Hlavní navigace

Signal prozrazoval uživatelům, co o nich ví Instagram, výsledkem je blokace účtu

7. 5. 2021
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

 Autor: Signal
Postavit reklamní kampaň na upozorňování na morální prohřešky toho, u nějž chcete reklamu umístit, je poukázka na blokaci. Signal se přesto rozhodl ukázat, jak na tom Facebook s morálkou je.

Multiplatformní komunikační systém Signal asi netřeba představovat. Využívá vlastní otevřený komunikační protokol Signal, který ostatně adaptoval pro své potřeby i Whatsapp a Facebok Messenger či Skype od Microsoftu. Má své výhody, například to, že používá end-to-end šifrování a stojí za ním americká neziskovka, nikoli korporace po IPO mající uživatele za zboží prodávané zadavatelům reklamy a sledující jediné dogma, zisk akcionářů.

Na druhém konci téhle pomyslné linie mezi dobrem a zlem máme třeba Facebook. Jeho chronické úniky uživatelských dat, měnění pravidel služby za pochodu či průšvihy s nakládáním s uživatelskými daty reprezentované známou anabázi s Cambridge Analytica, následovanou roboticky dokonalými Zuckerbergovými vystoupeními před různými vyšetřovacími komisemi, jistě netřeba připomínat detailně.

Přesto platí jedno: kdo chce oslovit co největší spektrum lidí způsobem, který jim co nejvíce „zaleze pod nehty“, má prakticky jedinou možnost: Facebook.

Co Signal chtěl

Signal to vidí jednoznačně. Facebook nebuduje svoji technologii pro uživatele, buduje ji pro jejich data. Ta pak sbírá všude, kde to technicky lze, a to v rámci Facebooku, Instragramu i WhatsAppu a webových stránek embeddujících kód Facebooku. Díky těmto uživatelským datům pak prodává přístup do života lidí zájemcům z řady zadavatelů reklamy. Není to žádné tajemství, všichni to vědí a Facebook se s tím nijak zásadně netají (myšleno s tímto principem v obecném slova smyslu).

Kdyby byly principy fungování Facebooku pojmenovány v lidské řeči, ne schovány za sáhodlouhými popisy a podmínkami služby, namísto toho byly vysvětleny na analogiích z reálného života, bylo by to, jak většina internetu (z něhož Facebook tvoří významnou část) funguje, považováno za netolerovatelné, dodává Signal. Jde přitom o mechanismy, které když jsou řádně „vytěženy“ a data z nich zanalyzována, získáte poměrně solidní možnost manipulace davů, jak to ostatně předvedla Cambridge Analytica v kampaních svých zákazníků, jak se stalo během předposledních prezidentských voleb v USA (a nejen nich).

Signal se nyní rozhodl, že zkusí tyto mechanismy využít ve vlastní reklamě na Instagramu, kdy na ně upozorní.

Vytvořili tedy sérii reklam, které měly uživatelům Instagramu ukazovat informace o tom, jaká data o nich Facebook sbírá a jak je následně přeprodává. A světě, div se, Facebooku se to nelíbilo a příslušný reklamní účet [Signalu] zrušil.

Co si z toho odnést?

Tímto se dostáváme k nejslabšímu místu tohoto článku. Vlastně nic nového pod sluncem, odnést si nelze žádné nové zjištění. Facebook de facto provozuje největší reklamní systém na světě. Oproti Google AdSense má dle mého názoru sesbírány o více lidech více informací, o jiných menších hráčích ani nemluvě.


Autor: Signal

Tuhle reklamu už neuvidíte

Facebook je platforma, která dává lidem určité potěšení, vyvinuté s pomocí psychologů a neurologů, kteří pečlivě po léta pilovali (a stále pilují) mechanismy zobrazování prvků na Facebooku, aby se uživatelé stále vraceli pro své malé dávky dopaminu. A ti se vracejí rádi a ochotně přitom poskytují všemožné informace o sobě, protože asi nikdo na této planetě nečetl kompletní podmínky používání a nastavení služeb Facebooku a jen málokdo se zdržoval s nějakým promýšlením nastavení práv aplikacím Facebooku ve svém telefonu, případně se složitě zabýval blokací diskusních prvků a lajkovacích tlačítek Facebooku, kterými je promořen veškerý Internet.

Zkrátka a dobře, Facebook o skoro každém jednotlivém z nás ví strašně moc informací. Tyto informace vždy sbírá a nikdy nemaže. Neváhá je prodat (či poskytnout přístup k nim) komukoli, kdo dobře zaplatí, a přitom se pohybuje na hraně / za hranou (nehodící se škrtněte) toho, co je legální a zcela jistě velmi za hranou toho, co je morální. A aby mu zdroj peněz – pardon, uživatelských dat – nevyschl, najatí neurovědci vše stále ladí k větší a větší dokonalosti a po světě sedí tisíce a tisíce malých pěšáků, kteří ručně pomáhají ladit celý systém k optimálnímu výkonu.

Ale nic z toho není novinkou. Ano, před Cambridge Analytica jsme mohli mít mlhavý pocit, že Facebook o nás sbírá vše, co může a nakládá s tím způsobem, který by se nám nelíbil, kdybychom domysleli důsledky odsouhlasené licence EULA. Cambridge Analytica ukázala, že ono morální bahno leží ještě podstatně níž a soudě dle Zuckerberga vykrucování před vyšetřovacími komisemi všech orgánů v USA či EU, které se na Facebook vrhly, se zdráhám tvrdit, že jsme opravdu dohlédli na dno. To spíše leží ještě někde hlouběji a čeká jen na to, až nějací chytří datoví analytici s vynikající matematicko-logickou myslí, však bez špetky sociální či emoční inteligence, přijdou na nový způsob těžby informací z dat a jejich následného využití.

Ruský vojenský historik Viktor Suvorov kdysi v jednom dokumentu vzpomínal na rozhovor sovětských generálů o jaderných vědcích. Ty označili za nejkrvelačnější bestie schopné předložit takové plány, že si sami řeknou, že to je naprosto nelidské. V tuto chvíli pomiňme, že mezi nimi byly v nemalé míře zastoupeny i vysoce morální výjimky jako Andrej Sacharov či později litující jedinci jako Julius Robert Oppenheimer, s chvějícím se hlasem citující Bhagavadgítu.

I v IT světě máme zástupy těch, kteří nevidí důsledky svých činů, nebo je vidět nechtějí, nebo je dokonce nepovažují za problematické. I ve Facebooku jsou ti, kdož vymýšlí stále dokonalejší způsoby, jak lidi udržet na platformě, jiní zase jak jejich osobní data co nejlépe prodávat třetí straně. Také nedomýšlejí důsledky toho, co vytváří pro své zaměstnavatele. Vzpomeňme ostatně rozhovory se dvěma vysoce postavenými představiteli Facebooku.

Vůbec se tady nebavíme o tom, co říkají třeba prof. Martin Jan Stránský či prof. Manfred Spitzer o tom, jak ze sociálních sítí či digitálních médií obecně hloupneme. To je pouze důsledek, nikoli příčina, o které je řeč nyní.

Snahou Facebooku je celkem logicky vlastní přežití. To zčásti stojí na potřebě umlčet veškerou kritiku v zárodku (na to nyní poukazuje Signal), nebo realizovat damage control, pokud „to prasklo“ (na to poukazují třeba ona slyšení se Zuckerbergem před americkými zákonodárci). Bylo to dlouhé, tak si připomeňme jeden z možných superstručných výcuců.

Osobně jsem v daleko menší míře měl možnost poznat onu první variantu umlčování kritiky v zárodku v prosinci 2014, kdy jsem na DIIT.cz napsal článek Odejděte z facebooku, dokud není pozdě. Ten už během pár desítek minut od vydání ukázal, že se téma tehdy trefilo do černého. Nemám ke statistikám čtenosti přístup a ostatně už řadu let na DIIT nepíšu, ale čísla, která jsem tehdy v průběhu měsíců viděl ve mě vyvolala naprostou jistotu, že toto je ze zhruba 8 a půl tisíce textů, co jsem na CDR/DIIT napsal, ten s přehledem nejčtenější.

Letěl nahoru tak rychle, že padlo rozhodnutí čtenost podpořit zaplacením kampaně na Facebooku, kdy by byl článek šoupnut do hlavního proudu příspěvků lidem v ČR v nějakém zaplaceném množství případů. A světě div se, toto Facebook odmítl realizovat (alespoň mi to takto tehdy bylo řečeno kolegy). Jistě však budete souhlasit, že aktivně linkovat odkaz na článek volající po odchodu z Facebooku není v zájmu Facebooku. Legrační na tom tak tedy bylo nakonec jen to, že článek stejně Facebookem probublal virálně, lidé si jej masivně sdíleli, snad 97 % jeho návštěvnosti přišlo z adresy facebook.com a jeho čtenost byla zhruba 100× vyšší než průměrná čtenost článků v té době. Jinými slovy, za přibližně hodinu jeho psaní jsem odvedl z hlediska čtenosti práci ekvivalentní přibližně 6 týdnům testování hardwaru a psaní článků a tento efekt plně stál na čtenářích, kteří jinak DIIT neznají, ale přišli proto, že k nim článek doplul virálně.

MIF21_Dolejsova

Jsem přesvědčen, že uživatel by v případě Facebooku / Instagramu / Whatsupu měl uplatňovat presumpci viny. Za předpokladu, že má tyto účty v provozu na svém mobilním telefonu, musí počítat s tím, že Facebook sbírá jeho data o navštívených webech, navštívených podnicích, pohybu po povrchu planety, vzorcích chování, toho jak mu rostou děti, osobních preferencích všeho možného, rodinných vztazích a všem dalším, co lze analyzovat čistě na základě čidel, senzorů a dalších hw i sw prvků dnešních chytrých telefonů. Manželka možná neví o vaší milence, ale Facebook ano a navíc přesně ví, kdy u ní jste, kdy jste v posteli, kdy před televizí a co si zrovna otvíráte za šampaňské. Facebook o vás ví, jestli ve skrytu duše nekoketujete s nějakou životní filosofií, i kdybyste si to třeba zatím sami nepřipouštěli. Facebook ví víc, než si myslíte, bez ohledu na to, jak jste paranoidní. A tuhle informaci vždy využije k tomu, aby vám servíroval tu správnou reklamu, ty správné doporučené příspěvky, ty správné návrhy na přátelství. A ještě raději tyhle informace prodá někomu třetímu.

Vadí vám to? Soudit se můžete leda tak v USA. Ale ono je to jedno, i kdyby se 1 miliarda lidí rozhodla z Facebooku a všech dalších podobně návykových služeb (včetně YouTube) odejít, bude tu další miliarda či dvě těch, kteří Facebook / YouTube milují a nedokáží si bez něj představit svůj život. Protože drogy je třeba brát pravidelně a spice must flow…

Autor článku

Příznivec open-source rád píšící i o ne-IT tématech. Odpůrce softwarových patentů a omezování občanských svobod ve prospěch korporací.