Jak nahradit aplikace po přechodu

V dnešním a příštím díle bych se chtěl podrobněji věnovat aplikacím, které po přechodu na Ubuntu používám. Zmíním se krátce o způsobech instalace balíčků a aplikací a také o tom, které aplikace jsem použil pro svoje pracovní a osobní potřeby.

Určitě bych chtěl zdůraznit, že se mi asi těžko podaří obsáhnout všechny dostupné a využitelné aplikace, protože jich v Ubuntu repozitářích existuje docela slušné množství. A je jasné, že ne všechny jsou pro moje potřeby vhodné, i když je dlužno říct, že mám instalované i některé věci, které používám pouze příležitostně. Při kapacitě mých pevných disků to není zase takový problém a je dobré mít všechno po ruce, když je náhodou potřeba.

V prvním části jsem tento díl uvedl jako použité aplikace a programy a náhrada aplikací z Windows. V žádném případě bych ale nechtěl, aby tento název byl brán ve smyslu toho, že linuxové aplikace jsou nějakou „náhražkou“ aplikací z Windows. Chtěl jsem tím jenom říci, že při přípravě na přechod jsem musel zvažovat, jaké aplikace jsem na Windows používal, které z nich chci nebo potřebuji používat i na Linuxu a jak to zařídit, abych toho dosáhl. Než se budu věnovat podrobnostem o jednotlivých programech, aplikacích a jejich skupinách, zmíním se o těchto věcech trochu obecněji.

Pokud se posuzuje úmysl přejít z Windows na Linux nebo obecně přechod z jednoho OS na jiný, je možné vyjít z předpokladu, že na tom původním OS se používá nějaká specifická sada programů a aplikací a že existuje přirozený zájem na novém OS najít takovou sadu aplikací a programů, která dokáže poskytnout uživateli služby ve stejném rozsahu a kvalitě, na jaké byl zvyklý.

V pohledu přechodu z jednoho OS na druhý můžeme aplikace rozdělit do 4 skupin:

1. aplikace, které existují pro oba OS
2. aplikace, které v novém OS sice neexistují, ale je možné je suplovat analogickými aplikacemi se stejnou „užitnou hodnotou“
3. aplikace, které nelze adekvátně nahradit jinými a je nutné využít pro spuštění původních aplikací emulaci nebo podobné postupy
4. aplikace, které nelze adekvátně nahradit jinými a je nutné využít pro spuštění původních aplikací původní, ale virtualizovaný OS

Vzhledem k tomu, že mám na NTB pořád instalované Win XP, tak se budu zabývat pouze prvními dvěma skupinami. Virtualizaci sice používám, ale spíš pro zkušební a testovací účely. Zatím jsem používal VirtualBox (Sun xVM VirtualBox verze 2.0.2). Předchozí verze jsem používal i pod Win XP a musím říci, že je to poměrně jednoduchý nástroj na instalaci i nastavení a také jeho používání pro různé účely můžu klidně doporučit prakticky každému uživateli.

V nedávné době jsem stáhl a registroval free verzi VMware Server 2. V nejbližším termínu bych ho chtěl instalovat a vyzkoušet na něm instalaci a provoz Win XP nebo 2000 a pod nimi těch pár aplikací, které jsou pro mě nezbytné a nepodařilo se mi je na Ubuntu zprovoznit (Turbo Delphi Prof, DBDesigner, MS Office, IE, připojení laserové tiskárny, USB Flash se čtečkou otisků prstů a případně další potřebné).

Pro instalaci aplikací, programů a instalačních balíků je možné použít tři způsoby. Všechny tři jsou založené na tom, že se odkazují na seznam repozitářů (jsou to vlastně úložiště instalačních balíků na internetu), které se dají uživatelsky upravovat. Rozsah a obsah repozitářů je poměrně velký, ale podle mého názoru pro začínajícího uživatele stačí použít ty, které jsou k dispozici ihned po instalaci a několik málo jich přidat. Seznam repozitářů je v Systém/Sprá­va/Zdroje softwaru.

Po instalaci jsou nastavené všechny zdroje ze Software Ubuntu a defaultně je pro jejich stahování použit Server pro zemi „Česká republika“. V Software třetích stran je k dispozici archive.canno­nical.com/ubun­tu hardy pro binární a zdrojové balíky, stačí je oba pouze vybrat. Pro většinu uživatelů bude dostatečné, když si do tohoto oddílu přidají repozitáře pro Medibuntu, kde jsou všechny možné mediální kodeky a další náležitosti, včetně nesvobodných, které umožňují a usnadňují uživatelům manipulaci s multimediálními aplikacemi a soubory.

Pro přidání se použije tlačítko Přidat. Objeví se okno s nadpisem Vložte úplný APT řádek a k tomu stručný popis, jak má takový řádek vypadat. V konkrétním příkladu pro binární balíky Medibuntu vypadá následovně:

deb http://packages.medibuntu.org/ hardy free non-free #Medibuntu pro Ubuntu 8.04

Po zadání a odkliknutí Přidat zdroj se v přehledu objeví nový repozitář s názvem Medibuntu pro Ubuntu 8.0.4 free non-free, který je automaticky vybraný. Je možné si prohlédnout podrobnosti po stisku Upravit. Objeví se formulář s údaji, kde

Typ=Binární, URI=http://packages.ubuntu.org, Distribuce=hardy, Součásti=free non-free a Komentář=Medibuntu pro Ubuntu 8.0.4.

Po stisku Zavřít se objeví zpráva o tom, že Informace o dostupném SW jsou zastaralé a je potřeba je obnovit. Po volbě Obnovit se stáhnou informace z vybraných zdrojů a aktualizuje se seznam dostupných balíků.

Je samozřejmě možné přidávat další repozitáře podle toho, co bude uživatel chtít a potřebovat pro instalace programů a aplikací. Celý postup je dobře popsaný v nápovědě k Ubuntu, kde jsou uvedené i některé další zdroje.

A nyní zpátky ke způsobům instalace. Je nutné připomenout, že všechny instalace vyžadují oprávnění správce a zadání jeho hesla. První a nejjednodušší pro začínajícího uživatele je použít možnost Aplikace/Přidat/Od­stranit. Zde jsou seznamy aplikací rozčleněné do jednotlivých kategorií, jako např. Grafika, Hry, Internet, Kancelář, Zvuk a video a další. Pro instalaci stačí aplikaci najít v přehledu nebo zadáním jména do vyhledávače, zaškrtnout jednu nebo více požadovaných a potvrdit tlačítkem Uplatnit změny. Pak dojde ke stažení potřebných balíků včetně závislostí z repozitářů a následné instalaci vybraných aplikací. Pokud se vybraná aplikace naopak odškrtne, dojde při uplatnění změn k její odinstalaci.

Další možností je použít Systém/Správa/Správ­ce balíků Synaptic. V principu je dost podobný předchozí možnosti s tím rozdílem, že v přehledu je možné najít nejen celé aplikace, ale i jednotlivé balíky. Princip je velmi podobný, je zde přehled dostupných balíků, dělení do kategorií (je jich zde mnohem víc) a možnost vyhledávání. U vybraného balíku je také možné zvolit víc akcí: Odznačit, Nainstalovat, Přeinstalovat, Aktualizovat, Odstranit a Úplně odstranit. Je také možné získat podrobnější informace o balíku volbou Vlastnosti. Je možná vybrat více balíků a u nich zvolit různé požadované akce a pak vše spustit tlačítkem Použít.

Poslední možností je použít pro instalaci terminál a příkazový řádek, kde se zadá příkaz

atp-get install + název aplikace nebo balíku.

Je to opět správcovská úloha, takže je nutné použít terminál správce nebo příkaz sudo.

Já osobně používám hlavně Synaptic a výjimečně terminál. Přidat/Odstranit jsem nepoužil snad nikdy. Ale možnosti tu jsou a je na každém, kterou a jak využije.

Po teoretických úvahách a popisech teď konečně můžeme přejít k instalovaným aplikacím. Pro jednoduchost je proberu po jednotlivých kategoriích. Je dost pravděpodobné, že se mi nepodaří do popisu zahrnout úplně všechny, ale chtěl bych se zmínit hlavně o těch pro moje potřeby nejdůležitějších. Pro dělení do kategorií jsem vycházel z těch, které jsou ve volbě Přidat/Odstranit a vybral jsem následující: Grafika, Hry, Internet, Kancelář, Programování, Příslušenství, Systémové nástroje, Zvuk a video.

Začnu tou nejjednodušší a pro mě nejméně významnou kategorií, a to jsou Hry. Po instalaci jsou k dispozici Gnome-Games a já k nim přidal pouze Šisen-šo (balík kshisen) pro KDE. Ve Windows jsem hrál už vlastně jenom Kyodai Mahjongg, ale její plnohodnotnou alternativu jsem zatím pro Linux nenašel. Hry ale pro mě nejsou žádnou prioritou, takže to ani moc neřeším.

Další kategorií je Grafika. Po instalaci je k dispozici editor GIMP, program pro skenování Xsane a správce fotek F-Spot. Ve Windows jsem používal GIMP také, na skenování přiložený program pro skener HP a foťák Olympus. Jako hlavní prohlížeč jsem dlouhou dobu používal IrfanView.

Xsane s mým skenerem funguje v pohodě a má všechno, co od něj chci. Na inventarizaci a úpravu fotek jsem instaloval Google Picasa, který mi také bohatě stačí. Mám foťák docela slušný, takže jsem pro občasné úpravy důležitých snímků přidal Rawstudio. Na Irfan jsem byl zvyklý hodně dlouho, takže se náhrada hledala dost těžko, ale nakonec jsem to vyřešil instalací dvou prohlížečů – gThumb a ImView a používám je podle potřeby oba dva.

Pro občasnou potřebu tvorby nějaké grafiky jsem instaloval ještě Inkscape a na jednoduché publikace pak Scribus.

Nejdůležitější je pro moje jsou prohlížeče obrázků, práce s fotkami a skenování. Grafika a publikace jsou spíš okrajové věci, ale někdy jsem nucený se problematikou zabývat a uvedené aplikace mi k tomu bohatě dostačují.

V kategorii Internet jsou po instalaci k dispozici torrentový klient Transmission, poštovní klient Evolution, webový prohlížeč Firefox, klient vzdálené pracovní plochy TSClient, IM klient Pidgin, prohlížeč vzdálené pracovní plochy Vinagre a telefon Ekiga.

Firefox jsem používal spoustu let i na Windows, takže tam nebyl žádný problém. Pro občasnou potřebu prohlížení některých stránek a také testování vlastních neumělých výtvorů mám instalovanou ještě Operu a Netscape. Jak už jsem psal, nemám Wine, a tak na IE testuji zatím na NTB a v budoucnu to přesunu na virtualizované Windows.

Jako mailový systém jsem dost dlouhou dobu používal Thunderbird a při přechodu na Linux jsem zvažoval, jestli ho budu používat dál nebo půjdu do něčeho jiného. Nakonec jsem se rozhodl pro Evolution. Migrace staré pošty byla sice trochu komplikovaná vzhledem k jinému uspořádání a hlavně neznalosti, ale podařilo se to a musím říct, že jsem velmi spokojený.

Připojení ke vzdálené ploše zatím nepoužívám, ale vzhledem k tomu, že se na to v budoucnu chystám, nechávám obě příslušné aplikace instalované. Naopak vůbec nepoužívám torrentové služby, a proto jsem Transmission odinstaloval.

Stejně tak to dopadlo s Ekigou. Na Windows jsem velmi sporadicky používal Skype, ale ne k telefonování. Na Ubuntu jsem ho ani neinstaloval. ICQ samozřejmě používám a k němu Pidgin. Na Windows jsem používal postupně Mirandu, Trillian a QiP. Pro moje potřeby je Pidgin naprosto dostačující. Vzhledem k častým problémům s připojením k ICQ z jiných klientů jsem pro jistotu oprášil účty na Jabberu a instaloval k tomu klient Jabbim.

Jak už jsem naznačil výše, jsem okolnostmi občas donucen spáchat nějakou tu webovou stránku, a protože jsem se touto problematikou nikdy nezabýval moc intenzivně, používám jednoduché nástroje. Na Windows jsem používal hlavně NVU a proto jsem si do Ubuntu instaloval KompoZer, což je fork NVU. Pro moje potřeby je naprosto dostatečný. Když jsem před pár lety dělal na Mandrake, tak jsem používal i Quanta. V repozitáři ji sice mám, ale zatím jsem ji neinstaloval.

Jako pomocné používám ještě tři další nástroje – CSSEdit jako editor CSS souborů, gPHPEdit pro editaci PHP zdrojových souborů a BlueFish, který je trochu obecněji zaměřený a umí i HTML, SQL a další.

V kategorii Kancelář je hned po instalaci k dispozici kompletní balík OpenOffice.org (prezentace, tabulky, textový procesor a kreslení). Ve Windows jsem v OOo dělal dlouhé roky, takže přechod byl naprosto plynulý a bezproblémový. Na NTB mám k dispozici legální verzi MS Office 2007, kterou používám hlavně pro testování a někdy pro úpravu formátování.

OOo je přece jenom trochu těžší váha, a tak mám instalovány ještě AbiWord a Gnumeric, abych je mohl použít pro některé pomocné práce, kde se mi nechce otvírat OOo. A taky pro ukázku, protože obě aplikace jsou docela zajímavé na málo výkonných strojích, kde Linux běží dobře, ale OOo už tolik ne.

Za nezbytný doplněk považuji Adobe Reader, i když má instalovaný i Gnome prohlížeč dokumentů Evince. Poslední zmíněnou kancelářskou aplikací je u mě editor XML souborů Conglomerate. O editorech souborů budu mluvit později, proto zde uvedu pouze název aplikace.

Další kategorií je Příslušenství. Po instalaci je k dispozici poměrně slušné množství aplikací, jako je kalkulačka, mapa znaků, pořízení snímku obrazovky, slovník, správce tisku, terminál, textový editor a další.

Co se týká terminálu, tak jsem si ho pouze upravil tak, že zobrazuje zelené písmo na černém pozadí, jak to bylo dříve dobrým zvykem.

Pak jsem doplnil správce archivů File Roller a správce schránky Parcellite. Zkoušel jsem i Glipper, ale choval se dost divně a tak jsem ho zase odinstaloval. Správci schránky jsou docela šikovná věc a používal jsem je i na Windows – M8.

Další, co jsem doplnil, jsou dvě aplikace pro grafické zobrazení obsazenosti disků a oddílů, a to Baobab a Filelight. Hlavně Baobab dává velmi působivé výsledky, ale Filelight se mi zase zdá trochu přehlednější.

Další položkou v příslušenství je určitě kalkulačka. Ve Windows jsem používal AllerCalc, ale ta pro Linux není k dispozici. Tak jsem chvíli pátral a zkoušel a nakonec instaloval Galculator a Extcalc. Oba mají svoje výhody a tak je používám podle potřeby a požadavků.

Důležitým příslušenstvím jsou samozřejmě jednoduché editory textu. Po instalaci je k dispozici Gedit, který je opravdu jenom základní aplikací. Na Windows jsem používal skvělý PSPad. Podle informací na internetu funguje i pod Wine, ale nějak se mi ho při zkouškách nepodařilo úplně odladit k použitelnému stavu. Proto jsem musel hledat nějaké jiné možnosti a musím říct, že to nebylo úplně jednoduché. Nakonec jsem zvolil cestu instalace dvou editorů – Geany a Komodo Edit a jejich použitím pro různé účely. PSPad jsem používal i na editaci XML souborů a v Ubuntu jsem ho nahradil další dost specifickou aplikací – výše uvedeným Conglomerate. Použité řešení je sice trochu nepohodlné, ale celkem použitelné. Myslím si, že i pro většinu uživatelů bude použití jednoho z editorů bezproblémové.

Hodně podobná situace pro mě nastala v případě výběru správce souborů. Nikdy jsem neměl moc v lásce věci, jako je průzkumník Windows a Tento počítač a jejich linuxové obdoby. „Odkojen“ Nortonem jsem vždy dával přednost správcům stejného ražení. Ve Windows to pro mě jednoznačně a dlouhodobě vyhrál Servant (Altap) Salamander. Jeho placená verze je opravdu skvělá a bylo mi hned od počátku jasné, že najít něco podobného bude asi dost velký problém. Nakonec se ukázalo, že to tak je.

Provozovat takovou aplikaci pod Wine podle mého názoru nemá valný smysl, protože je vázaná na Windows, jeho služby a systémové záležitosti. Je třeba říci, že tady bylo hledání vhodné aplikace nejsložitější a nejdelší a výsledek je sice použitelný, ale zdaleka ne ideální. Je to i v tom, že se mi nepodařilo objevit jednoho správce, který by splňoval všechno, na co jsem byl v Altapu zvyklý. Proto jsem vyzkoušel několik možností a výsledek je ten, že mám instalovaný Gnome Commander, Krusader a Tux Commander a každý z nich používám v nějaké určité situaci a k získání jiného požadovaném výsledku. Nejčastěji používám určitě Gnome Commander.

V dnešním článku jsem chtěl trochu podrobněji popsat programy a aplikace, které používám. Spolu s tím jsem chtěl uvést i programy, které jsem používal na Windows a stručné zkušenosti s přechodem. V příštím díle tento popis dokončím a krátce se budu věnovat multimediálním aplikacím.