Hlavní navigace

Vlákno názorů ke zprávičce FSF má nového prezidenta, je jím Geoffrey Knauth od Petr Topiarz - Nu, kdyby Stallman neměl "kontroverzní" názory, tak by...

  • Aktualita je stará, nové názory již nelze přidávat.
  • 7. 8. 2020 10:18

    Petr Topiarz

    Nu, kdyby Stallman neměl "kontroverzní" názory, tak by nejspíš ani nikdy nenastartoval FSF a nenapsal EMACS. Dnes se unifikují názory ve velkém. Kdo si myslí něco jiného než média a vlivné lobistické skupiny, ten musí bez soudu okamžitě od válu (viz také bývalý šéf mozilly). Není to dobrá cesta.

  • 7. 8. 2020 11:35

    Ondra Satai Nekola

    Ono se "kontroverzní" používá i jako dost nešťastný eufemismus pro něco trochu jiného ("kontroverzní podnikatel" místo "podvodník").

    A on je trochu rozdíl mezi tím, proč FSF zakládal, a tím, proč pak letěl.

  • 7. 8. 2020 14:17

    bez přezdívky

    *že něco napsal mohla být jen záminka.

    Všimněte si, že určitým lidem projde cokoliv, u jiných stačí nejmenší přešlap aby byli donuceni rezignovat. Politická korektnost je jen nástroj kontroly.

  • 7. 8. 2020 11:53

    Filip Jirsák

    Problém Stallmana může být prostě jenom v tom, že jeho názory ustrnuly v minulosti. A nebo prostě volí pořád stejné prostředky, tím pádem už ale nemíří na stejný cíl.

    Zkrátka to, že kdysi nastartoval FSF a napsal Emacs neznamená, že má stejné schopnosti i dnes, ani to neznamená, že jsou stejné schopnosti potřeba.

    Dnes se unifikují názory ve velkém. Kdo si myslí něco jiného než média a vlivné lobistické skupiny, ten musí bez soudu okamžitě od válu (viz také bývalý šéf mozilly).
    Nejde o žádnou unifikaci názorů. Akorát se svět prostě vyvíjí, některé názory se ukázaly jako špatné, proto je většina lidí opouští, ale místo nich je spousta jiných názorů. Nejde o žádná média ani vlivné lobbistické skupiny. Takhle holt funguje demokracie, že se různé názorové skupiny neustále přou, proměňují společnost a přelévají se. Mně se nelíbí, jak velký vliv mají lidé popírající základní lidská práva, ale nebudu to svádět na „vlivné lobbistické skupiny“. Prostě máme demokracii, oni mají na své názory práva a musíme se nějak dohodnout. Hledat za vším nějaké spiknutí ničemu nepomůže. To, že má někdo jiný názor než vy, opravdu žádné spiknutí není.

    Soudy rozhodují v trestním právu a spory dvou konkrétních subjektů, nemůžou ale zasahovat do demokracie.

  • 7. 8. 2020 12:57

    Petr Topiarz

    No, právě že demokracii nemáme. Demokracie znamená, že se o věcech nejdřív hovoří, a pak se o nich hlasuje. A všechny ty mee-too a strhávání pomníků jsou spíš honem na čarodejnice. O ničem se nehlasuje. Někdo na kameru zařve "hurááá" a hromada lidí se vydá jedním směrem. Protože jsou hlasití a medializovaní, mají vliv. Ale kdyby se o tom hlasovalo (strhávání pomníků), nebo kdyby se musely předložit důkazy (mee too), tak by to dopadlo jinak.

  • 7. 8. 2020 13:13

    - - (neregistrovaný)

    @ Petr Topiarz

    Však ono to pak taky dopadlo často jinak. Např. Kevin Spacey ... To je prostě polarizace společnosti a uzavření do svých bublin. Hodně se to přičítá sociálním sítím a mediálnímu internetu jako takovému, protože v podstatě násobí různé aktivistické nálady a amplifikuje jejich dosah a ještě je to nakonec odměněno výdělkem zprostředkovným skrze kliky, sdílení a tak podobně ... v kombinaci s úpadkem amerických univerzit co se vůbec společenského vzdělání týče je to smrtelná kombinace ... i u nás už to začíná, viz. např. nevole uctít výročí Milady Horákové na Filozofické fakultě v Praze nebo výroky jejího šéfa Hollmana, či jak se jmenuje ... stějný směr jako před 5-10 lety v USA a dneska mají kampusy polepené Chegevarou a desítky let kovaní levicoví profesoři jsou vynášeni jako kapitalističní nepřátelé dobré věci - revoluce ....

  • 7. 8. 2020 13:40

    bez přezdívky

    Podle me demokracii vic skodi vas pozadavek na nazorovou uniformitu. V demokracii by melo byt legalni zpochybnovat oficialni vyklad historie, u nas je to bohuzel trestne.

    7. 8. 2020, 13:40 editováno autorem komentáře

  • 7. 8. 2020 17:15

    Filip Jirsák

    Není to trestné. Navíc žádný „oficiální výklad historie“ neexistuje. Teda asi záleží na tom, co znamená „zpochybňovat“. Pokud to, že berete v úvahu dosavadní důkazy a předložíte nějaké nové, v tom vám nikdo nebrání. Pokud za „zpochybňování“ považujete i to, že někdo ignoruje spoustu důkazů a přijde s něčím už stokrát vyvráceným, to může být trestné – ale takovéhleho „zpochybňování“ není žádná škoda, právě naopak.

  • 7. 8. 2020 14:12

    Filip Jirsák

    Mýlíte se. Hlasování není nutnou podmínkou demokracie. Dokonce je to naopak – hlasování je jen technický nástroj, kterým se snažíme nahradit určité prvky demokracie. V ideální demokracii by jakékoli rozhodnutí bylo přijímáno jednomyslnou shodou. Toho ale ve větších společnostech nelze dosáhnout (např. proto, že by určitě někdo svého práva veta zneužil a nikdy by se k ničemu nedospělo), proto to někdy nahrazujeme podstatně méně demokratickým způsobem, což je právě hlasování. To se ale používá jen v některých případech a stejně je tam spousta pojistek (např. Ústava a Ústavní soud).

  • 7. 8. 2020 14:32

    Ink

    Univerzální shoda je nesmysl v každé společnosti. I dva manželé si de facto musí ujasnit, kdo z nich rozhoduje v té které oblasti. Pokud tedy není jejich vztah jednoznačně dominantně-submisivní. Pokud jsou tři aktéři a více, začínají se rodit koalice a menšina má víceméně smůlu.

    A společnost s jednomyslnou shodou, to je fakt už totalita. Takovou demokracii asi k největší dokonalosti dovedli v KLDR.

  • 7. 8. 2020 17:55

    Miroslav Šilhavý

    Univerzální shoda je nesmysl v každé společnosti. I dva manželé si de facto musí ujasnit, kdo z nich rozhoduje v té které oblasti.

    Což je přesně ta shoda.

    Pokud jsou tři aktéři a více, začínají se rodit koalice a menšina má víceméně smůlu.

    Přesně.
    Proto se univerzální konsensus nahrazuje hlasováním, které ho jakš takš vyjadřuje.
    Následně se zjistilo, že hlasování neřeší menšiny. Protože ale cílem demokracie není hlasování většiny, ale maximální konsensus, shodla se většina aspoň na tom, že určité menšiny se budou chránit. To, které menšiny se v které době chrání, je věcí reakce na aktuální situaci.

  • 7. 8. 2020 19:16

    Filip Jirsák

    Alespoň nějak se chrání všechny menšiny. Máme pro to spoustu mechanismů – rozdělení mocí (něco dělá Parlament, něco vláda, něco ČNB, něco soudy, něco obce atd. atd.), různé kontrasignace, „jmenuje na návrh“, Ústavní soud, NKÚ, různě dlouhá volební období a různé způsoby volby… Někde mají jako podmínku platnosti ústavního zákona to, že to musí schválit Parlament ve dvou po sobě jdoucích volebních obdobích, to je podle mne velmi rozumná podmínka. To všechno jsou způsoby, které se snaží zabránit tomu, aby se z demokracie stala diktatura většiny.

  • 8. 8. 2020 10:05

    - - (neregistrovaný)

    @Filip Jirsák

    Plynule zaměňujete ochranu menšin a výběr poměrnou většinou.

  • 8. 8. 2020 12:30

    Filip Jirsák

    Pokud se snažíme demokracii simulovat hlasováním, je potřeba nějak zařídit ochranu menšin (tedy těch, kteří v hlasování nezvítězí). Protože jinak by to nebyla demokracie, ale diktatura většiny.

  • 8. 8. 2020 14:27

    - - (neregistrovaný)

    A proto máme základní lidská práva a ústavy, které hlasování limitují a tím vylučují určité "nápady". Demokratické hlasování obnáší i přijmutí toho, co zvítězilo.Tedy, ochranu před čím konkrétně?

  • 8. 8. 2020 14:41

    Filip Jirsák

    Ochranu před porušováním základních lidských práv, například. Například i kdyby si většina v Parlamentu odhlasovala, že musí všichni muslimové opustit ČR, snad by se to dostalo k Ústavnímu soudu a ten by zákon měl zrušit pro rozpor s Ústavou.

    „Demokratické hlasování“ je trochu protimluv – hlasování je náhražka demokracie používaná v případech, kdy se ideální demokracii nedokážeme víc přiblížit jiným způsobem.

  • 8. 8. 2020 16:00

    - - (neregistrovaný)

    Hlasování není žádná náhražka demokracie, je praktický způsob jak vykonávat demokracii. Z vašich předchozích textů se zdá, že si ideál demokracie, tedy rozhodování lidem, pletete se zavděčením se všem do posledního jednoho. K demokracii patří i uznat výsledek. Velmi velký problém poslední dobou.

    Ochranu lidských práv nezaručuje hlasování, ale ústava a zákony, které tvoří limity, které zahrnují i lidská práva. Ty se schvalují hlasováním zástupců lidu a je velmi malá pravděpodobnost, že se zblázní většina parlamentu a odhlasuje nějakou hrůzu lidu na očích pod hrozbou voleb, než že se zblázní nějaký jeden dosazený guru, vůdce, monarcha či nějaký Ústřední výbor strany za zavřenými dveřmi - to jsou totiž alternativy hlasování v demokracii, které se Vám pořád nějak nepozdává.

    Druhá strana toho co tvrdíte je, že neexistuje způsob, jak můžete s jistotou a navždy vtesat do kamene dodržování základních lidských práv, ale jak můžeme názorně vidět v historii i dnes, jsou to právě všechny ostatní zřízení než demokracie s hlasováním v parlamentu, které mají se skutečným porušováním lidských práv problémy. Alternativou k hlasování v demokratických režimech a Ústavnímu soudu jsou osvícený guru, vůdce, monarcha nebo osvícený ústřední výbor.

    8. 8. 2020, 16:01 editováno autorem komentáře

  • 8. 8. 2020 16:39

    Filip Jirsák

    Ideální demokracie znamená najít takové řešení, které maximalizuje celkovou spokojenost. V malé společnosti (třeba rodina) se k výsledku dojde vyjednáváním a dohodou. Hlasování nevede ke stejnému cíli, proto je to jen náhražka. Podívejte se třeba na Brexit – s výsledkem je nespokojená výrazná většina Britů, velká část z těch, kteří hlasovali proti, ale také nezanedbatelná část těch, kteří hlasovali pro.

    Ochranu lidských práv nezaručuje hlasování, ale ústava a zákony, které tvoří limity, které zahrnují i lidská práva.
    Tedy je ještě něco nad hlasováním, co mimo jiné chrání menšinu před hlasováním většiny. Přesně jak jsem psal.

    je velmi malá pravděpodobnost, že se zblázní většina parlamentu a odhlasuje nějakou hrůzu lidu na očích pod hrozbou voleb
    Podívejte se na současnou českou Poslaneckou sněmovnu.

    to jsou totiž alternativy hlasování v demokracii, které se Vám pořád nějak nepozdává
    Ne, alternativou hlasování v demokracii je dohoda – v rodině, mezi přáteli, ve spolku. Pokud tam panují dobré vztahy, taková dohoda se velmi blíží ideálu demokracie. Hlasování je od něj dost vzdálené. Rozhodování nějakého diktátora nebo absolutního monarchy je samozřejmě ještě mnohem dál od demokracie, než hlasování. To ale neznamená, že se z hlasování má dělat nějaká modla nebo že je zárukou demokracie. Hlasování spolu se spoustu pojistek a protivah je nejlepší známý objektivní způsob, jak se ve velké společnosti přiblížit demokratickému hlasování. Nic víc, nic míň.

    Lepší přiblížení ideálu demokracie, než je hlasování, je i to, že se prostě nějaká skupina lidí na něčem dohodne a podle toho jedná – pokud to nevadí nikomu jinému. Tak funguje v demokracii většina rozhodování – je to to, co se nazývá občanskou společností, nejrůznější spolky, neformální sdružení atd. Tenhle způsob rozhodování má ovšem tu nevýhodu, že se v něm nedá objektivně rozhodnout – funguje tedy jen do té doby, dokud proti sobě nestojí dva různé zájmy. Proto se v takových případech uchylujeme k tomu méně demokratickému způsobu rozhodování, kterým je hlasování.

  • 8. 8. 2020 20:50

    - - (neregistrovaný)

    @Filip Jirsák

    Hmmmm, jak odpovědět na každý odstavec pod vypreparovanou větou, abych se nechytil do Vašeho argumentačního faulu - zaplavení diskuze stohy dalšího textu a otevíráním dalších a dalších paralelních témat ... nuže:

    Ideál demokracie říká, že na vládě se má podílet lid, o nějaký smírčích řešeních není řeč. Ostatně, nejen v případě toho Brexitu, byste nějakého průniku dosahoval těžko, protože žádný neexistuje tak, aby naplnil byť minimální přání obou táborů zároveň. Ale modlu? To vy z hlasování děláte něco, co snad má dokonce i tendence utlačovat menšiny*. Jak jsem Vám již vysvětlil, od toho máme dávno ústavu a zákony a není tak jednoduché je jen tak měnit, viz. posledních 100 let na západní polokouli. Neustále operujete s tím, že způsob rozhodování by snad měl být samo spásný a proto není dokonalý. Jak jsem Vám vysvětlil, alternativy jsou ještě horší co se týče ochrany menšin, tak dokonce i co se týče smíru. V demokraciích je i přes zavedené rozhodování hlasováním kompromisů dosahováno, namátkou z České republiky např. odpor proti tzv. zbraňové směrnici nebo odpor proti odsunu muslimů z Německa (kvóty, což bylo prosazeno právě za zavřenými dveřmi a hlasováním mimo parlament) a další, např. nasazení armády v zahraničí, účast na evropských bezpečnostních. projektech a jiné. Výkon demokracie hlasováním se s možností napřed se dohodnout vůbec nevylučuje. Výhoda, kterou to účastníkům přímo přináší, je hladký průběh a malé mediální tóčo, jinými slovy politické bodíky, takže je o co hrát.
    Tedy vidíme, že ukotvení rozhodování hlasováním, s možností dohod jak se komu zlíbí, je vlastně velmi praktické řešení - na rozdíl od toho vašeho virtuálního, či údajně ideálního chcete-li, které by snad asi mělo nějaké smíry vynucovat, protože jinak si nasazení toho ideálu do praxe, aby přinesl něco víc než možnost dosáhnout smír kdykoliv si kdo zamane, nedokážu představit.
    Proč jste to ale psal nevím, o tom řeč nebyla. ŠLo o to Vám vysvětlit, že ono samotné hlasování není ta pojistka proti těm nehezkým věcem, ale jedna instance rozhodovacího procesu, takže nemá cenu ji vinit a tím snad zatracovat.

    Českou sněmovnu hodnotit nebudu, bordel v politice byl, je a bude všude na světě. Prostě se musíme smířit s tím, že se podstatná část země nechala opít koblihou. Prohra k demokracii patří. Na druhou stranu je to červené světýlko které značí, že je tady velká skupina voličů, kteří mají nějaký názor a požadavky a nejsou vyslyšeni. A k životu zase patří, že špatná volba voliče dříve či později vytrestá. Hlavu vzhůru a buďte rád, že to hlasování všude možně máme - to je totiž naděje.

    * viz. vaše věta, že chyba hlasovacího způsobu rozhodování je, že může někdo odhlasovat něco proti menšinám. Mohu Vám ji sem i zkopírovat.


    Netahejte do tohoto sporné věci a nerozmělňujte tím debatu: Podle drtivého vítězství Borise Johnsona lze jasně dovodit, že britové o Brexit stojí - jeden z hlavních slibů byl "doručíme Brexit". Mohli volit i opačně. Podle průzkumů, většina britů není ani tak nespokojená přímo s výsledkem hlasování o Brexitu ale s tím, co kolem toho vláda 3 roky od 2016 prováděla. Jinými slovy, jsou naštvaní na neschopnost bývalého kabinetu, protože za své daně požadují odvedenou práci. To nám v česku chybí ...

    8. 8. 2020, 20:53 editováno autorem komentáře

  • 8. 8. 2020 21:41

    Filip Jirsák

    Lid se podílel na vládě i v ČSR do roku 1989, ale s demokracií to nemělo nic společného. Ideálem demokracie je to, aby lidé v úhrnu byli co nejvíce spokojení. To, že se podílejí na vládě (a mají právo se na ní podílet stejným dílem, jako kdokoli jiný), je jen způsob, jak toho dosáhnout – očekává se, že každý bude ovlivňovat dění tím směrem, aby byl sám spokojen.

    Dohody by samozřejmě bylo možné dosáhnout i v případě Brexitu – ono se u těch černobílých sporů většinou ukáže, že je příčinou úplně něco jiného, na čem se lze dohodnout. Jenže to se o tom problému musí mluvit, ne hlasovat o dvou protichůdných možnostech.

    Hlasování samozřejmě může utlačovat menšiny – když je to menšina, klidně se může stát, že v hlasování svoje práva neobhájí, protože je přehlasována. Že máme Ústavu nevysvětlujete vy mně, ale já vám – Ústava stojí nad hlasováním. Takže hlasování logicky nemůže být tím nejdůležitějším (jak jste tvrdil), když Ústava je ještě důležitější.

    Jak jsem vám vysvětloval, lepší varianta než hlasování je dohoda. Třeba v dobře fungující rodině to funguje a dohodou se dojde k lepším výsledkům, než kdyby v té rodině hlasovali. Představte si to na banální situaci – jeden má nejraději svíčkovou a dal by jí 10 bodů, dva mají nejraději řízek a dali by mu každý deset bodů. A všichni tři mají rádi také rybu, každý by dal 8 bodů. Když se bude hlasovat, co bude k obědu, budou mít řízek a celková spokojenost bude 20 bodů. Když se budou domlouvat, budou mít rybu a celková spokojenost bude 24 bodů. Je to tak jednoduché…

    Ano, hlasování se nevylučuje s tím, že je to předem dojednané a hlasování pak jen formálně stvrdí výsledek. A taková varianta je mnohem lepší, než když se hlasuje 101:99. Ale to, co je na tom cenné, je ta dohoda, ne to formální hlasování.

    Ideál je od toho ideál, že jej nelze dosáhnout, ale jen se mu přiblížit. Hlasování se ideálu demokracie trochu přibližuje, ale jsou způsoby, jak se ideálu přiblížit blíž – bohužel nejsou prakticky aplikovatelné, když je potřeba objektivně rozhodnout ve velké společnosti (tj. je potřeba, aby panovala shoda na tom, jak se rozhodlo). Takže to, že se o něčem nehlasovalo, nemusí vůbec znamenat, že je to nedemokratické – může to být klidně demokratičtější rozhodnutí, než hlasování.

    Opravdu mi nemusíte vysvětlovat, že hlasování není pojistka proti špatným věcem. To jsem vysvětloval já vám ve své první reakci na váš komentář. Takže jsem rád, že už jste to přijal za své.

  • 8. 8. 2020 22:06

    Miroslav Šilhavý

    Ideálem demokracie je to, aby lidé v úhrnu byli co nejvíce spokojení.

    Mýlíte se. V ČSSR byli lidé možná v úhrnu spokojenější, než jsou dnes. Chyběly jen ty svobody. Svoboda a demokracie - jedno bez druhého neexistuje.

    Ústava stojí nad hlasováním.

    Ano i ne. Zákony i ústava opisují stav společnosti, ale to se děje se zpožděním. Jedinou nepřekonatelnou podmínkou ústavnosti je, že budoucí změny Ústavy nesmějí vést k oslabení zásad demokratického právního státu. Nevylučuje se tím, že v delším časovém běhu se nemohou občané rozhodnout upravit chod společnosti jakýmkoliv směrem, který se nám dnes zdá nepředstavitelný. Neústavní by zjednodušeně pouze bylo provést takové změny, které by reálně vyloučily možnost domáhat se práva (ať už bude jakékoliv) a omezily demokraticky rozhodnout o další změně směru (totalita).

    Jak jsem vám vysvětloval, lepší varianta než hlasování je dohoda.

    Čím by ta dohoda byla ve skutečnosti vyjádřená, když ne volbami a hlasováním?

    Když se budou domlouvat, budou mít rybu a celková spokojenost bude 24 bodů. Je to tak jednoduché…

    K demokracii patří i možnost nedohodnout se. Dá to každému členu rodiny možnost zajistit si jídlo podle vlastní chuti. Možná by měl raději svůj řízek nebo svíčkovou za 10 bodů u rodinného stolu, ale možná taky dá raději přednost svému oblímenému jídlu v bistru naproti "za 9 bodů" (protože tam vaří o něco hůř než maminka). Pak 3x9 dopadne lépe než 3x8. Stejně tak se může usmažit řízek (2x10 bodů) a třetí si zajde na svíčkovou (1x9 bodů) - i v tom případě bude součet vyšší, než u kompromisní ryby.

    Navíc dohoda ve Vámi popsané podobě je jen forma tichého hlasování.

  • 8. 8. 2020 23:56

    Filip Jirsák

    V ČSSR byli lidé možná v úhrnu spokojenější, než jsou dnes. Chyběly jen ty svobody.
    Ne, nebyli spokojenější. Kdyby nebyla svoboda potřeba ke spokojenosti a lidé tudíž tehdy byli spokojenější, nedávalo by smysl chtít svobodu.

    Neústavní by zjednodušeně pouze bylo provést takové změny, které by reálně vyloučily možnost domáhat se práva (ať už bude jakékoliv) a omezily demokraticky rozhodnout o další změně směru (totalita).
    Takže nejvyšší instancí není hlasování, ale Ústava – ta a její dodržování chrání ty nejdůležitější demokratické hodnoty. To už jsem ale psal několikrát. Samozřejmě ani Ústava není zárukou demokracie – pořád je to jen papír, který někdo musí naplňovat. Pokud se najde dost lidí, kteří budou proti Ústavě, a nebude proti nim dostatečně silná protiváha, nakonec Ústavu porazí. Příklady známe z historie.

    Čím by ta dohoda byla ve skutečnosti vyjádřená, když ne volbami a hlasováním?
    Dohoda je obvykle vyjádřená tím, že s ní všichni souhlasí. Když chcete se skupinou přátel něco podniknout, volíte a hlasujete? Nebo se o tom prostě bavíte až v jednu chvíli všichni souhlasí?

    K demokracii patří i možnost nedohodnout se.
    Někdy je to ovšem velmi nepraktické (pokud se nedohodneme na tom, po které straně silnice se bude jezdit) a někdy nemožné (třeba zločince není možné zároveň potrestat i nepotrestat).

    Navíc dohoda ve Vámi popsané podobě je jen forma tichého hlasování.
    Není. Hlasuje se o předem známých možnostech. Pro dohodu je klíčové to, že když se nedaří najít shodu, rozšiřuje se okruh, ve kterém se shoda hledá.

    Ale tím „možnost se nedohodnout“ jste mířil správným směrem. Výhodou demokracie je i to, že vedle sebe může existovat spousta protichůdných rozhodnutí. Nemohou se samozřejmě týkat stejných případů, ale různé i když typově podobné případy se mohou řešit různě. Takže různá řešení si mohou konkurovat a může tak fungovat výběr těch nejlepších řešení.

  • 7. 8. 2020 17:51

    Miroslav Šilhavý

    Demokracie znamená, že se o věcech nejdřív hovoří, a pak se o nich hlasuje.

    Ano i ne. Demokracie je hlavně svoboda projevu a teprve ta se promítá do rozhodování. Zastupitelská forma demokracie existuje právě proto to, aby užší skupina dokázala kvalifikovaně v hlasování rozhodovat. Užší skupina pak může otázky zkoumat a zvažovat víc do hloubky. RMS nebyl sesazen žádný absolutním panovníkem.

    A všechny ty mee-too a strhávání pomníků jsou spíš honem na čarodejnice. O ničem se nehlasuje. Někdo na kameru zařve "hurááá" a hromada lidí se vydá jedním směrem.

    To jsou bezvýznamné činy, těm nemá cenu se věnovat. Nejen strhávání, ale i budování monumentů vždy vyvolává emoce. Vyřešit to jde jedině s odstupem - my také nelitujeme toho, že nás tu nestraší sochy nacistických a bolševických vepřů. Naopak už si znovu umíme představit pomníky spojené s Habsburky, protože jejich politické chyby nás už nebolí a zásluhy jsou objektivní. V Americe to bude stejné.

    Protože jsou hlasití a medializovaní, mají vliv.

    Což je docela normální, když se chce kdokoliv prosadit.

    Ale kdyby se o tom hlasovalo (strhávání pomníků), nebo kdyby se musely předložit důkazy (mee too), tak by to dopadlo jinak.

    Ale ono se hlasovalo: o ochraně menšin.

  • 7. 8. 2020 19:19

    Filip Jirsák

    Demokracie je hlavně svoboda projevu a teprve ta se promítá do rozhodování.
    Vůbec ne. Demokracie je především maximum práv pro každého, k čemuž vede jediný známý způsob – stejná práva pro všechny. Což se realizuje tím, že všichni mají právo podílet se na rozhodování. Svoboda projevu je jenom ne příliš významná a velmi přeceňovaná berlička.

  • 7. 8. 2020 22:02

    Miroslav Šilhavý

    Svoboda projevu je jenom ne příliš významná a velmi přeceňovaná berlička.

    V krátkém časovém úseku demkracie funguje i bez ní. Z dlouhodobého hlediska lidé potřebují nejen slyšet, ale být si i jisti, že jsou i slyšeni. Bez toho důvěra v demokracii zaniká. Bez důvěry v demokracii pak občan nemůže ani umět přijmout to, s čím nesouhlasí, a uvědomovat si, že zároveň získává i to dobré. To je živná půda pro vymezování se, pro inklinaci ke krajním (politickým) směrům. Bez svobody slova demokracie umře. Proto je to základní podmínka.

  • 8. 8. 2020 9:23

    Filip Jirsák

    S textem až k předposlední větě souhlasím. Pak jste tam ale bezdůvodně přilepil svobodu slova. Dnešní pojetí svobody slova zahrnuje například i svobodu bezostyšně lhát – a ta vůbec není potřeba k naplnění toho, co jste popsal na začátku. Zahlcení veřejného prostoru lhaním naopak demokracii dost oslabuje.

    Pro demokracii není důležitá svoboda slova, ale svoboda říkat pravdu. Což je zase ideál, který je v praxi nerealizovatelný. Svoboda slova byla snahou zajistit tuhle svobodu říkat pravdu – panovala představa, že když se k tomu občas přimotá nějaká lež, nebude to tolik vadit. Jenže dnes už vidíme, že takhle široce pojímaná svoboda slova se dá nádherně zneužít právě proti té svobodě říkat pravdu. Takže svoboda slova nakonec funguje přesně opačně než měla.

  • 8. 8. 2020 11:35

    Ink

    Svoboda projevu chrání zejména ty, kteří říkají "špatné věci". Svobodu říkat to, co se sluší, mají lidé ve všech režimech. A co je pravda, vždy nakonec rozhoduje někdo. Takže ano, metafyzicky nemá "bezostyšné lhaní" oprávněnou ochranu, ale v praxi, v lidské nedokonalé společnosti, si ochranu zaslouží i to. Pokud se lhaní dotýká konkrétní osoby, o faktech rozhoduje soud, ale i ten se může mýlit nebo soudit špatně. Ale zase - nic lepšího, než ochranu osobnosti soudem nemáme. Ale soud nemůže a nesmí chránit "pravdu".

  • 8. 8. 2020 21:47

    Miroslav Šilhavý

    Svoboda slova byla snahou zajistit tuhle svobodu říkat pravdu – panovala představa, že když se k tomu občas přimotá nějaká lež, nebude to tolik vadit. Jenže dnes už vidíme, že takhle široce pojímaná svoboda slova se dá nádherně zneužít právě proti té svobodě říkat pravdu. Takže svoboda slova nakonec funguje přesně opačně než měla.

    Svoboda slova už nemůže mít další přívlastky. Je to "svoboda" a ne pouze "právo". Díky ní se sice dostává sluchu i lžím, ale jen díky ní se i lze proti lži vymezit. Jakmile začnete, třeba s dobrým úmyslem, ukracovat svobodu slova, ukracujete ji všem. Dnešní lhář může zítra mluvit pravdu a pravdomluvný začít lhát. Nemusíme chodit nikam daleko, stačí se podívat na zákony ČSSR. V ní byly zakotvené tradiční demokratické instrumenty zastupitelské demokracie; pro vnik totalitního systému pak stačilo stačilo jen zavést jednotnou kandidátku Národní fronty a vzít svobodu slova. To, že se do Ústavy dostala vedoucí úloha KSČ až o patnáct let později je myslím pěkným příkladem toho, co obnáší "pouhé" ukrojení svobody - zakotvení do ústavy za dané situace soudruhy vlastně nepálilo.

  • 9. 8. 2020 0:07

    Filip Jirsák

    Svoboda slova nemusí mít další přívlastky. Jenom prostě nemusíme mít svobodu slova, můžeme mít místo ní jinou svobodu, která bude lépe chránit ty hodnoty, které se snažila chránit svoboda slova (a dnes už to moc nefunguje). Svoboda slova skutečně není jediný nástroj umožňující vymezit se proti lži. Svoboda říkat pravdu by to umožňovala také.

    Není pravda, že nahrazením svobody slova svobodou říkat pravdu by se sebrala svoboda všem. Jenom těm, kteří prokazatelně lžou. „Svoboda říkat pravdu“ je samozřejmě jen přibližný název, stejně jako „svoboda slova“. Samozřejmě by nikomu nebránila mluvit o věcech, které jsou nejisté. Pouze by nechránila zřejmou a úmyslnou lež. Ta je v dnešním extrémně širokém pojetí svobody slova chráněná, což oslabuje pravdu i demokracii.

    Dnešní lhář může zítra mluvit pravdu a pravdomluvný začít lhát.
    Zaměňujete výrok a toho, kdo výrok pronáší. Já jsem nikdy nepsal o mluvčích, ale o výrocích.

    pěkným příkladem toho, co obnáší "pouhé" ukrojení svobody
    Jenže svoboda není posvátná kráva. Ústavou zaručená svoboda má vždy nějaký účel, a je potřeba zkoumat, zda ten účel plní. Svoboda slova má zaručovat to, aby byla slyšet pravda – a dnešní extrémní pojetí svobody slova jde proti tomuto účelu. Svět se holt změnil a lumpové se naučili, jak tuhle svobodu zneužít a obrátit ji proti svému původnímu účelu.

  • 9. 8. 2020 9:31

    Miroslav Šilhavý

    Není pravda, že nahrazením svobody slova svobodou říkat pravdu by se sebrala svoboda všem. Jenom těm, kteří prokazatelně lžou. „Svoboda říkat pravdu“ je samozřejmě jen přibližný název, stejně jako „svoboda slova“.

    "Svoboda říkat jen pravdu" je oxymóron. "Pravda" je z velké míry subjektivní. Jakmile začnete "svobodu" praktikovat jako subjektivní pojem (odvislý od předmětu), startuje se spirála omezování svobod a zbude jen pahýl. Totalitní režimy se právě vyznačují tím, že existuje doktrína pravdy - a "svobodně" můžete mluvit jen v rámci ní. Za socialismu u nás jste se do médií dostal jedině, pokud jste mluvil tehdější "pravdu". Ačkoliv chápu, že to nemáte na mysli, tak přesně k tomu to vždy vede.

    Samozřejmě by nikomu nebránila mluvit o věcech, které jsou nejisté. Pouze by nechránila zřejmou a úmyslnou lež.

    Jak a hlavně kdo bude držet tu moc, to posuzovat? Nyní je to řešeno tím, že zákony chrání situace, kdy lež zasahuje do sféry práv druhého (např. pomluva) a posuzuje se to podle situace (např. politik musí snést větší míru zásahu do soukromí apod.).

    Ústavou zaručená svoboda má vždy nějaký účel, a je potřeba zkoumat, zda ten účel plní. Svoboda slova má zaručovat to, aby byla slyšet pravda – a dnešní extrémní pojetí svobody slova jde proti tomuto účelu.

    Nikoliv. Ústava a Listina jsou velmi strohé a definují základní nezadatelné hodnoty, které mají platit za každé právní úpravy. Účelem svobody slova není evangelizace pravdy, ale ochrana základních a přirozených potřeb člověka.

  • 9. 8. 2020 9:49

    Filip Jirsák

    Miroslav Šilhavý: Na váš komentář už jsem reagoval dřív, než jste ho napsal. Dokonce z té reakce citujete.

    Ústava a Listina nedefinují hodnoty, pouze způsob jejich ochrany. Vyjmenovávají, které svobody jsou zaručeny, ne proč tomu tak je. Nevím, co je na lhaní základního a přirozeného a proč má být chráněno.

  • 9. 8. 2020 18:08

    Miroslav Šilhavý

    Vyjmenovávají, které svobody jsou zaručeny, ne proč tomu tak je. Nevím, co je na lhaní základního a přirozeného a proč má být chráněno.

    Zejména to, že nelze objektivně rozlišit pradvu od lži - ne v té úrovni, jakou požadují Ústava a Listina. Za lež, že Země je kulatá a otáčí se kolem Slunce, se končívalo i na hranici.

  • 9. 8. 2020 7:21

    kamui

    Co je demokracie? Vláda lidu, naplnění vůle lidu? Před pár dny byla na internetu zpráva, jak v Pákistánu byl souzený nějaký Američan za rouhání. A přímov soudní síni nějaký člověk vytáhl pistoli a na místě ho zastřelil (toho Američana). Ostatní státy to odsoudily, ale v Pákistánu vyšli lidé do ulic, ovšem na podporu toho atentátníka. Že když to nebyl schopný zařídit stát, je dobře že to zařídil on. Není tohle demokracie v té nejčistčí podobě? Je jedno, co si o tom myslí jinde, tamní lidé evidentě chtějí, aby to bylo takto.

  • 9. 8. 2020 9:51

    Filip Jirsák

    Není tohle demokracie v té nejčistčí podobě?
    Není, ani omylem. Opět jste si spletl demokracii s diktaturou většiny, o čemž je velká část diskuse výše.

  • 9. 8. 2020 17:37

    bez přezdívky

    Neni, protoze o tom nehlasovali, z demonstraci v ulicich nelze vyvodit, co si mysli vetsina. Ti nejagresivnejsi aktiviste casto maji u voleb mizivou podporu, to plati i u nas. To co popisujete je Jirsakem propagovany model.

    9. 8. 2020, 17:41 editováno autorem komentáře