TORCS: tři sta z místa

Název hry TORCS vypadá na první pohled docela divně a pokud máte ve zvyku spouštět věci příkazem v terminálovém okně, je dobré si hned z počátku ujasnit, že za oním TORCS se neskrývá nic jiného než The Open Racing Car Simulator. Ušetří to čas a nejedno zmáčknutí tabulátorů.

Stahujeme a instalujeme

Hra je šířena pod licencí GNU GPL a jak je u podobných větších herních projektů zvykem, můžete si zahrát nejen v Linuxu, ale i v BSD a ve Windows. Trošku méně obvyklá je pak její velikost. Pokud si budete chtít zahrát, velikost zdrojových kódů i binárních balíčků se pohybuje kolem 100 MB a po instalaci vám ubyde přibližně čtvrt GB diskové kapacity. S instalací by neměl být problém. Na stránkách projektu naleznete odkaz na již zmiňovaný binární balíček, nejprve však doporučuji prohlédnout standardní zdroje použité distribuce. V Gentoo portage se jedná o games-sports/torcs a minimálně ve zdrojích Debianu či Fedory TORCS také naleznete.

Nastavujeme

Hru máme na disku, a tak s chutí do nastavování. Jelikož hra má za sebou již nějaký ten roček a minimální doporučovaná hardwarová konfigurace se pohybuje někde kolem sestavy s 400 MHz procesorem, snižování efektů snad ani nebude potřeba a zbývá nastavit nejspíš pouze rozlišení hry. Sice by se mělo jednat o pouhé poklepání myší v položce Options/Display, ale mém případě se vyskytla chybička a nastavení nereagovalo. V případě podobných problémů s některou volbou nezoufejte a zkuste to přes přehledné XML konfigurační soubory v  ~/.torcs/config.

Mnohem víc se asi vyřádíte v nastavování hráče. Hned při výběru auta je vhodné myslet na to, jaký závod chcete jet. Např. monopost Formule 1 je perfektní vozítko na okruhové závody, ale v přírodě s ním zázraky nenaděláte. Výběr auta neovlivňuje jen jeho název a vzhled, na který budete během hry koukat, ale i jeho jízdní vlastnosti, a to někdy dost výrazně, takže říct si hned v úvodu něco jako „Ferrari je nejlepší a hodí se všude” by byla škoda.

Krom volby řazení stojí za zmínku i nastavení ovládání programu. Ideální by byl nejspíš volant, ale když není, zůstává na výběr klávesnice a myš. Klávesnice bohužel nezná nic jako „slabě zmáčknuto”, což se projevuje u ovládání. Kola se natočí okamžitě o několik stupňů a auto se takhle občas dostane i do smyku. Kroužení po okruhu je také obtížnější, poněvadž místo ladné křivky dráha jízdy připomíná spíše kotouč z okružní pily. V tomto směru je vhodnější myš, ale zase vás bude během hry rušit kurzor a dostat auto ze smyku mi připadalo také poněkud obtížnější, takže já raději „řezal klávesnicí”

Závodíme

Dostáváme se k vlastnímu závodění a zde začíná být výběr opravdu široký. Od jednoduchých závodů, kde člověk sedne do auta a závodí, přes významnější akce, kde je nejprve nutná klasifikace, až po celé šampionáty či okruhové závody. V tomto směru je potřeba být obezřetný, co chcete jezdit, kde a s kým. Jestliže zvolíte závod, ve kterém budete jezdit nějakých 15 okruhů s dvaceti víceméně rovnocennými soupeři, závod si užijete. Jestli ale máte podobný okruh objet 400× s výrazně lepším autem a ještě pro jistotu jen proti 4 soupeřům, aby se tam moc nemotali, závod začne být nudný už u třetího okruhu, kdy jsou za vámi právě všichni o kolo pozadu.

Grafika

Grafické zpracování tratí je povětšinou příjemné. Občas sice nějaký strom nevypadá moc realisticky, ale to není všude a ve velké rychlosti to splývá. Budovy, mosty, ale i obláčky na obloze vypadají naopak velmi příjemně. Navíc vrhají stíny a na trati se to projeví. Pěkně si tak můžete vychutnat velké množství pohledů z různých kamer namapovaných na funkčních klávesách. S auty to je horší. Nejen že by většinou mohla vypadat líp, ale jsou po grafické stránce nezničitelné, což je matoucí. Vypadají úplně stejně na konci jako na začátku závodu a přitom během drobných kolizí utrpěly tolik šrámů, že už je to výrazně znát i na jízdních vlastnostech a zastávka v boxu by byla více než užitečná.

Jak jsem již zmínil, u některých závodů je potřeba nejprve jet kvalifikaci, a to úzce souvisí s realističností celé hry a ještě s jedním „herním módem“. Do hry se můžete zapojit nejen jako řidič, ale i jako programátor vozítka, které bude jezdit dle vašich pokynů. Pokud se tak rozhodnete, na domovské stránce naleznete odkaz na pěkný tutoriál pro začátek. Hra se díky použití takto různými lidmi naprogramovaných robotů stala velmi realistická. Sice vás asi nepotěší zdlouhavější klasifikace, kdy si každý robot trať poctivě obkrouží, ale u závodů je příjemné jejich rozdílné chování. Auta spolu závodí a dělají chyby, nekrouží jen slepě jako vzor dokonalosti.

Závěrem

Vzhledem k velikosti hry jsem čekal o něco lépe graficky provedené tratě a hlavně auta. Velmi příjemné je naopak realistické chování spoluhráčů. Pokud si vyberete rovnocenné soupeře a správnou trať, můžete se u hry velmi příjemně pobavit. Pokud soupeře podhodnotíte a ještě na dlouhé trati, brzy máte po radosti.