Akcelerace je na desktopu jistě krok správným směrem. Hardwarovou podporu dnes najdeme naprosto v každém moderním počítači, a to i v nejlevnějších sestavách. Teď jde jen o to vše náležitě využít. Napadlo mě, že se zkusím podívat na aktuální stav a zjistit, do jaké míry dokáže aktuální stav Xgl pomoci při práci.
Po internetu je k dispozici spousta návodů, jak Xgl dostat na tu či onu distribuci, takže není problém jej hned nasadit a začít používat. Distributoři se akceleraci zatím brání, protože vyžaduje X.org 7.0, což rozhodně není stabilita sama.
Chcete-li si Xgl vyzkoušet bez rizika poškození stávající instalace X serveru, doporučujeme live distribuci Kororaa, která vám připravený a nastavený Xgl server nabídne.
Probereme si jednotlivé vymoženosti, které je možno s tímto projektem získat, a ty se následně pokusím obodovat podle toho, jestli jsou ergonomicky prospěšné nebo jen vizuálně nabité.
Netvrdím, že je vizuální vylepšení nepodstatné nebo zbytečné. Jen to pravděpodobně není to, co většina uživatelů očekává – ulehčení práce a vylepšení ergonomie.
Kromě funkcí, které zmíním, má Xgl ještě jeden velmi pozitivní efekt. Tím je celková akcelerace desktopu, kdy se okna chovají jako textury a není tedy potřeba jejich obsah stále překreslovat. Jednoduše je pak možno s minimální ztrátou výkonu provádět všechny zmíněné operace. Celkové urychlení vykreslování je také znát.
Průhlednost oken
Běžné window managery podporují falešnou průhlednost oken, která jednoduše například na pozadí terminálu mapuje část obrázku z pozadí. To pochopitelně znamená, že pod okny není vidět reálný obraz a při jejich překryvu to vypadá opravdu podivně.
Xgl nabízí skutečnou průhlednost s možností nastavení její intenzity u jednotlivých oken. Jedná se sice o vizuální vylepšení, které ovšem dokáže zvýšit přehlednost na ploše. Vždy máte možnost vidět, která okna jsou pod těmi nahoře.
efekt vs. užitečnost: 0:1
Gumová okna
Nenašel jsem pro tuto funkci lepší název, ale myslím, že přesně vystihuje podstatu věci. Okna se při každém pohybu vlní, jako by byla z gumy. Pokud je přilepíte k okraji obrazovky nebo k jinému oknu, začnou se při pokusu o odtrhnutí nebo další přiblížení natahovat nebo smršťovat.
Tahle funkce je opravdu efektní, ale na druhé straně nemá praktické využití. Okna už nejsou jen sterilní obdélníky, chovají se živě. V praxi ovšem zlepšení ergonomie nepředstavují.
efekt vs. užitečnost: 1:0
Virtuální plochy
Xgl nabízí staronový pohled na virtuální plochy. Nabídne vám krychli, na které se jednotlivé desktopy nacházejí. Krychli je možno jednoduše otáčet a měnit a tím přepínat pohledy. Napsal jsem, že se jedná o staronový přístup. Existuje bezpočet projektů, které se o něco podobného docela úspěšně snaží už dlouhou dobu. Rozdíl je ovšem v tom, že tyto projekty promítají jen screenshot ploch, mezi kterými přepínáte. Xgl ukazuje opravdu živou krychli, na které pořád vidíte třeba přehrávané video.
Nemůžu si pomoci, ale v ergonomii ovládání to nijak nepomáhá, takové přepínání je docela neefektivní a mnohem rychlejší je kliknout na malý obrázek v rohu obrazovky s naznačenými plochami, kdy přepnutí je otázkou desetinek sekundy. Obracet při tom ohromnou krychli je zbytečná ztráta času.
efekt vs. užitečnost: 1:0
Zoom
Díky vektorové podstatě drtivé většiny objektů na ploše je možno plynule zoomovat po celém desktopu a podrobně si tak prohlížet jeho libovolnou část. Zoomování je plynulé a celý desktop se při něm dále pohybuje.
Zoom je velmi užitečný nejen pro uživatele se slabším zrakem, pomůže i ostatním. Občas se prostě potřebujete podívat, jak nějaký objekt lícuje a jestli vám to támhle o bodík neuteklo.
efekt vs. užitečnost: 0:1
Přeskupení a přepínání oken
Autoři se při psaní této vlastnosti pravděpodobně inspirovali u Mac OS X a jeho funkce Exposé. Jednak je možno velmi pohodlně „rozhodit” okna po ploše tak, aby se nepřekrývala a pak si jedno z nich vybrat, ale také můžete použít velmi pohodlné přepínání oken, kdy vám v úzkém panelu rotují zmenšeniny právě otevřených aplikací.
Proti klasickému přepínání, kdy jsou vidět jen ikonky, se jedná o mnohem názornější metodu, která na první pohled odlišuje jednotlivá okna i v případě, že máte spuštěno více stejných aplikací. Tento typ přepínání bych přirovnal k odečítání ručičkových hodin. Vše je velmi rychlé a přirozené, aniž byste se museli příliš soustředit.
efekt vs. užitečnost: 0:1
Akcelerované video
Jde v podstatě o to, že všechny zmiňované efektíky se neomezují jen na statická okýnka s jednoduchým obsahem, ale obecně na cokoliv, včetně videa. Můžete tak oknu s filmem nastavit průhlednost, přesouvat jej po plochách, videa se vlní a hrají i „přelomená” mezi plochami nebo v panelu přepínání oken.
Když se ovšem zamyslíme nad účelem této propagované funkce, zjistíme, že je tu spíš pro efekt. Dokážu si představit, že si pustím třeba televizi v rohu a nechám ji tam běžet, ale průhlednost mi bude spíš vadit a rozhodně mi nijak nepomůže, že si můžu nechat video běžet napůl na dvou plochách.
efekt vs. užitečnost: 1:0
Akcelerované OpenGL
Tady je situace velmi podobná jako v předchozím případě. Rozdíl tu přece jen je. Přestože video bude vždy jen videem, OpenGL aplikace může být užitečná a prostředí Looking Glass (podobný projekt od Sunu) předvádí například utilitku, která vám ve 3D zobrazuje archiv vašich CD.
Možná, že hrát průhlednou 3D hru zatím není to pravé ořechové, ale při správném využití v aplikacích by mohlo být OpenGL začleněné do desktopu užitečné.
efekt vs. užitečnost: 0:1
Celkový výsledek
Zaměřil jsem se jen na nejdůležitější funkce prostředí Xgl, které mají zároveň návaznost na akceleraci. Xgl umí i další věci, ale ty je možno implementovat i v klasických desktop managerech, a proto jsem je záměrně vynechal. Celkový výsledek je 3:4 pro užitečnost, což je jistě výsledek dobrý a pozitivní.
Když se ale podíváme na Xgl jako na celek, stále se ještě jedná spíše o hračku a nástroj pro toho, kdo se má v plánu vytahovat před kamarády. Většina z nás se bez zmíněných funkcí bez problému obejde.
To ovšem neznamená, že bychom měli na akcelerovaný desktop zanevřít, právě naopak. V současné době se ovšem jedná o první vlaštovku, která se omezuje na akceleraci stávajících aplikací, což je málo.
Vývojáři by se měli spíše zamyslet nad novým využitím získaných možností a ne jen na rozhýbání toho, co už tu máme. Potenciál akcelerace je obrovský a na začátku nebude snadné vymyslet něco úplně nového a zároveň nalákat nové uživatele. Budeme potřebovat zcela nový pohled na problematiku desktopu jako takového, včetně zcela nových aplikací.
Možná je ale právě Xgl prvním krokem k plně akcelerovanému grafickému prostředí, které nám za nějakou dobu skutečně výrazně zefektivní práci. Věřím, že se toho časem dočkáme.
