Hlavní navigace

Jonathan Zittrain: Budoucnost internetu a jak to zastavit

5. 1. 2009
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Budoucnost globálního internetu tak, jak ho teď známe, je velmi nejistá, píše Jonathan Zittrain. Kam se bude síť sítí ubírat, proč se mít na pozoru před uzavřenými přístroji a co je sociální tagování? O tom se dočtete v jeho nové, pozoruhodné knize nazvané The future of the internet and how to stop it.

Část I: Vzestup internetu díky otevřenosti

Ústředním tématem knihy je rozkrytí podstaty problému současného internetu. První část knihy Jonathan Zittrain věnuje rozboru toho, že internet dosáhl výjimečně rychlého rozšíření zejména díky své otevřenosti. (Vlastně pracuje s o něco komplikovanějším pojmem generativity, ale pro účely tohoto textu to můžeme zjednodušit.) Před internetem existovalo několik podobných sítí, které byly provozovány na komerční bázi, např. CompuServe, Prodigy nebo The Source. Žádná z nich se významně nerozšířila, protože možnosti práce v nich a s nimi byly určované poskytovatelem služeb.

Zittrain pak popisuje zrození a růstu internetu a dochází k současné problematické situaci. Otevřenost ho totiž vzhledem k bezpečnostním rizikům – ať už je jimi míněn spam, šíření závadného obsahu nebo škodlivý kód – začíná ohrožovat. Stoupající riziko používání sítě vede podle autora k její větší regulaci a také k zavádění uzavřených přístrojů (tethered appliances).

Část II: Uzavřená zařízení a jejich (ne)výhody

Future internet

Druhá část knihy rozebírá důsledky tohoto vývoje. Výrobci čím dál více kontrolují koncová uživatelská zařízení. Vznikají tzv. vázané či uzavřené přístroje. „Vázaná zařízení představují novou generaci technologie. Je jednoduché je používat, ale není jednoduché zkoumat jejich další možnosti,“ vysvětluje autor. Tato zařízení umožňují jen omezené použití a nejsou přátelské např. k softwaru vyvinutému uživateli, resp. třetí stranou. Mají výrobcem definovaný okruh použití, což bývá doplněno vzdálenou aktualizací v případě potřeby.

Na jedné straně se tím dosáhne vyšší bezpečnosti a stability, protože zařízení není vystaveno volné, „nebezpečné“ síti, ale na druhé straně takové zásahy dělají z vlastnictví přístroje vlastně jen pronájem či službu. Zittrain jako příklad uvádí iPhone, TiVo či Xbox, které jsou velmi atraktivní a umějí spoustu věcí, ale jsou v podstatě uzavřené (legálním) zásahům uživatelů. Zásahy je zde myšlen vývoj a šíření aplikací, obecněji jde o hledání nových využití přístrojů třetími stranami.

Ovšem omezování funkčnosti přístrojů není jediný důsledek. Zittrain vzpomíná i Lessigovu myšlenku strojem vynuceného, nekompromisního dodržování zákona a rozlišuje tři základní formy kontroly ze strany výrobců či poskytovatelů služeb: předběžná opatření (architecture as law), cílené zásahy ze strany výrobce (když a na koho je třeba) a průběžný dohled (vzdálené sledování chování uživatelů).

Část III: Jak dál?

Třetí část knihy nabízí řešení vzniklé situace. Za prvé, navrhuje Zittrain, můžeme oddělit různá použití PC do jakýchsi virtuálních strojů, kde by jeden profil sloužil jako stabilní místo pro bezpečnou práci a druhý profil by dovoloval experimenty a přímý styk s ne zcela bezpečnou sítí.

Za druhé bychom můžeme využít principy spywaru tak, že by nějaká podobná (ale viditelná) aplikace podávala zprávy o činnosti počítače a softwaru na něm běžícího. To proto, aby si každý uživatel před spuštěním neznámého kódu měl možnost ověřit, kolik ostatních lidí ho již používá a jak dlouho.

Je také možné používat tzv. sociální tagování, neboli označování osobních informací jakýmisi metainformacemi, které by zabránily zneužití, dezinterpretaci a vytržení z kontextu. Zittrain to souhrnně označuje jako Privacy Commons, podle současné rodiny licencí Creative Commons. Příklad: s rozvojem technologie rozpoznání obrazu zakážete vyhledávačům označovat fotky, na kterých se nacházíte, vaším jménem, abyste předešli pospojování s dalšími informacemi, což by mohlo vést ke sledování vaší činnosti (fotky mohou mít souřadnice GPS místa pořízení). Podle autora by také na internetu mělo vzniknout místo, kde byste se mohli hájit, pokud by některá informace o vás byla nesprávně použita či zneužita.

Konečně, nabízí se také možnost omezit funkčnost počítače podle věku uživatele. To znamená, že pokud s počítačem bude pracovat dítě, omezíme např. počet webových stránek k prohlédnutí. Zittrain podotýká, že nejlepší způsob rozpoznání věku uživatele je jasná identifikace koncového zařízení, nejlépe již při koupi.

Možností, jak se vypořádat s bezpečnostními problémy současného internetu, je tedy hned několik. Všechny mají podle autorových slov jedno společné: „Důležité je uvědomit si, že nyní můžeme učinit taková rozhodnutí týkající se nastavení, která by lépe postihla možné odstíny lidských vztahů, než naše současné systémy…“

knihy

Stáhněte si knihu zdarma

Zaujala vás tato kniha a máte zájem si ji přečíst či do ní jen nahlédnout? Stáhněte si ji zdarma v naší elektronické knihovně, kde naleznete také desítky dalších zajímavých knih.

Závěr

Hlavní teze knihy je velmi jasná a dala by se shrnout takto: internet zažil díky své otevřenosti bezprecedentní růst, ovšem právě otevřenost se stává jeho slabinou, která by ho mohla podtrhnout. Ačkoli přechod na uzavřená zařízení nabízí o poznání vyšší bezpečnost a stabilitu, nesmíme zapomínat, že je to na úkor svobody užití.

Domnívám se, že Zittrainova kniha stojí z pozornost nikoli kvůli řešením, která pro tuto situaci navrhuje, ale kvůli problémům, které odhaluje, a kvůli otázkám, které pokládá. Jde o náročné čtení, místy dost technické, a ani si netroufám ho shrnout do několika odstavců (základní výpisky, které jsem si pořídil, mají šest stránek [PDF, 70kB]). Mým cílem bylo poukázat na další nezanedbatelný argument, který se objevil v diskusi o současném internetu.

O autorovi:

Jonathan Zittrain učí právo na Harvardu a působí v Berkmanově centru pro internet a společnost při této univerzitě. Učil též na Newyorské univerzitě a ve Stanfordu a vedl Institut internetu na Oxfordu. Zbývá se digitálním vlastnictvím a obsahem, kryptografií, elektronickou bezpečností a užíváním technologie při vzdělávání.

UX DAy - tip 2

O knize:

Johnatan L. Zittrain. The Future of Internet – And How to Stop It. USA: Yale University Press, 2008. Oficiální stránky knihy futureofthein­ternet.org. Kniha je zdarma ke stažení pod licencí Creative Commons.

Zajímavé projekty, o kterých Zittrain píše:

  • FidoNet – nekomerční výměnná síť, která vznikla již v roce 1984 a která je hojně využívaná systémy elektronických nástěnek.
  • Citizendium – volně dostupná online encyklopedie, projekt jednoho ze zakladatelů Wikipedie. Citizendium se od Wikipedie liší zejména tím, že do ní mohou přispívat pouze vybraní odborníci.
  • CouchSurfing – mezinárodní neziskový projekt, jehož podstatou je bezplatné ubytování (poskytnutí gauče).
  • Epinions – webová stránka zákaznických recenzí. V současné době patří pod eBay.
  • MyHeritage – sociální síť zaměřená na organizaci rodinných informací, jako je rodokmen, společné fotografie, plánování setkání apod. MyHeritage také užívá systém na rozeznávání tváří.
  • MyWikiBiz – firma, která se zabývala komerční tvorbou článků pro Wikipedii.
  • SAGrader.com – online aplikace, která automaticky hodnotí písemný projev studentů. Stejnou funkci plní i produkt GradeMark firmy TurnitIn, která také stojí za softwarem, který odhaluje plagiáty.

Doplňující čtení:

Studie právníka newyorské univerzity Jamese Grimmelmanna nazvaná Facebook and the Social Dynamics of Privacy.

Byl pro vás článek přínosný?