Hlavní navigace

Názor ke zprávičce Veřejné peníze? Veřejný kód! od Filip Jirsák - Pokud jde o vyhrávání, to je na jinou...

  • Aktualita je stará, nové názory již nelze přidávat.
  • 14. 9. 2017 23:14

    Filip Jirsák

    Pokud jde o vyhrávání, to je na jinou diskuzi, pokud si v zadání podmíníte (přímo či nepřímo) technologie od IBM/Oracle, těžko uspěje někdo s něčím jiným (viz třeba analytická část EET). Nebo další super věc pro nové dodavatele je situace, kdy k vytvoření nabídky potřebují specifikace, které ale nevlastní státní správa, ale současný dodavatel (opět často IBM či OKsystem) a ty je k dispozici nedají, to se pak špatně nabídka tvoří.
    To jste ale dost vedle. Ono to není tak, že by dodavatel vlastnil nějaké specifikace, které nevydá. Ten problém je reálně někde jinde. Dokud byl pro nějakou agendu jeden dodavatel, byla jeho zodpovědnost, aby ten software fungoval správně a dělal to, co má – a když nedělal, musel to dodavatel sám řešit. Zadavatel neřešil, proč to nefunguje a kdo v té firmě za to může.

    Teď je moderní všechno rozsekat na co nejmenší zakázky (pak se NKÚ diví, že má ČR 7000 informačních systémů), zadavatel si všechno přesně naspecifikuje, včetně toho, jak spolu mají různé systémy komunikovat, a firmy už jim to pak jenom podle té specifikace nakódují, podle specifikace se to otestuje a pak to všechno bude správně fungovat, protože je to přece napsané přesně podle té přesné specifikace. A ten kód pak může klidně udržovat jiná firma a může se každý rok soutěžit nová, protože to know-how nebude v tom softwaru, ale v té specifikaci. Jako teorie to je báječné. Akorát se to míjí s realitou ČR. Protože aby tohle mohlo fungovat, musíte mít na straně zadavatele špičkové analytiky, kteří dokáží specifikaci napsat tak, že jakýkoli software napsaný podle ní bude fungovat správně a bude dělat to, co se od něj chce. Myslíte si, že česká veřejná správa takové lidi má, v dostatečném počtu, že je dokáže zaplatit? Ani náhodou.

    To, co se často v české veřejné správě nazývá vendor lock-in, není závislost na dodavateli v tom smyslu, že by dodavatel vlastnil zdrojové kódy a nikdo jiný se k nim nemohl dostat. Ta závislost spočívá v tom, že odborníci na danou agendu (analytici) nejsou u zadavatele v tom státním úřadě, ale jsou v té firmě. Zdrojáky nejsou podstatné, podstatné jsou ty znalosti lidí. Některá ministerstva se to snaží řešit a dostávají se k tomu, že ty znalosti už přestávají být i u toho dvorního dodavatele – což ale bohužel v dnešní realitě znamená, že pak nejsou vůbec nikde. A pak se budeme zase hrozně divit, že to dopadlo jako s registrem vozidel.

    Chápu, že závislost na jednom dodavateli nevypadá dobře; je to riskantní, protože se může změnit majitel a férové jednání může být rázem minulostí; špatně se prokazuje, že je to opravdu ekonomicky výhodné. Má to ale tu výhodu, že je to funkční. Pokud chceme funkční řešení i bez odpovědnosti „dvorního dodavatele“, musí se ta odpovědnost přesunout na tu státní instituci, která na to musí mít lidi a musí k tomu být politická vůle. Jinými slovy, potřebujeme kvalitní veřejnou správu. Jenže o tu tady není zájem, pořád se řeší akorát to, jak by se mělo na státní správě ušetřit, místo toho, abychom požadovali, že státní správa musí fungovat především kvalitně. Mimochodem, ta domnělá korupce je z velké části právě jen ona nekvalita, protože když si pak zdůvodňujeme, proč nějaká veřejná instituce odvádí tak špatnou práci, svádíme to na korupci. Jenže on to často není žádný zlý úmysl ale jenom hloupost – a je to dané právě tím, že kvalitu po veřejné správě prakticky nikdo nechce.