Karle, jeden člověk (mimochodem kdysi velký zvíře ve vývoji Excelu), jistý McConnel, ve své knížce Code Complete II, napsal zajímavý postřeh.
Software je nástroj. Dobrý nástroj je takový, jaký používáš intuitivně . Třeba pro malíře je nástrojem štětec. Malíř nepřemýšlí o tom, co dělat se štětcem, štětec je prodloužení jeho ruky a funguje tak nějak sám a malíř se soustředí a to, co maluje. Dej mu štětec třeba ve tvaru kliky s držátkem ve tvaru T, nenamaluje nic a bude nadávat jak špaček.
Že sis zvykl na Ribbon je fajn, ale nenuť ho ostatním. Ty sis svůj "cik cak štětec" s Ribbonem přetrpěl a mozek si vytvořil nový synapse. Ale to ti nedává právo tvrdit, že je super, ani tu věc nutit ostatním. Já jsem si stejně zvykl na Gnome a LO v klasice s upravenýma menu a klávesovýma zkratkama. Žít a nechat žít.
Pak je tady další omezení, a sice lidskýho mozku. Mozek dokáže udržet maximálně sedm informací současně*. Tak proč soudruzi z M$ s*rou do systému 50 dlaždic, kde na jedné je počasí, na druhé výsledky ve fotbalu, na třetí kurz rubl:peso, na čtvrté souřadnice ISS, na páté aktuální teplota zemskýho jádra, na šesté předpověď počasí pro Enceladus na pozítří,...? Kua, když chci informaci, najdu si ji, když ne, ať neotravuje a neodvádí pozornost!!!
*) a chlap se dokáže soustředit na dvě věci zaráz jenom v případě, že jsou sevřený v podprsence