Právě analytik je tu od toho, aby domýšlel návrhy zadavatele do důsledku a projekt "odidealizoval". Z mnoha spoluprací se zadavatelem mám několik základních zkušeností. Za prvé: Zadavatel je líný přemýšlet. (Musíte tedy přemýšlet za něho). Za druhé: Zadavatel vám neřekne nic, na co se přímo nezeptáte. (Musíte tedy pátrat, na co se ptát). Za třetí: Nikdy nevěřte zadavateli, tvrdí-li, že něco se nemůže změnit. (Obvykle se to změní ihned po nasazení do rutinního provozu). A konečně za čtvrté: O potřebných datech a funkcích vědí nejvíce ti, kteří s nimi denně pracují. Komunikovat pouze s jejich nadřízenými nestačí. Má-li program práci ušetřit a ne přidat, musíte sejít "do suterénu".
Největší naději na úspěch má projekt, který je nasazován do provozu už v průběhu svého vývoje a průběžně kontrolován uživatelem. Pak je tu jistá naděje, že skutečně bude vykonávat to, co uživatel potřebuje. Časté tvrzení, že programátor se pohybuje v jakýchsi andělských svérách a na běžného uživatele kašle, je blud. Nemůže ovšem vyhovět takovým přáním, které si protiřečí.
Zásady správného datového návrhu, o kterých se autor článku zmiňuje, byly vymyšleny právě proto, aby se projekt mohl snadno obohacovat, rozvíjet a měnit. Vycházel z letitých zkušeností, osvědčil se a jeho autoři nebyli žádní hlupáci. Je smutné, že se mu vysmívají právě ti, kteří se mohou nejvíce přiučit.