Hlavní navigace

Linuxový cloud hosting pro osobní použití v ČR?

27. 8. 2010
Doba čtení: 9 minut

Sdílet

Termín „cloud hosting“ je poměrně známý, ovšem spojujeme si jej spíš s velkými poskytovateli, jako jsou Amazon, Rackspace či Google. V České republice bychom cloud hosting zatím hledali marně, zde končí nabídka u virtuálních serverů. Před časem se objevila služba, která by mohla zahýbat i s tímto trhem.

Jednou z největších výhod virtuálních serverů, které běží ve velkých cloudech, je jejich škálovatelnost „na počkání“. Změny parametrů serveru můžete provést kdykoli a zaberou nejvýše desítky minut. Navíc je pravidlem účtování po krátkých časových úsecích za spotřebované strojové prostředky – tedy nejčastěji za velikost paměti, počet procesorů, velikost HDD či datový přenos. Hodina provozu takového malého serveru vyjde na zlomky centů.

Velkou výhodou cloudového hostingu je tedy téměř neomezená škálovatelnost, a to jak horizontální, tak vertikální. Chcete další server? Spustíte si jej. Chcete silnější? Upravíte si parametry. Když očekáváte zvýšení provozu, spustíte si load balancer a za něj posadíte deset, dvacet serverů. Jakmile nápor poleví, zase je vypnete. Platíte ale vždy jen to, co opravdu spotřebujete, takže odpadá počáteční rozvažování a odhadování potřebné velikosti a rychlosti serveru. Když nestačí, můžete jej kdykoli zvětšit, když je předimenzovaný, zmenšíme jej, abychom neplatili zbytečně.

Virtuální servery

Velké cloudy nabízejí většinou několik služeb. Mezi ty základní patří virtuální server a datové úložiště, někdy kombinované s CDN (Content Delivery Network). Klasickým příkladem jsou služby od Amazonu, nazvané EC2 (Elastic Computer Cloud) a S3 (Simple Storage Service). Amazon nabízí i další, jako třeba databáze, službu front či platební systém. Základem je ale vždy virtuální server.

Virtuální servery jsou nejčastěji řešeny pomocí virtualizačních nástrojů Xen, KVM, OpenVZ a podobných, běžících na linuxových OS a nabízejících opět hostované Linuxy. V nabídce některých cloudů naleznete i Windows, ale bývají dražší (licenční poplatky) a méně časté.

V ČR začaly hostingové společnosti nabízet služby virtuálních hostingů (i ve variantě Managed), a takových nabídek je na trhu už slušná řádka (Ignum, Active24, VSHosting a mnozí další). Cenově se řadí někam mezi dedikované servery (tedy známé „pronajaté železo“) a sdílený hosting. Pro provozovatele jsou výhodné v tom, že mohou jeden fyzický stroj „rozparcelovat“ na víc virtuálních serverů, aniž by se museli starat o „neposlušné uživatele“, co přetěžují sdílený hosting – o to se stará virtualizační nástroj. Pro zákazníky je zase výhodná plná kontrola nad serverem. Nevýhodou je pak totéž, či lépe řečeno související nutnost mít někoho, kdo se o server postará. A zde opět nastupují hostingové společnosti, které za určitý obnos převezmou správu takového serveru za zákazníka (managed varianta).

Virtuální servery, které nabízejí české hostingové společnosti, jsou ale většinou alternativou jejich klasických hostingových programů – tj. účtované měsíčně, s platbou na fakturu nebo převodem z účtu atd. O tom, že byste si na týden zvedli výkon stroje na desetinásobek (a zaplatili jen ten týden) si většinou můžete nechat zdát. (Alespoň tak tomu bylo u služeb velkých hostingových společností, které mají virtuální servery v nabídce. Je možné, že existuje malý hosting, který nabízí flexibilní účtování virtuálních serverů, ale až na jedinou výjimku, o níž bude řeč, jsem na takový nenarazil; pokud takový znáte, podělte se o tip s ostatními čtenáři v komentářích – pozn.aut.)

Situace v ČR byla v době, kdy autor těchto řádků sháněl virtuální server pro své potřeby, tedy před necelým rokem, poměrně neradostná. Ze sedmi na webu nalezených a oslovených poskytovatelů odpověděli pouze tři. Lze předpokládat (či doufat), že se během té doby situace radikálně zlepšila. Zlepšovat se bude určitě i tím, jak poroste konkurence.

První vlaštovka cloudových služeb?

Zajímavou nabídku představila, zatím poměrně neznámá, hostingová společnost Virtualmaster. Nabízí totiž virtuální servery, ale s opravdu „cloudovými“ parametry – tedy se snadno měnitelnými parametry, spustitelné během minut a účtované po hodinách provozu. Platit lze bankovním převodem nebo kartou (přes PayPal), takže od registrace po spuštění virtuálního serveru uplyne jen pár minut, což je na české poměry, kde je běžná stále ještě ruční administrace a bankovní převody, nevídaná rychlost.

Cenově je nabídka srovnatelná s jinými poskytovateli virtuálních služeb – u malého serveru (128MB RAM, 4GB HDD) zaplatíte ve variantě „personal“ (jedno jádro, bez záloh atd.) cca 82 Kč bez DPH za měsíc, což je cena přijatelná i pro osobní použití. (Pokud je vaše aplikace náročnější, můžete si dohodnout i vyšší úroveň služeb nebo i některé poměrně speciální záležitosti, jako např. běh dvou serverů v geograficky různých lokalitách.)

Velmi užitečná je možnost běhu testing serverů – tedy virtuálních strojů s 64MB RAM a 2GB HDD, které můžete spustit na 14 dní zdarma. Můžete si tedy na nich odladit konfiguraci serveru, nainstalovat potřebný SW, a pak snadno převést na placenou variantu, s větší pamětí i diskem. Prototyping serveru je tak velmi snadný. Navíc si můžete hotový a připravený server uložit jako šablonu (image), podle níž pak spustíte kdykoli zcela identický server.

Samozřejmostí je, jako u všech poskytovatelů virtuálních serverů, že si můžete vybrat z předpřipravených šablon (v nabídce jsou různé Linuxy, od CentOS přes Debian/Ubuntu až po Gentoo či Slackware). Můžete vyjít nejen z „holého systému“, ale můžete použít i šablony, které už někdo připravil a nainstaloval, a které nabízejí třeba kompletní LAMP, Python server s Djangem, minimalistický Lighttpd s PHP či „enterprise“ šablony s webserverem, DNS serverem, OpenVPN a dalšími. Stejně tak můžete svou šablonu uložit jako veřejnou a umožnit tak ostatním, aby z ní vyšli při tvorbě vlastního stroje.

Využíváte virtuální server?

Nejzajímavější na nabídce Virtualmasteru je právě to, že (pravděpodobně jako první v ČR) přichází s účtováním po hodinách a se snadnou změnou parametrů virtuálních serverů. Doufejme, že se inspirují i další poskytovatelé virtuálních serverů a že se brzy dočkáme hostingu s opravdu „cloudovými“ parametry, a to především co do flexibility. Zatím je opravdová flexibilita, bohužel, jednou ze slabších stránek českých hostingových společností a model „napište nám požadavek, my ho do dvou dnů vyřídíme, ale účtovat vám to budeme muset od začátku měsíce“ rozhodně není v menšině. Změnu přinese jen konkurence, která to bude nabízet, a poptávka uživatelů po takovém řešení.

Rozhovor s Adamem Klimentem ze společnosti Virtualmaster

 Můžete ve stručnosti představit firmu? Jak dlouho funguje, kolik lidí se o provoz stará…

Společnost Virtualmaster byla založena začátkem tohoto roku mnou a mým kolegou Josefem Liškou, se kterým jsem se seznámil ve firmě ‚CHL počítače‘.  Ačkoli to není z názvu patrné, firma CHL [čtěte cihla] :) se zabývá konvenční správou linuxových serverů a poskytováním SLA více jak deset let a celou dobu vychovává a sdružuje linuxové guru.

Já a můj kolega Josef Liška jsme nyní jediní zaměstnanci společnosti Virtualmaster na plný úvazek. Já se zabývám řízením vývoje, kontaktem se zákazníkem a marketingem. Kolega Josef provádí výzkum ve low-level částech systému a stará se o linuxové distribuce a infrastrukturu. Jsme malá firma a snažíme se to tak udržet. Nonstop 24/7 pohotovostní službu, část vývoje, marketing a administrativu řešíme subdodavatelsky. Našimi zákazníky jsou převážně jednotlivci a malé a střední firmy. Další personální rozvoj plánujeme spíše na pozicích obchodníků.

Jak vlastně vznikl Virtualmaster? Není hostingů v ČR už dost?

Nápad vytvořit Virtualmaster vznikl v roce 2007 při navrhování datového modelu pro jednoduchou aplikaci v RubyOnRails na dokumentaci virtuální infrastruktury v telehouse. Mimochodem na základě těchto úvah vznikl základní objektový model, který je de-facto totožný s tím, který využívá Deltacloud API (http://deltacloud.org/).

Virtualmater nejříve sloužil pouze jako control panel k virtuálním serverům, s možností libovolně měnit parametry. Po konzolidaci všech serverů se virtualizací v CHL ušetřilo spousta prostředků a vzniklo spousta nevyužitého výpočetního výkonu. Naši kolegové a linuxoví známí používali Virtualmaster především na prototyping – tedy na hraní.

Na začátku roku 2009 byla za využití ušetřených prostředků spuštěna první veřejná verze pro public testing. Virtualmaster jsme uživatelům představili jako nekonvenční linuxovou hračku, která měla sloužit v rámci virtualizační evangelizace: „virtuální server v prohlížeči na jedno kliknutí“. Inspirací nám byla jiná hračka pro programátory, která se mě osobně moc líbí: „Try ruby!“ (http://tryruby.org/). Byla to výzva. Když to jde s IRB, proč by to nemělo fungovat se sériovou konzolí, že.

Virtualmaster nabízel po registraci každému uživateli virtuální server zdarma pro libovolné linuxové experimenty, tehdy bez jakékoli komerční nadstavby, pouze s limitem počtu a velikosti serverů. Po spuštění jsme se setkali s velkým ohlasem, především díky možnosti jemného škálování a rychlosti vytvoření serveru. Na základě statistik chování našich uživatelů jsme zjistili, že většina uživatelů server nepoužívá dlouhodobě, ale naopak servery opakovaně vytváří a mění konfiguraci v rámci svého limitu stejně jako jsme to dělali my při konsolidaci v CHL. Cítili jsme v tomto ohledu velkou možnost dát našim uživatelům naprostou volnost, na českém trhu unikátní, a tomu jsme přizpůsobili i způsob účtování. To bylo v době, kdy jste psal na rootu o hostingu v oblacích.

Můžete prozradit něco málo o technickém pozadí hostingu? Na jakém HW vaše služby běží?

Při public testing provozu jsme začínali s refurbished značkovým hardware – se servery IBM a Dell. Při plánování rozvoje jsme zjistili, že našim potřebám bude vyhovovat více malých serverů. Nyní používáme intenzivně testovaný komoditní hardware – desky a procesory Intel, paměti Kingston a disky Samsung a WD. Jednotlivé nody clusteru jsou bootované z flash disku.

Používáte XEN, nebo OpenVZ? A proč právě to?

Jako virtualizační platformu používáme Xen ovládaný přes libvirt. Důvodem je jednoznačně naprostá izolace jednotlivých virtualizovaných systémů a možnost nabídnout uživateli neomezeně manipulovat s vnitřním systémem. S Xenem máme již od začátku roku 2006 dobrou zkušenost, testovali jsme i dvojkovou řadu, od 3.0 byl pro nás použitelný. OpenVZ je takový lepší chroot, nelíbí se nám jeho filozofie. Snažíme se uživateli poskytnout zcela autonomní operační systém, což OpenVZ neumožňuje. Xen tato omezení nemá, systémy jsou zcela oddělené.

Jakou distribuci používáte?

Dříve jsme používali pro image nodů Ubuntu, avšak Ubuntu přestalo v jádře pro Dom0 podporovat XEN. V současnosti používáme modifikovaný live image Debianu s Xen 4 a s potřebným software (libvirtd, collectd, pmacctd, iscsi atd…).

Plánujete další rozšíření cloudového typu, jako třeba storage service a la S3 či „lokální CDN“, nějakou jednoduchou databázi k pronajmutí atd.?

Nabídnout storage a la S3 ani CDN zatím neuvažujeme. Snažíme se náš produkt udržet co nejjednodušší, a proto se v současnosti zaměřujeme pouze na vývoj podpůrných nástrojů pro manipulaci s virtuálními servery. V současnosti dokončujeme implementaci výše zmíněného Deltacloud RESTful API. Paralelně také probíhá lokalizace systému do angličtiny, v čemž vidíme lepší možnost zhodnocení našeho úsilí. V dlouhodobějším horizontu máme v plánu zpřístupnit naší infrastrukturu pro zálohování jako samostatnou službu.

Bude možné si šablony stáhnout jako image pro vlastní virtuální server, nebo naopak uploadovat už připravené?

Možnost stáhnout šablonu je na našem seznamu požadovaných vlastností, avšak jste první, kdo o tuto možnost projevil zájem. Implementaci funkcionality řídíme podle poptávky. Dávám jí tedy plus. Naopak po možnosti nasadit na Virtualmasteru vlastní šablony již poptávka byla. Tuto možnost v současnosti supluje boot rescue system, přes který je možné šablonu uploadovat pomocí SSH. V současnosti pracujeme na koncepčním řešení, které by uživatelům umožňovalo snadnou migraci fyzických a virtuálních serverů na infrastrukturu Virtualmasteru a opačně.

Viděl jsem, že využíváte Twitter a Facebook, ostatně tam jsem si vašich služeb všiml i já. Můžete stručně říct, jak se vám kampaň v těchto sociálních sítích osvědčila? Přivedla vám významnější počet uživatelů?

root_podpora

V průběhu provozu public testingu jsme inzerovali na Google AdWords, kde se nám nedařilo zasáhnout cílovou skupinu a cena za konverzi byla nepřiměřeně vysoká. Po zkušenostech s AdWords jsme udělali pár malých kampaní na Facebooku, v kterých jsme se snažili akcelerovat registrace do public testing provozu, kde byla míra konverze nesrovnatelně lepší. Narazili jsme však na problém, že zasažená demografická skupina uživatelů Facebooku je příliš mladá. V současnosti nám největší službu dělá virální efekt, který jsem se snažili podpořit možností publikovat veřejně šablony a bonusovým programem s affilate linky.

Děkuji za rozhovor.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Martin Malý je autorem serveru Bloguje, mikroblogu Teidu či služby pro zkracování odkazů Jdem.cz. Vedl také magazín Zdroják.