Původně jsem měl v hlavě koncept jiného textu, nicméně po přečtení Jirkova článku nakonec čtete trochu jiné řádky.
O 10 let dřív než před 10 lety
Já jsem zjevně trochu staršího data narození. Na ZŠ jsem nikdy žádný počítač neviděl, na SŠ až v posledních dvou letech, a to bylo vyučujícímu jasné, že bych tam akorát prudil, pročež jsem byl od výuky osvobozen a jen chodil na tuším nějaké pololetní testy spočívající v přepisování textů do Wordu a podobných věcech. Na VŠ už to samozřejmě bylo něco jiného, což lze očekávat, pokud studujete IT obor.
V době, kdy vznikal Root.cz (a mnoho dalších webů, včetně mého někdejšího chlebodárce cdr.cz), jsem neměl přístup k internetu a používání PC spočívalo v 99,99 % času v hraní her. Navíc nikdy jsem se nechtěl živit programováním, nikdy jsem se nechtěl živit síťařinou – ne že bych na to neměl, ale nikdy mě to zkrátka nelákalo. A současně jsem nikdy nechtěl plout s davem (protože davy lidí nemám rád :-). To mě následně shodou okolností dovedlo k psaní pro IT weby a paradoxně později i k tomu, co dělám dnes primárně (a ne, nemyslím Roota).
Turris Omnia + Atomový netbook s Linuxem
Jinými slovy, na rozdíl od většiny zapálenců zde na Rootu mě až tak zásadně netrápí, jestli/jak se proměnila linuxová komunita, jestli/jak se proměnilo společenství lidí, kteří se „motají kolem počítačů“. To, co se za posledních 20 let IT oboru stalo, je jediný možný vývoj. Dovolím si to uvodit někdejším komentářem českého fotografa Ladislava Kamaráda: „Dnes bohužel nastala doba, kdy je fotografem každý, kdo má díru v prdeli a koupil si digitální foťák.“ Totéž platí pro IT obor: tak jako máte možnost si za hříšné peníze najmout „profesionálního“ fotografa, nad jehož fotkami nevěřícně kroutíte hlavou, kde vzal tu drzost nechat si za to platit, i v IT se pohybují firmy a jednotlivci, kteří se živí lepením wordpresových či drupalovských webů či sestavováním počítačů bez jakékoli hlubší znalosti. Ono to prostě vždy nějak bude fungovat.
Z toho logicky plyne, že aktivních uživatelů je málo, protože víc a víc z mojí generace (~40 ±x let) se věnuje něčemu jinému, nebo nemají čas, třeba kvůli rodině. Nové nadějné talenty sice přicházejí, ale v menším množství než jaký je odliv. Proto jsou méně vidět.
Když jsem v roce 1995 usedl k našemu prvnímu rodinnému PC, byl jsem ve třídě na SŠ jediný. O čtyři roky později už snad kromě jednoho-dvou spolužáků měli nějaké PC všichni, většina dokonce lepší než já. Největší skok ve výkonu PC pro mě znamenalo po několika letech obnovené reprízování seriálu M*A*S*H, kdy jsem s naší notně starou plečkou stál před rozhodnutím: koupit čtyřhlavé VHS video a cca 25 VHS kazet, nebo za ve výsledku výrazně větší peníze koupit nové PC, TV tuner a začít to grabovat do digitální podoby. Rozhodl jsem se pro to druhé, vyčerpal prakticky veškeré svoje finance a začal se věnovat digitálnímu videu více.
TVrip seriálu M*A*S*H
O tři roky později mě díky tomu oslovil tehdejší ředitel a spolumajitel cdrka, napsal jsem pro ně první článek a o chvíli později nastoupil jako redaktor. Ruku do ohně za to nedám, nicméně mlhavě tuším, že z podobného důvodu (psaní o určitých tématech) jsem byl osloven i ze strany ABCLinuxu. Stejně tak mě téma digitálního videa, resp. digitalizace analogových předloh, jako takové provázely i skrze VŠ, takže zpětně musím říci, že ono hodně drahé rozhodnutí v roce 2001 mě nasměrovalo tam, kde jsem dnes, po trase, kterou jsem prošel. Čili nelituji.
Podívejte se, jak vypadal linuxový desktop na přelomu tisíciletí:
Díky psaní pro cdrko jsem měl možnost potkat pár skvělých lidí, o kterých si dovolím tvrdit, že ve svém oboru zájmu patřili rozhodně mezi českou a často i mezi světovou špičku. I přes bídná pozdější léta jsem tak za tuto zkušenost rád. Zejména i díky tomu, že zhruba mezi roky 2006 až 2014 to byla skvělá jízda, kdy jsem měl možnost testovat hromady nového hardwaru ještě před jeho uvedením na trh a do značné (až téměř absolutní) míry svobodu v tom, o čem píši a jak. Na cdrku jsem definitivně zakotvil téma Linux a open-source, což mi pak ve výsledku otevřelo dveře na ABCLinuxu a později též na Rootu – opět spíše shoda okolností, kterou jsem rozhodně před 10+ lety neplánoval.
Směrem k současnosti
Předně musím říci, že jsem miloval MS-DOS. Ten systém byl ve svých omezeních (plynoucích z původního CP/M dědictví) příjemně jednoduchý, konfiguračně snadný a hlavně jsem v té době přesně věděl, kde je který soubor a co dělá (a to myslím doslova). To se poté už neopakovalo.
Miloval jsem nejen DOS, ale i další báječné nástroje té éry, v čele s dvoupanelovými správci Volkov Commander a hlavně DOS Navigator, v čele s RARem (až v novém století jsem objevil úžasný komprimátor uharc od Uwe Herklotze). Miloval jsem přehrávače i editory MODů (FastTracker, …) a D/A převodník pro LPT, miloval jsem šíleného správce paměti QEMM, atd atd atd.
Pak bohužel přišly Windows 95 a začaly pomalu, ale jistě před uživatelem schovávat podhoubí systému. Windows XP (kterým jsem se dlouho bránil) to dokonaly. A Linux nikdy neměl tu elegantní jednoduchost omezenosti jako DOS.
Generální partner speciálu Žijeme 20 let Linuxem
ACTIVE 24 je tradiční webhostingová společnost s více než dvacetiletou historií. Poskytuje komplexní hostingové služby pro živnostníky, malé a středně velké firmy i jednotlivce. Soustředí se na vysokou technickou úroveň služeb a kvalitní zákaznickou podporu. Pro své servery využívá primárně moderní datové centrum Tower v Praze na Žižkově.
Každopádně během oněch let se svět, IT svět a taktéž linuxový svět, neskutečně proměnil. V roce 1998 (tuším) jsem poprvé lehoučce přičichl k jakémusi Red Hatu 5, o zhruba rok a něco později k SUSE 6.x (příloha časopisu Chip). Pak po další zhruba 20měsíční mezeře už přišel Mandrakelinux a ten jsem poprvé tu a tam provozoval jako primární OS. Samozřejmě to nešlo zcela, podpora pro TV tuner od Avermedia tehdy nefungovala a zejména na Linuxu nebylo nic tak úžasného jako VirtualDub, který dokázal skvěle držet A/V synchronizaci a díky segmentovému grabování nahrávat klidně desítky GB M-JPEG videa v kuse. Pro zpracování jsem záhy přešel na VirtualDubMod, který podporoval export do Matrošky (byť o několik let později bylo třeba ty soubory prohnat skrze MKVToolNix, kvůli nějaké chybě v implementaci).
PC v roce 2003, foceno kamarádovým 3Mpix Olympusem
Každopádně Linux mi díky Gaëlu Duvalovi poprvé ukázal naplno svoje kouzlo. Dokonce jsem jednu dobu uvažoval, že bych tehdejší Mandrivu podpořil koupí nejvyšší krabicové edice PowerPack Plus (tou dobou jsem už přešel na DVB-T a shledával i Avidemux použitelným, byť nestabilním nástrojem).
Podruhé mi Linux svoje kouzlo ukázal tuším někdy na přelomu verzí Ubuntu 5.10 a 6.06 LTS a díky Marku Shuttleworthovi jsem byl definitivně lapen.
Samozřejmě kvůli práci pro obecný IT web jsem se i nadále musel držet Windows, ale Ubuntu si už našlo svoje místo v dual-bootu na vlastním HDD. Pak přišly příručky Ivana Bíbra a kol., jehož jsem objevil díky recenzování PC sestavy českého výrobce, který přibaloval excelentní příručku právě od Bibriho, abych si následně jako první koupil Mandrivu 2009 CZ. Dodnes tvrdím, že tahle série je nedoceněný poklad, který kdyby vznikl v USA, bavili bychom se o něčem jiném než o dávné historii kvalitních knížek o Linuxu.
Jinak pohledem do svých historických záznamů jsem si jako dobu definitivního přechodu na Linux jakožto primární OS označil zhruba říjen 2010 (u mě doba Pentia E6500 a GeForce GTX 550 Ti), kdy jsem nasadil Ubuntu a vyjma nepříliš dlouhého období posledních pokusů se silně modifikovanými Windows XP už na Linuxu zůstal. Za plnohodnotného uživatele Linuxu se tak mohu považovat zhruba 8 let, přičemž jsem mezitím osciloval mezi Ubuntu – Mandrivou – Lubuntu – Mageiou – a opět Lubuntu. V těchto dnech jsem v poslední fázi zkoušení openSUSE Tumbleweed, které je sice dobré, ale přesvědčilo mě, že příliš vysoké tempo aktualizací spíše obtěžuje. Takže mě čeká návrat k *buntu, jen ještě nevím jakému: 18.04 LTS s LXDE, nebo zkusit rovnou novější Qt verzi? Uvidím – manželka se s distribučním turismem vyrovnává bez potíží :-).
PC v roce 2019, foceno 21Mpix Androidem
Linuxu jsem se přizpůsobil
Samozřejmě že s Linuxem přicházejí některá omezení. V rámci poklidného soužití jsem v létě 2010 přešel na CPU Intel a souhrou okolností grafiku Nvidia (tehdy ještě kvůli hrám, a tedy i Windows).
VueScan a svitkový Fomapan 100
Když jsem vybíral skener, první pohled směřoval do databáze VueScanu a na Linuxu podporovaný Epson V500 byla jasná volba (na rozdíl od Canonu). Mám jej dodnes. Když jsem loni vybíral barevnou inkoustovku, volba padla logicky na Hewlett-Packard.
Inkoustová multifunkce HP v Tumbleweed funguje OK
Někdy před čtyřmi roky jsem upgradoval na stávající platformu, tehdy ještě s low-end Celeronem, dnes s Core i7–4790, díky čemuž si plně vystačím i s integrovanou grafikou – zvládne tu jedinou windowsovou hru, co ještě tu a tam spustím, v 1280×720/Low při 25+ fps. Ano, kvůli ní stále držím historické malé SSD s instalací Windows a Steamem, protože je to pořád snadnější a spolehlivější cesta než Wine.
Taky si udržujete přehled používaného hw? :-)
Vlastně ani nevím, jak dnes funguje AMD na Linuxu. Poslední CPU AMD jsem provozoval před 9 lety (Athlon X2), poslední GPU někdy před 8 lety (Radeon HD 5450). Jak dnes fungují Ryzeny 1, Ryzeny 2 či Threadrippery, jsem ani nikdy nezkoumal, ovladač AMDGPU, o kterém píši dlouhé roky, nikdy nepoužil. Doufám, že stávající platforma mi vydrží co nejdéle, jen do ní jednoho dne přibude grafika od AMD schopná akcelerace přehrávání i komprese AV1 a hlavně disponující DisplayPort výstupem pro budoucí minimálně 3840×2160 monitor. Nebo to AMD vydá v podobě desktop APU a Intel přesunu v rámci rodiny o kus dál :-).
Overclockingu jsem dal dávno sbohem, poslední přetaktované CPU jsem provozoval v roce 2005 (ehm … Duron 1800@2025 MHz), cokoli následného už bylo dostatečně výkonné i na základních taktech. Tehdy jsem i přestal různými nástroji sledovat teplotu CPU a další podobné zbytečnosti – PC si poradí samo dobře (za pomoci chladiče Noctua) a já oceňuji typickou spotřebu PC z a běhu 25 W a typickou spotřebu LCD kolem 14 W.
Co pro mě Linux znamená?
Hlavně volnost. Richard Stallman by to nazval svobodou. Svobodou člověka, kterému nejsou násilím vnucovány polofunkční zmetkové aktualizace, svobodou člověka, který si o svém PC a jeho funkčnosti rozhoduje sám. A díky tomu, že dnešní velké linuxové distribuce jsou dostatečně blbuvzdorné, se nemusím obávat, že by PC, která spravuji, ze dne na den přestala fungovat.
V době, kdy Canonical vyhlašuje 10letou podporu Ubuntu 18.04 LTS, Microsoft kazí u Windows 10 vše, na co sáhne. Já sice shodou okolností mám vlastní, neOEMezenou licenci na Windows 10 (díky VŠ) a mohl bych si nakrásně spokojeně fungovat ve Windows světě, díky čemuž bych si mohl jedním kliknutím kdykoli odskočit na chvíli do Skyrimu, ale právě ta otřesná nekvalita aktualizací mě momentálně odrazuje víc než nesvoboda uživatele (a ta sama je velkým faktorem).
Audacious na Tumbleweed
GNU/Linux je zkrátka dostatečně dobrým základem víceméně v libovolné majoritní distribuci. A pokud v něm dobře funguje nějaký správce souborů, nějaký webový prohlížeč, nějaký textový editor a k tomu Rawtherapee, GIMP, tiskové ovladače HP, skenovací ovladače Epson (a k tomu VueScan), přehrávač hudby Audacious, přehrávače videí MPV a VLC, kompresor Handbrake a obvyklá baterie konzolových nástrojů (jako třeba ffmpeg, youtube-dl, …), nic zásadního mi nechybí.
Ostatně já jsem ono klíčové rozhodnutí dělal někdy kolem roku 2008: tehdy jsem kvůli skenování negativů řešil, zdali zakoupit nějakou tehdejší Home edici Windows (tuším, že Vista OEM) a provozovat poměrně slušný originální skenovací nástroj od Epsonu, nebo Pro licenci na VueScan. Zvítězil VueScan, jehož výhodou je, že jde o licenci s doživotními aktualizacemi, zatímco Windows Vista jsou už dávno 2 metry pod zemí a stejně bych je z důvodů licenčních omezení nemohl přenést mezi tolika PC.
Ilford Delta 3200 @ 12800 z Flexarety
Za co jsem vděčný
Kdyby nebylo několika open-source projektů, musel bych chtě-nechtě používat Windows a nástroje Microsoftu. Zde si tedy dovolím zmínit ty největší, za které jsem opravdu, opravdu rád:
- Firefox – „ohnivá liška“ je pro mě synonymem webového prohlížeče už mnoho let. Začal jsem ji/jej jako primární používat ještě v dobách Firebirdu, zvykl jsem si a ani všechny ty změny, které daly vzniknout PaleMoonu, Waterfoxu a jiným odnožím mě nedokázaly posunout k jinému prohlížeči. Ne že bych nedokázal žít s Chromiem, Operou či Brave a Vivaldi, ale jsem zkrátka zvyklý na Firefox. A s ohledem na Chromovatění světa je super, že tu stále je, byť se o jeho budoucnost bojím. Nicméně s přechodem na Chromium zásadní problém nemám.
- Rawtherapee – od otevření zdrojového kódu během vývoje verze 3.0 se tento RAW developer stal použitelným. Čtyřka to opět o dost zlepšila a současná pětková řada je vysloveně báječná. Úprava jedné fotky je otázkou pár kliknutí a hlavně díky tomu, že zde nejsou vrstvy či lokální úpravy, nekazím si karmu tím, že bych prováděl fotomanipulaci, ne jen úpravy. Na Androidu pro stejné účely ale používám omezenou bezplatnou variantu Adobe Lightroomu (pokud výchozí aplikace od Kodaku nestačí).
- GTK + GIMP – ač spousta lidí z linuxového světa nemůže Miguelu de Icazovi přijít na jméno, jedno za mě platí: GTK desktopy jsou lepší než Qt desktopy. A GIMP od verze 2.8 a zejména současné 2.10 je super: konečně se v něm dají dobře upravovat 16bit/48bit TIFF skeny filmů, a to i díky přítomnosti nástroje Heal (Léčení).
- Mplayer / MPV + VLC - co naplat, nejpoužitelnější video přehrávače staví na MPlayeru, což u mě znamená MPV. VLC jako záloha se ale často hodí. Tohle kombo jsem používal i na Windows, jelikož mi přišlo použitelnější než MPC-HC.
- Na Windows jsem posledních pár let používal výtečný přehrávač foobar2000. Audacious se mu pojetím podobá, žádné speciální konfigurační možnosti jsem nikdy nepotřeboval a jsem fakt rád, že i na KDE 5.x tohle funguje bez potíží a není třeba sahat po hrůze jménem Amarok (můj osobní názor).
- Xvid, x264, x265, AV1 - díky open-source projektům máme po celých těch téměř 20 let k dispozici otevřené kodeky pro jednotlivé formáty rodiny MPEG. Začalo to samozřejmě pod názvem „DivX ;-)“, nicméně pro SD video se až Xvid ukázal ideální volbou (na Windows Koepiho buildy). x264 už lze označit za možná nejlepší implementaci formátu H.264, x265 je logickým následníkem, ale já toužebně vyhlížím použitelný kodek formátu AV1. Takový, kde komprese 4k videa nepoběží tempem 0,000 000 001 fps.
- Vorbis, Opus – Vorbis jsem začal používat někdy na přelomu let 2000/2001 a držel se ho. Moment, kdy jsem jej opustil, byla chvíle, kdy přišla použitelná vývojová verze formátu Opus a použitelnost tohoto formátu pro video (konkrétně v kontejneru MKV) – tady už si ale přesné datum nevybavím. A když už jsem u toho: Matrošku používám až také nějakých ±18 let prakticky výhradně – kromě situací, kdy někomu musím vyrobit video přehratelné ve starším DVD/DivX přehrávači (pak pochopitelně volím bezpečnou kombinaci 640×480 Xvid + 192kbit/s MP3 ve formátu AVI).
- Microsoft Office jsem naposledy používal před mnoha lety na VŠ, jelikož bez toho by nešla absolvovat jedna zkouška. Nicméně už někdy od konce 90. let jsem doma jel spíš na StarOffice, později OpenOffice a nyní LibreOffice. Je dobře, že tento projekt stále existuje a je dobře, že díky někdejší standardizaci Open Document Format přišel i tlak na Microsoft, kde jeho formát OOXML lze jistě prohlásit za menší zlo než formáty dřívější.
Pohled do křišťálové koule
V nadcházejících letech očekávám několik událostí, ať již nárazových, nebo průběžných:
- Větší změny Androidu (případně příchod nástupce) – Google něco vyvíjí, to víme. Otázkou je, jak dopadnou spory s Oracle, nicméně s ohledem na rostoucí schopnosti prohlížečů (i třeba díky WebAssembly, sic o něm stále není moc slyšet) se možná ledy pohnou i jiným směrem.
- Větší změny v Microsoftu – vím, že tuhle kacířskou myšlenku nikdo neslyší rád, ale já už roky tvrdím, že jednoho dnes Microsoftu dojde, že nemá smysl vyvíjet vlastní NT kernel a „Windows“ se jednoduše stanou jistou speciální linuxovou distribucí. Třeba to ještě nenastane v blížícím se desetiletí, ale nejpozději v horizontu 2030+ ano.
- Adopce formátu AV1 trhem – jen ten trh bude trochu jiný než dnes. Ale kdyby někdo před 20 lety řekl manažerům hollywoodských studií, že je touto dobou bude válcovat nějaký Google dvou klučinů ze Stanfordu, že vznikne internetová videopůjčovna, která nejen bude majoritním poskytovatelem obsahu, ale navíc bude sama točit AAA filmy a seriály a aspirovat na ocenění filmovými Oscary, kroutili by hlavou. Dnes už nepochybně nekroutí. A právě tyhle novodobé firmy odmítly další a další vykořisťování ze strany patentových trollů kolem MPEG formátů a v nadcházejících 5 až 10 letech změní svět digitálního videa.
- Velký boom výpočetní fotografie – pokud občas sledujete alespoň po očku různé výzkumné projekty a příspěvky na konferencích, které se točí kolem tohoto či onoho způsobu analýzy obrazu, věřím, že mi dáte za pravdu. Pixel 3 je jen malý náhled na budoucí možnosti, uvidíme, co za pár dnů předvede Nokia 9 s pěti fotomoduly, ale tohle je zkrátka trend. Způsobem, jak obejít fyzikální limity ve fotografii, je zkrátka více modulů, pořizování více odlišných expozic díky superrychlosti CMOS snímačů a následné AI-lepení výsledných fotografií dohromady. Masy budou nadšeny, já vlastně nejspíš také a ortodoxní fundamentalisté tu – doufejme – budou vždy mít Kodak, Ilford, Fomu, Rodinal a další 100+ let staré poklady analogové éry. Jo a nesmím zapomenout na Caffenol.
- Další prohlubování společenské krize spočívající v tom, že lidé sice třeba sedí u jednoho stolu, ale každý čumí do smartphonu, do své sociální bubliny. Je prokázáno, že tyhle moderní výdobytky jako Facebook vytváří u dětí/dospívajících jinak propojené struktury v mozku. Víme, že extrémně snadno, všude a 24/7 dostupná pornografie narušuje schopnost navázat plný vztah. Víme daleko víc takových věcí a spoustu jich nepochybně ještě nevíme. Ale i proto bude nadále platit, že uživatelů Linuxu (Androidu/apod.) bude stále víc, ale těch skutečně aktivních stále míň. Michal Rybka by se mnou nepochybně velmi ostře nesouhlasil, ale to je jeho věc. Linux v tomto sehraje roli použitého nástroje.
- Příliš velká komplexnost Linuxu? – tohle je takový trochu sporný bod, ale dovolím si ještě chvilku spekulovat. Domnívám se, že kdysi byly doby, kdy Linus Torvalds znal z hlavy 100 % zdrojového kódu Linuxu. Věděl, co kde je, případně věděl, kdo to naprogramoval, protože to sám schválil. Jenže v průběhu let, kdy Linux rostl, ztratil přehled. Dnes nejspíš nemá v povědomí 90 % vývojářů, kteří do Linuxu v posledních 5 letech přispěli. Zná možná pár desítek těch nejaktivnějších, které vídá na akcích, ale to je vše. Ukázalo se to s číslováním řady 2.x, po které radikálně změnil přístup. Linus navíc jako každý jiný stárne a jednoho dne už tuhle práci ani nebude moci dělat. A s generací těchto prvních vývojářů se pomalinku začne ztrácet ta část historické paměti, která není nikde zapsána. Linux převezmou jiní, mladší a ti budou jeho směřování vidět jinak. Teprve to přijde, ale principiálně abyste si udělali představu, stačí zmínit jedno jméno: Lennart Poettering.
Mohu se samozřejmě mýlit ve všem výše uvedeném. Každopádně tu máme rok 2019. Linux stále nevládne počítačovým desktopům. Nikdy nebude a je to úplně jedno. Ten trh se smrskává a buďme rádi za „security by obscurity“, které ten ~1% podíl přináší: už takhle nám v tom dělá neplechu Android.
Jako lidstvo, resp. jako západní civilizace, jsme zlenivěli. Proto už není tolik aktivních uživatelů: kdo by se babral v nějakém Linuxu, když to za něj udělají desítky tisíc vývojářů v Googlu, Facebooku, Samsungu, Red Hatu, Microsoftu, IBMku a spoustě dalších firem a institucí. Nám to předhodí v krásné podobě snadno použitelného klikacího systému jako Fedora, Ubuntu či Android. Zprovoznění domácího počítače už není o žonglování disketami, formátování disků, čtení manuálů, konfigurování config.sys/ autoexec.bat. Prostě přinesete, vybalíte a používáte. A platí to pro PC s Windows, stejně jako telefon s Androidem. Is Google making us stupid? Zcela jednoznačně ano.
Nemusí nás ti výrobci ani nijak složitě manipulovat, abychom jim skrze tyto krásné a k tomu účelu vypilované nástroje vyzrazovali osobní informace, to děláme rádi tak jako tak. Závislost dnešního světa na Facebooku/Instagramu/apod. (zejména mladších generaci) je velká, závislost celého světa na Googlu je obrovská. Google dnes není „too big to fail“ proto, že by to položilo ekonomiku USA, ale proto, že by to položilo celý svět. Linux a další open-source projekty v tom hrají významnou roli, jelikož stejně jako pro mne, běžného malého uživatele, i pro Google jsou tu k dispozici, zdarma.
Evropská unie se svými poněkud kostrbatými postupy sice snaží trh regulovat, ale aktuálně se pohybuje na hraně toho, kdy začínají řvát IT aktivisté. Nástroje jako sušenková varování, GDPR či předpisy o emisních limitech pro auta jsou při pohledu na jedoucí 45 let starý generátor černého dýmu s logem Avia stejně úsměvné jako nonšalance, se kterou všichni ty sušenkové dialogy bezmyšlenkovitě odklepáváme, či jaká je reálná praxe ve srovnání s GDPR jako takovým.
Nemluvě o Cambridge Analytica a jistém „bezskrupulózním robotu“ známém pod označením Mark Zuckerberg, který se před americkými i evropskými úřady vykrucuje ze své zodpovědnosti, zatímco v Číně si běhá po Náměstí Nebeského klidu, jako by tam nikdy nebyl smog ani v roce 1989 nějací postřílení studenti a s úsměvem na tváři potřásá rukou s tamním presidentem.
Za to samozřejmě Linux nemůže, to jsou pouze důsledky otevřených licencí, které se v open-source používají. Linux pojede dál a pojede stále rostoucím tempem. I kdyby dnes Linus Torvalds zmizel z povrchu zemského, projekt poběží dál. Linux je projekt, který se valí obrovskou rychlostí z kopce a už ani není ve světě síly, která by jej dokázala – byť hypoteticky – zastavit.
Nejen Google, ale i Linux je „too big to fail“. Díky tomu budeme i v dalších 5, 10 či 20 letech mít svoje oblíbené linuxové distribuce jako Debian/Ubuntu a stejně tak i stále pohodlnější operační systém à la Android, který jednoho dne bude ještě lepší v převodu hlasu na text, ještě lepší v „AI vylepšování“ fotografií, ještě lepší ve třídění našich osobních dat, ještě lepší v provázání kalendáře/mailu/prohlížeče/všeho dalšího. To vše za podpory domácích systémů jako Google Home, běžících nejspíš také na Linuxu.
Náš Linux je jen nástroj, a to nástroj s tak otevřenou licencí, že je možné jej použít různými způsoby. Ale dnes už bych spíše měl škrtnout ono slovo „náš“ – pokud mohla mít určitá skupina vývojářů někdy před 20+ lety pocit, že Linux je jejich úžasný vysněný projekt, tento pocit už dnes mohou mít jen těžko. Linux je příliš velký, jeho vývojáři se spolu už ani nemohou znát. A většinu vývoje Linuxu určují velké korporace tím, že platí velkou část vývojářů, včetně těch na vyšších a nejvyšších postech. Netvrdím, že je to špatně, netvrdím, že je to dobře. Tak se zkrátka věci vyvinuly a kdo chce zažívat ten zvláštní optimistický pocit příslušnosti k menší skupině výjimečných lidí účastnivších se zvláštního projektu, ten musí o dům dál. Nejsem natolik velký znalec, abych dotyčného odkázal konkrétním směrem (OpenBSD? NetBSD? BeOS? Plan 9? Hurd? – opravdu nevím).
Jsem rád, že jsem tu dobu zažil. Už se nikdy nevrátí. Máme tu dobu v lecčems jinou, máme tu Linux v lecčems jiný. Je to škoda? To posuďte sami.
ČLÁNKY DO MAILU