Je Linux na cestě k (Ubu)unifikaci?

Problém s roztříštěním

Existence mnoha různých distribucí Linuxu je z hlediska některých uživatelů i odborníků jednou z jeho předností. Argumentem pro ni je, že místo toho, aby existoval jediný systém, který by se pomocí softwaru a nastavení musel přizpůsobovat různým uživatelům (jako je tomu u Windows), je pro tyto uživatele výhodnější, existují-li různé formy systému – tedy distribuce, které jsou odlišným potřebám již předpřizpůsobeny. Uživatel místo toho, aby musel svůj operační systém pracně sestavovat, případně ladit svým potřebám, si vybere některý z celé řady existujících „balíčků“ ten, který je mu nejbližší a pak jej upraví do konečné podoby.

Výše popsané je samozřejmě pravda, jinak ale současně platí to, že roztříštěnost distribucí Linuxu představuje jeden z jeho největších problémů. Platí to především v oblasti desktopových systémů, tedy v naprosté většině počítačů PC. Roztříštěnost distribucí vede ke komplikacím při správě i při používání linuxových PC. Nutnost volby mezi distribucemi je často vnímána ne jako pozitivum, ale naopak jako brzda vnášející do světa GNU/Linuxu nepřehlednost. Existence řady různých distribucí i dodavatelů operačních systémů na bázi Linuxu je tak jeho předností i nevýhodou současně.

Ubuntu?

Notoricky známá distribuce vycházející ze systému Debian (a poslední dobou se od něj čím dále tím více vzdalující) se již dlouhou dobu drží na špici oblíbenosti, počtu stažení i instalací. Jejím autorům se podařilo vcelku úspěšně odstranit jednu z hlavních vad mateřského Debianu, totiž nepředvídatelnost.

K Ubuntu existuje široká uživatelská i profesionální podpora. A ačkoliv to může znít neuvěřitelně, Ubuntu začíná pozvolna pronikat i tam, kde – v oblasti desktopu – patřilo místo jiným dodavatelům Linuxu, totiž do profesionální sféry. Položme si proto otázku, může se „Linux pro lidi“ stát oním, některými očekávaným, jinými zapíraným, sjednotitelem OS GNU/Linux? Záleží na tom.

Jeden svět

Úvodem je vhodné definovat to, co si představujeme pod pojmem „unifikace Linuxu“. V žádném případě to neznamená, že by snad měla existovat jediná „oficiální“ distribuce od oficiálního výrobce, to z podstaty otevřeného systému není možné. Na světě bude vždy celá řada distribucí určených různým uživatelům s odlišnými potřebami. Pod unifikací si představujme spíše stav, kdy většina laických, netechnických uživatelů vnímá za pojmem „Linux“ víceméně totéž. Tedy, jeden konkrétní systém s konkrétním uživatelským = rozuměj grafickým rozhraním, umístěním standardní sady aplikací, jejich chováním i základním přístupem k řešení potíží.

Pokud by takto Linux vnímali i administrátoři informačních infrastruktur a manažeři IT rozhodující o investicích ve firmách, získal by Linux jednu konkrétní tvář. Všechny ostatní varianty by dále existovaly v podobě minority, nicméně tato konkrétní tvář by byla ztělesněním jedné z podob operačního prostředí na počítačích PC. Benefity takového stavu oproti současnému by z perspektivy tvůrců i uživatelů Linuxu byly obrovské.

Sjednotitel?

Po velmi dlouhou dobu platilo, že svět GNU/Linuxu byl roztříštěn až příliš. Trvalá popularita distribuce Ubuntu a její současná stabilita ovšem vybízí k novému otevření otázky, zda není právě „Linux pro lidi“ tím, co by mohlo svět otevřeného operačního systému sjednotit a dát mu jednu, pro všechny laiky univerzální tvář. Nechci zde hodnotit technické vlastnosti Ubuntu oproti jiným distribucím v oblasti desktopu, ale spíše poukázat na některé efekty, jež by mohly mít vliv na to, zda se tento operační systém oním sjednotitelem Linuxu stane, nebo ne. Podívejme se tedy na ně.

Prvním a úplně nejdůležitějším argumentem pro to, aby se z Ubuntu stala centrální tvář Linuxu na desktopu, je totéž, co je příčinou, že se touto možností vůbec zabýváme. Tedy jeho popularita. Ubuntu není pouze nejpopulárnější desktopovou distribucí. Je to distribuce, která má nejvíce aktivních uživatelů. To mimo jiné znamená, že systém je provozován (a tedy testován) na patrně nejširší škále hardwarových i softwarových konfigurací. Tato skutečnost se promítá do jeho podpory a následně i do vývoje dalších verzí.

Zpětná vazba uživatelské základny vytváří stabilnější systém a ten – naopak – láká další uživatele. Stejný uzavřený kruh pak funguje i u dostupnosti softwaru, včetně komerčního, ovladačů a dokumentace. Popularita systému se tak sebereprodukuje, je potřeba dodat, že na úkor jiných distribucí.

Dalším argumentem je to, že Ubuntu svým vývojovým systémem představuje kompromis mezi dvěma, jinak velmi rigidně používanými přístupy. Prvním z nich je princip komerčního subjektu, který garantuje svůj produkt, pro jehož vývoj ale převážně využívá vývojářskou „komunitu“ (RedHat). Druhý přístupem je samotná komunita, která se za každou cenu brání jakékoli institucionalizaci. Zatímco první možnost omezuje jednu z předností otevřeného softwaru, totiž fakt, že není koncentrován kolem jediného středu, druhý obsahuje již v principu své existence potíže s organizací vývoje a především podpory hotového produktu.

Ubuntu je svým přístupem centrální organizace, kolem které existují skupiny vývojářů, ale která výsledný produkt komerčně ani technologicky neuzavírá určitým kompromisem – a jak se ukazuje, kompromisem eufunkčním. Aby bylo zřejmé, nejde jen o kompromis z pohledu jednotlivých vývojářů nebo uživatelů. Cesta „Canonical – Ubuntu“ je totiž přijatelným řešením pro mnoho jiných komerčních subjektů, které se na vývoji systému mohou podílet, aniž by se obávali možných obtíží způsobených jeho administrátorem, tedy firmou Canonical, a které mají současně jistotu, že vývoj někdo víceméně pevně organizuje. Tento kompromis je patrně jedním ze zdrojů popularity této distribuce. A konec konců i důvodem, proč je využívána i přes kritiku směřující na ni z řad některých tvůrců a uživatelů svobodného softwaru v tradičním podání.

Třetím argumentem pro to, aby se svět Linuxu sjednotil okolo distribuce Ubuntu a aby právě tato byla časem generickou „tváří“ Linuxu, je, že v současné podobě představuje patrně kompromis mezi komplexitou a omezeností. Základní instalace obsahuje komponenty, které z ní dělají plně použitelný kancelářský systém, ale současně umožňuje vysokou míru kustomizace dle vlastních potřeb. Po distribuci tak sáhnou ti, kteří potřebují univerzální systém i ti, kteří potřebují operační prostředí, jež se následně stane základem pro další úpravy. To je stav, který se prozatím žádné z úzce specializovaných distribucí nepodařil, a který současně leží zcela mimo možnosti například univerzálního Debianu.

Podnikový paradox

Ani tři výše uvedené argumenty pro to, aby se Ubuntu stalo centrální distribucí Linuxu (což je myšlenka z pohledu mnohých propagátorů svobodného softwaru sama o sobě zvrácená) nestačí k vysvětlení, proč začíná být používáno v organizacích, ve firmách a v prostředích s centrálně spravovanou a plánovanou informační infrastrukturou. Ubuntu na takové nasazení nebylo primárně určeno a vyvíjeno. Mnoho komponent pro profesionální použití do něj bylo doplňováno dodatečně. Přestože existuje pro podniky nezbytná LTS varianta, samotný systém je vyvíjen v krátkých cyklech, a tomu odpovídá i jeho podpora ze strany vývojářů.

Systém nebyl, respektive v mnoha ohledech dodnes není optimalizován pro centrální administraci (na rozdíl od RedHatu, nebo SUSE). Počátek jeho průniku do profesionální sféry tedy musíme hledat jinde. Dost možná tam, kde jsme začali: totiž u faktu, že Ubuntu „gravitačně roste“. Tedy že stoupající počet uživatelů má pozitivní důsledky na možnosti i na kvalitu a ty pak zpětně na uživatele. Pokud by tento efekt dokázal překonat objektivně existující nedostatky a nekompatibilitu, dalo by se říct že cesta tohoto systému, který původně nebyl zamýšlen jako konkurence výše zmíněných distribucí do firem skutečně začíná. A tím možná i cesta k definici Linux = Ubuntu přijaté běžnými uživateli, správci a manažery počítačů.

Na cestě k unifikaci?

Pokud představu „majoritního Linuxu“ vnímáte jako něco, co jde proti smyslu tohoto operačního systému (jež by si měl každý vytvořit doma a nejlépe na koleně), nemylte se. Nasazení Linuxu v mnoha organizacích (i v domácnostech) často brání pouze závislost na konkrétních aplikacích pro jiné systémy a zvyk. Pokud je v současnosti nastoupen trend směřující k unifikaci Linuxu, je to pro něj pouze a jedině dobře. Vzhledem k současným uživatelům a především, vzhledem k potenciálním uživatelům budoucím.