Je rozdíl mezi pohrdáním, odmítáním, karikováním a "děláním si legrace", to zaprvé. Zadruhé, takové pravidlo o "nezesměšňování" nebo o "neurážení" víry by nikdy nemělo ve svobodném světě existovat, protože nelze určit míru, kdy "už je to problém" a kdy to "ještě není problém" (každého urazí/pobouří/vadí mu něco jiného a něco jiného mu nevadí). A jakmile by takové nařízení/úzus/povinnost/cokoliv existovalo, způsobilo by to nekontrolovatelné omezování jakýchkoliv projevů vůči náboženství, přičemž náboženství by z principu lidské povahy (najděte si třeba experiment dozorci versus vězni) snižovalo laťku, co jim "vadí" (až byste nemohl nic) a vtáhlo do své sféry cokoliv (potraty, televize, určitá jídla, atd) a začalo by tak utlačovat "ty druhé" (bezvěrce/jinověrce). V zájmu svobody a demokracie je nezbytné na taková práva nesahat a ani proti nim nevystupovat.