Hlavní navigace

Názor ke zprávičce Microsoft nebude moci podle rozhodnutí soudu prodávat Word v USA od Bolševik - … Ještě Vám tedy odpovím. Abyste tomu rozumněl,...

  • Aktualita je stará, nové názory již nelze přidávat.
  • 5. 9. 2009 20:12

    Bolševik (neregistrovaný)

    … Ještě Vám tedy odpovím. Abyste tomu rozumněl, ne že by mi bylo nějak proti
    mysli s Vámi diskutovat, jste inteligentní protivník a neuchylujete se k vulgarismům. Ale znáte to, času je málo a musíme se věnovat i jiným věcem.

    SVĚTONÁZOR :
    Člověk představuje zatím nejvyšší stadium vývoje hmoty na naší planetě. Se zvířaty, pochopitelně, máme společné předky a tedy i některé společné vlastnosti a schopnosti. Nesporný fakt je, že svými mentálními schopnosti se člověk od ostatních živočichů už hodně odpoutal a překvapivé dovednosti některých zvířat na tom nic nemění. V názoru na náboženství a papeže se zřejmě shodneme, ale o naší příbuznosti se zvířaty to mnoho neříká. Náboženské představy u zvířat zatím prokázány nebyly.

    Nebylo by vhodné podléhat elitářství, shazovat osoby s humanitním vzděláním nebo
    JEN Z TOHOTO důvodu zavrhovat jejich myšlenky. Zdravá společnost potřebuje lidi různých profesí (v určitém poměru, pochopitelně) a stejně tak i každý jedinec by měl usilovat o rozšiřování svého obzoru. Velmi nebezpeční jsou různí „fachidioten“, kteří jsou s veškerým nasazením ochotni vyvíjet třeba plyn pro plynové komory, radovat se u toho, jak jim jde dílo od ruky, a vůbec neuvažují nad důsledky svých činů. V každém oboru najdeme lidi buď více nebo méně inteligentní. Je pravda, že získat humanitní vzdělání je z různých důvodů snažší a tedy i těch méně inteligentních je v humanitních oborech proporcionálně více. Ostatně, i na ten nezájem o technické obory můžeme nahlížet jako na určitou známku úpadku západní civilizace. Nejobdivovanějšími idoly jsou dnes popové hvězdy a fotbalisté, zatímco v XIX. století to byli stavitelé železnic,
    vzduchoplavci a vynálezci všeho druhu. Na druhou stranu třeba i úroveň různých diskusních příspěvků zde na root.cz naznačuje, že ani technické vzdělání samo o sobě nemusí být vždy znakem oslnivé inteligence. Jste dost aktivní diskutér, takže o tom víte své.

    Skutečnost je taková, že ne vše lze popsat matematicky a některé zkoumané jevy
    jsou natolik komplexní, že matematické modelování ani výhledově nepřichází příliš
    v úvahu. S určitými „vrstvami“ skutečnosti pracují i exaktní vědy. Matematické
    modely ve fyzice jsou vytvářeny vždy jen pro nějakou takovou vrstvu. Podle toho, co víme, je vesmír tvořen částicemi a silovými poli a jejich popisem se zabývá kvantová mechanika. Pro technické výpočty mechanických zařízení je nutno na částice a podobné věci zapomenout, posunout se na vyšší „vrstvu“ a použít matematický model, který odpovídá této úrovni skutečnosti. A tak dále.
    Logika je dodnes považována za součást filosofie a ve filosofii se jí také užívá. Vztahem filosofie a vědy se zabývá např. americký filosof John Searle
    v eseji „The Future of Philosophy“, který je možno, spolu s jinými zajímavými texty, stáhnout z http://ist-socrates.berkeley.edu/…rticles.html.
    Abych příspěvek příliš nenatahoval, nebudu to zde rozebírat, pro naši diskusi člověk/zvíře je podstatné to, že otázka vědomí je stále ještě z velké části otázkou filosofickou a právě mnou záměrně vybraný John Searle svými argumenty významně přispěl oblasti cognitive science. Uvádím to zde proto, že z Vašeho příspěvku jsem vycítil jisté pohrdání filosofií a domnívám se, že odmítáním filosofie bychom si výrazně omezili obzor, asi jako někdo, kdo odmítá reflektovat vše, co si nemůže přímo osahat. Tolik k této věci.

    Konec světa zánikem antické civilizace sice nanastal, na velmi dlouhou dobu ale
    došlo (alespoň v naší části světa) k velkému civilizačnímu úpadku a obrovskému
    poklesu vzdělanosti. Kanalizace byla nahrazena stokou uprostřed ulice a filosofie a umění náboženským blouzněním. U gladiátorských zápasů jsem měl spíše na mysli jejich podobu s různými thrillery a krimi pořady, plnými násilí a krve, reality show jsem zde na mysli neměl. Ty spíše spadají k onomu úpadku mravů. Ten není přímou příčinou úpadku, ale spíše jeho průvodním jevem a signálem, že se společností se děje něco nedobrého. Asi podobně, jako zvracení může být příznakem choroby.

    Já se na TV moc nedívám, takže až tak velký fanoušek Star Treku nejsem, k zarámování některých úvah mne inspirovaly zdejší komiksy. Tomu, že v tom seriálu mezi sebou některé civilizace válčí se moc nedivte, při tak velkém počtu dílů je asi dost obtížné vymyslet nějaké zápletky a kdyby tam jen tak seděli v křeslech a popíjeli limonádu, sledovanost by byla v háji. O levicové propagandě bych nehovořil, ono bytosti, pohybující se mezigalaktickým prostorem, skutečně nejdou moc dohromady s bezdomovci na mateřské planetě. Firefly neznám a pochopitelně Vám ho neberu. Ve Vašem odkazu je napsáno : According to Whedon's vision, „nothing will change in the future: technology will advance, but we will still have the same political, moral, and ethical problems as today.“. Ten děj se odehrává zhruba za 500 let, tak si teď představte, že by tuto větu pronesl někdo v roce 1500. Byl by podle Vás takový výrok pravdivý ? Podle mne v žádném případě, naše dnešní politické a mravní problémy jsou přece naprosto odlišné od problémů lidí před 500 lety. Proč bychom si tedy měli myslet, že svět už se
    dále nebude měnit ? Takový závěr by byl přece v rozporu s historickou zkušeností. Vždyť jsme naopak svědky stálého zrychlování vývoje.

    Dům, ve kterém žiji, není zase až taková výjimka, v období socialistické výstavby
    bylo postaveno zhruba 2.2 mil. bytů, o bytech pana Bakaly již byla řeč.
    Zaměstnanec pekárny před 20 lety dostal za svou práci mzdu, ale firma, která mu
    ji vyplatila, měla naplánovány nějaké ukazatele, které musela plnit. Ty se
    odvíjely od státního plánu a jeho cílem bylo zajistit individuální a společenské
    potřeby obyvatel země. Když hovoříme o motivaci, měli bychom rozlišovat
    motivaci zaměstnance od motivace jeho zaměstnavatele – podnikatelského subjektu
    (zisk nebo něco jiného). V diskusi jsme používali kategorii zisku. Zisk je kladný hospodářský výsledek, zjednodušíme to a uvažujme o zisku jako o kladném rozdílu výnosů a nákladů. Zaměstnanec není motivován ziskem ani v kapitalistické společnosti, pouze si prací opatřuje prostředky k živobytí. Zaměstnanec vkládá svůj volný čas, vyvíjí nějaké úsilí, atd., ale vyčíslit jeho „náklady“ by bylo přinejmenším problematické. Pokud by se domníval, že je v plusu a dosahuje „zisku“, pak to může být jen subjektivní soud (netvrdím, že nemusí být pravdivý) nebo prostě ví, že se v práci fláká a že dostává více, než poskytuje. Dle Marxovy teorie nadhodnoty je zaměstnanec obecně v mínusu a zisk kapitalisty je tvořen jeho nezaplacenou prací.
    Souhlasit s tím nemusíte, šlo mi jen o objasnění skutečnosti, že ziskem obecně
    může být motivován podnikatel, nikoli jeho zaměstnanec. Zaměstnanec pouze
    směňuje svou práci za něco, co potřebuje (prostředky k obživě) – podobně jako
    v supermarketu směňuje své peníze za pečivo. Na obojím může vydělat nebo prodělat, ale směnu uskutečnit musí tak jako tak, MOTIVEM pro směnu je uspokojení nějaké potřeby, pouze se může snažit najít co nejvhodnější supermarket.

    Nedomnívám se, že by motivace, nezahrnující vlastní zisk, byla velmi slabá a že
    by mizela v mezních situacích. Jak si potom vysvětlujete, že lidé zachraňují
    tonoucí, pomáhají zraněným a dělají podobné skutky, které jim nejsou ku prospěchu
    nebo je dokonce ohrožují na životě ? Jistě, každý to neudělá, ale ty případy
    nejsou ani nijak vyjímečné. Je známo, že i vězni v koncentračních táborech byli
    schopni se podělit o jídlo s nemocnými, i když to ohrožovalo jejich vlastní šance přežít. Ani ono tak oblíbené válčení by nebylo v podstatě možné bez
    ochoty značného množství jedinců vystavovat se riziku pro nějaké cíle. Takové
    chování má dokonce i biologickou podstatu. Vědci, zabývající se evolucí a zkoumající skupinovou selekci došli k závěru, že sám evoluční proces
    vede k vývoji altruistického chování, neboť se tím zvyšuje šance skupiny na
    přežití. Dokonce i někteří ekonomové došli k závěru, že tržní pobídky jsou
    v mnoha případech méně efektivní, než dobrovolné altruistické chování. Těmto
    otázkám se věnuje např. americký ekonom Samuel Bowles, profesor na University of Massachusetts v Amherstu. Poznamenávám, že pokud budete mít autonehodu nebo zkolabujete na ulici, může Vaše přežití záviset na zastoupení altruistů v populaci.

    To, co jsem v posledním příspěvku nastínil, nebyly jen výplody mého mozku,
    něco z toho již částečně existovalo nebo v určité formě ještě existuje,
    něco se praktikuje na podnikové úrovni a něco zase vymysleli chytřejší lidé,
    než jsem já.

    Především jsem nenapsal, že by něměla existovat vazba mezi odvedenou prací
    a odměnou. Psal jsem o zajištění základních sociálních práv pro všechny občany
    a o povinnosti občanů odvést za to určité množství práce. Kdo té práce odvede
    více, dostane větší podíl na vytvořeném produktu (tedy větší odměnu). Tím
    rovněž nebylo řečeno, že by si každý mohl dle své vlastní úvahy vybrat práci,
    jaká se mu zrovna zalíbí. Opravdu nevidím žádný důvod, proč by zajištění
    sociálních práv mělo vést k tomu, že nekvalifikovaná síla místo čištění WC
    bude řídit ministerstvo, že nikdo nebude pohřbívat mrtvé nebo že potenciální
    vědci by skončili na pile. V předchozím socialistickém systému přece ta práva
    v podstatě zajištěna byla, lidé chodili do zaměstnání a nebožtíci na ulicích
    po nehodách ležet nezůstávali. Ty nekvalifikované síly řídí ministerstva spíše
    v dnešním systému, protože stranická legitimace a vhodné konexe jsou
    dnes v podstatě jediná požadovaná kvalifikace. Dokonce ani znalosti řízeného
    oboru nejsou dnes vyžadovány. Ta legitimace byla předtím pro výkon funkce ministra potřebná také, ale zdaleka ke jmenování nestačila. Ministrem se někdo stal teprve po mnoha letech praxe v daném oboru, kdy prošel vedoucími funkcemi na různých úrovních řízení. Příliš nechápu Váš odpor k hodnocení lidí na základě školních výsledků, pro člověka v určitém věku moc jiných informací o jeho schopnostech a předpokladech nemáte a obecně asi bude platit, že inteligentnější jedinec bude mít i lepší školní výsledky. Velmi úspěšné asijské země právě na toto velmi dbají a své děti tam nutí dřít na zkoušky a platí jim za tímto účelem soukromé učitele. Ono i dnes tak odsuzované biflování má v určitém rozsahu své opodstatnění, jak dokazuje právě příklad asijských tygrů. Děti a mladé lidi je nutno naučit nejen logicky myslet, ale také systematické práci. Po školním vzdělání je pak důležitá praxe. Vše se totiž nedá zvládnout jen přirozenou inteligencí, člověk musí mít i nějaký základ vědomostí a praktických dovedností, na který teprve může tu inteligenci aplikovat. Tím není nijak řečeno, že by člověk byl doživotně determinován a nemohl v budoucnu kariéru změnit nebo si
    doplnit vzdělání. V socialistickém systému bylo například podporováno studium při zaměstnání, i Zákoník práce nařizoval firmám poskytovat dálkově studujícím studijní volno. Byl k tomu sice nutný souhlas zaměstnavatele, ale u perspektivních zaměstnanců to zpravidla nepředstavovalo vážnou překážku. Pro některé profese to zaměstnavatelé dokonce vyžadovali, film „Marečku, podejte mi pero“ má reálný základ. Když připojím vlastní zkušenost, tak před převratem jsem
    pracoval ve firmě Agrodat a dva lidé v mém okolí tam dálkově studovali VŠ.
    Pro jednoho z nich, mého tehdejšího šéfa, to byla už druhá VŠ. Ředitel
    závodu byl rovněž absolventem dvou VŠ. Takže ty možnosti byly, i když
    např. změnit kariéru nebylo tak snadné jako dnes, kdy se doktor sociologie
    vlastním prohlášením může stát konzultantem IT. Tehdy to vyžadovalo určité
    úsilí. Třídní původ zhruba od šedesátých let už nikoho příliš nezajímal,
    přibližně můžeme říci, že zde proběhly po letech 1948 a 1968 určité represivní
    vlny, které některým lidem způsobily problémy. Po určité době to ovšem
    zasláblo a kdo se nechoval vyloženě nepřátelsky a měl zájem, mohl si
    zpravidla to vzdělání doplnit při zaměstnání. Docela zajímavé je srovnání
    s dneškem, kdy antikomunismus 20 let (!) po převratu zesiluje a člověku
    se chce říci, že dnešní režim se řídí Stalinovou tezí o zesilování třídního
    boje. Také nelze věřit každému, kdo dnes fňuká, že nemohl studovat.
    Objektivně posoudit, proč se někdo před několika desítkami let nedostal
    na školu nebo proč ji nedodělal už prakticky nelze. Dnes se také všichni
    nedostanou na VŠ, na kterou chtějí a ne všichni ji také dokončí. Povšimněte si, že i většina disidentů a jejich dětí se honosí VŠ tituly. V USA v padesátých
    letech lidé nemohli studovat zase z rasových důvodů a v mnoha amerických
    státech platil zákon, který černochům zakazoval sedět v přední části
    autobusu. A vyšetřování „neamerické činnosti“ v té době také stálo mnoho lidí
    kariéru.

    ČSSR rozvojovou zemí nikdy nebyla, nějaký seznam si může vytvořit kdo
    chce a využívat ho pro své cíle. Životní úroveň zde byla poměrně vysoká,
    srovnávání se západoevropskými zeměmi je z mnoha důvodů obtížné, například
    by bylo pro takové srovnávání nutno nějak ocenit právě ta sociální práva.
    Navíc srovnávání ekonomických ukazatelů probíhá zpravidla v USD, tehdejší
    měna nebyla konvertibilní a použití vhodného kurzu je problematické.
    Výsledek takových srovnání tak může být silně ovlivněn předpojatostí srovnávajícího. Objektivní příčiny, proč ta životní úroveň nebyla ještě vyšší zde nechci příliš rozvádět, múj diskusní příspěvek už tak povážlivě narůstá.
    Země velikosti ČSSR je hodně závislá na zahraničním obchodě a byla
    součástí ekonomického prostoru, který tvořily tehdejší socialistické státy.
    Byly to vesměs východoevropské země, které měly nižší výchozí úroveň než
    státy západní Evropy. Ty chudší státy na té ekonomické spolupráci vydělaly,
    bohatší prodělaly. Dále musíme brát v úvahu i to, že svět byl rozdělen, byla zde
    studená válka a východní blok musel uržovat zbrojní paritu se západem. Pro
    v průměru chudší země, navíc i slabší co do počtu obyvatelstva, to vyžadovalo
    proporcionálně vyšší výdaje na obranu, než v západní Evropě, což podvazovalo
    rozvoj životní úrovně. A tak dále. ČSSR ale dosáhla i některých pozoruhodných
    úspěchů, například proběhla industrializace Slovenska a životní úroveň
    v obou částech země se do značné míry srovnala. S vyrovnáváním životní úrovně
    mezi regiony mají problémy i větší a bohatší země. Když vezmete v úvahu
    poměr počtu obyvatel ČR a SR zhruba 2 / 1, je to skutečně úspěch, který měl,
    na druhé straně, jistě i dopad na životní úroveň lidí v ČR. Budoucí
    desintegrace společného státu je jiná kapitola. Dnešní antikomunistická
    propaganda je do značné míry úspěšná, protože češi, bohužel, hodně po převratu
    zdegenerovali a navíc je sebemrskačství a lezení do zadku českým národním
    sportem. To na rozdíl od nás východní němci pociťují silnou ostalgii,
    za DDR se nestydí a strana Die Linke zaznamenává úspěchy ve volbách, a to i v některých západních částech země (Saarland, zemské volby 2009 : 21.6 % mandátů).
    Neomlouvám různé nedostatky minulosti, měli bychom ale věci vidět objektivně
    a ne vše jednostranně odsuzovat. Měli bychom také rozlišovat rozdíl
    mezi společenským systémem (kapitalismus, socialismus) a formou vlády
    (diktatura, autoritativní režim, demokracie). Poznamenám zde, že například
    já osobně nejsem a nikdy jsem nebyl v žádné politické straně (na rozdíl
    od některých antikomunistů).

    Plánování je na úrovni firem běžná praxe. Větší firmy k tomu využívají výpočetní techniku a utrácejí částky v řádu 1M – 10M Kč za implementace systémů jako SAP, MFG/PRO, atd., které obsahují také moduly pro řízení výroby a v mnoha výrobních firmách se to alespoň v určitém rozsahu používá. MRP funguje na úrovni firmy podobně jako plánování, které jsem popsal posledně. Kdyby to k ničemu nebylo, firmy by do toho nevrážely nemalé prostředky. To současně odpovídá na Vaši
    námitku : data i jejich předzpracování lze provádět decentralizovaně a
    v části větších firem se tak i děje, další je pak otázkou sběru dat a
    jejich zpracování. Preference spotřebitelů lze dnes prognózovat na základě
    informací maloobchodu, každý větší obchodník dnes vede skladové hospodářství aktualizované snímáním čárových kódů na pokladnách. Opět – data je možno centrálně shromažďovat a zpracovávat. Z technického hlediska by to bylo jistě uskutečnitelné.

    Jak jsem již uvedl dříve, nejedná se jen o nějaké moje fantazírování,
    myšlenkami na plánované řízení ekonomiky se zabývají i lidé chytřejší než já.
    Například v roce 2006 vydalo nakladatelství L.Marek v Brně knihu s názvem
    „Kybersocialismus“, která se zabývá myšlenkou takovéto společnosti, kombinované
    se systémem přímé demokracie s využitím moderních komunikačních prostředků.
    Jedná se o překlad z anglického originálu „Towards a New Socialism“ a lze si
    jej v případě zájmu stáhnout ve formátu PDF z webových stránek Socialistického
    kruhu http://www.sok.bz. Zájemce o současné socialistické myšlení zde najde i mnoho jiných zajímavých textů. Autoři výše uvedené práce jsou Allin Cottrell
    (http://www.wfu.edu/~cottrell) a William Paul Cockshott (http://www.dcs.gla.ac.uk/~wpc/) a nejsou to žádní blbci. A.Cottrell („great fan of Linux“) absolvoval uviversity V Oxfordu a Edinburghu a je profesorem na katedře ekonomie na Wake Forest University, North Carolina. W.P.Cockshott vystudoval ekonomii a computer science (PhD) na universitách v Manchesteru a Edinburghu a vyučuje informatiku na Glasgow University. Tyto údaje Vám uvádím proto, abyste si pod pojmem „socialista“ nepředstavoval jen důchodce, poslouchajícího Evu a Vaška a nostalgicky vzpomínajícího na staré dobré časy, nebo loosera, který by chtěl přerozdělovat. I dost velmi inteligentních lidí si uvědomuje, že svět by potřeboval změnu a snaží se hledat alternativy.

    Normování práce také není nic nového a i dnes je pro různé účely využíváno.
    Píšete, že komise nefungují a ptáte se kdo bude hlídat komisi, atd.. Je nutno
    si uvědomit, že pokud byste takto uvažoval, dospěl byste k názoru, že fungovat
    nemůže vůbec nic, ani současná společnost. Chcete policii ? A kdo bude tu
    policii hlídat ? A kdo bude hlídat toho, kdo bude hlídat policii ? Tímto způsobem uvažování byste došel k tomu, že nejlepší ze všeho je se oběsit, nebo byste musel lidem rozdat zbraně, aby se navzájem drželi v šachu. A až by to někdo nevydržel a ruply mu nervy, zůstalo by všude plno mrtvol.
    Jestli dnes něco nefunguje, pak je to proto, že většina (nejen našeho) národa
    zhovaděla a morálně upadla. Jak jsem již naznačil výše v úvaze o altruismu,
    společnost jako celek může prospívat jen tehdy, když je v ní určité množství
    altruistických (předpokládejme i poctivých) jedinců. Čím je jich více, tím
    lépe a mělo by být usilováno o to, aby takových lidí bylo co nejvíce. Právě
    tohle jsem měl na mysli, když jsem v nějakém předešlém příspěvku psal o funkci kultury. Když tedy například píšete, že „pracovník s nástupní kvalifikací A, po počtu B let na pozici C, dostane D peněz a k tomu volitelně až E procent příplatek“ a zřejmě se Vám to nelíbí, pak si uvědomte, že tento systém v různých dobách a zemích výborně fungoval nebo i dosud funguje. Neříkám, že považuji tento
    systém za ideální a vhodný pro všechny situace. Podobný systém ale například vůbec neznamená, že by pracovník dostal vše zadarmo a nemusel se nijak snažit,
    chce-li postupovat na vyšší pozice. Ony počty let jsou podmínkou nutnou,
    nikoli však postačující. Slovo „byrokracie“ dnes považujeme za nadávku,
    za Rakousko – Uherska to ale byla vzdělaná společenská třída, která požívala
    ve společnosti prestiže a mnoho lidí usilovalo se mezi ni dostat. Podobný
    systém do značné míry existuje i v Japonsku a dalších východoasijských
    zemích v soukromých firmách a Japonsko s tímto systémem prožilo svá
    nejlepší léta poválečného hospodářského zázraku. Čím to, že tamní zaměstnanci
    dobrovolně přicházeli na pracoviště dříve a podřizovali se zájmům svého
    zaměstnavatele, i když to je a byla jedna z nejvíce rovnostářských zemí světa ?
    (Zase ten Giniho koeficient …) Je to zkrátka dáno mentalitou a kulturní
    tradicí tamní společnosti, v tom to je. To je něco, co dokáže přebít i
    individuální zájem jedince. Společnost, která na tohle zapomene, skončí jako
    ten již zmíněný antický Řím. K těm zedníkům : nejvyšší míra nezaměstnanosti
    je v okrese Most, za 07/2009 je to dle statistiky 16.3 %. Stáhl jsem si
    nabídku pracovních míst Úřadu práce pro okres Most a napočítal jsem
    30 (!) požadavků na zedníky s uváděnou mzdou v rozsahu 8000 – 18000 Kč.

    Již jsem uvedl, že tvrzení, že trh funguje, není dobrý argument.
    Fungovalo otrokářství, fungoval i feudalismus. Napsal jsem, že kapitalistické
    tržní hospodářství jednak ničí ekosystém planety a potom už ze své podstaty nedokáže zajistit lidem základní sociální práva. Proto je tento systém z morálního hlediska špatný. Když tedy píšete o výrobě bot, jídla a komunikačních satelitů (mimochodem, ty by dnes nebyly bez financování kosmického výzkumu z veřejných zdrojů) je to stejné, jako kdybyste obhajoval otrokářský systém tvrzením, že otroci v USA pěstovali levně kvalitní bavlnu. Do XXI. století zkrátka otroci nepatří a bavlnu je tedy nutno pěstovat jinak.

    Daně vybírají všechny vyspělé země světa a jak jsem uvedl, například daň z
    příjmu fyzických osob v USA je pro většinu poplatníků vyšší než v ČR, na
    rozdíl od ČR je progresivní a pohybuje se v rozsahu 10 – 35 %. Nechápu,
    proč zpochybňujete např. daň z nemovitostí. V ČR je tato daň dost nízká.
    Mimoto stát provozuje Katastr nemovitostí, Pozemkový úřad, obce nebo stát
    pak financují místní komunikace, veřejné osvětlení, parkoviště, inženýrské
    sítě atd. Z těchto věcí mají vlastníci nemovitostí větší užitek než ti,
    kdo nemovitosti nevlastní. Proč by se tedy neměli ve větší míře podílet
    na úhradě těchto nákladů ? O dědické dani by bylo možno také diskutovat,
    ale z časových důvodů to ponechám stranou. Oboustranný souhlas smluvních stran je problém v případě, pokud ty strany nemají stejnou sílu pro vyjednávání.

    Stav ekosystému na naší planetě je kritický, o alarmismus se nejedná.
    Před fakty nelze strkat hlavu do písku. Přečtětě si třeba heslo „deforestation“
    na Wikipedii, o globálním oteplování můžeme číst denně. Je spočteno, že
    jen zánik ledovců v Grónsku zvýší hladinu oceánů o 7.2 m a ty důsledky
    se budou týkat všech přímořských oblastí, nejen Bangladéše. Změní se i
    mapa Evropy, i tak silně zainvestované území jako Londýn skončí z velké
    části pod vodou. A ty ledovce tam skutečně tají rychlostí, která překonává
    odhady vědců. Nepochybně také víte, že existuje dost důvodů k předpokladu,
    že tento proces bude akcelerovat a může být ireversibilní (uvolnění metanu
    roztáním permafrostu a hydrátu metanu na dně oceánu). Jsou rovněž obavy
    z narušení oceánského proudění vlivem oteplování a tím narušení celého
    oceánského ekosystému. Podle některých vědců bylo velké vymírání druhů
    na konci období permu způsobeno právě globálním oteplením planety. Tehdy
    vyhynulo asi 95 % mořských a asi 70 % suchozemských organismů. Tedy žádné
    optimistické vyhlídky. Ale i dnes jsou z důvodu intenzivního rybolovu
    mnohé druhy na pokraji vyhubení (tuňák a další).

    Nejlepší antikoncepcí je vzdělání a zvýšení životní úrovně, to je statisticky
    prokázáno, a to by byla také z dlohodobého hlediska nejlepší cesta pro
    země třetího světa. Z krátkodobého hlediska by byla asi nejlepší čínská
    cesta, je to zatím jediná země, která dokázala porodnost zastavit.
    I Al Gore navrhoval rozvojovou pomoc výměnou za omezení porodnosti.
    Čínu jsem zmiňoval jako příklad toho, že ekonomika se státní intervencí
    funguje lépe, než bez ní. Zde musíme posuzovat růst HDP, byl tam nízký
    výchozí stav, hovořit o HDP na obyvatele není korektní. Prostředky na
    obranu jsou neúměrně vysoké, vyšší než např.v období studené války. Proč ?
    Kvůli teroristům ? Jedná se o obrovské státní zakázky, to je ten důvod.
    Proto jsou také vedeny zbytečné války. Když má být vyráběno takové
    množství zbraní, je také nutné je spotřebovávat. Válka v Afganistánu
    nikam nevede, je úplně zbytečná a dříve nebo později bezvýsledně skončí,
    tím si můžete být jist. Vyspekulovanými záminkami jsem narážel na Irák.
    Nebo věříte tomu, že experti CIA byli tak hloupí, aby věřili báchorkám
    o zbraních hromadného ničení ? Mnozí vedoucí činitelé západních zemí
    nejsou nic jiného než váleční zločinci. Bohužel, nic se s tím nedá dělat.

    Moc jsem se rozepsal, dále to trochu zkrátím, aby se dostalo také na mamuty.

    Výdaje na reklamu ? Celý ten systém spotřební společnosti je jako had,
    který požírá vlastní ocas.

    Máte pravdu že nakazit se lze různě. Přenos infekce kontaktem bych ale nepodceňoval, žloutenkou se u nás ročně nakazí zhruba 1500 – 2000 lidí a počet případů tuberkulózy je kolem 1000 ročně. V loňském roce došlo k epidemii žloutenky v Praze, Středočeském kraji a na severní Moravě, do konce září v Praze
    346 případů. Epidemie SARS a hitu letošní sezóny – prasečí chřipky – se také
    mohou šířit prostřednictvím předmětů, potřísněných sekrety dýchacích cest.

    Krachy nebo velké ztráty penzijních fondů zcela vyjímečné nejsou, alespoň ve
    světě ne. Přečtěte si např. tento článek.

    Na inflaci může vyzrát jednotlivec, nikoli všichni. Inflací se vyrovnává
    nějaká nerovnováha v ekonomice a něco se prostě znehodnotit musí, jinak
    by k žádnému vyrovnání nedošlo. Co myslíte, že by se stalo s cenou zlata, kdyby
    ho teď někdo začal vrhat na trh (kdyby ho, například, důchodci začali hromadně
    vytahovat z matrací) ?

    Ale jak jsem napsal, spoření nikomu nevymlouvám. Z časových důvodů se o tom
    už moc rozepisovat nebudu, ale je to zajímavé téma.

    Btw., diamanty : víte o tom, že dnes lze vyrobit umělé diamanty, které lze
    od pravých rozlišit jen za pomoci speciálních přístrojů ? Přečtěte si heslo
    „synthetic diamond“ na Wikipedii. Firem, které to dokáží, moc není, a chovají
    se tak, aby nedošlo k destabilizaci trhu s drahými kameny. Jestli to ale
    začnou dělat v Číně …

    Kvalita různých finančních a investičních poradců nebývá vždy vysoká, a to nejen
    u nás. Tak například při krachu italské firmy Parmalat byly ztráty vyčísleny na 12 mld. EUR a investoři přišli o dalších 14 mld. EUR. Podle jedné studie 75 % analytiků, pokrývajících Parmalat, jej oceňovalo ratingem „buy“ nebo „neutral“ ještě 3 měsíce před krachem. (Podrobněji o této věci např. v článku „How It All Went So Sour“ na www.time.com.)
    O českých poradcích ani nehovořím, někteří si s odřenýma ušima udělali Bc.
    Jednu takovou osůbku jsem znal a neradil bych se s ní ani při nákupu obuvi.

    IT :
    Přirovnáním Visty k mamutu jsem narážel na nároky samotného OS na systémové
    zdroje a na určitou těžkopádnost a pomalost tohoto systému, nikoli na množství aplikací, které je po instalaci v systému k dispozici. Ale připouštím, že „mamut“ asi nebylo to nejvhodnější slovo, „slon“ by byl lepší. Mamuti už vymřeli a Vistu to teprve čeká, podobně jako ty chudáky slony, pokud se evolučním vývojem co nejrychleji nezbaví klů.
    U tak dobře informovaného člověka, jako jste Vy, mě překvapuje, že nevíte o
    interní komunikaci MS ohledně Visty. Tato komunikace byla zveřejněna v souvislosti se soudní pří ve věci klamání spotřebitele při označování počítačů známkou „Windows Vista Capable“. MS se snažil „pomoci“ Intelu a svolil i s označováním počítačů, které příliš „capable“ nebyly. Obětí klamavé reklamy se stal i Mike Nash, vice president for Windows product management, který svůj nový motebook označil jako „$2,100 e-mail machine“, protože na něm nebyl schopen spustit své oblíbené aplikace (např. Movie Maker z dílny Microsoftu). Podbornosti se lze dočíst kupříkladu zde.

    To, že GNU/Linux nabízí několik desktopových prostředí, kancelářských balíků apod. je dobře, uživatel má volnost výběru. Důležité je, aby se případný zájemce
    dovedl zorientovat a aby od tvůrce distribuce dostal nějaký základ nebo k němu byl naveden. Mandrivácká DVD jsou extrém, instalace Ubuntu se vejde na jedno CD. Tak je to také správně, zbytek je možno stáhnout z repozitářů. Uživatel vůbec nemusí znát onu pověstnou příkazovou řádku, vše je možno naklikat a aplikaci má nainstalovánu za pár minut. Pro Debian je k dispozici přes 25000 zkompilo­vaných balíčků, takže mezi tím se jistě najde i dost těch aplikací pro prácí a zábavu. Tak například je k dispozici velmi dobrý slovník Stardict, kam je možno stáhnout databáze dle zájmů uživatele a zde na root.cz vychází seriál o aplikaci Blender, což by také dost lidí mohlo zaujmout. Na začátku svého posledního příspěvku jste psal o matematice. Zajímáte se o matematiku ? Pro zájemce o tento obor jsou pro GNU/Linux k dispozici vynikající aplikace, jako algebraický systém Maxima, pro numerické výpočty např. GNU Octave, „R“ pro statistické výpočty a další. To vše s možností 3D grafických výstupů a potenciálně využitelné jak v technické praxi, tak i ve školství pro výuku matematiky i přírodovědných a technických oborů. Navíc, některé komerční aplikace, určené pro MS Windows, běží i pod Wine, takže i toto je určitá možnost pro toho, komu by nabídka pro GNU/Linux nestačila. A někteří výrobci komerčních aplikací nabízejí i verse pro GNU/Linux, například šachové programy nebo některé slovníky bývají k dispozici i pro tento OS. Pochopitelně, uživatel se specifickými potřebami uspokojen být nemusí a pro toho GNU/Linux zatím nebude. Ale i ten si může v případě zájmu vytvořit dual boot a GNU/Linux používat např.pro bezpečnější přístup na internet. Důvod, proč někdo pro GNU/Linux nevytváří malware, není z hlediska uživatele podstatný, důležitý je výsledek.
    GIMP (zatím) není zacílen na profesionální grafiky. Dojem z uživatelského rozhraní je dosti subjektivní záležitost a hodně záleží na předchozích zkušenostech kontrétního uživatele. Po této stránce bývá spíše kritizován Inkscape. Ostatně, existuje i modifikace GIMPshop, která se snaží napodobit ovládání Adobe Photoshopu. A celkem nevidím důvod, proč by GIMP nebylo možno použít v určitém rozsahu i profesionálně řekněme pro účely publikování na internetu. Pokud GIMP není na platformě MS Windows tak populární, je to možná proto, že tito uživatelé používají nelegální kopie komerčního SW. Uživatelé GNU/Linuxu jsou zkrátka poctivější a nevěnují se ve svém volném čase ozbrojeným přepadům obchodních plavidel.

    Lidé byli schopni a ochotni dát zdarma dohromady daleko složitější věci, než je
    nápověda. Důkazem toho je nejen samotný GNU/Linux, ale i to nepřeberné množství
    skvělého free softwaru všeho druhu, který máme dnes k dispozici.
    Uznávám, že nápověda je v MS Windows lepší, což jsem ostatně napsal i dříve.
    Přístup na net je dnes ale tak rozšířen, že z hlediska uživatele to není až tak
    velký rozdíl, jestli se podívá např. na wiki.ubuntu.cz nebo do nápovědy systému.
    Uživatelé jsou zvídaví a dnes se už ani onen pověstný BFU nebojí, že když stiskne
    nesprávnou klávesu, začne se z počítače kouřit. Pro běžného uživatele je nejlepší
    přehledné a jednoduché menu, ve kterém se dobře zorientuje a snadno najde požadovanou funkci. Ubuntu tohle celkem dobře splňuje.

    Nabídku instalací GNU/Linuxu na e-shopech nesleduji a tak nemohu soudit, velká
    knihkupectví ale běžně nabízejí knihu o Mandrivě s přiloženým instalačním médiem,
    která pravidelně vychází, a v poslední době je v této podobě k dispozici i Ubuntu. Pro potenciálního zájemce je to docela dobrá volba, neboť současně dostane i dobře stravitelnou publikaci, která v rozumném rozsahu uživatele se systémem seznámí a třeba mu nahradí i onu nedostatečnou nápovědu. A většina distribucí je k dispozici ke stažení zdarma na webu, takže prodej instalačních CD/DVD není příliš nutný.

    S podporou HW je to těžké; Vy tvrdíte, že je nedostatečná, někdo jiný zase bude
    tvrdit pravý opak. Názory na tuto věc na internetu jsou asi tak podobně
    polarizované. Já osobně moc náročný nejsem, na doma mi stačí notebook se 17"
    displayem. Klávesnice i display jsou dost velké na pohodlnou práci a navíc si
    to mohu dle potřeby přenášet po bytě. GNU/Linux mi funguje bez nejmenších problémů, ihned po instalaci a bez nutnosti jakýchkoliv zásahů fungovalo např. i ovládání jasu a hlasitosti přes funkční klávesy. Zatím jsem nezaznamenal žádný problém a i připojení různých zařízení na USB funguje. Při testování GNU/Linux desktopu ve firmě jsme rovněž žádný problém s hardwarem nezaznamenali. Jsou to ovšem izolované zkušenosti a tak můj názor na tuto věc do značné míry vychází z toho, co se píše na webu. Váš příklad s Frantou a scannerem je příliš extrémní, i pro GNU/Linux existují různé webové stránky, posuzující kompatibilitu HW. Na seznam odkazů se lze proklikat právě např. přes wiki.ubuntu.cz. Ty seznamy sice nemají vždy profesionální úroveň, ale obrázek si z toho udělat lze. Ostatně, k problémům s HW může docházet i na platformě MS Windows. Jak naznačuje výše uvedená interní komunikace Microsoftu, i Steven Sinofsky z vedení MS měl problémy s hardwarem na Vistě.

    Pro dokumenty v rámci firmy používáme formáty DOC a XLS. Jak jsem již uvedl dříve, většina uživatelů vytváří poměrně jednoduché dokumenty a nějaké problémy s kompatibilitou v podstatě nezaznamenáváme. Běžnou tabulku XLS s jednoduchýni vzorci lze v OpenOffice otevírat bez problémů. A, jak jsem již rovněž napsal, vesměs jde o přečtení dokumentu, takže drobná změna vzhledu, pokud by nastala, by nepředstavovala problém. O nějakém „rozsypání“ dokumentu bych rozhodně nehovořil. Pro různé speciální účely máme vytvořeno několik tabulek se složitějšími makry a ActiveX prvky a ty v OpenOffice, pochopitelně, otevřít nelze. Některé ve firmě používané aplikace umožňují export dat do formátu XLS a také pro tuto funkčnost musí být na počítači přítomen MS Office. Pokud mohu posoudit, i v obchodní komunikaci mezi firmami, je-li zapotřebí k mailu přikládat dokument, převládají formáty DOC, XLS a prípadně PDF. Penetrace MS Office 2007 ještě není taková, aby se bylo možno spolehnout, že zákazník otevře OOXML a není ani důvod měnit zaběhnutou praxi.
    Dokument v PowerPointu jsem již hodně dlouho neviděl, možná do firmy někdo něco
    občas pošle, nevím. Máme propagační oddělení, nevylučuji, že tam s tím pracují.
    On skutečně není žádný rozumný důvod, proč by např. technolog, skladník nebo
    mistrová na dílně nemohli mít OpenOffice. Těm lidem to k jejich práci naprosto stačí. A pokud takových stanic vyčleníte několik desítek, je to rozumná úspora nákladů. V nějaké diskusi zde na root.cz někdo (tuším Marek Sulimo ?) psal, že ve firmě přešli, až na jednu stanici, na desktopu na GNU/Linux a tedy i na OpenOffice. GNU/Linux na desktopu by byl pro mnoho firem problém, ale ten OpenOffice se mi zdá, alespoň z části, průchozí.

    Před migrací na GNU/Linux jsme měli síť Novell a GroupWise. Zkušenost byla taková, že z celého GroupWise zaměstnanci používali stejně jen ten e-mail, i když proběhlo školení na tento produkt.

    Na Unixu nám běží ERP systém. Alpha je, samozřejmě, mrtvá platforma a po „vytěžení“ hardwaru bude nutno migrovat. Kam, to je složitá otázka a rozhodující
    je možnost dalšího provozu ERP systému, případně je to věc další koncepce IT ve
    firmě. My máme s nákupem Alpha serveru celkem dobrou zkušenost, dostali jsme
    to za zvýhodněnou cenu, i když tenkrát se už jednalo o firmu Compaq. Vaše špatné
    zkušenosti s Digitalem ale nevylučuji, stát se to mohlo, byl to, konec konců,
    kapitalistický podnik a šlo mu jen o zisk. O obchodních parterech jiných firem
    se také povídají různé věci a např. tendr na výběr SW pro ÚMOb Ostrava – Jih byl
    v této souvislosti často připomínán.

    K těm levným ajtíkům bych snad jen poznamenal, že administrace GNU/Linuxu
    není až tak složitá, jak se obecně soudí. Dnes i pro správu GNU/Linuxu existuje
    např. webová aplikace Webmin, kde lze různé věci také nastavit přes grafické
    rozhraní. A pokud chce dělat někdo správce sítě, není na tom nic špatného chtít po něm, aby se seznámil se systémem, který má spravovat a věděl i něco o shellu, adresářové struktuře, atd. Je to přece jeho práce.