PMD je muj srdecni pocitac, na nem jsem take zacinal v 5.tride ZS a vubec byla tehdy velka nahoda, ze jsme se k tomu dostali, protoze puvodne to bylo jen pro matematicke tridy, ale asi meli volnou kapacitu, tak tam udelali jeste jeden termin pro ostatni.
IQckarum z DDM jsme se smali za jejich litinovy kaminka a PMD mi nepripadalo ze extra topi. Dodnes si vybavuju tu vuni rozpaleneho kremiku v ucebne na pozadi prskotu z MGF Tesla kam jsme s obrovskou davkou alchymie ukladali svoje prvni programy.
Kdyz prisly PMD 85–2, byla to velka slava hlavne kvuli „barvam“ a konecne „dokonale“ klavesnici.
Az prisly ZX Spectra, Atari a C64, koukali jsme na ne jako z Marsu. Hlavne Atari byl muj velky nesplneny sen, nakonec sem preskocil rovnou na prvni PC AT. Nastesti pesimisticke predpovedi mych rodicu a ucitelu o sikme plose a zabitem casu se nesplnily a tak me to zivi dodnes.
Jen to uz neni takova zabava.
