Názor ke zprávičce Anonymous zareagovali na ACTA a zaútočili na web Evropského parlamentu od Radim - Vydavatelé mají v podstatě monopol? Už jen tím,...

Vydavatelé mají v podstatě monopol? Už jen tím, že používáte množné číslo uznáváte, že jich je více, že to tak asi nebude. Vydavatelé jsou konkurenti a je mezi nimi konkurenční boj.

Jak jinak mam chápat, ze CD a DVD stoji v podstatě furt to samé, bez ohledu na vydavatele?

To se dá vysvětli 2 způsoby:

1)CD a DVD jsou předražené. Našel jste díru na trhu a čekají Vás světlé zítřky plné úspěšného podnikání. Jen se do toho pustit. Jak si myslím, že dopadnete jsem napsal o pár příspěvků výše.
2)O nákladech na pořízení filmu a jeho následné distribuci máte mylný odhad. Zdůrazňuji část věty „nákladech na pořízení filmu“, možná by stálo za to zopakovat základy autorského práva. Autor vytvoří originál díla, jehož náklady jsou hodně vysoké. Vytvoření kopie originálu je oproti vytvoření originálu o hodně levnější. Dnes už jsou náklady skoro nula. Autor má právo stanovit pravidla, kdy se kopíruje a kdy ne. Pokud nemá jiné zdroje, stanoví pravidla tak, aby každý, kdo pořizuje kopii přispěl na vznik originálu. Kopie, která pravidla pravidla splňuje říkáme legální, ostatním kopiím říkáme nelegální.

Pokud jde o levná DVD za 50Kč, nevím jestli nemícháte hrušky s jablky. Pokud vím, jsou to filmy, které řadíme ke „klasice“ a už mnohokrát byly v televizi. Některé jsou i černobílé. Příspěvek na vznik originálu je určitě menší, než příspěvek u filmu, který měl třeba včera premiéru.

Vaše přirovnání s ledničkami není správné. To byla situace, kdy výrobci ledu bohužel přestali být díky novému vynálezů potřeba. To se bohužel stává, museli si hledat jinou práci. Zde je autor pořád potřeba. Nevím o vynálezu, který zajistí, že pořízení originálu autorského díla bude mít stejné náklady jako pořízení jeho kopie. Až se takový vynález objeví, pak bohužel autoři budou patřit na smetiště dějin. K tomu ale chybí ještě několik staletí, možná tisíciletí. Spíše bych to přirovnal k situaci, že ještě jsme nevynalezli mrazničku, ale alespoň prodejce ledu nakopeme někam, vyženeme ho z tržiště a led, co tu přinesl na prodej, ten kdo nejvíce kopal, rozdá zadarmo, nebo za malý poplatek. Výrobce ledu prohrál konkurenční boj, tak levně jako současný distributor ho není schopen dodat, ještě že už na tržišti není.

Uvedu Vám příklad z praxe. Já jsem napsal jednu knihu. Tak jako jakákoliv kniha, i ta moje se povaluje na kde jakém warezu. Konzument se může rozhodnout, jestli si jí z warezu stáhnout, nebo si jí legálně koupit. Tohle je konkurenční boj? Konkurenční boj by znamenal, že tu je nějaký frajer, který mi ukáže, jak na stejné téma napsat knihu kvalitněji, čtivěji, rychleji, odborněji, levněji, nebo jinak lépe. Nikoho takového nevidím. Vidím jen parazita, který vytvořil kopie a nepřispěl na vznik originálu. Jestli jsem prohrál konkurenční boj, kdo je tím vítězem? Kdo byl vlastně konkurentem? Já si konkuruji sám sobě? Na jedné straně jsem já, kdo nabízí kopii za cenu, kde je příspěvek na vznik originálu a vedlo toho si sám sobě konkuruji díky piráta, který vytvořil kopii bez toho příspěvku? Konzument dostal možnost si vybrat? Není to absurdní? Sám sebe jsem vyřadil z konkurenčního boje?

A k těm studím, existuje řada studií, které to říkají, stejně tak existuje řada studií, které říkají opak. Studie, které zmiňujete mají podle mě chybný předpoklad. Všechny tak nějak říkají, že konzument si z nelegální kopie (legálnost a nelegálnost jsem definoval výše) ověří, jestli se mu dílo líbí a pokud ano, tak nějakou formou přispěje na vznik originálu. Třeba tak, že si pořídí legální kopii. Pokud chcete vědět jaký je to nesmysl, tak si sám pro sebe odpovězte na otázku, kolikrát jste něco takového udělal Vy osobně. Dnes už přece každý placený software má nějakou zkušební verzi zdarma, každá kniha má zdarma legálně šiřitelnou ukázkovou kapitolu, z CD si můžete legálně pořídit jen jednu MP3, toho dobrého songu, co jste slyšel třeba v rádiu. K čemu tedy ty nelegální kopie jako jsou? Že by k něčemu jinému, než k ověření kvality a následnému přispění na vznik originálu? V souvislosti s tímto jsem četl jeden dobrý názor v nějaké (už si nevzpomenu jaké) diskuzi na Internetu. Nápad, že nejprve zkonzumuji a pak zaplatím podle toho, jestli se mi to líbilo nebo ne, je jistě dobrý nápad. Zkuste o něm diskutovat třeba s vyhazovačem ve veřejném domě.