubytování jako centrum večerní zábavy.

Ve stejném roce (1992) vyšly ale další dva stroje, které lze považovat za špičku celé ságy – Amiga 4000 a Amiga 1200. Oba byly posazeny na zcela nové čipové sadě AGA (Advanced Graphics Architecture). Dostaly výkonnější CPU z řady 68k a šlo je osadit koprocesorem. Bohužel se ale nepodařilo udržet 100% zpětnou kompatibilitu, a některé hry a aplikace určené pro starší čipsety na těchto modelech nefungovaly. Fanoušci Amigy to řešili tím, že si nechali oba počítače, což bylo sice funkční, ale trochu drahé řešení. Nicméně to už byla jen menší bolístka oproti mnohem vyššímu výpočetnímu výkonu a zobrazitelným barvám, díky čemuž dostaly hry a aplikace novou dimenzi.

Amiga 4000 v desktop verzi - špička celé řady způsobující fanouškům třas v kolenou.
Autor: Kaiiv, podle licence: CC BY-SA 3.0

Amiga 4000 v desktop verzi – špička celé řady způsobující fanouškům třas v kolenou.

Amiga 1200 - špička celé ságy určená pro domácí uživatele.
Autor: Werner Ziegelwanger, podle licence: Public Domain

Amiga 1200 – špička celé ságy v kategorii určené pro domácí uživatele.

„Čtyřtisícovka” pak byla absolutní špičkou mezi Amigisty, profi stroj s maximálními možnostmi, rozšiřitelností a výkonem. Byla dostupná jak v desktopovém provedení, tak i ve velmi atraktivním toweru. Velký úspěch měla u filmových studií, kdy byla používána pro tvorbu filmových efektů. Nicméně nebyla první, už předchozí modely se v tomto odvětví osvědčily – a jeden příklad za všechny – Terminátor 2 a efekty tekutého T1000, to bylo tvořeno právě na strojích s logem Amiga.

Opět Amiga 4000, tentokrát provedení tower.
Autor: Afrank99, podle licence: CC BY-SA 2.0

Opět Amiga 4000, tentokrát provedení tower.

V roce 1993 přišel poslední opravdový produkt firmy Amiga – CD32. To byla vlastně Amiga 1200 zabalená do designu herní konzole a místo FDD mechaniky tu byla integrovaná double-speed CD-ROM. Bylo možné zakoupit rozšiřující kartu, která po připojení příslušenství (klávesnice, myš, FDD) vytvořila z CD32 plnohodnotnou A1200. Tato konzole přišla s novým čipem jménem Akiko, který zahrnoval funkcionalitu několika původních zakázkových čipů do jednoho.

Amiga CD32 - pokus o vstup na území konzolí a labutí píseň, firma zkrachovala dříve, než se model stačil dostat na americký trh.
Autor: Robivy64, podle licence: Public Domain

Amiga CD32 – pokus o vstup na území konzolí a labutí píseň, firma zkrachovala dříve, než se model stačil dostat na americký trh.

Nicméně tou dobou se již firma Commodore zmítala ve finančních problémech. Počítače Amiga sice hodně předběhly svoji dobu, nicméně na začátku devadesátých let už začínaly zaostávat za konkurencí PC. Protože zatímco Amigy měly pouze drobný vývoj, tak v PC začaly raketově narůstat výkony CPU, objevovaly se nové grafické i zvukové karty a jedním z velkých hřebíčků do rakve byl příchod Dooma, který se stal raketově populárním a hardware Amig nebyl pro tento druh her úplně vhodný.

Bankrot a konec legendy

CD32 se prodávalo špatně, konkurence v konzolích byla zavedená a veliká (z největších Nintendo a Sega), her bylo tragicky málo. Ano, šlo hrát veškeré hry z A1200, jenže na to jste potřebovali přikoupit zmíněné rozšíření a příslušenství, což znamenalo nemalé výdaje navíc. V Evropě se prodalo asi 100 000 kusů CD32, což nestačilo k udržení dostatečné cash-flow, jelikož Commodore musel zaplatit velké částky za patenty pro CD32, k tomu se přidaly problémy s výrobou, a tento stav již firma nevydržela.

Tady se zdroje liší, někde je uvedeno, že Commodore byl vytunelován – nicméně dost dobře možné je obojí a klidně více či méně pospolu. Pouhých několik měsíců po uvedení CD32 na Evropský trh, těsně před oficiálním uvedením na trh v USA, firma Commodore vyhlásila bankrot. Celá společnost byla roztrhána na části a prodána různým jiným společnostem. Hlavní část zakoupil Escom, který po přestávce znovu rozjel výrobu a prodej Amig. Nicméně již dříve zastarávající modely byly po této nechtěné přestávce už zase dále za konkurencí. Nakonec zbankrotoval i samotný Escom.

Od té doby značka Amiga jako taková samostatně existuje, ale jak já to nazývám, pouze jako zombie. Bylo vydáno pár nových sestavení operačního systému (Amiga OS) a sem tam probublal nějaký render či prototyp úžasného připravovaného nového stroje, ale žádný finální produkt se na světlo světa nedostal. Zároveň mezitím stihla proskákat rukama několika majitelů.

UX DAy - tip 2

Takto neslavně tedy skončil celý příběh firmy Amiga. Ostatně to potkalo mnoho velikánů IT té doby – největší konkurent Commodoru, firma Atari, ta také zbankrotovala po vydání jejich poslední konzole vybavené (zde ale pouze volitelně) CD-ROM mechanikou – Jaguarem. Ostatně příběhy Atari i Commodoru jsou tak neskutečně provázané, že jejich až příliš podobnému konci se nedá divit. V těch letech také skončil Acorn – firma, která dala světu ARM architekturu, a mnozí další počítačoví velikáni, jako Sinclair Research (ten překvapivě prodělal velké peníze na nepočítačovém produktu – elektrickém vozítku C5).

Tím bych tedy mohl ukončit shrnutý úvod o vzniku, dostupných modelech a jejich konci. Protřelí Amigisti by mi mohli vytknout, že jsem se u jednotlivých modelů nevěnoval více čipům, jejich vlastnostem a rozdílům (OCS, ECS, AGA…). Neměl jsem to ani v plánu, neboť mnohým lidem již tyto zkratky přijdou cizí a nezajímavé, navíc konkrétnějších technických detailů si může zájemce dohledat po internetu, jelikož takových informací se po něm válí nespočet. Nicméně čipům použitým v mé Amize se budeme věnovat později.

Zdroje

Byl pro vás článek přínosný?