Hlavní navigace

Projekt C64: osmibitové varianty modernějších her

29. 6. 2022
Doba čtení: 12 minut

Sdílet

 Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0
Dnes se podíváme na osmibitové varianty her původně vzniklých pro modernější počítače. Tím je C64 výjimečné, mnoho osmibitů, včetně konkurence u Atari, se těchto titulů většinou oficiálně nedočkalo.

Porovnání platforem – osmibitové verze modernějších variant

Dále se podíváme na téma osmibitových variant šestnáctibitových her. Dalo by se srovnávat s vícero platformami, ale nějaká porovnání mezi šestnáctibity jsem už dělal v rámci článků o Amize, a jelikož varianta pro Amigu bývá obecně nejzajímavější (hlavně z pohledu ozvučení), budu jako porovnávací mustr používat právě varianty na ní. Opět toto srovnání berte s nadhledem, a prvním adeptem je hra Test Drive.

Test Drive

Tu jsem již dříve znal z PC (tedy její druhý díl – The Duel, nicméně ten nenabídl oproti jedničce nějak zásadní posun), a na osmibitovém Atari jsem byl o tuto hru ochuzen. Jedná se o celkem jednoduchou závodní hru, závodí se na čas a na body. Hráč má na výběr z několika špičkových vozidel té doby, nicméně nečekejte nějaké rozdíly ve fyzikálním modelu jízdy – ten je dosti jednoduchý a osobně mi přijde všemi vozy prakticky stejný – liší se jen vzhledem palubní desky. Kamera, jak bychom dnes řekli, z pohledu řidiče je jediná možná, není možné sledovat jízdu vozidla ze zadního nadhledu.

Na silnici hráče čekají překážky v podobě ostatních účastníků silničního provozu, policejních kontrol měřících rychlost a El Camino de la Muerte, tedy samotné silnice, která je z jedné strany tvořena smrtelným pádem bez zábradlí, a na straně druhé tvrdou skálou. Tedy v nadsázce (až na ten asfaltový povrch) velmi obdobné právě zmíněné bolivijské silnici smrti.

První díl ještě ani nemá vymodelované objekty, takže hráče zastaví u checkpointu v podobě benzínové stanice, která ale není vlastně vůbec vidět.

Je také nutné řadit, což se provádí stiskem tlačítka joysticku a současným směrem páky (dopředu – zařadit, dozadu – podřadit). Vytočení motoru do maximálních otáček znamená okamžité zničení vozidla doprovázené prasknutím skla. Zřejmě se tedy motor při dosažení omezovače rozletí na díly, které proletí skrz uložení až k přednímu oknu.

Co je pro tuto hru typické, je samotná jízda. Ta je totiž, jak jsem již dříve označil ve starších článcích, velmi uskákaná – vozidlo se po silnici pohybuje přískoky, a než si člověk trochu zvykne, je velmi obtížné odhadnout pohyb vozidla. Je téměř úplně jedno, na jakém hardware hru pouštíme (na ST i Amize, u PC se to ještě liší dle konfigurace, nicméně o plynulý zážitek se nejedná snad nikde), prostě se hra takhle chová. Nicméně díky tomu má C64 výhodu, plynulost pohybu nikdo nebude očekávat, a nebude tak tratit oproti výkonnějším platformám.

Pokud jde o samotnou hru, byl jsem velmi mile překvapen. Když pomineme nižší detaily, počet barev a rozlišení tabulek s údaji o vozidle, je hra velmi obdobná svému protějšku. Na začátku hráče uvítá stejné logo protnuté červeným obdélníkem, obrazovka výběru vozidel funguje stejně, máme jich tu stejný výčet, a při zvolení vozidla otevře řidič okénko a odjede směrem z obrazovky. Stejně tak hudba, která je jen její SIDovou verzí. Včetně úvodního syntetizovaného hlasu pronášejícího „Accolade presents”.

Samotná hra je velmi obdobná, jak jsem zmínil, ve verzi pro C64 se liší prakticky jen méně barvami, menšími detaily palubní desky a jednoduššími modely ostatních vozidel, nicméně jinak samotný herní zážitek je prakticky stejný, jako u pokročilejší verze. Byl jsem velmi příjemně překvapen. Snad jen zvuky za jízdy, smýkající se kola zní na C64 spíše jako nějaký tichý bzučák, ale jinak je herní zážitek u obou platforem velmi srovnatelný.

Test Drive na počítači Amiga. Výběr vozidla.

Test Drive na počítači Amiga. Výběr vozidla.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0
Test Drive na C64. Výběr vozidla.

Test Drive na C64. Výběr vozidla.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0
Test Drive na počítači Amiga. Herní obrazovka.

Test Drive na počítači Amiga. Herní obrazovka.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0
Test Drive na C64. Herní obrazovka (pro změnu za volantem Corvetty).

Test Drive na C64. Herní obrazovka (pro změnu za volantem Corvetty).

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Duck Tales – The Quest for Gold

Duck Tales – TQFG je další z velmi známých herních počinů. Bohužel je zde ale třeba konstatovat, že jakkoli nostalgie je to úžasná, hra samotná z pohledu herních mechanik poměrně nehezky zestárla, a herní mechaniky umí být ne až tolik zábavné, a někdy až otravné. Kdo četl mé články pozorně, zřejmě si všimne odklonu od nadšeného hodnocení u Projektu ST, nicméně po dalších odehraných chvílích člověk musí uznat, že v prvních momentech hodně zafungovala nostalgie.

Příběh hry je poměrně jednoduchý, strýc Skrblík je vyhlašován časopisem rok co rok Kačerem roku, nicméně v tu chvíli vstupuje na scénu jeho sok Hamoun s výzvou, že letošní cenu získá ten, kdo v termínu jednoho měsíce vydělá vyšší částku peněz. Získat finance lze vícero způsoby – investicemi, hledáním vzácných mincí v trezoru a především výpravou za poklady.

Duck Tales The Quest for Gold pro počítač Amiga. Výběr hry.

Duck Tales The Quest for Gold pro počítač Amiga. Výběr hry.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0
Duck Tales The Quest for Gold na C64. Výběr hry.

Duck Tales The Quest for Gold na C64. Výběr hry.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Výprava za poklady vyvolá mapu, vzhledem i rozložením podobné našemu reálnému světu, a zobrazí dostupné body cestování, za kterými lze hrát minihry lovu pokladů. Veškeré výpravy trvají nějaký čas (počet dní), který se pak odečítá z časového limitu jednoho měsíce. Cestování k lokaci probíhá formou mezihry, kdy musíte na místo doletět. Někdy je samotný let i závod s letadlem protivníka, a v případě, že nestihnete doletět první, či cestou havarujete, poklad získává soupeř. Pokud letíte sami, pak v případě havárie ztrácíte nějaký čas navíc a případně část z peněz, které nesete u sebe. Peníze můžete uložit na ostrově s váhami, abyste předešli jejich ztrátě (nicméně cesta ukousne z časového limitu).

Duck Tales The Quest for Gold pro počítač Amiga. Mapa.

Duck Tales The Quest for Gold pro počítač Amiga. Mapa.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0
Duck Tales The Quest for Gold na C64. Mapa.

Duck Tales The Quest for Gold na C64. Mapa.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0
Duck Tales The Quest for Gold pro počítač Amiga. Přelet.

Duck Tales The Quest for Gold pro počítač Amiga. Přelet.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0
Duck Tales The Quest for Gold na C64. Přelet.

Duck Tales The Quest for Gold na C64. Přelet.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Meziher jsou 4 druhy – focení vzácných zvířat, jeskynní bludiště, šplh na horu a cesta džunglí.

Duck Tales The Quest for Gold pro počítač Amiga. Minihra focení.

Duck Tales The Quest for Gold pro počítač Amiga. Minihra focení.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0
Duck Tales The Quest for Gold na C64. Minihra focení.

Duck Tales The Quest for Gold na C64. Minihra focení.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0
Duck Tales The Quest for Gold pro počítač Amiga. Minihra průzkumu jeskyně. Dostali nás!

Duck Tales The Quest for Gold pro počítač Amiga. Minihra průzkumu jeskyně. Dostali nás!

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0
Duck Tales The Quest for Gold na C64. Minihra průzkumu jeskyně.

Duck Tales The Quest for Gold na C64. Minihra průzkumu jeskyně.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0
Duck Tales The Quest for Gold pro počítač Amiga. Minihra šplhání na horu. Poklad na dohled!

Duck Tales The Quest for Gold pro počítač Amiga. Minihra šplhání na horu. Poklad na dohled!

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0
Duck Tales The Quest for Gold na C64. Minihra šplhání na horu. Zatrolená Magika!

Duck Tales The Quest for Gold na C64. Minihra šplhání na horu. Zatrolená Magika!

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0
Duck Tales The Quest for Gold pro počítač Amiga. Minihra džungle.

Duck Tales The Quest for Gold pro počítač Amiga. Minihra džungle.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0
Duck Tales The Quest for Gold na C64. Minihra džungle.

Duck Tales The Quest for Gold na C64. Minihra džungle.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Vzhledem k tomu, že se jedná na šestnáctibitech o poměrně náročný software (nebo značně nevyladěný, na Atari 1040 STFM se trhá až k nehratelnosti, A500+ je na tom o něco lépe), a hra samotná je na dvou 720kB disketách, se kterými je třeba neustále žonglovat, říkal jsem si, jak moc musel port pro C64 ustoupit.

K mému údivu – prakticky vůbec. Ano, samozřejmě hra musela ustoupit detailnější a barevnější grafice s vyšším rozlišením, nicméně se jedná o stejnou hru s grafikou odpovídající osmibitu. Máme tu stejné úvodní menu, stejnou mapu miniher, a stejné minihry. A k tomu musím uznat, že vše je dost plynulé, takže na rozdíl od takové verze pro ST nádherně hratelné. Zůstává ale otravné načítání, neboť je hra opět na několika disketách, které je před a po většině miniher nutno neustále přehazovat a čekat na celkem dlouhý loading.

The Lemmings

Lumíky asi netřeba zvlášť představovat, jejich koncept je známý a franšíza žije v podobě mobilní hry dodnes. Jedná se o graficky velmi jednoduchou logickou hru, kdy cílem je dostat co nejvíce přidělených postaviček do cíle.

The Lemmings na počítači Amiga.

The Lemmings na počítači Amiga.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0
The Lemmings na C64.

The Lemmings na C64.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Ačkoli Lumíci vynikali jednoduchou grafickou stránkou, bohužel u verze pro C64 je vidět, že jeho nižší rozlišení už není pro hru tohoto typu ideální. Postavičky jsou větší, jejich animace je hrubší a ztrácí na své původní roztomilosti. Obrazovkou je většinou nutno posouvat, jelikož se vejde jen relativně malá část prostředí. Hra také působí celkově zpomaleněji.

Ovládání joystickem také není ideální, nicméně autoři si tím byli vědomi, v této verzi se nevybírá použitý nástroj pomocí kurzoru v dolní liště, ale k tomuto účelu slouží numerická část klávesnice.

V tomto případě je znát, že hra naráží na limity platformy. Nicméně stále je slušně hratelná.

Lotus Esprit Turbo Challenge

Závodní série Lotus je další z herních legend. Vznikly tři díly, ale na C64 se dostal pouze ten první. Jedná se o závodní hru, kde své vozidlo vidíte ze zadního pohledu. Tím vozidlem je neméně legendární Lotus Esprit. První díl na šestnáctibitech nabídl šedivější grafiku (než jeho následníci) a pouze jediné vozidlo na výběr. Na rozdíl od následujícího dílu však nabídl před každou jízdou výběr hudebního doprovodu (tato možnost se zase vrátila v díle třetím). Hráč jede pokaždé na polovině obrazovky, dolní polovina v případě absence druhého hráče je vyplněna obrázkem Esprita, ve kterém má celou dobu zabořené ruce dvojice mechaniků (asi narážka na neméně legendární pověst o spolehlivosti Lotusů).

Lotus Esprit Turbo Challenge na počítači Amiga.

Lotus Esprit Turbo Challenge na počítači Amiga.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0
Lotus Esprit Turbo Challenge na C64.

Lotus Esprit Turbo Challenge na C64.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Jelikož Test Drive dopadl ve své osmibitové podobě výborně, byl jsem zvědavý, jak se s tím autoři poprali u Lotusu. Závodní hry se zadním pohledem na vozidlo na osmibitech existují celkem standardně, takže jsem očekával dobrý výsledek.

Lotus Esprit Turbo Challenge na počítači Amiga. Split-screen.

Lotus Esprit Turbo Challenge na počítači Amiga. Split-screen.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0
Lotus Esprit Turbo Challenge na C64. Split-screen.

Lotus Esprit Turbo Challenge na C64. Split-screen.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Docela jsem se zmýlil, bohužel port pro C64 není příliš povedený. Auto je na obrazovce příliš velké, všechno nepřirozeně poskakuje a celkově působí takovým prázdným dojmem. Jinak u obrázku Esprita jsme přišli o pracující mechaniky (už to asi vzdali a nechali auto napospas osudu). Co hru šlechtí, je, že stále umožňuje hru dvou hráčů ve split-screenu. Bohužel v tu chvíli se hra stává ještě pomalejší, neboť počítač nestíhá vykreslovat.

Graficky hra vůbec nepůsobí špatně, výběr hudebního doprovodu je sice omezen (zvukové efekty nebo výběr ze tří hudebních skladeb), ale na SIDu znějí dobře. Celkově hra ale nemá tu správnou šťávu, velikost vozidel na silnici činí předjetí soupeřů velmi obtížným a jejich poskakování po dráze dělá odhad jejich pohybu skoro nemožným.

Stunt Car Racer

Ve hře Stunt Car Racer, jak název napovídá, se ujímáme řízení vozidla (hot-rodu) na visuté trikové dráze. Vyčnívá nad konkurencí především svým zpracováním, neboť dráha je zobrazena polygonově ve 3D. Na šestnáctibitech se to hýbe a vypadá dobře, tak jsem byl zvědavý (a už předem trochu skeptický), jak to bude fungovat na mnohem slabším hardware.

Stunt Car Racer na počítači Amiga.

Stunt Car Racer na počítači Amiga.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0
Stunt Car Racer na C64.

Stunt Car Racer na C64.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Dřekvapivě dosti dobře, hra si sice musí občas vypomáhat zkrácením vykreslované vzdálenosti, nicméně dráha je stále 3D, obraz se hýbe dostatečně plynule, ovládání funguje na výbornou a hra je zábavná stejně jako na lepších konfiguracích. Na rozdíl od Lotusu neztrácí nic na své svižnosti.

Sim City

První Sim City je vizuálně jednoduchá strategická hra, která ale na pozadí obsahuje zajímavé herní mechanizmy. Úkolem hry je postavit město, ve kterém bude fungovat kompletní infrastruktura – od energií přes dopravu až po zábavu a vyžití obyvatelstva.

Sim City na počítači Amiga.

Sim City na počítači Amiga.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0
Sim City na C64.

Sim City na C64.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0
Sim City na C64. Přehledová mapa.

Sim City na C64. Přehledová mapa.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Jak je vidět ze screenshotu, u C64 musela grafika výrazně ustoupit ze své ikonické podoby. Zbyly nám černobílé prvky na barevném pozadí, kde obsazení zóny indikuje malý černý čtverec. Základní herní prvky zůstaly zachovány, nicméně počet dostupných voleb je také limitován, a hráč celkem brzy využije veškeré nabízené možnosti staveb. Je tu k dispozici množství vizuálních map se statistikou různých prvků města.

Jako hra rozhodně není Sim City na C64 špatné, nicméně nenabídne ikonickou barevnou grafiku jako plnohodnotný sourozenec a v množství herních prvků je také limitován. Nicméně v tomto případě buďme upřímní, verze pro Amigu také nedosahuje kvalit verze pro PC, která je přeci jen detailnější a atraktivnější pro oko, byť pokud jde o nabídku dostupných budov a ostatních prvků, první Sim City toho obecně ještě příliš nenabízí.

Sim City na PC.

Sim City na PC.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Shadow of the Beast

SOTB je legendární plošinovka, původně vydaná na Amigu, kde velmi dobře využívala možností a schopnosti grafického i zvukového hardware. Příběh se točí okolo muže jménem Aarbon, který byl jako dítě unesen a začarován do podoby monstrózního sluhy ďábelského lorda Maletotha. Jeho lidské vzpomínky se vrátí v momentě, kdy sleduje popravu muže, ve kterém později pozná svého otce. Aarbon se rozhodne pomstít, a vydává se na cestu, kde se probíjí ostatními sloužícími lorda Maletotha. Na konci poráží jednu z lordových pravých ruk, čímž se mu podaří zlomit kletbu a vrátit se částečně zpět do podoby lidské formy.

Root obecny

Shadow of the Beast na počítači Amiga.

Shadow of the Beast na počítači Amiga.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0
Shadow of the Beast na C64.

Shadow of the Beast na C64.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Při vytváření verze pro C64 bylo samozřejmě nutné opustit kvalitní samplovanou hudbu a speciální grafické módy (Hold And Modify Amigy), nicméně jelikož jak už bylo zmíněno, plošinovkám se na osmibitech dařilo, tak není důvod, aby hra bez toho nefungovala.

Shadow of the Beast na počítači Amiga. Death screen. Tento obrázek používá grafický mód HAM (Hold-And-Modify), což byl trik, jak dostat na obrazovku větší počet barev, než grafický čip běžně nabídnul. Bylo ho možné použít pouze u statických obrázků.

Shadow of the Beast na počítači Amiga. Death screen. Tento obrázek používá grafický mód HAM (Hold-And-Modify), což byl trik, jak dostat na obrazovku větší počet barev, než grafický čip běžně nabídnul. Bylo ho možné použít pouze u statických obrázků.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0
Shadow of the Beast na C64. Death screen. Zde trochu chudší příbuzný.

Shadow of the Beast na C64. Death screen. Zde trochu chudší příbuzný.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Jak se dalo očekávat, na C64 si hra vede velmi dobře. Svižně se hýbe, prostředí je vykreslené velmi atraktivně na pohled a typů nepřátel je velké množství. Ovládání je responzivní, a doprovodná hudba je na SID převedena také úspěšně. Samozřejmě to má ve srovnání s původní verzí pro Amigu těžké, neboť ta opravdu dobře využívá dostupné prostředky a je tak jednou z nejlépe vypadajících plošinovek té doby.