Linux ve státní správě a politika

Výměna mocných

Velká politika je v očích většiny veřejnosti ztotožňována především se svými nejviditelnějšími aktéry. Tedy s „politiky”, ve skutečnosti vrchním vedením parlamentních stran; s Poslaneckou sněmovnou Parlamentu, se členy vlády a s prezidentem. Je to dost zjednodušující pohled. Pod jeho hladinou totiž mizí řádově stovky osob, které různým způsobem působí na správu věcí veřejných. A zatímco politici nemohou nic jiného, než přijímat složitá a vysoce abstraktní systémová rozhodnutí, tento veliký zástup sice méně, ale rovněž mocných má přímý vliv na věci tak říkajíc denního života.

To, co platí pro velkou politiku, jak jsem ji výše popsal, čili pro úředníky na ministerstvech, na úřadech, v mnoha místech naší složité a byrokratické státní správy, platí stonásobně na místní úrovni. Zastupitelé měst a obcí, starostové a městské rady drží v rukou obrovskou faktickou moc. V televizi je neuvidíte, přinejmenším ne tak často jako předsedu vlády. Váš život ale ovlivňují mnohem více než on. A také společné, veřejné statky, stejně jako chod mnoha institucí sloužících běžnému životu, mateřskou školou počínaje, veřejnými záchodky konče.

Proběhlé volby změnily nejen poslance, část senátorů a místní politiku. Měly a ještě budou mít drtivý dopad na tisíce více či méně mocných v tomto státě. A to je přesně důvod, proč se jejich vlivem zabývat i zde, na serveru tak apolitickém, jako je Root.cz. Svobodný software je totiž opravdu hodně politická věc.

Řetězec moci

Otázka, jaký software budeme používat na počítačích spadajících pod veřejný sektor, tedy pod veřejnou správu a jí vlastněné, zřízené a spravované organizace, je problémem, ke kterému je možné přistupovat ze dvou stran. Jestliže jde o jednotlivý případ, o instalaci konkrétního systému nebo sítě, musí ve věci prakticky rozhodnout člověk, který je tím pověřen. Tedy většinou administrátor. Ten se rozhoduje často na základě obecných, tedy abstraktnějších pokynů, směrnic a také podle stavu nakoupených licencí požadovaného softwaru. Ony směrnice vydávají lidé, kteří problematice rozumí méně než ten, kdo je pověřen praktickým výkonem správy, nicméně jejich rozhodnutí jsou nadřazená. Ti, kteří jsou schopni rozhodovat o přidělování peněz na licence, o navazování smluv s dodavateli za konkrétní instituci, jsou v pomyslném žebříčku rozhodování ještě výše. Nad nimi se potom otevírá samotný prostor politiky, ve kterém funguje stejný řetězec jako na praktické úrovni. Čím vyšší funkce, tím vyšší obecnost rozhodování, tím nižší konkrétní zodpovědnost za důsledky svých činů, ale tím vyšší potenciál způsobit jedním rozhodnutím změnu v praktických věcech značného rozsahu.

Po nedávných volbách do PSP, do obecních zastupitelstev a třetiny senátu dojde nejen k výměně volených politiků. Noví politici s sebou přivádějí nové úředníky. I když tomu tak oficiálně neříkají, probíhá obrovská čistka a výměna personálu na všech stupních veřejné správy a organizace. Odcházejí náměstci, vedoucí všemožných odborů, ale i prostí referenti, o většině z těch lidí z médií nikdy neuslyšíte. Současná situace způsobuje, že dochází k výměně z osob jednoho politického přesvědčení na osoby přesvědčení jiného. Velmi obecně (a musím poukázat na to, že nepřesně) bychom mohli říct, že v celém státním/územním/o­becním aparátu dochází k masívní výměně levicového personálu na pravicový. Tato výměna se neobejde bez změny kurzu v takřka všech stěžejních rozhodnutích, která nový personál očekávají. A software je jedním z takových rozhodnutí, které bychom rozhodně neměli ignorovat.

Dobrá šance

Velmi obecně platí, že pravice je otevřenější alternativním možnostem v ekonomických rozhodnutích než levice, ale že je současně fascinována kapitálem. To znamená, že pravicová úřednická struktura daleko spíše vstoupí do jednání s poskytovateli alternativního softwaru, protože výsledkem tohoto jednání může být úspora, byť za cenu určité míry rizika. Aby bylo riziko sníženo, vytvoří „nová” státní správa tam, kde by „stará” zadala jednu zakázku monstrózních rozměrů, několik menších výběrových řízení. To znamená, že proběhlé volby a hlavně procesy, které po nich následovaly a které jsem popsal výše, otevírají produktům založeným na GNU/Linux a otevřených projektech cestu do státního sektoru způsobem, který byl v tomto desetiletí nevídaný. Politická situace je mimořádně příznivá, a firmy, které se zabývají distribucí takového softwaru, ji mohou využít.

       

Na druhé straně je ale zde ona fascinace kapitálem. Zatímco levicový úředník/politik bohatým subjektem podvědomě pohrdá, pravicový jej chápe jako vzor úspěchu. Takový úspěch pak má být odměněn snazším přístupem k tomu, co patří do rozhodovací kompetence dané osoby. Jinak řečeno, zatímco zástupci softwarového (de facto) monopolu byli dříve bráni jako nutné zlo, nyní jsou to reprezentanti úspěšného poloboha. To je skutečnost, která výše popsanou šanci poněkud sráží na kolena. Naštěstí existuje jeden mechanismus, který ji může omezit. Totiž schopnost těch, kteří jsou na nejvyšších příčkách mocenského žebříčku vydávat koncepční rozhodnutí.

Kdyby

Kdyby momentální vládcové této země učinili obecné prohlášení, že jejich vláda podporuje otevřený software, pak by pro GNU/Linux a příbuzné projekty nastala po dlouhých letech zlatá doba. Otázkou může být, jak je donutit, aby to udělali. Odpověď je jednoduchá. Iniciativa leží právě v rukou těch, kteří jinak tráví čas diskutováním na téma šíření open-source a spřízněných témat. Mocní se k podobnému prohlášení, které se pak ve stále více a více konkrétní podobě přenáší na jejich pořízené (úředníky, nákupčí a nakonec administrátory) dají dotlačit. Stačí vyvinout dostatečně silný tlak. Z jejich hlediska jde o věc sice koncepčního, ale příliš odborného charakteru. Na druhé straně ale pravicoví politikové rádi podporují věci, které jsou označovány jako „levnější”, „efektivnější” a „modernější”. Otázkou úspěchu podle mého soudu je především to, zda se najde síla, která jím vnukne tu správnou myšlenku ve vhodnou dobu. A nejen diskuzí pod tímto článkem…