Liquid War je strategie, ve hře jde tedy především o logický a promyšlený postup. Princip samotné hry je velice jednoduchý – a jak už to bývá, v jednoduchosti je síla a v tomto případě i hodně dobrá zábava. Hrací plocha – tedy bitevní pole – je plocha podobná labyrintu, jsou zde propletené chodby, chodbičky a volná prostranství, skrze které můžete procházet, to je obklopeno neprostupnými stěnami. Ve hře ovládáte svou armádu nepřímo, pohybujete v labyrintu s kolečkem – velitelem armády, který je přesně následován svými vojáky (drobné čtverečky), ti jdou vždy nejkratší cestou za ním – a to je hlavní princip Liquid War. Při vybíraní nejkratší cesty se ale vojáci chovají, jako by byli na bitevním poli sami – a klidně jdou přes cizí armádu. Při střetu s cizím vojskem se začnou zabíjet – pojídat. Pojídat začne ten, kdo „tlačí“ proti tomu druhému. Je to trošku spletité, ale během jednoho zahrání to ihned pochopíte. Když je voják pojídán, jeho barva postupně tmavne, až nakonec změní barvu na tým svého pojídače. Když ale vojáci ze stejného týmu jdou k sobě, tak se regenerují a doplňují se jim životy a nabírají svou původní, zdravou, jasnou barvu svého týmu.
V Liquid War se na hrací plochu díváte shora, v 2D grafice. Hra je nenáročná, ale grafické zpracování mohlo být o kousek lepší – ne tak hranaté, ale u strategií to ani moc nevadí. Na druhou stranu jdou nastavit vysoká rozlišení – až 1024×768. A ještě fonty v menu mi přišly jakési rozmazané. Celkem zdařilé jsou zvuky – takové všelijaké bublání a zurčení vody. Můžete zapnout i vlny a bitevní pole se začne vodnatě vzdouvat.
Hru je možné hrát jednak proti počítači, jednak proti živým hráčům. Umělá inteligence počítače není nějak závratná a zvítězit nad ním je celkem jednoduché. Jde sice navolit i více CPU protihráčů, avšak obtížnost se moc nezvedne – protože se vždy hraje „všichni proti všem“, ale alespoň je to zajímavější. Liquid War však dostává zcela jiné obrátky, když hrajete s živým člověkem, či lépe s více živými lidmi. Každý se nastaví svou barvu a ovládání. A to už začíná ta pravá zábava. Nejlepší útočnou taktikou je snažit se obklopit protivníka ze všech stran – ať se pak snaží prodrat se sevření kudykoli, vždy ho z jedné strany velice rychle požíráte. Naopak nejhorší taktikou je umístit váš kroužek doprostřed své armády.
Při hře jsou na pravém okraji obrazovky zobrazeny barevné proužky znázorňující velikosti armád jednotlivých hráčů a ještě čas zbývající do konce hry. Hra končí, jestliže jeden hráč pojí úplně všechny své protivníky, nebo vyprší nastavitelný časový limit – a pak vyhrává hráč s nejpočetnější armádou. Po skončení hry se zobrazí stupně vítězů. Ty jsou vytvořeny ze sloupce vaší barvy a pod ním je zobrazena velikost vaší armády v procentech.
Hrát je možné až v šesti lidech u jednoho stroje. Pokud nemáte u sebe živé kamarády, lze hrát také po lokální síti či po Internetu – hru po Internetu se mi ale nepodařilo spustit, buď nikdo jiný nebyl online, nebo se hře nelíbil můj firewall.
Ve hře je obrovské množství předdefinovaných map – od různých, co vypadají jako podmořské dno s útesy, až po jakési reliéfy obrázků. V každé mapě si můžete nastavit i texturu či barvu pro stěny a pro pozadí. Jednotlivé mapy jsou rozličných velikostí, vždy je ale celá bez posouvání vidět na obrazovce, jen se celé bitevní pole jakoby oddálí nebo přiblíží – podle velikosti mapy. Pokud by vám množství map přece jen nestačilo, je ke hře přibalen generátor map liquidwar-mapgen. Ovládá se z příkazové řádky nebo uvnitř hry, když zvolíte „random map“. Vygenerovat náhodnou mapu se hodí pro turnaje, aby se nikdo nevymlouval, že znáte tu nebo onu mapu lépe než on.
Instalace hry je nenáročná, na stránkách projektu je ke stažení RPM, statická binárka pro Linux a FreeBSD, verze pro Windows a DOS. A samozřejmě zdrojáky – ty jsem použil já, mají pouhých 2,8 MB. Liquid War vyžaduje knihovnu Allegro – přímo na stránkách hry jsou ke stažení zdrojáky i RPM.
