Hlavní navigace

Ubuntu Touch: na počátku dlouhé cesty

25. 10. 2013
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

Spolu s desktopovým vydáním Ubuntu 13.10 poprvé vyšla i očekávaná mobilní verze. Ani ta však ještě není určena pro běžné použití, nýbrž jen pro „vývojáře a výrobce“. To nám ale samozřejmě nezabrání se na ni podívat. Jak se povedlo mobilní rozhraní, které z velké části staví na dotykových gestech?

Představení

Ubuntu Touch je dotykové rozhraní, které připomíná desktopové Ubuntu. Také totiž používá rozhraní Unity, i když už v novější generaci a osmé verzi. Pod tím samozřejmě běží standardní linuxový kernel s pár ovladači navrch pro konkrétní zařízení. To je všechno jasné.

Problém už je ale s určením toho, co to ve čtvrtek 17. října vlastně vyšlo. Na stránce mobilního Ubuntu se píše, že co do funkcí už je systém kompletní. Na druhou stranu je tam ale dodatek, že je určen jen pro vývojáře a průmyslové partnery. Developer Preview přitom vyšlo už někdy v únoru. Tak jako tak, Canonical nechce nabádat běžné uživatele, aby na své smartphony Ubuntu instalovali. A já rovnou prozradím, že je to jedině dobře. Ubuntu Touch k říjnu 2013 rozhodně ještě není finální produkt.

Oficiálně je Ubuntu Touch dostupné pro smartphony Nexus 4 a Galaxy Nexus, vývojové verze jsou ale k dispozici také pro tablety Nexus 7 a 10. Jak to u open source bývá, systém další vývojáři portují na další zařízení. Tyto snahy jsou zatím spíš v počátcích.

Instalace

Na Ubuntu.com se nachází podrobný průvodce instalací, takže tady jen ve zkratce. Pokud chcete Ubuntu Touch vyzkoušet, budete potřebovat odblokované zařízení, USB kabel a počítač s Ubuntu. Z něj přes USB s pomocí nástroje phablet-tools do mobilu natáhnete vše potřebné. Pomocí Android Debug Bridge rovněž můžete zazálohovat aktuální obsah telefonu, instalací se samozřejmě vše smaže.

Co funguje a co ne

V současnosti je to tak napůl. Už to ukazuje, že do finále má Ubuntu Touch ještě daleko. Zařízení se dokáže připojit k Wi-Fi, umí fotit (předním i zadním snímačem) a mělo by podporovat GSM sítě, a tedy telefonování, posílání SMS a mobilní připojení k internetu. Tady už jsem ale narazil, můj Nexus 4 se k mobilní síti nepřipojil, ani po mně nechtěl PIN k SIM kartě.

Dál nefunguje nahrávání videí a Bluetooth. GPS jsem bohužel neměl jak otestovat. Obecně ale platí, že i když něco v nabídkách systému najdete, ještě to nemusí fungovat. Stále se občas setkáte s nabídkami, které jsou tam jen na ukázku a ve skutečnosti nic nedělají. Abych jen nehanil, výstup na 3,5mm jack produkuje velmi solidní zvuk, subjektivně lepší než na Androidu.

Rozhraní: až příliš gest

Co se týče samotného rozhraní, nelze říct, že by Ubuntu někoho kopírovalo. Najdete tu prvky a postupy podobné Androidu, iOS i Windows Phone, ale i mnoho vlastního. Celkově se jedná o osobité rozhraní, které na první pohled určitě zaujme. Je sympatické a atraktivní, v těchto ohledech určitě překonává například Firefox OS.

Zásadní odlišností od ostatních mobilních systémů je fakt, že v rozhraní nejsou žádná tlačítka, která by byla zobrazena neustále. Ubuntu Touch se totiž co nejvíce záležitostí snaží řešit gesty, což se ukazuje jako výhoda i prokletí. Pojďme si přiblížit základní gesta:

  • Tažením od horního okraje dolů se dostanete k nastavením a notifikacím, jejichž ikony vidíte v horní liště.
  • Tažením od spodního okraje nahoru zobrazíte nástrojovou lištu, pokud je pro danou obrazovku dostupná.
  • Krátké tažení od levého okraje zobrazí launcher, který je velmi podobný tomu v desktopovém Ubuntu (zobrazuje přišpendlené zástupce aplikací a aktuálně spuštěné aplikace). Dlouhé tažení (přes celý displej) vás nasměruje na obrazovku aplikací.
  • No a tažením od pravého okraje se můžete přesouvat na předchozí obrazovky. Obvykle to tedy funguje jako přepínání aplikací.

Základní obrazovkou je Dash, který opět můžete znát z desktopového Ubuntu. Má celkem čtyři plochy, a to hudbu, videa, aplikace a domov (tam je od všech předchozích to nejdůležitější). V aplikacích se jako první zobrazují předchozí spuštěné aplikace i s náhledy, ve videích a hudbě jak lokální soubory, tak položky z webu, které jsou momentálně „žhavé“.

Nečekejte ale žádné integrované přehrávání v telefonu, po kliknutí na album se dostanete jen na jeho webovou stránkou, kde si ho můžete koupit. Takže většina položek akorát zbytečně zabírá místo. Dash nelze vůbec konfigurovat, všechno se zobrazuje, řadí a třídí samo. Nepočítá se ani s widgety.

Jak funguje přepínání mezi plochami dashe? Opět tažením doleva nebo doprava, ale ne od samého okraje. Tím se dostáváme k problému, kterým je konflikt gest. Gest je zkrátka hodně a jsou „všude“, takže se nezřídka kdy stane, že táhnete moc nebo málo, místo plánovaného gesta uděláte jiné a skončíte někde, kam jste vůbec nechtěli. Dost otravné.

Koncept rozhraní je podle mě správný, v praxi se ale setkáte se spoustou nedostatků. Jako naprosto zásadní vidím absenci tlačítka zpět. To se nachází jen v nástrojové liště, kterou musíte pokaždé vytáhnout. Pokud například prohlížíte web a chcete se dostat o tři stránky zpět, ve většině mobilních systému prostě stačí třikrát rychle klepnout na tlačítko zpět. S Ubuntu se připravte na martyrium spočívající v nutnosti třikrát odspodu vytáhnout lištu.

Dále rozhraní trpí celkem klasickými dětskými nemocemi. Klávesnice se někdy zapomene vysunout, jindy zase zasunout. Tu a tam některý prvek nechtěně zakryje něco důležitého apod. Takové problémy se však dají řešit a určitě časem vyřešeny budou.

Aplikace: jen to nejzákladnější

V základní výbavě najdete 27 aplikací. Jsou to aplikace pro základní potřeby (zprávy, kontakty, volání, fotoaparát, prohlížeč, kalendář, hodiny, kalkulačka, hudba atd.), dvě hříčky (sudoku, skládání slov) a několik aplikací služeb (Gmail, Facebook, Twitter, Ubuntu One). Je tu i správce souborů a terminál.

Všechny aplikace jsou opravdu jednoduché a umějí jen to nejzákladnější, aby vůbec splnily svůj účel. V drtivé většině je nelze nijak přizpůsobit. Například webový prohlížeč má jen adresní řádek, tlačítko pro obnovení a jednoduchou historii (přes tu je řešeno i přepínání mezi aktuálně otevřenými kartami).

V případě zmíněných služeb se jedná jen o zástupce webových aplikací, které jsou ale stejně jako u desktopového Ubuntu integrovány a dokážou přijímat notifikace. Zkušenost s notifikacemi ale nemám nejlepší, spíš nechodily než chodily.

Dokonce i vlastní úložiště Ubuntu One má aplikaci jen v podobě odkazu na webovou verzi, což mi přijde celkem smutné, vzhledem k tomu, že jsou k dispozici nativní aplikace pro Android i iOS. Další aplikace můžete instalovat prostřednictvím Dashe. Momentálně repozitáře obsahují pár desítek kousků, které jsou většinou opět jen odkazy na web.

Všechny aplikace se drží jednotného designu, ale s ergonomií jsou na tom různě. U foťáku nebo správce souborů není co řešit, zato budík je dle mého ergonomické peklo. Poprvé jsem ho nastavoval několik minut. Častým problémem je nejasné odlišení aktivních a pasivních prvků.

Rychlost, výkon, odezva

Svižnost systému je další věc, na které ještě bude třeba zapracovat. Samotné rozhraní na tom není tak zle, i když na Android optimalizovaný na míru Nexusu 4 samozřejmě nemá. Neuspokojivá je hlavně rychlost spouštění aplikací. Pět sekund je běžný čas spuštění i u primitivních aplikací, jako je například kalkulačka.

Výkon v současné době nijak rozumě otestovat nejde, není tedy ani možné porovnání s dalšími operačními systémy. Nejsou benchmarky, natož „pořádné“ 3D hry. Ubuntu Touch nicméně podporuje grafickou akceleraci a OpenGL ES, takže možnosti tu jsou. Předpokládám ale, že opět ještě bude potřeba hodně optimalizovat.

Soudím tak například podle přehrávání videa na YouTube v HTML5, které funguje mizerně – zvuk běží, ale obrázky se mění po několika sekundách. Mobilní Ubuntu v tuto chvíli dokonce neumí přehrávat ani lokální videa. A co Flash? S tím už se nepočítá, což je logické. Opustily ho už v podstatě všechny mobilní platformy a na desktopu mu také pomalu zvoní hrana.

Dlouhá cesta

Přestože byste z humbuku kolem Ubuntu Touch mohli mít pocit, že je hotovo, opravdu tomu tak není. Současnému stavu projektu odpovídá spíš označení prototyp, možná alfaverze. Označit vydání 13.10 jako stabilní, přestože jen pro vývojáře, považuji za chybu. Stabilní software zkrátka vypadá jinak.

Před Ubuntu Touch je ještě dlouhá cesta. V první řadě je třeba dokončit systém, aby neexistovala žádná hluchá místa, vybavit aplikace funkcemi a možnostmi a doladit rozhraní, které je ve své podstatě celkem fajn. A potom testovat a ladit, pořád dokolečka. Osobně tipuji, že pro každodenní použití bude systém vhodný až tak za rok.

UX DAy - tip 2

Na smartphone Ubuntu Edge se 32 miliónů nevybralo. Kdo vyrobí první zařízení s Ubuntu?
Autor: Canonical

Na smartphone Ubuntu Edge se 32 miliónů nevybralo. Kdo vyrobí první zařízení s Ubuntu?

A to za sebou bude mít teprve tu snazší polovinu cesty. Nalijme si čistého vína: pro mobilní systémy je nejdůležitější ekosystém, který bude Ubuntu budovat velmi obtížně. Android má náskok přes milión aplikací a mobilní trh už je podle všeho nasycen. Vývoj v této oblasti navíc uhání obrovským tempem a těžko říct, co dalšího bude Android umět za ten rok, kdy by Ubuntu mohlo být hotové.

Ubuntu Touch dle mého názoru nemá trumf, kterým by dokázalo přesvědčit výrobce, aby systém nasazovali, ani vývojáře, aby pro něj psali aplikace. Ano, Firefox OS se celkem daří. Ale to je proto, že nemíří vysoko, spíš chce vyplnit díru na trhu. Je to jednoduchý a nenáročný systém, pro prvouživatele chytrého telefonu jako stvořený. Systém od Canonicalu se naproti tomu pouští do vod, kde proti Androidu, iOS ani Windows Phone v dohledné době nemá šanci.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Bývalý redaktor serveru Root.cz, dnes produktový manažer a konzultant se zaměřením na Bitcoin a kryptoměny.