U "studií" sprostých slov mi vždy chybí, jak mocný je vliv rodné řeči a prostředí.
V cizí (a to někdy i jen mírně cizí) řeči totiž např. nadávky nepřipadají tak ostré. Ještě za dob společného státu, přestože si např. čeština a slovenština byly velmi blízké, tak např síla sprostoty slov "čurák" a "kokot" bylo v mém okolí chápáno výrazně mírněji než v nerodném jazyce - to cizí připadalo méně ostré, méně neslušné. A to obousměrně.
Obdobně tak generační rozdíl, když se posouvá význam slov rodného jazyka.
Také by mne docela zajímalo, zda existují jazyky (resp. prostředí, spjaté s jazykem), kde se síla nadávek chápe jinak (třeba výrazně slaběji či výrazně silněji). V principu.
Shrnuji. Pokud neposuzuji lidi z blízkého prostředí (jazykově, kulturně, věkově, ...), připadá mi jen prosté porovnávání výrazů (libovolných, nejen sprostých slov) jako nesmysl.