Spouštíme novou přílohu o licencích (licence.root.cz)

Právní otázky související s počítačovými programy jsou v současnosti spíše na pokraji zájmu právní teorie, přestože se jedná o oblast hospodářsky jistě významnou. Pokud je nám známo, nebyla právní problematika počítačových programů v českém prostředí doposud komplexně zpracována. I tyto důvody tak vedly k rozhodnutí zveřejnit text, který vznikl jako rigorózní práce na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a jenž se zabývá „právem k software“ ze systematického pohledu.
Přílohu naleznete na adrese licence.root.cz.

Práce se zaměřuje zejména na právní otázky související s open-source software a free software, přičemž obsahuje také právní komentáře k nejpoužívanějším licenčním podmínkám (GNU GPL, BSD License). Předpokládáme, že tato část práce by měla být pro čtenáře „neprávníky“ zřejmě nejzajímavější. V souvislosti se zveřejněním textu a jako úvod do této problematiky zmiňujeme ve stručnosti některé základní informace, jež by mohly případným zájemcům napomoci k lepší orientaci v této právní oblasti.

O autorovi

Josef Aujezdský absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a v současnosti je partnerem v advokátní kanceláři Mašek, Kočí, Aujezdský, v rámci níž se mimo jiné podílel na tvorbě online systémů eAdvokacie.cz a eUschova.cz. Ve své praxi se věnuje zejména právní úpravě nehmotných statků (se zaměřením na autorské právo, ochranné známky, doménová jména a ochranu databází), obchodním závazkovým vztahům (včetně nekalé soutěže) a právním aspektům podnikání v prostředí internetu. K těmto otázkám se vyjadřuje také v mediích.

Prvním bodem, jenž stojí za připomenutí, je obecně známá skutečnost, že každý stát má svůj vlastní právní řád. Na tento fakt však bývá při nakládání s počítačovými programy v praxi překvapivě často zapomínáno (v případě nadnárodních společností někdy i záměrně). Také v oblasti autorského práva existují dva základní a odlišné přístupy, z nichž jeden převládá v oblasti anglo-americké právní kultury a druhý v rámci kontinentální právní kultury, ke které patří i české právo. Není nutné zdůrazňovat, že většina nejpoužívanějších licenčních podmínek k počítačovým programům pochází z anglo-amerického prostředí, z čehož však vyplývá skutečnost, že aplikace těchto licenčních podmínek na právní vztahy v prostředí jiné právní kultury nemusí být bezproblémová.

Autorské právo jednotlivých zemí je sice do určité míry harmonizováno mezinárodními smlouvami, nicméně obsahem těchto mezinárodních smluv je zejména otázka, co je chráněno (v našem případě tedy počítačové programy). Avšak mezinárodní ani komunitární právo prakticky vůbec neharmonizuje otázky související se vztahy mezi subjekty při užití autorských děl, např. vztahy mezi poskytovatelem licence k software a nabyvatelem této licence. I z tohoto důvodu je vždy možné doporučit přistupovat obezřetně k nejrůznějším komentářům ohledně licenčních podmínek k open-source software, objevujícím se v prostředí internetu. Může se totiž jednat o informace, jež se vztahují ke zcela jinému právu.

       

Z výše uvedeného pak vyplývá druhý bod, kterému je vhodné věnovat pozornost, a sice, že text licenčních podmínek je pouhou částí obsahu smluvního vztahu mezi poskytovatelem a nabyvatelem licence. Otázky, které nejsou výslovně upraveny v licenčních podmínkách, se pak řídí zákonnými ustanoveními rozhodného práva, tedy právního řádu, který se na uvedený vztah bude aplikovat. Stejný případ nastane, pokud je nějaká část licenčních podmínek k software neplatná, což je konkrétně v oblasti českého práva poměrně časté. Vždy je nutné aplikovat právo nějakého státu, neboť žádná smlouva nemůže bez tohoto rozhodného práva existovat (tedy bez vazby na konkrétní právní řád). Je tak nutné pamatovat na skutečnost, že i při použití zcela standardizovaného textu licenčních podmínek se může obsah právního vztahu mezi poskytovatelem a nabyvatelem licence výrazně lišit podle toho, jakým právním řádem se předmětný vztah řídí.

Jsme si vědomi, že při vytváření a distribuci software není možné se v běžné praxi dopodrobna věnovat jednotlivým právním nuancím a úskalím. V případě zájmu však zmiňovaná práce přináší podrobnější informace nejen ohledně výše nastíněných otázek, ale i z dalších oblastí právních vztahů k počítačovým programům, a to z pohledu českého práva.