To že se podařilo někde v labu vyrobit prototyp akumulátoru s lepšími vlastnostmi je fajn, ale to "skutek utek" má svoje důvody. Z labu na trh je to ještě dlouhá cesta, na které se spousta technologií ztratí. Proč? Prostě navýšení kapacity je na nic, pokud se u toho například výrazně sníží počet nabíjecích cyklů, nebo se používají drahé exotické materiály, silně se zvýší samovybíjení, akumulátor nevydrží venkovní provozní teploty (články používané společností Tesla umí -10 - +40°C), více se zahřívá apod. Bohužel experimentální technologie většinou zlepší jeden parametr, ale některé jiné parametry neumožňují jejich nasazení. To vede k nutnosti dalšího výzkumu, který může a nemusí vést k úspěchu (ovšem neúspěchy se jaksi neobjevují na titulních stránkách). A i když tohle všechno vyjde, je ještě třeba otestovat bezpečnost článků. Vizte například samovznícení LiIon baterií, které jsme před pár lety mohli vidět u spousty spotřební elektroniky, Boeingu 787 atd. Pak je potřeba řešit recyklaci článků, vyvinout technologii sériové výroby atd.
Jinými slovy to není tak, že někdo v labu sestaví nový článek s lepšími vlastnostmi, a zítra ho najdete v automobilech.
Michal Strnad pracuje ve sdružení CESNET, provozující národní síť vědy a výzkumu, Akademii věd České republiky a jako redaktor na serveru Root.cz. Kromě počítačů rád běhá, kuchtí a čte vše, co se mu dostane pod ruku.