Co brání rozšíření Linuxu do škol?

Pokud se podíváme na kritéria, podle kterých jsou vybírány programy pro využití na středních školách, pak je nutné hovořit o třech základních skupinách hledisek – cena, využitelnost a korespondence s rámcovými a školními vzdělávacími programy (RVP a ŠVP). Všechna tři kritéria jsou pro školy velmi důležitá. Je přitom potřeba se na ně dívat v maximální komplexnosti a šíři.

Vztah RVP a open-source

Rámcové vzdělávací programy (www.rvp.cz) před nějakým časem začaly postupně vytlačovat to, co bylo známo pod označením osnovy. Jedná se tedy o určitý metodický dokument, který definuje, jaká témata by měla být v té které oblasti vzdělávání zmíněna, probrána, jaké by měly být výstupy vzdělávání a jakých cílů se má dosáhnout. Oproti osnovám ponechávají školám poměrně velkou volnost v tom, co budou učit a jak. Dále celá reformní koncepce klade důraz na vzájemnou provázanost předmětů.

Pokud škola zvažuje nějakou vzdělávací inovaci, měla by si položit otázky jak daná změna prospěje studentům a do jaké míry koresponduje plánovaná změna s východisky nastíněnými v RVP. To je otázka poměrně zásadní, protože celá řada výzkumů a analýz hodnotící školy právě z míry přizpůsobení se (v dostatečné svobodě) RVP vychází.

Část týkající se vzdělávání v oblasti informační výchovy a ICT mimo jiné uvádí i následující: „Oblast Informatika a ICT na gymnáziu prohlubuje u žáka schopnost tvůrčím způsobem využívat informační a komunikační technologie, informační zdroje a možnosti aplikačního programového vybavení s cílem dosáhnout lepší orientaci v narůstajícím množství informací… Žák je veden ke schopnosti aplikovat výpočetní techniku s využitím pokročilejších funkcí k efektivnímu zpracování informací, a přispět tak ke transformaci dosažených poznatků v systematicky uspořádané vědomosti. Dynamický rozvoj oblasti ICT vyžaduje od žáka flexibilitu při přizpůsobování se inovovaným verzím digitálních zařízení a schopnost jejich vzájemného propojování.“

Škola by tedy měla žákům představit žákům co největší množství programů a aplikací a naučit přistupovat k IT takovým způsobem, aby byli samostatně schopni nové programy používat. Nežádoucí je přílišná fixace na jednu aplikaci, ale naopak má být podporována určitá pluralita. Současně je potřeba pamatovat na to, že edukační proces musí být maximálně praktický a přínosný pro studenta.

Z pohledu open-source je zde zřejmá výhoda přinejmenším v ceně. Pokud máte pořizovat více kancelářských balíků, grafických editorů či operačních systémů je přinejmenším u těch druhých či třetích vhodné využít open source aplikace. Jednak nabídnou požadovanou pestrost programového vybavení a jednak uspoří nemalé finanční prostředky. Z pohledu RVP se tak open source jeví jako velmi přijatelná alternativa nebo dokonce hlavní programový zdroj.

Využitelnost

Open-source aplikace musejí být pro školu dostatečným způsobem použitelné. Tuto kategorii je možné rozčlenit na několik dílčích otázek. Tou první je, zda je přínos těchto aplikací pro výuku jednotlivých předmětů. Příkladem může být učitel fyziky, který bude po aplikacích vyžadovat nástroje, které budou vhodné pro zpracování laboratorních měření – OpenOffice.org, QtiPlot, pro demonstraci během výuky – Step, gvb a poslouží i jako podpora studentům – Maxima. Vyučující zváží nabídku dostupných komerčních či uzavřených programů a porovná je s dostupnými open source aplikacemi. V této oblasti je tedy potřebné, aby tyto aplikace byly dostatečně dostupné, funkčně kvalitní a snadno použitelné. Školské využití nepotřebuje nástroje pro vědu, ale spíše nástroje pro studenty.

Druhým, avšak neméně důležitým aspektem použitelnosti je, zda je vyučující schopen se snadno a rychle naučit s tím kterým programem pracovat. Přednosti programu jsou pro vyučujícího nepodstatné, pokud sám stráví osvojováním potřebných funkcí několik týdnů svého volného času, nikým nezaplacených. Zde můžeme narážet na konzervativnost některých vyučujících a nižší počítačovou gramotnost. Naopak existuje celá řada pedagogů, kteří každou technologickou novinku vítají s velkým nadšením.

Další aspektem mohou být také omezené hardwarové prostředky. Jedná se často poměrně významný bod v oblasti použitelnosti. Open source programy by tedy neměly být o mnoho hardwarově náročnější než komerční aplikace.

Právě v oblasti použitelnosti je potřebné, aby otevřené programy dokázaly přesvědčit jak studenty, tak vyučující, že svojí funkcionalitou a ovládáním nezaostávají za komerčními programy. Přitom není potřebné, aby programy měly co nejvíce funkcí. Pro školní použití se často hodí menší a přehlednější aplikace, což by mohla být pro open-source řešení drobná výhoda.

Překážky

Proč i přes vše výše uvedené nehraje Linux a open source ve výuce první housle? Důvodů je poměrně velké množství. Celá řada vyučujících si podle Vlastimila Otta stěžuje, že neexistuje pro ně přístupné místo, server či magazín, který by se školským využitím open source zabýval. Učitelé často nedokáží efektivně hledat v repozitářích a anglicky psaných textech. Chtějí si „nalistovat“ na nějakém seznamu svůj předmět, vybrat co se jim pro výuku hodí, na stejném místě se dostat k nápovědě, případně technické podpoře a získat ukázky možného využití toho kterého programu. Pravdou je, že server zaměřený na školy nabízející podobné služby na českém internetu chybí, i když se možná začíná blýskat na lepší časy.

Druhým důvodem je poměrně malá informovanost škol o celé problematice mezi vyučujícími. Často chybí i elementární vědomí toho, že by mohla existovat nějaká bezplatná alternativa. Uživatelé navíc často ani nevědí, že to, co používají, je open source aplikace. Cesta k větší diskusi na toto téma vede přes odborná periodika, do kterých by lidé z komunity museli konstruktivně proniknout, což není příliš snadné a jedná se navíc i o časově náročný úkol.

Dále je možné uvést poměrně inteligentní politiku Microsoftu směrem ke školám. A snad jen jako poznámku pod čarou uveďme ještě zkutečnost, že nedůvěra vůči open-source programům je dána také mediálním obrazem, který stále často prezentuje Linux i další programy jako nástroje pro profesionály, které není lehké ovládat, případně jako funkčně nedostačující aplikace, které píše několik málo programátorů po večerech.

A co studenti?

Na závěr je potřeba se na celou problematiku podívat také s pohledu studentů. Předně by zde měla znít otázka po motivaci. Co mohou open-source programy nabídnout oproti komerčním aplikacím, které mají studenti, často nelegálně, doma? Zde vzniká především prostor pro vyučující, kteří by se měli v rámci informační i etické výchovy snažit vysvětlit studentům, že užívání nelegálních programů je morálně nesprávné. Další možností je studenty takové aplikace donutit používat, například tím, že v nich musí odevzdávat úkoly a psát písemky. Je ale otázka, zda je podobná cesta tou správnou.

Třetí a možná neefektivnější a nejrychlejší cestou je studenty motivovat pozitivně. V prvé řadě na funkční výhody, stabilitu, kvalitu a komfort práce. A ukázat jim, že užívat open source může být „trendy“ či „in“. Jsou to právě studenti, kteří možnost odlišit se od davu ocení, a je jen otázkou šikovnosti pedagoga, aby je na tuto zkutečnost vhodně upozornil. Nebýt průměrný nemusí být jen otázkou oblečení či účesu, ale také programového vybavení. Osobně si myslím, že zde je cesta otevřená a šance vysoké.

Závěr

Pokusíme li se shrnout vše výše uvedené, pak je možné konstatovat, že open-source programy jsou z pohledu RVP ideálním a snadno dostupným nástrojem, který by školy mohly a měly využívat. Často je problematická motivace pedagogů – učitelé ICT na školách zastávají také role správců sítě, počítačového údržbáře či opraváře a webmastera. V této situaci je těžké, aby si našli čas a sílu na inovativní změny ve výuce a nasazení open-source technologií. Ostatním učitelům pak často chybí motivace ke změně a nejvíce postrádají ucelený a kvalitní zdroj informací.

U studentů je problematická otázka motivace, kterou ale může učitel při dostatečném vzdělání a nadšení být schopen značně ovlivnit. V neposlední řadě by zde měla zaznít otázka finančních prostředků. Ty jsou uspořeny jak na straně školy, která nemusí nakupovat licence, tak na straně studentů. Ti dostávají nástroje, které jsou běžně užívány ve výuce, takže se mohou dobře a kvalitně připravit a současně nejsou motivováni k počítačovému pirátství, což je pozitivní výsledek i z pohledu etické výchovy, která dostává na školách stále důležitější roli.

Potenciál otevřených aplikací je přitom poměrně značný a didaktické využití poměrně bohaté. V době, kdy je potřeba vážit peníze, které budou investovány do jednotlivých předmětů v rámci školy, by měla poptávka po těchto aplikacích růst. Pro většinu vyučujících budou případně uspořené peníze na programovém vybavení znamenat možnosti investic na pomůcky a pokusy. To otevírá prostor pro větší uplatnění open-source programů v českém školství. Zda jej dokáže využít, bude záležet především na kvalitní metodické podpoře a dobrým způsobem zvládnutém PR.