Názor ke zprávičce Zyxel má pevně zabudované přihlašovací údaje ve 100 000 zařízeních od Miroslav Šilhavý - Internet není Facebook a to že ho většina...

Internet není Facebook a to že ho většina lidí používá nějak neznamená, že jde ke dnu.

Taky bych neřekl, že jde ke dnu - ostatně, naše prababičky hodnotily, že je doba horší, naše babičky hodnotily, že doba je horší, naši rodiče - a teď i my. To je nějaká lidská přirozenost, idealizovat si minulost a ze současnosti nechtít vidět pozitiva.

Internetové fenomény přinášejí do života něco nového, co lidstvo nepoznalo - stejně jako ten automobilismus. Nezapomínejme, že kromě nehod a exhalací, automobily převážejí zboží, které žádáme. Facebook a další "nesmysly" také přinášejí informace, které lidé chtějí. Že se internetové firmy snaží dělat co nejlepší marketing (mnohdy koketující se stejnými slabostmi lidí, jako například u gamblerů), to bych jim nevyčítal. Mají to "v popisu práce". Občan má zase "v popisu práce" hájit zájmy společnosti, ve které žije, uvědomovat si, že internet, facebook či bitcoin jsou jen nástroje, které máme využívat k tomu, abychom zdrávi žili, uživili se, a množili se.

Internet se k masám měl a musel dostat. Není pochyb, že je to velký přínos, podle mě srovnatelný s přínosy během průmyslové revoluce. Stejně jako průmyslová revoluce přinesla prudký rozmach průmyslu, který měl vliv na zlepšení života, přinesla s sebou i negativní jevy. Sestěhovávání pracujících do velkých aglomerací, chybějící ochrana, s tím spojené sociální problémy zaměstnanců, potřeba zavést určitou úroveň zdravotní péče, ...

Smyslem mé myšlenky bylo spíš to, že jsme (domnívám se) v bodě, kdy největší přínos z rozmachu internetu a internetových služeb už máme. Nevyvíjejí se už tak překotně; většina vývoje se dnes už týká jen toho, abychom byli ještě efektivnější, abychom uměli čerpat služby z krajin, kde je lidská práce levná díky nulovému zabezpečení zaměstnanců, ochraně přírody, ... To je, aspoň pro mě, moment, kdy říct: tak, a teď se začněme soustředit na stabilizaci, na dohnání chybějících sektorů. Pojďme řešit bezpečnost (na kterou se prdělo a prdí), pojďme řešit, jak chránit zájmy státu v globální síti. Ano, zdánlivě nás to zdrží, určitě to přinese náklady, které zaplatí každý z nás. Ale je to v zájmu celku; podobně jako je nutné nenechat kouřit neodsířenou továrnu uprostřed města, i za cenu, že její zaměstnanci ztratí práci v ní.