Jeste mi schazi nejaky pozitivni priklad, kdy se to povedlo.
Dobrovolnost vyzaduje velmi vyspele vedomi - pochopeni souvislosti, nejlepe zalozene na osobni zkusenosti. Tu mate treba vy. Jde jednoduse o vnitrni dospelost cloveka, ktery je schopen se sam rozhodnout, komu prispeje ze svych statku a proc.
Kdo tuhle vyspelost nema, ten k ni muze dospet. V tom mu mohou pomoct ostatni - ale to uz se pohybujeme v oblasti socialni prace a socialni terapie.
Lokalne se muze ledacos podarit, ale samo to nejde - je to vzdycky drina a nikdy neni trvale vyhrano. Vidim to tak, ze se to da praktikovat v mensich komunitach lidi, kteri si to stanovili jako jeden z cilu. A musi tam byt neustale nejaka zpetna kontrola nebo vazba. Myslim, ze takoveto komunity dospelych lidi budou mit v budoucnosti velky vyznam pro preziti lidskosti i lidi jako takovych.