Hlavní navigace

Názor ke zprávičce Microsoft zrušil v Office podporu některých formátů od LO - Ano, konfiguráků ve Windows najdete pět a půl....

  • Aktualita je stará, nové názory již nelze přidávat.
  • 6. 1. 2008 13:48

    LO (neregistrovaný)
    Ano, konfiguráků ve Windows najdete pět a půl. Je to věc koncepce, viz dále. gVim vychází z vim, a opět je to ukázka toho, jak interface nemá vypadat. Do Registry si nemůže zapsat kdokoliv cokoliv, od toho jsou permissions na každém klíči (představte si ACL na každé sekci konfiguráku). Registry se jako úložiště konfigurace nezanáší a nezpomaluje, resp. ne více než FS (případné zpomalování není věcí Registry, ale věcí interpretace uložených informací).

    Konzoli MMC určitě znáte. Pravá myš na This Computer, Manage, otevře se Computer Management. Computer Management je sada appletů běžících v aplikaci Microsoft Management Console. Těmi applety jsou správa disků, Event Viewer, Services atd. (je jich více, než vidíte v Computer Management). Prakticky všechny tyto applety pracují i se vzdáleným systémem. Podobně i aplikace Regedit umí připojit vzdálený systém. Ve výsledku není problém například nasdílet na vzdáleném stroji adresáře, vytvořit partition, založit uživatele, defragmentovat disk, založit plánovanou úlohu, spravovat web server IIS atd. To všechno v lokálním GUI, které komunikuje se vzdáleným strojem. Pokud na lokálním stroji nemáte příslušné GUI (například XP asi nebudou mít všechny applety Windows Serveru), lze je nainstalovat, tuším z instalačního CD produktu (Windows Serveru). V době přes uvedením Remote Desktop to byla jediná cesta, jak administrovat vzdálený NT stroj (vyjma PC Anywhere, VNC apod). Mimochodem obdobně si můžete nainstalovat nástroje pro správu SQL Serveru (jsou na CD SQL Serveru) apod.

    Ohledně konfigurace je ve Windows jeden důležitý koncept. Je oddělené úložiště konfigurace (ini soubory, Registry, XML soubory), a administrativní rozhraní. Hodnoty se mají měnit pouze přes konfigurační interface, kterým je GUI (nebo cokoliv jiného, co ví, jak a kam psát do Registry). Obecně by uživatel/administrátor neměl ani zjistit, že má systém něco jako Registry. V praxi je ojediněle třeba zásah přímo do Registry, což je obdobou zásahu do nekomentovaného konfiguráku (takových na unixech najdete také řadu); k tomu by pochopitelně docházet nemělo, nebo ne za běžných okolností.

    Koncept GUI je takový, že GUI je základním interfacem pro práci s počítačem (samozřejmě včetně administrace), a tedy musí běhat stejně samozřejmě, jako v unixech terminál vt100 na sériové lince. Oba ty koncepty jsou celkem logické, a přispívají ke snadnějšímu používání počítače. V unixech je to jiné. Jsou velmi staré, a primárním interfacem je command line. Konfigurační nástroje mnohdy neexistují, a jsou nahrazovány komentáři v konfiguračních souborech. Takový "interface" se samozřejmě velmi levně a jednoduše píše, ale je velmi omezený (špatně se používá; umí jen stringy; nezajištuje ani elementární korektnost konfigurace typu hodnota musí být z výčtu, hodnota musí být integer). GUI je považováno za volitelnou nadstavbu, kterou systém může a nemusí mít, a použitá technologie je mimořádně nešťastná (X11 je špatný protokol).

    Píšete, že konfiguráky a command line mají své výhody. Ano, jistě mají. Jenže tyto výhody byly aktuální před desítkami let. Je jistě příjemné, že mohu administrovat unixový systém přes sériovou linku o rychlosti 300Bd (třeba přes nějaký opravdu pravěký analogový modem). Ale k čemu mi to je dnes, kdy analogové modemy mají 33.6-56kbps, a jsou (spolu s GPRS) dostatečně rychlé i pro plně grafický přístup přes RDP? Vyměním snadnost obsluhy stroje za možnost ho spravovat po 300Bd lince? To bychom se mohli rovnou bavit o tom, jestli se dá stroj ovládat pomocí děrných štítků. O několik řádů důležitější je, že si s užíváním a administrací stroje poradí prakticky každý člověk. Nikdo se už nemusí memorovat příkazy vi, příkazy operačního systému, umístění a obsah konfiguráků. Více se bavíme o tom, CO chce dělat (nasdílet disky), a daleko méně o tom, JAK to udělat (otevřít konfigurák /etc/samba/smb.conf, založit sekci přidat do ní hodnoty comment, path, valid users, public, writable, printable a create mask). To JAK je s GUI o řád jednodušší. A právě za tento fakt vděčíme tomu, že jsou dnes počítače v každé firmě. To opravdu za administraci po 300Bd lince neměňte. Pro úplnost: je pořád nutné se učit tu část CO, kterou řada lidí pohříchu zanedbává, když je to JAK tak jednoduché.

    Pravdivost toho, co popisuji výše, celkem dobře ilustrují snahy doplnit unixové systémy o GUI, a usnadnit administraci. Pokusů bylo mnoho, ale výsledek je pořád rozpačitý. CDE bylo propadákem (typicky v něm běželo pár xtermů a možná jeden xclock). Nástroje typu smit a sam byly jen wrapperem pro spouštění command line utilit, koncept zůstal starý (a navíc byly tyto utility v každém unixu jiné, s výjimkou Solarisu, který pro jistotu neměl žádné). Novinky typu KDE a YaST jsou samozřejmě pozitivní, ale je to pořád málo, velmi pozdě, a hlavně pořád jen tak napůl.