Vlákno názorů ke zprávičce Algoritmus pozná depresi z vašich příspěvků na Instagramu od NULL - Tyhle výzkumy nechápu. Když už chci něco dokázat/prokázat...

To ale píšete o výzkumu a o tom, že chcete něco dokázat/prokázat. Představte si jinou situaci. Jste na vysoké škole, s něčím si hrajete nebo to zkoušíte pro rozsáhlejší výzkum, a jen tak si uděláte malé demo na malém vzorku dat. A když už jste si s tím pohrál, tak se pochlubíte na svém blogísku.
Někde úplně jinde, v různých redakcích v různých částech světa, jsou novináři, kteří mají za úkol psát články začínající slovy "američtí vědci vyvinuli/vyna­lezli/zjistili". No a jednoho dne takový novinář narazí i na ten váš zápisek. V takovém okamžiku už je pro vás pozdě a další "američtí vědci vyvinuli" se šíří světem.

Tak úplně to takový "blogísek" není, mají 34stránkový článek, odkaz jsem přidal.

Rozsah se mi nezdá až tak malý, statistiku dělali na 44 tisících obrázků. 166 bylo uživatelů, z nichž každý musí dobrovolně vyplnit CES-D dotazník, takových se asi těžko shání tisíce.

Pocet obrazku je pekny, ale pocet lidi je to oc tu bezi. Protoze soudit depresi na zaklade jedineho obrazku je ocividna hovadina, chce to cely soubor obrazku od daneho uzivatele.

Zaprve by ale meli vyclenit skupinu lidi, na ktere se algoritmus nebude ucit, ale jen testovat uspesnost (coz se mi nepodarilo pri rychlym proleteni vycist, jestli udelali). Pokud jako testovaci vzorek na urceni uspesnosti vyclenili nahodne vybrany obrazky uzivatelu, a ne cely uzivatele, je mozny, ze se misto obecnych znaku deprese algoritmus castecne zameril na typicky projevy konkretnich jednotlivych uzivatelu s depresi. Na jinym vzorku lidi by pak byly vysledky vyrazne horsi...