Přechod z OS Windows na Linux

V dnešním pokračování série článků bych se chtěl podrobněji věnovat instalaci Ubuntu a zprovoznění všech potřebných HW součástí a periférií.

Při psaní článku jsem už měl samozřejmě vybranou distribuci na pracovní stanici nainstalovanou a určitě jsem kvůli tomu nechtěl celou instalaci provádět znovu. Proto jsem se rozhodl ke kompromisní akci. Na zkušebním PC jsem od začátku instaloval Ubuntu-8.04.1-desktop-i386.ISO a v textu budu uvádět rozdíly proti mojí instalaci Alternate. Myslím si, že je to tak i lepší, protože Desktop bude pro většinu zájemců častější volba, než je Alternate. Přiložené obrázky jsou pak z instalace Desktopu ve VirtualBoxu na pracovní stanici.

Jednou z výhod distribuce Ubuntu je podle mého názoru poměrně jednoduchá instalace, která probíhá v několika málo krocích a je nenáročná i pro nezkušeného uživatele. Instalace byla prováděna z CD s ISO obrazem, staženým z www.ubuntu.cz.

Po nabootování z CD se jako první objeví možnost volby jazykové mutace, ve které bude instalace probíhat.

Zvolil jsem samozřejmě češtinu, ale jak je vidět, voleb je k dispozici celá řada.

Po volbě jazyka instalace se v daném jazyce objeví základní volby pro zahájení instalace.

Pro Alternate není k dispozici první volba – Live CD, ale pět následujících možností: Nainstalovat Ubuntu, Zkontrolovat, zda CD neobsahuje chyby, Zachránit poškozený systém, Otestovat paměť a Zavést systém z prvního pevného disku. V obou případech jsem zvolil možnost Nainstalovat Ubuntu.

Pak následuje spuštění instalační procedury po jednotlivých krocích. Prvním krokem je volba jazyka pro instalovanou distribuci. Standardně je zvolen stejný jazyk, jako pro instalaci.

Po volbě Vpřed se zobrazí výběr časového pásma a systémového času.

Standardně je Vybrané město=Prague, Zvolený region=Česká republika, čas souhlasí, takže je možné vyrazit Vpřed.

Zobrazí se volba rozložení klávesnice. Defaultně je v levém sloupci možnost Czechia a v pravém také. Tato volba znamená klasickou českou klávesnici QWERTZ. Je možné zvolit i jinou a také vyzkoušet rozložení kláves v zobrazeném poli.

Po volbě Vpřed se nastartuje nástroj pro rozdělení disku a objeví se volby k vlastnímu dělení.

Základní volby jsou tři: změnit velikost stávajících oddílů a instalovat Ubuntu na vytvořené volné místo, použít asistované dělení a pro instalaci využít celý pevný disk nebo předem vytvořený oddíl a nebo nastavit dělení ručně. Pro většinu uživatelů bude nejjednodušší a docela postačující volba asistovaného dělení. Já jsem musel volit ruční dělení, protože jsem chtěl hned při instalaci vytvořit specifickou konfiguraci disků.

Ta vypadá asi takto: na jednom HDD jsou vytvořené tři oddíly: root a /home (oba EXT3) a SWAP. Na dalším HDD je vytvořen jeden oddíl EXT3 a mountován do /mnt/zaloha. Pak jsou další 4 HDD formátovány jako SW RAID a je na nich vytvořený RAID5 na EXT3 a mountovaný do /mnt/raid. Můžu říct, že vytvoření uvedené konfigurace bylo poměrně jednoduché a rychlé. Po vytvoření potřebné struktury oddílů nebo volbě asistovaného dělení ( vytvoří dva oddíly – ROOT a SWAP) je možné pokročit k dalšímu kroku volbou Vpřed.

Následuje zadání přihlašovacích údajů. Ty jsou vidět na obrázku:

Při vyplnění jména se automaticky vytvoří stejné přihlašovací jméno a jméno počítače ve formátu jméno-desktop. Oboje lze samozřejmě změnit. Heslo se zadává obligátně dvakrát a nejsou vestavěné žádné funkce na jeho kontrolu kromě shody obou hesel.

Po vyplnění a volbě Vpřed se v číslování přeskočí krok 6 z 7 a objeví se rovnou krok poslední a to je shrnutí instalačních nastavení.

Pokud je nastavení instalace v pořádku, je možné zahájit vlastní instalaci volbou Nainstalovat a nebo se pomocí volby Zpět vrátit do některého z předchozích kroků a nastavení změnit. Je také možné v každém z uvedených kroků instalaci ukončit volbou Zrušit, aniž by došlo k jakýmkoliv změnám na aktuálně provozovaném OS!

Po spuštění instalace se objeví okno s grafickým průběhem

a pod ním je možné sledovat jednotlivé kroky, které při tom probíhají: formátování oddílů, kopírování souborů, konfigurace a nastavení, nastavení APT a prohledání mirrorů, stažení jazykových balíků podle volby, nastavení nalezeného HW, instalace zavaděče GRUB, kontrola balíků a odstranění nepotřebných. Po skončení se objeví výzva k restartu a vyjmutí instalačního CD z mechaniky.

Po restartu se již objeví klasické bootovací okno Ubuntu:

a obrazovka s přihlášením vytvořeného uživatele.

Po úspěšném přihlášení se otevře základní obrazovka:

Tím je vlastně ukončena základní instalace a je možné přejít k jednotlivým HW komponentám a jejich funkčnosti a případnému zprovoznění.

Za pár minut po prvním restartu se objeví nabídka na instalaci příslušných aktualizací a také nesvobodných ovladačů k HW. V mém případě to byly ovladače ke grafické kartě ATI. Instalace ovladače je velmi jednoduchá: v nabídce se zaškrtne možnost Povoleno a správce balíků sám z repozitářů stáhne potřebný balík a instaluje ho. Obdobným způsoben fungují aktualizace. Stačí vybrat volbu Nainstalovat aktualizace a pak jenom čekat na stažení odpovídajících balíků a jejich instalaci. Po instalaci ovladačů a aktualizací je nutné provést restart.

Po restartu je plně funkční bezdrátová klávesnice i myš kromě některých speciálních uživatelských tlačítek, které ve Windows fungovaly (po instalaci ovladačů), ale stejně jsem je moc nepoužíval. Mám Logitech MX3200 a nefunguje speciální obdoba touchpadu na zoomování obsahu oken (Dynamic Search & Zoom) a tlačítko pro návrat na původní velikost (100%). Tlačítka pro spouštění mailového klienta, webového prohlížeče, kalkulačky a podobné fungují bez problémů. Klávesy pro ovládání hlasitosti audio/video fungují až po nastavení – viz další odstavec o zvuku.

Na monitoru je nastavené nativní rozlišení 1400×1050 bodů a já jsem v Systém-Volby-Vzhled-Efekty vzhledu nastavil možnost Extra, která nabízí některé docela zajímavé efekty při práci systému a v chování jednotlivých oken.

Připojení k internetu bylo funkční okamžitě, bez problémů a nutnosti nastavení. Je to hlavně díky tomu, že je v síti router, který vše zastřešuje.

Zvuk a repro fungovaly okamžitě a bez problémů, bylo jen nutné v Systém-Volby-Zvuk nastavit možnost ovládání hlasitosti z klávesnice.

DVD mechanika je okamžitě funkční a pro její použití je defaultně instalovaná Gnome aplikace Brasero. Já jsem zvyklý na K3B, a tak jsem provedl jeho instalaci včetně jazykových balíků pro češtinu. Všechno funguje, jak má.

Ihned po instalaci je možné používat USB zařízení, jako Flash disky, USB disky a další. Připojený fotoaparát (zrcadlovka Olympus) se okamžitě objeví jako další pevný disk a automaticky spustí program F-Spot. Připojení mobilu (Windows Mobile) se projeví jako připojení dalšího disku. Já nepoužívám synchronizaci mobilu s počítačem, takže pro přenášení souborů mi tahle funkčnost stačí. Co mi nefunguje a zatím jsem se nedostal k tomu, abych to zkusil rozchodit, je USB Flash SanDisk Cruzer s čtečkou otisků prstů. Jako Flash funguje samozřejmě OK, čtečka ovšem nikoliv.

Pro zprovoznění skeneru bylo nutné ve Správci balíků Synaptic najít balík pro skenery HP Scanjet (libsane-extras) a nainstalovat ho. Po automatickém stažení a instalaci balíku je možné skener připojit. Aplikace pro ovládání skeneru XSane Image Scanner je již instalovaná a po jejím spuštění dojde k nalezení skeneru a správnému určení jeho typu. Provoz je bez problémů. Skener má 4 funkční tlačítka, která nefungují. Stejně jsem je nikdy nepoužíval, takže jsem se zatím ani nepokoušel je zprovoznit.

Připojení k domácí síti (ostatní PC a NAS) funguje po instalaci a nastavení Samby, ale to nechám až do příštího článku.

Posledním kusem HW je laserová tiskárna Kyocera FS-720. Vzhledem k tomu, že se jedná o klasické GDI zařízení, předem jsem počítal s problémy při jejím zprovoznění. A očekávání se naplnilo. V databázi správce tisku i systému CUPS tento model není a ani nejbližší modely není možné použít. V současné době stejně moc netisknu, a tak jsem se nezdržoval s vyhledáváním funkčního řešení a tiskárnu nainstaloval pod Windows XP na notebooku. V blízké budoucnosti předpokládám pořízení barevné inkoustové nebo laserové tiskárny a tam už budu samozřejmě dbát na to, aby byla v Ubuntu a Linuxu funkční. Když si na to člověk dá pozor, není to dnes žádný zásadní problém. Databáze typů je dost rozsáhlá a výrobci tiskáren také postupně berou Linux jako jednu z možností.

Původně jsem chtěl v tomto bodě dnešní snažení ukončit, ale nakonec jsem se rozhodl, že na závěr uvedu některé časové údaje o základní instalaci Ubuntu. Proto jsem využil instalaci Ubuntu 8.04.1 Desktop na zkušebním PC (Sempron 64 2800+/1,6 GHz, 1536 MB RAM DDR2/533 MHz, Seagate T-Lite 80 GB, grafika nVidia integrovaná na MB) a změřil některé časy při průběhu instalace. Výsledky jsou následující:

Spuštění bootu z CD a jednoduché nastavení instalačních údajů v krocích 1–7 včetně vypsání potřebných údajů a volby pro asistované dělení oddílů – 4 minuty

Spuštění a průběh samotné instalace až do hlášky o nutném restartu – 12 minut

Restart – 1,5 minuty

Stažení aktualizací (stav k 27.9.2008 – 125 balíků) – 3,5 minuty

Instalace stažených balíků aktualizací – 8 minut

Stažení a instalace ovladačů VGA – 1,5 minuty

Restart – 1,5 minuty

Celkem – 32 minut

Když k tomuto výslednému času připočtu cca 1–2 minuty, než se objeví hlášení o dostupných aktualizacích, je celkový čas základní instalace někde na 35 minutách. Je to samozřejmě závislé na rychlosti PC i připojení k internetu, ale dá se říct, že by se to nemělo lišit nijak zásadně. Vzhledem k tomu, že uživatel získá za tento čas poměrně slušně použitelný desktopový systém, jsem přesvědčený, že je to čas velmi slušný a také dobře vynaložený.

V dnešním článku jsem chtěl trochu podrobněji popsat základní instalaci Ubuntu HH a zkušenosti se zprovozněním základních HW komponent. K tomu se určitě hodí stručný přehled časů trvání jednotlivých instalačních kroků. Od příštího dílu se budu věnovat použitým aplikacím a programům jako náhrady za dříve používané aplikace a programy pro Windows.