Prohlídka Unity: s čím vlastně přichází?

Už jsem o Unity jednou psal ve spojitosti s Ubuntu Netbook Edition, které s verzí 11.04 končí. Recenze pro Unity nedopadla moc dobře a jelikož jsem Unity nevěnoval dostatečné množství času, neodpustil si Vojtěch Trefný z Ubuntu.cz pár poznámek jak v diskusi pod článkem, tak později osobně na LinuxExpo.

U tohoto článku jsem si tedy dal pozor a Unity používal déle než pár hodin. Stejně jako u jiných verzí Ubuntu, i 11.04 zkouším už pár týdnů, ale zaměřil jsem se hlavně na variantu Kubuntu, která se myslím povedla. Poslední týden jsem se rozhodl zkusit i Unity. Měl jsem docela obavy, jestli nevyletím z kůže, protože kvůli nepohodlí jsem to rozhodně nechtěl vzdát.

I když je Ubuntu venku jako beta, vývoj je stále vcelku bouřlivý, takže několik měsíců používané Kubuntu o balíček ubuntu-desktop vylepšit nešlo a pro jistotu mi jeho instalace ponechala systém v příkazové řádce. Čistá instalace je naštěstí otázkou hodiny, takže jsem nakonec skončil Ubuntu 11.04 beta 2.

Představení Unity

Unity udělalo za poslední půl rok velký skok. I když se dá různě dočíst, že je nestabilní a občas někde něco spadne, nic podobného jsem nepozoroval. Po přihlášení už jsem nebyl tak ztracený jako před rokem, ale pořád jsem nějak nemohl intuitivně přijít na to, kde mám co dělat. Unity je zatím z mnoha úhlů nedodělané nebo nedomyšlené. Autoři někde možná ani nevědí, jak to udělat správně a podle toho pak dopadají i testy použitelnosti.

Unity se skládá ze čtyřech uživatelských ovládacích prvků. Panel u horního kraje plochy je prvním na který narazíte a zobrazuje hodiny, nahrazuje titulek aplikace a traybar se vším na co jste zvyklí. Pořadí prvků nelze nějak změnit nebo nějakou část úplně vyhodit. Součástí panelu je tlačítko s logem Ubuntu, které zobrazí takzvaný Dash. Ten lze vyvolat i klávesou s logem Windows, což alespoň v mém případě znemožňovalo klávesové zkratky v kombinaci s touto klávesou. Podle Vojtěcha Trefného ale klávesové zkratky lze použít, takže je možné, že se jedná jen o chybu v jedné konkrétní aplikaci, kterou jsem zkoušel.

Když jsem minulý týden testoval GNOME Shell, zvykl jsem si na jeho ovládání a rozvržení během pár minut. V Unity musím bohužel u některých prvků skřípat zuby a Dash je jedním z nich. Když si vyvoláte Dash, ať už zmíněným tlačítkem nebo určenou klávesou, zobrazí se vám pole hledání a 8 nezvykle velkých ikon vedoucích do různých kategorií s programy nebo odkazy na programy samotné. Ikony jsou seskupeny pod hlavičkou „Shortcuts“, tj. zkratky. Nenašel jsem způsob, jak je změnit. Ikony nelze přetáhnout a nereagují ani na pravé tlačítko myši. Celou nabídku „Shortcuts“ lze schovat, ale místo ní se nic jiného neobjeví.

Třetím prvkem uživatelského rozhraní je boční panel, který zobrazuje spuštěné a oblíbené aplikace. Ten se mi na rozdíl od Dashe velmi líbí a připadá mi, že vývojáři vědí, co od něj chtějí. Nahrazuje panel/widget se spuštěnými aplikacemi a hned po startu obsahuje všechny aplikace, které si do něj vložíte. Pokud chvilku podržíte klávesu WIN, zobrazí se nad jednotlivými ikonami číslo nebo písmeno. Kombinací WIN+ČÍSLO/PÍSMENO pak můžete přepnout na danou aplikaci nebo funkci. Navíc když nějaká aplikace chce něco říci, vyjede část její ikonky ze strany monitoru. Takže když vám přijde e-mail nebo zpráva na IM, hned se o tom dozvíte. Bohužel stálejší způsob aplikace nepoužívají, takže pokud nejsou v tray baru a neblikají jak o život, nic se nedozvíte. Pokud má nějaká aplikace více oken, dá vám mezi nimi Unity vybrat a la expose.

I tady se najde pár detailů, které by si mohli vývojáři odpustit. Boční panel obsahuje tři ikonky, se kterými se nedá hnout. Je to také jediný přístup k daným funkcím. Jde o ikonky, které zajišťují přístup ke koši, souborům a aplikacím. Pravé tlačítko myši pak zobrazí přesnější volby jako konkrétní kategorii aplikaci nebo vybrané adresáře.

Po kliknutí na ikonku se soubory nebo aplikacemi se opět zobrazí Dash, i když s jiným obsahem než v případě popsaném výše. Aplikace jsou rozděleny do třech řádků, kde v prvním najdeme nejpoužívanější, druhý obsahuje všechny aplikace ve vybrané kategorii a třetí aplikace, které by se vám mohly líbit, ale nemáte je nainstalované. Opět vývojáři nešetřili místem a vešlo se jim jen pět ikonek na řádek.

Podobně na tom je i práce se soubory. Také je Dash zobrazuje na třech řádcích. Na prvním jsou nedávné, na druhém stažené a na třetím oblíbené soubory a adresáře.

Vývojářům se podařilo docela povedeně implementovat run dialog pod klávesovou zkratkou ALT+F2. Kromě hledání a jeho výsledků zde najdete i historii toho, co jste už spustili.

Unity, stejně jako jeho starší verze z Ubuntu 10.10 Netbook Edition, obsahuje virtuální plochy a stále to je neměnný počet čtyř ploch. Prostředí s nimi nějak nepracuje a jsou zde spíše do počtu.

Co mi vadilo

Jedna věc jsou funkce, druhá věc je jejich provedení. I když se něco vývojářům povedlo, něco zůstalo bez doteku designéra. U uživatelů, co používají počítač intuitivně, to tolik nevadí a dřív nebo později se přizpůsobí nebo vědí, že mají i jiné možnosti. U uživatelů, kteří si dlouze zvykali na klasická okna, oblast se seznamem těch otevřených apod. bude přechod na Unity dělat potíže. I když jsem zastáncem názoru, že levý panel se povedl, Dash mi znechutil používání celého Unity.

Kromě myši se lze po Dashi pohybovat vcelku pohodlně šipkami a podobně tak i při vyvolání aplikace přes klávesovou zkratku WIN+ČÍSLO/PÍSMENO. To práci zrychluje, ale já jsem si ani po několika dnech jsem na tento způsob práce nezvykl. Integrace titulku okna do horního panelu také orientaci nepomohla. U té mám výtky hlavně kvůli uživatelům, kteří o tom nevědí a kterým dělá problém, že nějaká část uživatelského rozhraní ve specifickém případě změní vlastnosti. Okno totiž vypadá úplně normálně a integrace titulku probíhá jen v jeho maximalizované formě. Sice se ušetřilo 40 pixelů v drahém vertikálním směru, ale za cenu ztráty intuitivního chování.

Cenou za nové prostředí jsou chybějící optimalizace. Něco je potřeba vyvinout rychle, tak se to udělá jak, to vývojáři odpadne od ruky, aby mohl pokračovat další vlastností. Není na tom nic špatného, daná funkce ani nemusí v další verzi přežít, ale vzhledem k tomu, že jde Unity do produkčního prostředí, tak to zabolí.

Už od prvního kliku jsem pochopil, že je někde něco špatně. Unity bylo pomalé a ventilátor mého Eee se skoro utočil. Ukázalo se, že na pozadí běží několik programů, které vytížily procesor na maximum a na Unity už tolik procesorového času nezbylo. Podobné problémy mám podchycené widgetem, který ukazuje, jak je na tom paměť a procesor. Unity ale podporu widgetů nemá, takže žádné ukazatele využití procesoru, žádné počasí, ani žádný widget na ovládání hudby.

Ani po odstřelení nezbedných procesů nebylo Unity žádný rychlík. Atom N270 je jeden z prvních svého druhu a výkonem neoslňuje. V kombinaci se starou grafickou kartou Intel, pak používání Unity není pohodlné a za každý klik uživatel zaplatí čekáním. Později jsem si začal rozmýšlet, jestli mám najít soubor přes několik kliknutí v levém panelu a pak v Dashi nebo zkusit štěstí v příkazové řádce. Vzhledem k tomu, že bylo Unity navrženo jako prostředí pro netbooky, je jeho použití bolestně pomalé. I když ani KDE 4.6 nebylo na stejném stroji nic rychlého, rozhodně jsem nenačekal tolik jako tady. Zpomalení je pozorovatelné i v aplikacích a ne jen v uživatelském rozhraní.

Závěr

Nechci napsat, že je Unity krokem zpět, ale v porovnání s GNOME Shellem si myslím, že jde minimálně o kolečko na místě. Během týdne jsem si na ovládání nezvykl a nepředpokládám, že by se mi to v krátké době povedlo. Je možné, že by na desktopu byly zkušenosti opačné, ale u správného prostředí by nemělo záležet na tom, kde běží. Hodně jsem bádal, kde co najít, a někdy se ani nedohledal. Nevidím vůbec smysl v Dashi zobrazeném po kliknutí na ikonku Ubuntu v horním panelu.

Unity by hodně pomohlo, kdyby šly některé prvky nakonfigurovat. Integrace titulku okna mně nesedla. Dash by neměl mít tři varianty pro různé akce, ale po stisku tlačítka WIN by mělo být vše na jednom místě. Vývojáři v Dashi neskutečně plýtvají místem, které by šlo využít mnohem lépe.

Píši zde hlavně o svém pohledu na Unity a určitě i pod tímto článkem najdete pozitivní komentáře na snahu vývojářů z firmy Canonical, stejně jako pod jinými články a zprávičkami o Unity. Většinu nedostatků, které zde uvádím, by vyřešilo několik konfiguračních dialogů a trocha lásky a péče designérů. Těším se, s čím vývojáři přijdou v Ubuntu 11.10 a 12.04, ale Unity v Ubuntu 11.04 nebude tím, co bude masově používáno.