Hlavní navigace

Tuxedo InfinityBook 16 gen7: výkon v šestnácti palcích

25. 1. 2023
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

 Autor: Petr Škuta
V létě minulého roku jsme měli možnost otestovat byznysový notebook Tuxedo InfinityBook 14. Nyní do redakce dorazil jeho 16" souputník s označením „Max Performance Edition“. Jak vypadá nekompromisní výkon v kompaktním těle?

Pokud by vás zajímala recenze menšího modelu Tuxedo InfinityBook 14, pak určitě zavítejte do našeho předchozího článku. Srovnání se totiž nevyhneme ani na následujících řádcích.

Celé portfolio přenosných počítačů německé společnosti Tuxedo sleduji poměrně pravidelně. Vždy, když mě zaujme nějaký kus, neváhám a chci jej osobně vyzkoušet. Proto když přišel větší model InfinityBooku, zbystřil jsem. Notebook slibuje skloubit výkon a přenositelnost v jednom kompaktním balení a stát se vaší pracovní stanicí. 

Známé balení

Balení jsem u notebooků Tuxedo popisoval už několikrát a ani tentokrát to nebude jinak. Dorazila opět kartonová krabice, ve které se ukrývala ještě jedna menší s uchem. V té už pak najdeme samotný laptop, který uvnitř chrání polystyren po stranách. Nemůžeme opomenout ani dodatečný „šuplík“, který obsahuje nezbytný napájecí adaptér a sáček se spoustou drobností navíc. Jako vždy se můžete těšit na propisky, blok, speciální klíčenku WebFAI pro instalaci předpřipravených operačních systémů anebo adaptér USB-C na RJ45.

InfinityBook 16 je pak zabalený v černé krycí fólii, ze které lze snadno vytáhnout. Už při jeho vytahování vás může příjemně překvapit hmotnost. Na šestnáctipalcový notebook je poměrně lehký, jelikož váží 1,7 Kg. Pro srovnání, MacBook Pro 16“ M1 Pro váží 2,1 Kg.

Ačkoli už znám matně černé hořčíkové šasi, které má čtrnáctipalcový model, přesto jsem opět příjemně překvapený. Vždy totiž zapomenu, jak je příjemné na dotek. Je to úplně jiný pocit než studený chlad z hliníku, který využívá Apple u svých přenosných počítačů. Na druhou stranu se opět vrátily patálie s otisky prstů. Ty jednoduše uvidíte, anebo musíte svůj InfinityBook občas otřít hadříkem.

Plná paleta portů

Portová výbava navazuje na menší model. InfinityBook 16 přináší na levé straně Kensington Lock (Nano), USB-C 3.2 Gen2 (DP 1.4 s Power Delivery), USB-A 3.2 Gen1, čtečku SD karet, 2-in-1 audio jack. Pravá strana je osazena Thunderbolt 4 (DP 1.4 s Power Delivery), USB-A 3.2 Gen1, HDMI a napájecím konektorem. Typ HDMI se liší dle konfigurace. Ve verzi „Max Performance Edition“ dostanete HDMI 2.1, zatímco standardní verze nabízí HDMI 2.0b. 

Osobně bych preferoval napájecí konektor spíše z levé strany, ale reálně jeho umístění až tolik nevadí. Co možná někomu vadit může, je, že napájení skrze USB-C funguje, jen když je notebook zapnutý a s patřičně silným adaptérem (nejméně 65 W, běžnou mobilní nabíječkou jej patrně nedobijete). Thunderbolt 4 dokáže notebook nabíjet i vypnutý. Standardně dodávaný adaptér je mimochodem pořádný macek, který váží 600 g, což pak trochu kazí radost z hmotnosti samotného počítače.

Displej jako víno

Co jsem chválil minule a musím pochválit i nyní, je možnost otevřít víko jedním prstem. Úhel rozevření se zastavil na 155°. InfinityBook 16 dědí i další vlastnosti. Kloub je tuhý a drží nastavený úhel. Naopak víko je stále měkké, takže se po doteku může mírně zaviklat. V horním rámečku najdeme integrovanou webkamerku s rozlišením 2 Mpix (a podporou funkce Windows Hello). Kamerka nabízí dostačující kvalitu pro běžné pracovní hovory a videokonference. Více bych od ní ale nečekal.

Víko nabízí možnost vlastního loga místo symbolu Tuxedo. Jde o příjemnou vychytávku navíc, ale za příplatek.

Osazený displej má rozlišení 2560×1600, a tedy poměr stran 16:10, který mi pro práci přijde lepší, než běžný 16:9. Typ panelu je IPS s matnou úpravou a obnovovací frekvence je výborných 240 Hz. Lze ji samozřejmě snížit v rámci úspory baterie. Jas se dokáže vyšplhat až na 400 nitů a nezalekne se odražených slunečních paprsků. Osobně jsem používal hodnoty mezi 20–30 %. Panel nabízí rovněž 100% pokrytí sRGB, tudíž by neměl být problém pracovat i s multimédii.

Klávesnice s tučňákem

Klávesnice je totožná jako u InfinityBook 14 s jednou výjimkou. Šestnáctipalcový model nabízí navíc numerický blok. Jinak nabízí shodný zážitek z psaní. Klávesy jsou ploché s trochu tvrdším dosedem. Cvakání však není hlasité.

Tuxedo nabízí různé layouty (ANSI, ISO) a mnoho jazykových mutací včetně českých popisků. Na klávese SUPER pak můžete mít ikonického tučňáka. Na test přišel notebook s německou klávesnicí, na které je ale možné bez potíží psát všemi deseti. Pokud bych si objednával stroj pro sebe, zvolím českou variantu. Samozřejmostí je podsvícení. Bílá barva je standardní a intenzitu můžete regulovat ve dvou stupních.

Pod klávesnicí najdete gigantický skleněný clickpad (jak Tuxedo nazývá touchpad). Ten velikostí směle konkuruje trackpadu z MacBooku Pro 16“. Zážitek je velmi obdobný s podporou multitouch gest. Ve spodní části jsou tlačítka, horní pak v obou rozích nabízí přepínač. Ten levý vypne clickpad kompletně, ten pravý vypne pouze pravou polovinu a tím jej zmenší. Osobně mi to praktické nepřišlo, ale třeba se tato funkce zalíbí ostatním.

Pokud jste si jako já představovali, že větší šasi nabídne větší prostor pro reproduktory a zlepší to jejich kvalitu, budete podobně zklamáni. Osobně považuji kvalitu zvuku za zcela průměrnou, která neurazí, ale ničím nenadchne. Basy nejsou výrazné, zvuk je spíše plechový, bez „šťávy“. Na běžné používání však stačí. Snad se dočkáme zlepšení příště. Mikrofon je na tom podobně. Slack, Teams a další komunikátory zvládne, ale náročnější využití by od něj nečekal.

Max Performance

InfinityBook 16 „Max Performance Edition“ dorazil v konfiguraci s Intel Core i7–12700H, 32 GB DDR5–4800MHz RAM, 1 TB NVME M.2 SSD Samsung 970 EVO Plus a NVIDIA GeForce RTX 3060 s 6 GB GDDR6 VRAM (70 W + 25 W Dynamic Boost). To jsou samo o sobě všechno výkonné komponenty, které se jen tak nezaleknou úloh, které na ně pustíte včetně rekreačního hraní her.

Původně jsem chtěl přidat i nějaké benchmarky, ale nakonec jsem zjistil, že bych nosil jen dříví do lesa. Prakticky řečeno kompilace programů byla velmi rychlá a hraní i moderních her jako je třeba Cyberpunk 2077 nabídlo nativní rozlišení na střední detaily s FPS okolo 60. Označení „Workstation“ si tento notebook určitě zaslouží. Občasné hraní by asi také šlo, ale potenciál 240 Hz panelu zůstává spíše ležet na stole.

Na co si ale nedokážu zvyknout a musím podotknout, že Tuxedo na toto upozorňuje i v dokumentaci, je hluk v zátěži. Nemám po ruce žádný sofistikovaný měřák, ale například aplikace v Apple Watch ukazovala mezi 55–65 db v plné zátěži. Pro srovnání pak mohu říci, že například má konzole PlayStation 5 vydává v plné zátěži mezi 40–50 db a MacBook Pro 16“ „sotva“ 15–25 db. InfinityBook 16 prostě v plné polní uslyšíte nejen vy, ale patrně i blízké okolí. Ventilátory samozřejmě makají na plno a pokud jde o dočasnou zátěž, například o kompilaci kódu, pak se opět rychle zklidní a je zase ticho. Myslím si však, že je důležité tuto charakteristiku zmínit.

Co se týče výdrže baterie, pohybujeme se okolo 8,5 hodin na integrované Intel Iris Xe grafice při kancelářské práci (jas 30 %, Wifi, Slack, Office, Spotify + drátová sluchátka, VSCode). Pokud zapojíme GeForce RTX 3060, je výdrž velmi různorodá dle délky zátěže. Například při hraní Cyberpunku 2077 lze notebook do tří hodin zcela vybít. Naopak při kompilacích kódu nebo exportu videa výdrž tak razantně neklesá. 

Infinity Book 16 Geekbench CPU
InfinityBook 16 Geekbench GPU

Dualboot s Windows 11

InfinityBook 16 dorazil také s dualbootem ve složení Tuxedo OS a Windows 11 Home. Vyzkoušel jsem oba systémy, načež mě po aktualizaci Windows přivítala hláška Error: unknown filesystem. Po manuálním obnovení zavaděče Grub ale nakonec vše fungovalo po zbytek testování.

Tuxedo OS je linuxová distribuce založená na Ubuntu LTS s KDE a doplňky od Tuxedo jako je například jejich výborná utilita Control Center. Přes tu lze vytvářet jednotlivé profily výkonu, regulovat ventilátory a další chování. Chválím přechod na KDE už z důvodu, že lze lépe korigovat % zobrazení jednotlivých prvků, fontů nejen na ploše, než tomu bylo u předchozích variant s jinými prostředími.

Příjemně pak překvapilo i to, že daná utilita funguje i pod Windows. Bohužel se mi ji nepodařilo přepnout z německého jazyka do angličtiny (natož češtiny), ale předpokládám, že pro čtenáře linuxového magazínu toto nebude zásadní překážkou.

Kompaktní pracant

Na závěr dodám, že jde opět o notebook s uživatelsky vyměnitelnou pamětí RAM, SSD, Wifi anebo baterií. Spodní kryt lze snadno odmontovat a vnitřní prostory vyčistit. V dnešní době integrace komponent a lepení baterií to může být pro uživatele značné plus.

skoleni

InfinityBook 16 je elegantním společníkem, který však dostává tvrzení o pracovní stanici. Kompaktní provedení přináší šestnáct palců, a přitom neváží kila navíc. Hořčíkové šasi jej pak řadí nad běžné plastové soupeře. Vybrané komponenty nabízí skutečně vysoký výkon, ale společně s ním přichází i větší hluk při zatížení. Pokud jste schopni se přes toto přenést, čeká vás spolehlivý společník nejen do kanceláře, ale také na cesty. Navíc plně kompatibilní s operačním systémem Linux. 

Cena testované konfigurace byla v době psaní recenze 2 304 eur, tedy přibližně 55 000 Kč včetně daně a poštovného.

Autor článku