Pro uživatele má tenhle způsob vypnutí stejný efekt, jako klasické vypnutí: nežere to baterku, a začíná pak s čistou session. Navíc je to velmi rychlé, protože se načítá jen cca 10-15% velikosti RAM, neověřuje se konzistence modulů atd. Samozřejmě můžete provést i klasický shutdown, pokud ve vypínacím GUI přidržíte SHIFT.
Hibernační soubor se ve Windows komprimuje tuším od Windows 2000, a hibernace byla s podporou BIOSu a driverů k dispozici už ve Windows 95. (De)komprese používala tradičně jediné jádro, protože disky byly celkem pomalé, a čtení bylo výrazně rychlejší při sekvenčním přístupu. SSD jsou ale pekelně rychlé a mají nulový seek time. Proto ta optimalizace.
BTW nevím od kdy Linux umí hibernovat, ale uživatele by velmi potěšilo, kdyby se uměl z té hibernace i spolehlivě probrat :D