"to je vaše subjektivní srovnání dvou jazyků, ze kterých jeden máte jako mateřský? Nebo snad máte nějaká objektivní data?"
Ne, to je prostě fakt. V angličtině mívá jedno slovo sto padesát významů podle kontextu, v angličtině se nestabilizovala žádná pokročilejší pravidla slovotvorby, jako např. v němčině (skládáním) nebo ve slovanských jazycích či latině (předponami a příponami). Angličtina je vůbec poměrně primitivní a rozsáhle zdegenerovaný jazyk s velmi slabými výrazovými prostředky, jehož další degenerace úspěšně pokračuje svižným tempem - půjde-li to tak dál, bude za dvě stě let připomínat spíše hýkání opic než lidskou řeč (afroamerický dialekt se už na tuto úroveň dostal). Mimochodem - ten váš odkaz neobsahuje vůbec žádná objektivní data, jen vyjadřuje na ničem nestojící domněnku, že by to tak mohlo být. Ovšem budeme-li např. považovat německé složeniny za svébytná slova, tak je myslím naprosto zřejmé, jaký jazyk, co do velikosti slovní zásoby, vede. Navíc - ani to není podstatné, protože bohatost výrazových prostředků velmi silně závisí i na morfologii a ta je např. u angličtiny prakticky nulová. Stačí si vzít nějaký překlad české knížky do angličtiny - to je i u těch nejlepších překladů jak černobílá reprodukce barevného obrazu.
"Vyrovnávací paměť může být buffer i cache" - v Unixu dokonce "buffer cache"; "vyrovnávací paměť" mi opravdu nečiní potíží
"mátoha" - tak například v našem kolektivu je to naprosto běžné; taky mi to zprvu připadalo legrační, nyní spíš roztomilé a používám to i jako přídavné jméno apod.; v každém případě mi to už ani nepřijde jako něco nepřirozeného.
"session" - brrr! Překládat odpovídajícím termínem kdykoli to je jen trochu možné!
P.S.: Vyvarujte se používání slov "nikdo", "všichni" apod. Že tomu nerozumíte vy nebo že něco činí potíže vám zdaleka neznamená, že všichni jsou na tom stejně špatně jako vy. Mimochodem, porovnám-li starší počítačovou literaturu, zhusta užívající českou terminologii, s tou současnou, kvalitativně převažuje ta starší po všech stránkách. Jinými slovy, nejen že se autoři současné literatury nedovedou vyjadřovat česky, oni se nedovedou srozumitelně vyžvejknout vůbec a mnohdy pojímám přesvědčení, že tomu, o čem píší, vlastně sami ani pořádně nerozumějí.