Hlavní navigace

Projekt ST - kapitola 2. - Rozborka

15. 9. 2020 10:00 Michal Tauchman

Tak počítač je na stole, a co s ním tedy dále? Otestován, a skutečně nefunkční, jak bylo avizováno – absolutně žádné známky života, zvuk či problik napájecí LED. Tedy odpovídající popisu. Je tedy čas na rozborku. Nicméně elektrotechnický servis si necháme na nějakou další kapitolu – v této se nejdřív podíváme na mechanickou sestavu počítače.

Takto mi dorazil na stůl, jen lehce zašpiněný, jinak ve skvělém stavu (nebereme-li v potaz, že nefunguje :-) ).

Takto mi dorazil na stůl, jen lehce zašpiněný, jinak ve skvělém stavu (nebereme-li v potaz, že nefunguje :-) ).

Jak jsem již zmínil v minulé kapitole, kromě zažloutlých plastů je kryt počítače ve výborném stavu. Jediný větší vryp, jinak jako nový. Na inzerátu byl uveden jako nerozdělávaný, čemuž nemám problém uvěřit, protože na spodním deklu byla nad šroubem originální záruční záslepka Atari.

Originální záruční samolepka firmy Atari.

Originální záruční samolepka firmy Atari.

To bylo velmi příjemné překvapení, a jelikož mi přišla škoda tuto záslepku jen tak zničit, chtěl jsem zachovat i ji. V tomto ohledu pomohl běžný fén, kterým jsem lepidlo záslepky nahřál a pomocí běžného jídelního nože opatrně sloupl. Šlo to velmi dobře, ani jsem nepoškodil výlisky v samolepce určené pro identifikaci manipulace se záručním štítkem :-) Asi samotný papír vědom si pár desítek let prošlé záruční doby vzdal svoji úlohu a odešel na odpočinek.

S trochou tepla a trpělivosti nepoškozená na stole.

S trochou tepla a trpělivosti nepoškozená na stole.

Samozřejmě by se lépe sloupávala ostrým zalamovacím nožem či žiletkou, nicméně tam bylo riziko snadného způsobení vrypu do plastu – toho jsem se s běžným jídelním nožem bát nemusel. Jinak ještě pozor na teplotu, i při nepříliš agresivní teplotě (použil jsem jen obyčejný fén) mají při uhřátí plasty Atari tendenci začít se kroutit, tak trochu opatrnosti s tím teplem, pokud chcete zkoušet obdobné fígle.

Dál už to je poměrně snadné – ST jsou elegantní a jednoduše vytvořené stroje. Rozebrání krytu je otázkou chvíle a není potřeba nic víc než běžný plochý a křížový šroubovák – žádné lepené či nerozebíratelné spoje, speciální šrouby atp. To je až mor dneška. Netřeba nic moc víc dodávat, pro potěchu oka nejlépe prohlédnout galerii, jak se počítač postupně vyloupl na světlo:

Všimněte si pravidelných čárek prachu vzniklých pod žebrováním.

Počítač zbavený vrchního krytu. Všimněte si pravidelných čárek prachu vzniklých pod žebrováním.

Klávesnice je se základní deskou spojena pomocí sedmi vodičů, po kterých jde i informace pro Power LED a Drive LED. Deska klávesnice má svůj vlastní poměrně velký řídicí čip. Na klávesnici jsou umístěny i konektory pro joystick/myš. Všechno tohle se přenáší na ZD po těch pár kabelech.

Spodní strana klávesnice. Klávesnice je se základní deskou spojena pomocí sedmi vodičů, po kterých jde i informace pro Power LED a Drive LED. Deska klávesnice má svůj vlastní poměrně velký řídicí čip. Na klávesnici jsou umístěny i konektory pro joystick/myš. Všechno tohle se přenáší na ZD po těch pár kabelech.

Disketová jednotka.

Disketová jednotka.

Základní deska bez příslušenství, uschovaná ve stínícím krytu.

Základní deska bez příslušenství, uschovaná ve stínícím krytu.

I uvnitř byl počítač ve velmi dobrém stavu, minimum prachu, žádné vylité tekutiny či znaky skladování v enormní vlhkosti, pouze na spodním kovovém štítu/stínění byly tečky drobné povrchové rzi. Jediná poškozená věc byly plastové tyčky, skrz které šly šroubky držící disketovou mechaniku – ta něco váží a tak tyto sloupky utrhla při převozu počítače (či již dávno dříve – na uchycení to nemělo vliv) ze svého umístění na motherboardu. Nicméně to byla malá drobnost, jejíž oprava byla zvící jedné minuty a pár kapek lepidla.

Bacha taky na to při rozebírání – šroubky držící mechaniku jsou vespod počítače a tváří se jako by měly držet dekl. Není to tak, a když odstraníte všechny šroubky zespoda, bude mechanika volná, tak ať se nevysype při sundávání vrchního krytu na stůl.

Poslední věcí k rozebrání bylo vyloupnutí základní desky ze sevření stínění. Tady potřebujete druhý nástroj kromě šroubováku – kleště. Stínění je totiž vzájemně uchyceno zatočenou kovovou západkou. Stačí pomocí kleští narovnat a pak už není sundání problém. A člověk se tím dostává k hlavní „atrakci“ – samotné desce. U Atari ST je vše na jednom plošném spoji, pouze zdroj je umístěn mimo na vlastním plošném spoji – na desce by zabíral totiž dost místa a navíc počítač byl v dřívějších verzích dodáván se zdrojem v podobě tehdy běžné externí krabičky (málo počítačů té doby mělo zdroj integrovaný v kompletu). Kontrola desky byla posledním příjemným překvapením při rozborce – celý plošný spoj byl velmi čistý, žádné známky poškození či koroze. Velkou zásluhu má na tom i to, že tyto počítače nemají RTC (hodiny reálného času) s baterií, která by bez výměny při tomto stáří téměř jistě vytekla a zničila plošný spoj ve svém okolí (častá bolest 386/486 desek, které měly zapájený integrovaný nabíjecí článek).

Ostatně posuďte sami:

Deska samotná zbavena stínění. Na této desce je umístěna celá logika počítače.

Deska samotná zbavena stínění. Na této desce je umístěna celá logika počítače.

Detail základní desky s ROM čipy.

Další detail základní desky.

Konektorová část základní desky. Vlevo dole je vidět TV modulátor, napravo pak expanzní konektor a MIDI porty.

Konektorová část základní desky. Vlevo dole je vidět TV modulátor, napravo pak expanzní konektor a MIDI porty.

A tady je hlavní čip, samotný procesor Motorola 68k. Zde ho ale vyrobila firma Toshiba.

A tady je hlavní čip, samotný procesor Motorola 68k. Zde ho ale vyrobila firma Toshiba.

Zde na čipu se válejí utržené sloupky pro disketovou mechaniku. Na desce je vidět, kde původně měly držet.

Zde na čipu se válejí utržené sloupky pro disketovou mechaniku. Na desce je vidět, kde původně měly držet.

A zde máme ještě detail zákaldní desky, v centru vidíme slavný zvukový čip Yamaha  YM2149F.

A zde máme ještě detail základní desky, v centru vidíme slavný zvukový čip Yamaha YM2149F.

Ty tečky po celém povrchu jsou povrchové stopy rzi. Nikde není prorezlo do hloubky.

Spodní stínění. Ty tečky po celém povrchu jsou povrchové stopy rzi. Nikde není prorezlo do hloubky.

A tady je samotný napájecí zdroj, v této chvíli sprostý podezřelý z technických problémů. Při vizuální kontrole nepůsobí nic poškozeně, elektrolyty jsou nevyboulené, či jen úplným drobným náznakem, pojistka nespálená. O tom ale podrobněji až jindy.

Napájecí zdroj.

Tak a co dál? V tuto chvíli máme na stole hromádku různých šroubků, plastů, stínění, zdroj, desku, klávesnici a disketovku. V tuto chvíli se nám kupička rozbíhá do různých směrů – plasty půjdou na čištění a retrobrighting, elektronika na diagnostiku, disketovka na základní servis a něco do krabice bude čekajíc na chvíli zpětného zkompletování. V tuto chvíli tedy ukončím tuto kapitolu o rozborce počítače, a jednotlivým procedurám se budeme věnovat separé.

Sdílet