Linux ve firmě aneb svoboda volby dodavatele

Jedním z problémů často diskutovaných v souvislosti s nedostatky klasického proprietárního softwaru je stav, kterému se říká „vendor lock-in“. Uživatel softwaru se dostává do stavu, kdy náklady na změnu jeho značky nebo dodavatele dosáhnou takových hodnot, při kterých se smysluplný přechod jinam stává nemožným. Uživatel tak je na dodavateli závislý. To v praxi znamená nejenom, že je nucen užívat produkty daného dodavatele, ale také (a zejména) sledovat jeho produkční linii. Jinými slovy, je nucen nakupovat stále nové produkty tvůrce, s nímž je svázán, a prakticky nemá možnost přechodu k alternativě přičemž s každým dalším produktem se jeho závislost ještě více zvyšuje. To bylo také jedno z témat na nedávném Business Tuesday na téma open source ve firmách.

Problém vendor lock-in je jak již bylo zmíněno v případě počítačového softwaru spojován především s jeho proprietárními dodavateli; tedy s tvůrci komerčních Unixů a s Microsoftem. Otevřený software, respektive Linux, bývá vymezován přesně proti tomuto jevu ve smyslu „Linux vám dává svobodu dodavatele“. Tato svoboda někdy bývá označována jako absolutní (viz například Linux­.cz) a předkládána coby klíčová vlastnost open source. Bohužel, používáme-li Linux ve firemním prostředí, můžeme být konfrontováni se stavem, kdy se ukáže,že ona „svoboda“ volby ve smyslu anarchie byla ve skutečnosti jen iluzí. Aby k tomu nedošlo, pokusím se v následujícím textu upozornit na některé problémy, které jsou v případě Linuxu a jeho použití v prostředí organizace s otázkou volby dodavatele spojeny.

Linux = řešení

Absolutní většina firem a institucí používajících Linux k němu nepřistupuje jako k systému, na jehož základě by si vytvořily svou vlastní distribuci a tu pak jak používaly, tak udržovaly. Linux je produktem, který dodává externí dodavatel. Je to více než jen produkt, je to „řešení“. První, kdo se pokusil Linux nasměrovat ke komerčně obchodovatelnému řešení, byla společnost Caldera (to, co se stalo pak, nemá s podstatou věci nic společného), v jejich stopách ovšem kráčí všichni současní komerční dodavatelé, mj. největší z nich, společnost RedHat. www.redhat.com.

Viděno očima institucionálního uživatele je Linux komplex produktu (software), služby (podpora) a garance (za funkčnost a stabilitu). Uživatel (v tomto případě firma) mezi jednotlivými komponentami tohoto řešení příliš nerozlišuje. Linux je pro ni stejné řešení jako Unix, nebo chcete-li Windows. V rámci tohoto řešení sice dochází k vnitřním posunům nákladů (od licence směrem ke garanci a k podpoře), ale podstatné je, že zůstává navenek kompaktní. Že k řešení jsou k dispozici zdrojové kódy, je sice příjemnou známkou otevřenosti a transparentnosti, ale v zásadě se jedná o marginální výhodu, neboť těžiště přidané hodnoty leží jinde.

Útěk od dodavatele

Rozhodne-li se firma pro Linux a zvolí si svého dodavatele, stává se na něm závislou velmi podobně jako v případě proprietárního softwaru. Otázka opuštění dodavatele v případě, že by s ním byla nespokojená, nebo že by nevyhovoval jejím potřebám, se dělí na v podstatě dvě volby (oproti proprietárnímu softwaru). Těmito volbami jsou:

A) ponechání stávajícího systému, jeho podpora jiným subjektem

B) přechod k jinému řešení a jinému dodavateli

První z možností je (na rozdíl od proprietárního systému) sice možná, ale relativně obtížná. Je těžké si představit, že například servery a stanice pracující s RHEL a podporované doposud Red Hatem či některým z jeho partnerů budou převedeny pod správu zcela nezávislé společnosti. Problém může nastat s aktualizacemi, s údržbou systému, s řešením jinak triviálních úkolů, se zaškolováním personálu a samozřejmě s implementací a podporou aplikací běžících nad systémem. RHEL je velmi komplikovaný systém a tak i když je samozřejmě možné (a udává se to jako další z výhod OSS) si jej patchovat svépomocí, reálně je to za hranicí přijatelnosti pro absolutní v většinu firemních uživatelů. Důvodem je, že uživatel sám – míněno firma – ani jiný než originální dodavatel prostě není v takovém případě schopen garantovat spolehlivost. A spolehlivost je faktorem váženějším než svoboda.

Druhá varianta, tedy přechod k jinému řešení je v případě Linuxu snazší, než u Unixů či u Windows, avšak ani ona není ani zdaleka bezproblémová. Různé distribuce stejného systému nejsou vzájemně kompatibilní (různé komponenty, konfigurace, balíčkovací systémy, verze aplikací apod. Pokud jste se již snažili migrovat prostředí z jednoho Linuxu na jiný, znáte to). Pokud by šlo pouze o to přenést z jednoho řešení na jiné data, je problém poměrně jednoduchý. Má-li však jít i o aplikace, dostává se firemní uživatel do nepříjemné pasti nákladů. Fundamentální vlastnosti Linuxu, tedy jeho otevřenost a variabilita, sice náklady spojené s přechodem (opět nejenom náklady finanční) relativně snižují, ale to neznamená, že by neexistovaly. Důsledkem je, že se například v případě jmenované implementace softwaru od RedHatu daleko spíše vyplatí zůstat u něj, než přecházet například k Novellu a jeho řešení SLED/SLES.

Přednosti

Kde je tedy přednost Linuxu, pokud jde o volbu řešení a dodavatele? Podle mého soudu je chyba v tom, že mnozí lidé nemají představu o tom, jak se software používá v prostředí organizací. Takřka žádnou firmu nenapadne přeskakovat mezi různými dodavateli softwaru. Rozhodne-li se již pro některé řešení, bere je jako komplex produkt + podpora + garance = dodavatel. Taktéž představa samostatného udržování systému po konci jeho životního cyklu vlastními silami (další deklarovaná přednost OSS) je spíše marginálií.

Předností Linuxu ve volbě dodavatele podle mého soudu není možnost snadného přechodu od jedné distribuce k jiné, ale široká škála variant, ze kterých se můžeme rozhodnout předtím, než konkrétní řešení nasadíme. Každá z možností, respektive každé řešení (RHEL, Novell,Mandri­va,Ubuntu/Cano­nical …) má své přednosti, své nedostatky a své vlastnosti. Firma, která o takovém řešení uvažuje není konfrontována s vazbou konkrétního operačního prostředí na konkrétní hardware (typický problém komerčních Unixů). Rozhodne-li se ignorovat tlak gravitace monopolní platformy v oblasti desktopů (všichni mají Microsoft tak my také), nabízí se ji široká volba různých systémů a různých dodavatelů. Ovšem v okamžiku, kdy se pro některého z nich rozhodne a nasadí jeho řešení, je změna sice možnou, avšak dost krušnou záležitostí. Klíčové tedy je, aby se rozhodla správně. Respektive, adekvátně svým potřebám. Následné snahy o přechody a změny by totiž mohly vyrušit většinu předností, které Linux nabízí.