Názor ke zprávičce Datovou schránku má 300 tisíc Čechů, pandemie jejich počet téměř zdvojnásobila od Miroslav Šilhavý - Přijde mi, že ten egovernment jako společnost vlastně...

Přijde mi, že ten egovernment jako společnost vlastně ani moc nechceme.

Velký problém je v tom, že ani lidé, ani úřady neumějí rozlišovat míru vyžadovaného ověření. V životě jsme si zvykli, že kupní smlouvu uzavíráme ústně, konkludentně (nákup v krámu), písemně, písemně s ověřením, a někdy i zápisem veřejné listiny (katastr, registr vozidel). Každý v sobě máme aspoň částečně vyvinutý smysl, při jak závažném právním jednání, jak dobré ošetření vyžadujeme.

U digitalizace si všímám toho, že úřady v tom tápou. Drobnou, nepodstatnou informaci, nebo úkon o nepatrné hodnotě umějí (někdy) vyřešit na místě ústně, interní protokolací, nebo prostým podpisem. Jakmile ale dojde na elektronickou komunikaci, tápou, kdy jim stačí e-mail přímo na úředníka, kdy přes podatelnu, kdy vyžadují elektronický podpis, kdy datovou schránku. Neumějí si dobře poradit s dokumentem, který jedna osoba podepsala elektronicky a druhá "připodepsala" odesláním datovou schránkou. Neumějí odlišit, kdy je potřeba fyzické ověření - některé úkony vyžadují podpis před jinou osobou (aby byla zjevná svobodná vůle), u jiných stačí bez toho.

Když se v tom nevyznají úřady, je běžný občan ztracen úplně. Bojí se, že v takto "složitém" prostředí udělá chybu. A tak lidé raději preferují srozumitelný papír, u kterého už mají zažité postupy.

V praxi se mi nezřídka stává, že úředník preferuje naskenovaný dokument, někdy dokonce s naskenovaným (!!!) zobrazením elektronického podpisu. Je mu to milejší, než cesta přes spisovku úřadu.

Velkým problémem je archivace elektronicky ověřených dokumentů. Jakkoliv stará písemnost na papíře nepozbývá svoji platnost, dokonce dobová autenticita může v určitých sporech pomáhat; počítá se s tím a nikdo nikomu nedává k tíži, že přinesl třicet let starou písemnost. U elektronických dokumentů si každý musí pohlídat, jaký chce přerazítkovávat a nesmí vynechat. Pokud udělá chybu, tak nemá v ruce starý dokument, ale zcela neověřitelný dokument.

Souhlasím ale s tím, že převážná většina elektronické komunikace může jít směle do koše pár let poté. Chce to jen domyslet a uživatelsky zpřístupnit způsoby, jak uchovat tu a tam opravdu důležitou písemnost ve formě.