Hlavní navigace

Názor ke zprávičce Nová bezpečnější eRouška 2.0 je ke stažení od Miroslav Šilhavý - a) nedava smysl, protoze kdyz stratis stopu, tak...

  • Aktualita je stará, nové názory již nelze přidávat.
  • 21. 9. 2020 15:59

    Miroslav Šilhavý

    a) nedava smysl, protoze kdyz stratis stopu, tak ji najdes az pak v domove duchodcu, resp. na hrbitove

    Jenže ono tu stopu reálně ztrácíme. Já například ve svém okolí vůbec nepátrám, a nehodlám pátrat, o koho se nákaza otřela. Přesto dodržuji většinu doporučení, nestýkám se se svými rodiči, nejezdím MHD a raději trávím čas v autě. Nechodím do restaurací, jídlo si kupuji do práce. To všechno jsou opatření, která já sám můžu udělat a nečiní mi to žádný problém.

    Na druhou stranu vidím absurditu některých opatření. Vstoupím do školy, do školky, div ne v protichemickém obleku. Vypustím tam dítko, které si během dne vše, chtě, nechtě předá a přinese domů. V takovou chvíli samozřejmě vidím tu nesmyslnost chránit se navzájem s rodiči spolužáků. Jenže předpis je předpis, že?

    b) a jak to pozna?

    Znám spoustu lidí, kterých blízcí to měli, nebo to chytli jejich známí, se kterými se viděli. Je klidně možné, že se to přeneslo až na mě. Ale nepídím se, snížil jsem svoji expozici mezi lidmi.

    Mimichodem, znám taky pár lidí (dva), kteří onemocněli, ale prostě dál chodili "s kašlíkem" do práce, i přes nařízenou karanténu. Jejich rodina v karanténě ani nebyla, protože hygiena stihla udělat testy až v době, kdy už se zase předpokládá, že osoba není infekční.

    Prostě mi přijde nesmysl lít miliardy korun do opatření, která skoro nefungují a s rostoucími počty případů budou fungovat ještě méně.

    Jestli má něco smysl, tak je znovu začít apelovat na odpovědnost každého jedince a na to, aby dělal maximum co může. Aby každý mohl aspoň potenciálně být hrdý na to, že svoji troškou pomohl. Dalšími opatřeními "pro jistotu" jen vypěstujeme zástupy lidí, kteří to budou porušovat ze sportu (což se děje).

    No a na konec je potřeba se ještě zamyslet, co je vlastně vůle lidí, společnosti. Ku příkladu, pokud mám své rodiče v rizikovém věku, ale stále k nim chodím, pak samozřejmě vyjadřuji to, že rizika přijímám. Když mí rodiče odmítají nákup objednat a chtějí chodit do obchodu, tak riziko přijímají i oni. Proto jsem psal o tom, že primární je odpovědnost každého zvlášť, doporučení vlády mají jen dávat návody, jak toho dosáhnout. A taky jsem záměrně psal o tom, že stát selhává v tom chránit ty, kteří nemají možnost se ochránit. Např. seniory, kteří žijí sami, ale nejsou úplně soběstační. Nebo třeba to, že se léčebny a domy seniorů neodizolovaly kompletně; stalo by se něco po dobu epidemie nařídit (a zaplatit!) personálu služby tak, aby se seniory žili v neporušené izolaci a střídali se jen po několika týdnech? Kde je armáda? Proč nepomáhá ta?

    PS: Právě jsem se vrátil z ambulance v Motole. Sestřičky si roušky nasazují jen když mluví s pacientem, jinak vesele úřadují bez nich (s otevřenými dveřmi). Dezinfekce skoro nikde. Nicméně, pro forma mi v kartotéce změřili teplotu. Neměly by zrovna tyto pracoviště umět dodržovat doporučení nejlépe?