Moderní prohlížeče: uživatelské rozhraní a prohlížení v panelech

Jiří Macich ml. 20. 3. 2013

Moderní prohlížeče se snaží o co nejjednodušší uživatelské rozhraní. Některé jej přizpůsobují konkrétním operačním systémům, některé naopak sází na unifikovaný design napříč platformami. Prohlížení v panelech je samozřejmostí, ovšem ne každý prohlížeč je připraven pracovat s desítkami stránek najednou.

Po pilotním dvoudílném článku k seriálu Moderní webové prohlížeče již budeme pokračovat porovnáváním aktuálních verzí jednotlivých browserů. Konkrétně se v tomto i dalších dílech seriálu budeme věnovat pěti nejrozšířenějším prohlížečům dostupným pro MS Windows:  Internet Explorer, Mozilla Firefox, Google Chrome, Opera a Maxthon.  

Proč zrovna tento výběr? Ať už si kdokoliv myslí o MS Windows cokoliv, dlouhodobě je to nejrozšířenější platforma pro osobní počítače. V globálním průměru je stále k vidění na devíti z desíti osobních počítačů. Nejrozšířenější prohlížeče pro MS Windows tak mají nepopiratelný vliv na vývoj webu i na to, jak s ním uživatelé pracují, což se dotýká i uživatelů konkurenčních systémů.

Mozilla Firefox, Google Chrome a Opera jsou multiplatformní prohlížeče dostupné i pro Linux a OS X rovněž s unixovými kořeny. Od loňského roku je pro OS X k dispozici také Maxthon. Naopak Internet Explorer společnost Microsoft nyní vyvíjí pro své vlastní systémy a zařízení. Z řady vybočuje i v dalším ne nepodstatném ohledu.

Jako jediný ze zmíněných prohlížečů totiž používá své vlastní uzavřené jádro jménem Trident. Současná Opera má sice také vlastní uzavřené jádro jménem Presto, ale další verze již budou založené na otevřeném jádru WebKit a open source projektu Chromium. Z projektu Chromium vychází samozřejmě také, resp. především, Google Chrome, který tedy rovněž používá WebKit.

Na WebKit již delší dobu sází i Maxthon. Mimo platformu MS Windows jej od počátku využívá Safari od Applu, nejrozšířenější prohlížeč na platformě OS X (Mac OS X). Toto vykreslovací jádro se tedy mezi tvůrci webových prohlížečů těší značné oblibě. Snad není třeba připomínat, že v jeho rodném listě figuruje KHTML, engine používaný linuxovým Konquerorem.

A pak je tu samozřejmě Mozilla Firefox používající vlastní, ovšem otevřené jádro Gecko. Na něm stavěla či staví celá řada programů, nejen webových prohlížečů. Nás však v tomto seriálu zajímají právě webové prohlížeče. Z nich je neznámější zřejmě SeaMonkey pokračující v tradici Mozilla Suite. SeaMonkey a další prohlížeče používající jádro Gecko se ovšem na rozdíl od Firefoxu nikdy masově nerozšířily.

Přitom se nedá říci, že by tu nebyly ambiciózní projekty. Za všechny lze zmínit Flock, K-Meleon či Camino, ale z různých důvodů nenaplnily velká očekávání uživatelské komunity a ani velké ambice svých tvůrců. Nyní již ale konečně pojďme zkoumat a porovnávat výše jmenovanou pětici prohlížečů. Nejdříve se zaměříme na elementární základy: uživatelské rozhraní a s ním přímo související prohlížení v panelech. 

Uživatelské rozhraní se zjednodušilo

Tvůrci webových prohlížečů dnes kladou velký důraz na jednoduché uživatelské rozhraní. Klasické hlavní nabídky nahrazuje jediné tlačítko, nástrojové panely zeštíhlují či zcela mizí a postranní panely se objevují jen v případě potřeby či zájmu, pokud vůbec. Říká se, že všechny prohlížeče dnes kopírují Google Chrome, ale to je takové nepodložené klišé.

Říká se, že Google Chrome je zdrojem inspirace při návrhu uživatelského rozhraní pro skoro všechny tvůrce konkurenčních prohlížečů. Důraz na jednoduchost přišel ovšem mnohem dříve než samotný prohlížeč Google Chrome.

Už Mozilla Firefox, jehož první ostrá verze vyšla téměř čtyři roky před uvedením první testovací verze prohlížeče Googlu, měl prorazit jednoduchým uživatelským rozhraním. Nástin konceptu uživatelského rozhraní, na kterém nyní staví víceméně všechny zmiňované prohlížeče, přinesl Internet Explorer ve své sedmičkové verzi. První uvolněné po opětovném rozběhnutí vývoje.

Zajímavé ovšem je, jak se jednotlivé prohlížeče přizpůsobují jednotlivým platformám. Google Chrome vypadá takřka totožně pod všemi systémy, což se z velké části dá říci i při zohlednění jeho mobilní verze. Opera se v rámci své desktopové verze snaží o totéž. Naopak Mozilla Firefox se přizpůsobuje zvyklostem nejen jednotlivých platforem, ale i jejich různých verzí.

Mozilla Firefox se přizpůsobuje podobě a zvyklostem různých systémů. Ve Windows 7 tak vypadá jinak, než jej můžete znát ze svého Linuxu. Liší se ovšem třeba i ve starších Windows XP.

Oba přístupy mají své klady a zápory. Mozilla Firefox konceptem ovládání a designem rozhraní víceméně vždy zapadne, což je plus. Google Chrome a Opera zase nabízí jednotné ovládání napříč platformami, což mohou kladně hodnotit uživatelé pravidelně pendlující mezi různými platformami, kteří vždy najdou ovládací prvky na stejném místě a nemusí si zvykat na jinou podobu prohlížeče, přestože jde stále o jeden a tentýž. 

Desktopový Internet Explorer také zapadá do uživatelského rozhraní těch verzí MS Windows, které jeho vlastní aktuální verze právě podporuje. V jeho kontextu to zní to jako samozřejmost, ale ne vždy tomu tak v minulosti bylo. Naopak Maxthon se snaží doslova hlavou prorazit zeď. Ani ne tak způsobem ovládání, jako designem. Ten je opravdu hodně „osobitý“ a prakticky do designového stylu žádného operačního systému nezapadá.

Možnosti přizpůsobení a změny vzhledu

Každý z prohlížečů, kterým se věnujeme, dává uživateli nějakou tu možnost změny svého vzhledu a uzpůsobení ovládání. Jednotlivé prohlížeče se však odlišují v tom, jak moc volnou ruku uživatelům dávají. Nejdále jde Mozilla Firefox, jenž vedle lehkých motivů vzhledu nabízí řadu klasických motivů, s nimiž lze prohlížeč proměnit doslova k nepoznání. Z hlediska podoby i rozmístění ovládacích prvků a způsobů ovládání.

Tzv. plné motivy vzhledu na rozdíl od těch tzv. lehkých (Personas) dovedou Mozilla Firefox změnit takřka k nepoznání.

Internet Explorer přímo změnu svého vzhledu nenabízí. Umí se jen přizpůsobit tématu vzhledu systému, které v nových Windows 8 barevným nádechem reflektuje uživatelem vybranou tapetu na ploše. Žádnou razantní proměnu ovšem Internet Explorer sám o sobě nepodporuje. Maxthon na tom je nyní podobně. 

Doby, kdy Maxthon mohl klidně vypadat jako Google Chrome, jsou již minulostí. Nepodporuje ani lehké motivy vzhledu.

Nebylo tomu tak vždy. Právě naopak! Nicméně situace se změnila. Motivy vzhledu, které jsou stále dostupné na jeho webu pro verze starší, do aktuální verze nainstalovat nelze. Google Chrome a Opera se drží alespoň lehkých motivů vzhledů, které skutečně mění jen vzhled (nikoliv způsob ovládání), zejména tedy pozadí záhlaví prohlížeče s ovládacími prvky.

Opera patří mezi webové prohlížeče podporující tzv. lehké motivy vzhledu. Jejich koncept se mimochodem zalíbil i tvůrcům otevřeného kancelářského balíku LibreOffice. 

Panely na pět způsobů

Prohlížení v panelech se stalo samozřejmostí, ovšem v terminologii se jednotlivé prohlížeče rozcházejí. Pokud zohledníme českou lokalizaci, tak Internet Explorer a Maxthon mají záložky, Google Chrome karty, Mozilla Firefox panely a Opera listy. Inu, guláš, za který by se nemusel stydět žádný maďarský šéfkuchař.

Navzdory různé terminologii (zejména pak v české lokalizaci) si dnes moderní prohlížeč bez panelů představit neumíme. Ovšem z táborů tvůrců prohlížečů občas prosáknou nějaké ty informace, že uživatelé je zase tak hojně nevyužívají. Mnozí prý dokonce dodnes tuto funkci neznají anebo si nenašli cestu k jejímu užívání. Další pak pracují jen s minimem najednou otevřených panelů (držme se tohoto termínu pro zjednodušení)

Proto Internet Explorer má pro „ouška“ panelů (záložek) vyhrazen jen nevelký prostor vedle řádku s webovou adresou. Pokud uživatelům poskytnuté místo nestačí, mohou si lištu s „oušky“ panelů (záložek) přesunout pod řádek s webovou adresou, kde pak má pro sebe k dispozici celou šířku okna prohlížeče.

Ve výchozím nastavení nechává Internet Explorer pro tzv. ouška panelů (v jeho případě záložek) prostor vedle řádku s adresou. Volitelně je lze přesunout pod řádek s adresou.

Umístění řádku s webovou adresou nad „oušky“ panelů je dnes už nezvyklé. Během relativně krátké doby se jejich zažité výchozí pozice prohodily, což platí pro Google Chrome, Mozilla Firefox, Operu i Maxthon. Internet Explorer ale zatím zůstává u staršího pojetí. Důvod nesouladu lze vidět především v tom, že konkurenční prohlížeče nahrazují některá svá dříve samostatná okna speciálními panely, u nichž řádek s adresou postrádá smysl.

Opera a řada dalších prohlížečů používá panely namísto řady svých dřívějších samostatných oken. Proto je v návrhu uživatelského rozhraní lišta s panely nadřazena řádku s webovou adresou. Alespoň tak to tvůrci prohlížečů vysvětlují.

Co se týče přizpůsobení prohlížení v panelech, je objektivní srovnání poměrně obtížné, ale vzhledem k počtu voleb přímo v grafickém uživatelském rozhraní prohlížeče by pořadí mohlo vypadat třeba nějak takto: Opera, Maxthon, Mozilla Firefox, Google Chrome a Internet Explorer. Nicméně své dovedou rozšíření.

Jelikož Firefox tvůrcům rozšíření dává hodně volnou ruku, tak s pomocí rozšíření velmi pravděpodobně nabízí nejširší možnosti přizpůsobení právě on. Mnohé změny se navíc samozřejmě dají provést bez instalace rozšíření přímo přes about:config, ale tam většina řadových uživatelů zřejmě nikdy nezavítala.

S větším množství stránek mají prohlížeče problémy

Zajímavé je, jak se různé prohlížeče dokáží či nedokáží ve výchozím nastavení vypořádat s otevřením většího množství stránek v jednom okně. Uvědomme si, že nejde jen o extrémní počty otevřených stránek jdoucích do desítek, ale i o mnohem menší počty, pokud okno není dostatečně široké.

Omezující může být i šířka displeje, protože malé displeje některých přenosných prohlížečů nenabízí příliš prostoru pro webový prohlížeč ani po maximalizaci okna. Na takovém netbooku člověk uživatel nemusí otevírat desítky stránek v jednom okně, aby lišta pro jejich „ouška“ začala být těsná. Jak tuto situaci jednotlivé prohlížeče řeší?

Ve výchozím nastavení Google Chrome zcela propadá. Panely (resp. karty) nehledě na jejich počet neustále řadí do jedné linie. Časem text z titulků stránek zmizí a zbudou jenom jejich ikony. Později už nejsou pořádně vidět ani ty ikony a stává se uměním přepnout myší na jiný panel a přitom jej omylem nezavřít nebo nepřesunout.

Google Chrome není připraven pro otevření většího množství stránek v jednom okně. Prohlížení v panelech se pak vinou špatné orientace mezi různými stránkami stává takřka nepoužitelným

Opera je na tom ve výchozím nastavení stejně, ovšem dbá na to, aby vidět byla alespoň ikona stránek. S přibývajícími panely (listy) se však ikona stránek postupně zmenšuje až na úroveň, když už se podle ní prakticky nedá orientovat. Opera má však v rukávu ještě jiný způsob práce s více stránkami, k němuž se dostaneme o pár odstavců níže.

Internet Explorer se chová trochu jinak. V okamžiku, kdy už by nebyly vidět na „ouškách“ panelů (záložek) ani ikony stránek v běžné velikosti, umožní horizontální posun „oušek“ reprezentující otevřené stránky. Mozilla Firefox reaguje ještě, když je vidět alespoň část textu z titulku stránky. Nedostatek prostoru na liště s „oušky“ panelů rovněž řeší horizontálním posunem.

Internet Explorer v případě otevření více stránek v jednom okně, kdy se nevejdou najednou na lištu v přehledném uspořádání, podporuje horizontální posun stejně jako Firefox. 

Maxthon se někdy chová jako Internet Explorer, někdy jako Mozilla Firefox. Zjevně záleží na šířce okna, i když spojitost zůstává záhadou. Vždy ale udržuje viditelné minimálně ikony stránek. Namísto horizontálního posunu nabízí speciální tlačítko. Po kliknutí zobrazuje v klasickém menu seznam otevřených stránek, které se již nevešly na lištu pro panely. Řeč je stále o výchozím nastavení bez přizpůsobení nebo vlivu rozšíření.

Otevřené stránky, které se v prohlížeči Maxthonjiž nevejdou na lištu, jsou dostupné v samostatném menu.

Právě výchozí nastavení totiž odráží, jak si lidé navykají užívat prohlížeč. Mnohé výzkumy ukazují, že většinový uživatel se obvykle smiřuje s výchozím nastavením. Dokonce třeba i u Firefoxu jen asi třetina uživatelů používá rozšíření a nenalhávejme si, že důvodem je přímý zásah do nastavení prohlížeče přes about:config namísto úpravy nastavení ze strany rozšíření.

Jak se vyznat ve více otevřených stránkách

Opera nedostatky v zobrazování „oušek“ většího množství otevřených panelů (listů) vynahrazuje jakousi návazností na někdejší MDI řešení svého uživatelského rozhraní. Umožňuje totiž zobrazit speciální panel (list), kde jsou jednotlivé stránky zobrazeny v dílčích oknech. Ta lze vyrovnat dlaždicově či kaskádově a samozřejmě volně přesouvat, zavírat, minimalizovat a maximalizovat.

Opera přichází na dnešní dobu s poměrně netradiční, ale velmi zajímavou možností pracovat s více otevřenými stránkami najednou v jediném okně webového prohlížeče. 

Navíc Opera podporuje tzv. stohování panelů (listů), což je vlastně obdoba třídění panelů (listů) do skupin. Jednotlivé stránky lze pomyslně naskládat na sebe, kdy je bude reprezentovat jediné „ouško“ s šipkou po své straně. Teprve při kliknutí na ní se rozevřou všechny přidružené stránky do té konkrétní skupiny. Šetří se tak prostor na liště a stránky lze organizovat do logických celků.

Mozilla Firefox před časem přišel s konceptem organizování otevřených stránek do skupin, mezi nimiž lze volně přepínat. Funkci známou pod názvem Panorama však brzy ztratí, protože prý nenaplnila očekávání. Uživatelé ji prý používají jen velmi málo, což zřejmě bude souviset s faktem, že jen málo uživatelů objektivně potřebuje třídit panely do skupin. Z nativní funkce se tak stane jen rozšíření.

Microsoft sice velmi často tvrdí, že jen malé procento uživatelů pracuje najednou s větším množstvím otevřených stránek, ale přesto pro lepší orientaci právě ve větším množství otevřených stránek využívá Internet Explorer barevné odlišení „oušek“ příbuzných panelů (záložek). Příbuznost nevyvozuje z URL, ale podle uživatelského chování, tedy jak uživatelé jednotlivé stránky otevírají.

Internet Explorer uživateli barevně odlišuje příbuzné stránky.

Maxthon v tomto směru přímo nenabízí žádnou užitečnou funkci stejně jako Google Chrome. Ten sice umožňuje elementární přidružování otevřených panelů (karet) do různých skupin, ale pořád jde o běžně nedostupnou experimentální funkci, kterou je nutné aktivovat přes chrome:flags.

widgety

O prohlížení v panelech v jednotlivých prohlížečích by se dalo napsat ještě hodně. Proto se k němu v dalším díle ještě vrátíme. Posuneme se ale i dál: konkrétně k řešení jednotlivých prohlížečů pro přístup k často navštěvovaným anebo oblíbeným webovým stránkám a možnostem vyhledávání na webu, které různé prohlížeče nabízejí. 

Poznámka: v článku jsou zohledněny ostré verze prohlížečů a jejich funkce aktuální k datu vydání článku, tedy: Internet Explorer 10, Mozilla Firefox 19, Google Chrome 25, Opera 12.10 a Maxthon 4.

Našli jste v článku chybu?
Vitalia.cz: dTest odhalil ten nejlepší kečup

dTest odhalil ten nejlepší kečup

Lupa.cz: Jak se prodává firma za miliardu?

Jak se prodává firma za miliardu?

Vitalia.cz: Muž, který miluje příliš. Ženám neimponuje

Muž, který miluje příliš. Ženám neimponuje

Vitalia.cz: Opuncie je plod kaktusu. Pozor na trny

Opuncie je plod kaktusu. Pozor na trny

DigiZone.cz: Parlamentní listy: kde končí PR...

Parlamentní listy: kde končí PR...

DigiZone.cz: Numan Two: rozhlasový přijímač s CD

Numan Two: rozhlasový přijímač s CD

DigiZone.cz: Funbox 4K v DVB-T2 má ostrý provoz

Funbox 4K v DVB-T2 má ostrý provoz

Vitalia.cz: Když všichni seli řepku, on vsadil na dýně

Když všichni seli řepku, on vsadil na dýně

DigiZone.cz: Světový pohár v přímém přenosu na ČT

Světový pohár v přímém přenosu na ČT

120na80.cz: Co je padesátkrát sladší než cukr?

Co je padesátkrát sladší než cukr?

DigiZone.cz: Rapl: seriál, který vás smíří s ČT

Rapl: seriál, který vás smíří s ČT

DigiZone.cz: Wimbledon na Nova Sport až do 2019

Wimbledon na Nova Sport až do 2019

120na80.cz: Hrbatá prsa aneb mýty o implantátech

Hrbatá prsa aneb mýty o implantátech

Podnikatel.cz: Babišovi se nedá věřit, stěžovali si hospodští

Babišovi se nedá věřit, stěžovali si hospodští

Vitalia.cz: Tohle jsou nejlepší česká piva podle odborníků

Tohle jsou nejlepší česká piva podle odborníků

Vitalia.cz: Jak Ondra o astma přišel

Jak Ondra o astma přišel

Vitalia.cz: Jaký je rozdíl mezi brambůrky a chipsy?

Jaký je rozdíl mezi brambůrky a chipsy?

Lupa.cz: Hackeři mají data z půlmiliardy účtů Yahoo

Hackeři mají data z půlmiliardy účtů Yahoo

DigiZone.cz: Koncesionářské poplatky pro RTVS

Koncesionářské poplatky pro RTVS

DigiZone.cz: Mordparta: trochu podchlazený 87. revír

Mordparta: trochu podchlazený 87. revír