Vláda má povinnost zachovat digitální suverenitu své země, říká Stallman

Pokračování článku Potřebujeme svobodný software, abychom zůstali nezávislí, říká RMS. Články shrnují přednášku Richarda Matthewa Stallmana, která proběhla v Liberci.

Státy v pasti soukromých firem

Richard Stallman ve své přednášce upozornil na to, že se celé státy staly závislými na několika velkých soukromých firmách. Vlády jsou tlačeny k tomu, aby používaly nesvobodný software nebo cizí služby. Tím se státy podřizují soukromým subjektům, vlastníkům software a provozovatelům serveru. Vlády se proti tomu musejí bránit!

Na svém webu zveřejnil několik doporučení pro politiky, které by vlády měly přijmout a odklonit se tak od nesvobodného softwaru. Nebude to snadné, ale vlády mají spoustu peněz na to, aby nahradily nesvobodný software. Uvědomuje si také, že je to běh na dlouhou trať. Předpokládám, že to bude trvat mnoho let, ale je to lepší než to neudělat nikdy.

Pracovat na útěku je podle Stallmana lepší, než se vzdát. Svobodný software může být použit k tomu, aby se prosadily důležité změny. Každá vláda by měla věnovat pozornost své povinnosti udržet zemi nezávislou. Veřejně používané služby musejí být navrženy tak, aby nevyžadovaly použití programu, který není svobodný.

Webové služby s nesvobodným softwarem

Vlády často nařizují občanům používat určité webové služby, ale tyto služby nefungují, pokud jim nedovolíte, aby odeslaly nesvobodné programy v JavaScriptu vašemu počítači, spustily je na něm a manipulovaly s vámi. Stát je vlastně spiknut s velkými společnostmi a společně vás připravují o svobodu.

Stallman to dokládá vlastní zkušeností. Krátce před cestou do Evropy jsem zjistil, že pro vstup do Spojeného království musím požádat o elektronické cestovní povolení. K tomu existuje webová stránka, kterou se pokusil použít. Rychle jsem zjistil, že to v žádném případě nemohu udělat. Vyžadovalo by to použití nesvobodného softwaru na mém počítači.

Web také požadoval použití online platby poplatku, což také vždycky znamená použití nesvobodného softwaru. Svobodné řešení ovšem existuje a je možné jej na těchto službách nasadit. Pokud si chcete koupit něco od Nadace pro svobodný software, zajistili jsme, abyste to mohli udělat za použití čistě svobodného softwaru. Do vašeho prohlížeče neposíláme žádné nesvobodné programy ani žádné programy v JavaScriptu.

Je tedy možné to udělat bez zásahu do uživatelových svobod, ale málokdy se s tím někdo obtěžuje. Už jsem se s tím setkal. Vyplňoval jsem formulář na webové stránce, která mi fungovala perfektně. Nevyžadovala žádný nesvobodný software. Obvyklé ale je, že se podobné stránky chovají jinak. Jediné, co mohu udělat, je, požádat nějakého kamaráda, aby to udělal za mě.

Vlády musejí zajistit suverenitu

Pak je tu další otázka: jaký software provozuje vládní webový server? Tento nástroj by měl být také celý poskládán ze svobodného software, ale z úplně jiného důvodu. Vláda má povinnost zachovat digitální suverenitu své země. Nikdy toho nedosáhne tím, že bude závislá na softwaru, který nemá pod kontrolou. Ukazuje to zajímavou věc týkající se svobodného softwaru: patří všem zemím na světě.

Některé země se začínají oprávněně obávat o software, který je součástí zařízení zabudovaných do nejrůznějších důležitých systémů. Zda tento nesvobodný software není kontrolován společnostmi, které by mohly poslouchat nějakou jinou vládu. Obvykle jsou zvlášť podezřívavé vůči Číně, ale není to jen problém jednoho státu. Už jsem zdůraznil, že Microsoft byl natolik úslužný vůči americké vládě, že byl ochoten říct americkým špionážním agenturám o chybách, aby tato agentura mohla špehovat uživatele.

To by mohlo ostatní vlády poučit. Obávají se, že se k nim možná někdy v USA budou chovat špatně. Což v podstatě znamená, že by se všichni měli obávat i softwaru. Když se podíváte dost daleko do budoucnosti, nemáte tušení, jaká bude politická konfigurace.

Netušíme, kterým zemím bychom mohli věřit. Ale existuje odpověď, která je univerzální: pokud používáte svobodný software, nemusíte v tomto směru vlastně nikomu věřit. Místo toho si můžete vše sami ověřit, protože svobodný software patří všem zemím a všem lidem.

Ne v tom smyslu, že by nad ním měl někdo konkrétní plnou kontrolu. Nikdo ji vlastně nemá, a o to tu jde. Mohou mu věřit všichni, protože nikdo nemá plnou kontrolu. Každý jeden člověk, země nebo firma se mohou podílet se na komunitě a zajistit, aby byl software poctivý.

Začíná to už ve školách

Školy musejí podporovat svobodný software – jak na praktické úrovni, tak i proto, že to znamená vzdělávání. Školy by měly podporovat lidi, aby se učili. Pomáhat ostatním učit se a nevytvářet překážky proti učení. Existují třídy, kde učitelé s dětmi používají svobodný software. To je dobrá věc a velmi důležitá. Vyučovat filozofii, o které jsem vám říkal. Podle Stallmana je třeba neustále poukazovat na to, jak jsou lidé podváděni nesvobodným softwarem, který mnozí z nich používají.

Nesvobodné programy jsou velmi rozšířené a mají známé škodlivé funkce. Takový program se obvykle nazývá malware. To je jakýkoli program, který byl navržen a napsán tak, aby špatně zacházel se svým uživatelem. To je poněkud volnější definice, než ta, kterou obvykle používá počítačový průmysl.

Odvětví obecně omezuje malware na program napsaný někým, kdo neměl oprávnění vyvíjet žádný software, který by se spouštěl na vašem počítači, ale nějakým způsobem ho tam vloží. Naše definice je však širší, podle ní jsou malware i Microsoft Windows, macOS a ChromeOS, protože jsou alespoň částečně navrženy tak, aby uživateli dělaly nepěkné věci.

Tyto nástroje ale zároveň dělají pro uživatele i užitečnou práci. O to právě jde. Právě proto, že jsou užitečné, se zároveň nikdy nedokazuje, že nedělají i něco ošklivého. Pak si toho ani nemusíme všimnout.

Měl by to být jeden z důvodů, proč učit používat svobodný software. Aby studenti pochopili, jak funguje. Aby pak lépe nerozuměli tomu, co s počítačem dělají. To je něco, co by se tady studenti měli učit.

Stallman vyzývá zástupce vlády, aby se podívali na stránky GNU.org. Najdou tam postupy, které jsem vypracoval, abych vládu vymanil z nesvobodného softwaru, který používá. Pokud si země stanoví takový plán, je na cestě k digitální suverenitě a svobodě.

Umělá inteligence není inteligentní

V poslední době se hodně mluví o takzvané umělé inteligenci. Často je tento termín nesprávným označením. Používá se pro systémy, které v žádném případě nejsou inteligentní. Používá se také pro programy, které jsou inteligentní jen ve velmi úzkém slova smyslu. Tyto takzvané systémy umělé inteligence můžeme rozdělit do dvou skupin.

Existují zde poměrně specifické systémy, které dělají specifické úlohy. Jsou založeny na strojovém učení a jeho prostřednictvím mají pracovat s předem naučenými vzory. Mají tyto vzory objevovat, aby daly odpovědi na důležité otázky týkající se konkrétní situace. Například: tohle je obrázek nějaké tkáně, je tam rakovina?

Existují programy, které to u některých druhů nádorů dokážou a dělají to dokonce lépe než vyškolený člověk. Říkám, že to musíme nazývat inteligencí v úzké oblasti, ale pořád je to inteligence.

Ale pak jsou tu ještě velké jazykové modely. Když se řekne umělá inteligence, tak si lidé představí právě tohle. Ty vůbec nejsou inteligentní. Inteligence je schopnost chápat nebo se učit nebo znát věci v rámci nějaké oblasti. Tyto programy nic z toho nedokážou, protože nemají vůbec žádné sémantické porozumění.

Jazykové modely si jen hrají se slovy a větami a skládají text tak, aby zněl plynule a věrohodně. Pokud tímto způsobem řeknou něco nepravdivého, program to netuší, protože nemá představu o tom, co je pravda, nemá sémantické porozumění.

Pokud něco nerozumí významu toho, co říká, nemůže to být inteligentní. Ve skutečnosti je to jen nástroj pro generování výroků s lhostejností k pravdě. Každý zdravý, normální člověk je schopen chápat fakta o světě. Je schopen porovnávat výroky s vlastními znalostmi. To tyto programy nedokážou. Jsou mnohem, mnohem níže.

Výroky vytvořené těmito nástroji jsou plné chyb. Není problém jen v tom, že by při vytváření textu udělaly chybu. Jde o to, že si toho vůbec nejsou vědomy. Čeho jiného by se pak mohly dopustit než chyb? Lidé obvykle očekávají, že se tyto programy chovají stejně jako lidé a proto říkají pravdu.

Lidé, kteří si myslí, že tyto programy jsou určitým druhem inteligence, jsou zásadně pomýlení a budou očekávat, že jim tyto programy podávají pravdivé informace. Proto je tak důležité odmítat používat termín umělá inteligence. Říkejme jim velké jazykové modely. To je věcný termín, který není zavádějící a popisuje, jak jsou tyto nástroje postaveny.

Když lidé tyto modely nazývají umělou inteligencí, vytvářejí dojem, že jazykové modely chápou smysl svých výroků. Nejdůležitější věc, kterou o nich musíte vědět, je, že nemůžete věřit žádnému jejich výstupu.

Před několika týdny byla k soudu podána žaloba na současnou vládu Spojených států. V právním dokumentu soudce našel 31 chyb. Včetně citování případů, které nikdy neexistovaly. Samé nesmysly. Soudce řekl, že je k materiálům v tom dokumentu velmi skeptický. Pokud předložíte práci vytvořenou pomocí takového generátoru, měli by vás za to vyloučit z advokátní komory, protože to znamená, že nemáte dostatečnou úctu k pravdě.

Tím skončila přednášková část a následovaly dotazy z obecenstva. Odpovědi na ně naleznete za v dalším článku: Už neprogramuju, nedobrovolně jsem se povýšil do vedení, říká Richard Stallman.