Co si budeme povídat :)
Naše parta je ohledně pravidel celkem striktní, tzn. Sundáš brýle, pro příště končíš.
Jeli jsme pěkný scénář ve staré budově, kde bohůmžel do druhého a třetího patra vedly schody ve stavu „nechceš riskovat život, hraj v přízemí“. Nikdo nikoho neobviňoval, je to o hubu, nejde se tam.
O to víc nás dostala skupinka děcek, které hrály v druhém patře té sambé udovy, pod „dozorem“ o pár let (max. 16 celkem) staršíma vedoucíma scénář, který jsme pracovně nazvali „poprava“ (z budovy se jen ozvalo: „Tři! DVA! JEDNA! *ratatatatatatatata*) Ti imbecílkotivé si navíc mířili zbraněma do ksichtu i po boji, kdy preventivně (mám moc očí, nebaví mě to) sundali ochranné brýle.
Tohle nám kazí reputaci tak, že už to snad víc nejde…

