Hlavní navigace

Názor ke zprávičce Veřejná DNS s blokováním reklamy Adhole.org je vypnutá od koska - Nothing existed before Big Bang: Stephen Hawking https://www.hindustantimes.com/science/nothing-existed-before-big-bang-stephen-hawking/story-a5gvWSIMKodRyeMCccj5FJ.html Trochu obskurní...

  • Aktualita je stará, nové názory již nelze přidávat.
  • 20. 1. 2022 21:14

    koska

    Nothing existed before Big Bang: Stephen Hawking
    https://www.hindustantimes.com/science/nothing-existed-before-big-bang-stephen-hawking/story-a5gvWSIMKodRyeMCccj5FJ.html

    Trochu obskurní zdroj, ale podle mě mají hodně čtenářů...

    Tady je poměrně zajímavý výtah:
    https://cs.wikipedia.org/wiki/Pravda

    naše vnímání reality je subjektivní
    Sice je asi banální, ale to je právě to, podle mě pokud něco vnímáme subjektivně, nelze nikdy zaručit, že pro všechny bude daná skutečnost stejná.
    A pokud to tak je (subjektivní), jak rozlišit, čí skutečnost je ta, která odpovídá té objektivní pravdě? -vycházím z toho, že pravda = skutečnost.

    Podle mě pravda se vyvíjí, protože, byť ta daná skutečnost zůstává tou stejnou skutečností, subjektivní hypotézy se mění v ověřené (subjektivní) teorie a následně ten konsenzus dalších subjektů tu pravdu definuje. Tenhle proces se může opakovat, a pravda redefinovat.

    Pokud bychom zůstali v tom, že ta první definovaná pravda je ona skutečnost, nemůžeme ji jednoduše zpochybnit - kdo by taky (kromě mě) zpochybňoval skutečnost, že? Já v tomhle vidím brzdu vývoje, něco jako zakusil ten Koperník.

    Kdyby skutečnost nebyla objektivní, byla by subjektivní pravda jednoho vědce úplně k ničemu všem ostatním vědcům. K čemu by jim bylo něco, co se jich vůbec netýká a v jejich realitě neplatí? Navíc by nemohlo dojít ani k žádnému konsensu, protože to, že by dvě subjektivní pravdy byly shodné, by bylo jenom věcí náhody.

    To si nemyslím - naopak. My dokážeme vidět subjektivní vlastnosti ostatních lidí a většinou se z nich snažíme poučit a "nebýt jako oni". Podobný proces vidím ve vyhodnocování cizích (vyjádřených) myšlenek, hypotéz i názorů, pravd apodobně.
    A subjektivní podle mě neznamená náhodný, přece jen jsme velmi podobné bytosti, ke stejným, nebo velmi blízkým závěrům z podobných informací dojde u vícero jedinců...

    Z toho, že drtivé většině vědců vychází, že 1+1=2, plyne, že existuje něco někde mimo vědce, něco z pohledu vědce magického, co u všech vědců přitahuje výsledky součtu 1+1 k číslu 2. A tohle něco magického, je realita, skutečnost a nebo právě v tomhle případě se lépe hodí slovo pravda.

    Jako ano, tomuhle rozumím, já to vysvětluju výše. Ale co dělat, když následný vědecký pokrok takovouhle pravdu rozboří?

    Názor je něco jiného než pravda. Tolerance znamená, že jste danou věcí zasažen, dotýká se vás, není vám to jedno – ale respektujete, že je to odlišné. To, o čem vy píšete, je ve skutečnosti ignorance. Pokud předpokládáte, že pravda je subjektivní a nic, co zjistí někdo jiný, se vás nijak nedotýká – jediné, co můžete dělat, je ostatní ignorovat.

    To je zajímavé, mě právě tohle - ignorace ostatních názorů - dokonce nutnost, napadá pokud bych aplikoval tu vaši teroii pravda = skutečnost. Jako když by mi někdo tvrdil, že skutečnost je jiná, než je objektivní pravda ve kterou věřím, asi by mi nezůstalo nic jiného než takového člověka ignorovat.

    Zatímco můj pohled je ten, že já vím, že má subjektivní vnímání reality, tedy pro něj realita je jiná než pro mě a naopak mě to nutí se zamyslet, jestli můj subjektivní pohled není nutné upravit.

    Právě naopak, máte ten největší možný předsudek – že pro vás platí vaše subjektivní pravda, tudíž se nemusíte zabývat ničím, co vám tvrdí někdo jiný. Protože to je jeho subjektivní pravda, která se vás nijak netýká. Nikdo vás nemůže usvědčit z omylu – protože to není omyl, je to vaše subjektivní pravda.

    No a to je asi právě to, je velice subjektivní, jak se člověk zachová, když mu rozbijou bábovičky. Mě to dává samozřejmě možnost to ignorovat, to máte pravdu, ale taky můžu zkoumat proč to udělal.

    Zatímco ten váš přístup mi tak nějak nutí, buď rezignaci v podobě té ignorace, anebo abych mu ty bábovičky rozbil taky. Přece si ty bábovičky nebudu sám rozbíjet.

    Ano, je to hezká hříčka, nicméně podle mne vede akorát k jedinému, a to k otázce, jestli vůbec existuje okolní svět, nebo jestli celý vzniká jenom v mé mysli. Podle mne to vede nevyhnutelně k jedinému závěru – aby to mohlo skutečně fungovat, musí být nerozlišitelné, jestli existuje reálný svět nebo jestli je to jenom má mysl. Pokud je to nerozlišitelné, můžeme si vybrat kteroukoli variantu a tu zkoumat, a dozvíme se tak i o té variantě druhé.

    No ona existuje i hypotéza, že žijeme v nějaké pokročilé simulaci, matrixu. Je to ulítlé, ale i nad tím se bádá.

    Lidskému uvažování je přirozená ta varianta, která uvažuje, že je okolo reálný svět. Tak se držme té, bude se nám lépe komunikovat i lépe uvažovat.
    S tím souhlasím, jinak si člověk zadělává na psychické problémy.

    Nebo rozpínání vesmíru - bez toho, že se zjistil ten červený posun by pro nás neexistovala skutečnost, že se vesmír rozpíná...
    Opět „pro nás“. Stále je to jenom rozdíl mezi tím, co víme, a realitou, skutečností. A veškeré naše poznávání světa směřuje k tomu, abychom to, co víme, co nejvíce přiblížili té skutečné pravdě.

    Njn, to je ta moje subjektivní interpretace pravdy, potažmo skutečnosti. Ale jinak souhlas a podle mě je jedno jaká se tomu dá nálepka.

    Děkuji a souhlasím, bylo vidět, že i když občas předkládáte kontroverzní tvrzení, nebylo to s cílem tu diskusi rozbít. Doufám, že už to nikdo nečte – protože jsme totálně mimo téma diskuse a jediné, co nás může omluvit, je to, že to nikdo nečte a tudíž to nikdo nezjistí :-)

    Není zač, též děkuji... Abych byl upřímný, nejsem tak zdatný logik a i soustředění na používání faktů (a jejich ověřování) mě poměrně vyčerpává, nehledě na ten offtopic... Vyhlásil bych příměří a diskuzi ukončil smírem... ?