Hlavní navigace

Stresujte svůj systém distribucí StressLinux

5. 6. 2007
Doba čtení: 3 minuty

Sdílet

Distribuce StressLinux rozhodně nepatří mezi běžné linuxové distribuce pro denní použití. Jejím účelem je maximálně zatížit celý počítač a zjistit, co snese. Pokud potřebujete otestovat stabilitu, zkontrolovat funkčnost hardware nebo prostě nechat počítač trochu zapotit, ideální bude udělat stress test.

Proč zatěžovat systém

Někdy je skutečně potřeba efektivně zatížit celý počítač a sledovat, co se začne dít. Napadá mě několik různých modelových situací, kdy se vám může něco takového hodit:

  • Koupili jste počítač z druhé ruky.
  • Pořídili jste (třeba) server pro kritické aplikace.
  • Došlo k poškození některé komponenty a vy chcete zjistit, jestli je zbytek v pořádku.

V každém z těchto případů je žádoucí, aby stroj fungoval a aby ani při delší zátěži nevykazoval nestabilitu, přehřívání či jiné problémy. Samozřejmě si můžete sadu testů vymyslet a vytvořit sami, ale existují i hotová řešení, jakým je například i StressLinux.

Jedná se o malou jednoúčelovou live distribuci, která je určena právě k provádění zátěžových testů a monitorování hardware. Obsahuje sadu aplikací určených pro efektivní testování.

Vybíráme a stahujeme

Distribuce StressLinux existuje ve třech variantách, které se však liší jen způsobem zavádění – live CD, pro boot z USB a pro start po síti (PXE).

CD a USB varianta je nejběžnější a vybrat si můžete podle toho, které médium máte právě po ruce. Síťovou variantu využijí především administrátoři větších sítí, kteří tak nemusejí obíhat počítače s cédéčky, ale v klidu mohou nechat systém nastartovat ze sítě. Archiv s PXE verzí s sebou nese příklady konfiguračních souborů a příprava by proto neměla být náročná.

Já jsem sáhl po klasické CD verzi. V download sekci na domovských stránkách projektu stáhnete hotový ISO obraz. Ten má zkomprimovaný (s pomocí bzip2) přibližně 30 MB. Jeho stažení tedy není žádný problém. Po dekompresi se soubor „roztáhne” na 90 MB diskového prostoru.

Díky malé velikosti jej můžete vypálit třeba na malé 8 cm médium, které můžete nosit vždy s sebou. Médium stačí vložit do mechaniky a nechat z něj počítač nabootovat.

Start!

Při startu nás přivítá jednoduchá nabídka, ve které máme možnost zvolit čtyři odlišné možnosti startu:

  1. stress – standardní start
  2. noinitrd – start bez dodatečných ovladačů
  3. memtest – start klasického memtest86
  4. memtest1 – start memtest86+

Memtesty vám umožní opravdu pořádně otestovat funkčnost vašich paměťových modulů. Více si můžete přečíst v článku Jak testuje Memtest. Pokud vás zajímá klasický systém, stačí počkat nebo stisknout Enter.

Samotný boot trval na mém počítači přibližně minutu, StressLinux se během startu pokouší detekovat a zprovoznit maximum hardware počítače. Poté už se objeví přihlašovací řádka. Na ní se můžete přihlásit jako root, heslo není vyžadováno.

Po přihlášení na vás automaticky vyskočí dialog, ve kterém můžete zvolit rozložení klávesnice. K dispozici je celkem 31 možností, mezi kterými dokonce nechybí české rozložení označené jako  qwerty/cz-lat2.bmap.

StressLinux 1

V následujícím dialogu se pak distribuce dotáže na výrobce vaší základní desky. Systém tuto informaci potřebuje kvůli senzorům. Ty vám umožní sledovat zejména teplotu procesoru a čipsetu ve sledovaném počítači. V tomto případě je k dispozici 70 různých položek.

StressLinux 2

Pokud se mezi nimi vaše deska nenachází, můžete dialog přeskočit a pomocí utility sensors-detect můžete vše nakonfigurovat ruč­ně.

Poté už se octneme v samotné příkazové řádce. Nad ní je přehledně vypsán seznam aplikací, které jsou k dispozici. Jedná se o testy zaměřené na procesory, disky, síťové testy a podobně. Jejich spouštění není nijak automatizované, je na vás, které testy chcete provádět a jak je budete kombinovat. Samozřejmě máte k dispozici více konzolí, takže není problém odstartovat paralelně více různých zátěží.

Systém je postaven na jádře 2.6.16 a najdete v něm konkrétně následující testy:

  • cpuburn – test zaměřený na maximální zátěž procesoru
  • stress – vysoká zátěž procesorů, disků a dalších zařízení
  • netio – benchmark sítě
  • bonnie++ – test disků
  • smartctl – sada utilit pro práci se S.M.A.R.T. rozhraním
  • lshw – utilita pro zobrazení informací o hardware
  • x86info – zobrazuje údaje o nainstalovaném procesoru
  • hddtemp – zobrazuje teplotu disku
StressLinux 3

Na konzolích 9 – 12 (Alt+Fx) můžeme sledovat informace ohledně operačního systému a hardware. Na devítce je zobrazen systémový log, desítka vás průběžně informuje o vytížení sítě, jedenáctka zobrazuje teplotu disku a dvanáctka výstup aktivních senzorů.

root_podpora

Závěrem

Na začátku jsem napsal, že StressLinux je jednoúčelovou distribucí. Skutečně dělá jen jednu věc a dělá ji pořádně. Přestože jsou výše zmíněné utility k dispozici i v jiných systémech, ve StressLinuxu je najdete na jednom místě, doplněné o rozumné sledování systému.

Výhodou živé distribuce při testování hardware je jednak rychlá dostupnost, ale také snížené riziko. Při testování totiž můžete odpojit disk s daty, která neutrpí případným pádem způsobeným třeba přehřátím procesoru.

Zkoušeli jste někdy záměrně zátěžové testy PC?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Petr Krčmář pracuje jako šéfredaktor serveru Root.cz. Studoval počítače a média, takže je rozpolcen mezi dva obory. Snaží se dělat obojí, jak nejlépe umí.