V etice. A výsledcích civilizací na té etice založených.
Z hlediska etiky je Islám návrat někam před Chammurapiho zákoník, před oko za oko, zub za zub. Tedy já vás urazím, vy mě zabijete. Tento střet etik právě probíhá v Západní Evropě.
Islám je kolektivní, proto nutně expanzivní, křesťanství individuální, proto misijní, dobro, které jste sám poznal, logicky přenášíte na jiné, ale ne nutně, vaše spása na tom nezávisí, v Islámu ano. V Islámu nemáte svobodnou vůli, vše záleží na Alláhovi, v křesťanství máte svobodnou vůli a je na vás, zda se rozhodnete konat dobro, či zlo.
Existenci etiky podmiňuje svobodná vůle, protože pokud nesmíte něco a jen se podřídíte zákazu bez toho, že byste neměl možnost ho porušit, tak takové dodržování zákazů nemá žádnou mravní hodnotu. A to se samozřejmě projeví i v kultuře. Negativně samozřejmě. Negativní působení absence svobodné vůle známe i z jiného náboženství - marxismu. V Islámu se to projevuje docela kuriózně, islámští bojovníci nemíří, protože věří, že to nemá smysl, vystřelený projektil vede Alláh a jen na něm záleží zda nemine cíl.
A to vše znemožňuje aby Islám se mohl stát základem technologické civilizace a aby ji mohl vytvořit. Může si ji jen podmanit a postupně degradovat. Ostatně stejně jako marxismus.