Mageia 1 potěší, ale nepřekvapí

Mandrivu znám tak maximálně ze statistik a ani mě nenapadlo ji někdy používat, ale Mageia mě zaujala, protože prakticky za půl roku byl její vývojový tým schopen vybudovat organizaci a infrastrukturu pro vývoj velké linuxové distribuce a využít obojí k prvnímu vydání. Mageia se tváří jako přebalená Mandriva s novými verzemi různých balíčků a nic jiného od ní ani nečekám. Co mě zajímá, je, jak se používá, kolik překážek staví do cesty a jestli se dá doporučit k instalaci uživatelům.

Jak to bylo s forkem

V první polovině minulého roku vládla kolem distribuce Mandriva pochmurná nálada. Firma Mandriva S.A., která se o Mandrivu stará, se dostala do problémů a hrozilo, že vývoj, alespoň pod křídly této firmy, skončí. Nakonec se situace dostala do bodu, kdy lidé z Mandriva S.A. přestali komunikovat s komunitou, což byl první signál pro některé vývojáře, aby šli o dům dál. Postupem času se situace, i přes nalezení investora, nelepšila. Během září začali vývojáři odcházet masově. Nový investor se za tři měsíce nevyjádřil, jak bude Mandriva S.A. vypadat a uzavření oddělení Edge-IT pro zařazování novinek situaci neprospělo. V tuto dobu už nebylo k forku daleko a během dalších deseti dní k němu oficiálně došlo. Bylo rozhodnuto, že Mandriva bude forknuta do distribuce Mageia a vznikne kolem ní nezisková organizace, která bude na vývoj dohlížet.

Instalace

Proces instalace začíná při výběru instalačního média. Tím může být CD, DVD nebo obrazy pro bootování ze sítě. Na stránce s obrazy chybí zmínka o možnosti instalace z USB disku, ale po chvilce hledání zjistíte, že všechny obrazy lze stejně dobře přesunout na optické médium i na USB flash disk. Mageia je standardně dodávaná s KDE a GNOME a obě prostředí si můžete vybrat při instalaci z DVD. Pokud zvolíte CD, vybíráte si prostředí už s instalačním médiem. CD jsou proti DVD omezena ještě z jednoho směru, protože obsahují podporu jen pro několik jazyků, mezi kterými češtinu nenajdete. Já si vybral DVD a ukazuje se, že většina dalších uživatelů též. Prvenství pak drží KDE a 32bit architektura.

Instalátor nějak nevybočuje z řady, a trochu se podobná instalaci operačního systému Windows. Nevyhnul se malým nedostatkům jako třeba nefunkční méně důležitá tlačítka nebo prázdná nápověda, ale není to nic, co by bránilo instalaci samotné. Hodně toho lze během instalace nastavit, ale řekl bych, že zatímco třeba Ubuntu zjednodušuje instalátor tak, že ho nainstaluje téměř každý, tady by se mohl občas nějaký uživatel ztratit. Voleb je hodně a další na uživatele čekají ke konci instalace, kde lze „jemně“ doladit výchozí nastavení. Instalátor umí čerstvou instalaci aktualizovat, takže první boot do systému je čerstvý, svěží a snad i bez vážných chyb.

Během instalace mě mátla nejednotnost instalačního prostředí. Po kliku například na nápovědu se otevře dialogové okno, které překryje celé původní okno, takže na první pohled není vidět, že jde o okno navíc a musel jsem chvilku přemýšlet, jestli ho mohu zavřít nebo s ním udělat něco jiného. Ještě větším problémem bylo tlačítko zpět, které prostě chybělo. V jeden okamžik jsem zvolil špatnou klávesnici a cesta zpět už nebyla. Slabší stránkou byla také prezentace během procesu kopírování dat z média na disk, kde se uživatel dozvěděl prakticky jen to, že na distribuci Mageia pracuje hodně lidí a že doufají, že se bude uživatelům líbit. Komunita je vůbec hodně skloňovaná i v oznámení o vydání, které vlastně o ničem jiném není.

První boot

Jelikož je Mageia první svého druhu, tak je složité najít rozumné porovnání, proto následující řádky berte jako pár postřehů, které jsem si během používání poznamenal. Určitě se nevyhnu porovnání s Ubuntu, které jsem ještě do nedávna používal, a které je pro Mageiu konkurencí.

Instalace proběhla v pořádku, systém bez problémů nabootoval a chová se svižně. Zvolil jsem si prostředí GNOME, protože jsem chtěl zjistit, jestli vývojáři zvolili klasický GNOME Panel nebo GNOME Shell. KDE v tomto ohledu není nějak zajímavé, už nějaký čas se tam žádný kriticky důležitý krok nekonal a i když ano, komunita kolem něj je jednotná a nehrozí, že by KDE v jedné distribuci vypadalo úplně jinak než v druhé. Mageia dostala GNOME 2.32.1 a k němu GNOME Panel. GNOME Shell jsem v repositáři nenašel, ale pravděpodobně půjde nainstalovat z nějakého repositáře třetí strany.

Výběr základního softwarového vybavení vzbuzuje smíšené pocity. Ubuntu je někdy vyčítáno, že dělá v tomto ohledu zbytečnou vědu a despoticky volí jeden program za každou činnost běžného uživatele. Mageia na to jde naopak. Je vidět, že si nehraje na velikost média a když není místo, prostě se použije DVD a z CD se vyhodí nějaká ta podpora jazyka. Pak to ale dopadá tak, že v menu uživatel najde dva programy na střih videa, tři programy pro práci s fotkami nebo dva webové prohlížeče.

Mezi základní softwarové vybavení konkrétně patří kancelářský balík LibreOffice, grafické editory GIMP a Inkscape, prohlížeče Firefox a Epiphany, střižny Kino a OpenShot, Cheese pro práci s webkamerou, FileZilla, osobní účetnictví HomeBank a podobně.

V Ubuntu hodně vládne smysl pro detail a hlavně se všechno zjednodušuje na maximální možnou míru, i když to jde často proti pohodlí. Mageia je postavená na tom, co dá upstream a k tomu přidává kontrolní panel přebraný z Mandrivy. Ten pokračuje tam, kde instalátor začal a tak si nemohu odpustit trochu kritiky. Dialogy kontrolního panelu trpí stejně jako instalátor na tlačítko zpět. Když kliknete například na Správu sítí, dostanete se zpátky tlačítkem Konec na pravé straně, jenže o dvě volby dál u nastavení Proxy je tlačítko Zrušit na straně levé. Schizofrenií pak trpí některé dialogy, kde se chvilku načítá nějaká komponenta panelu jako tomu je třeba u rozdělení disku. Tam je během načítání tlačítko Zrušit na levé straně, ale než tam doběhnete myší a dialog se načte celý, z tlačítka se stane Hotovo na straně druhé. Jedním klikem se bez uložení potenciálních změn z dialogu nedostanete. U nastavení firewallu to už je ale správně. To a i další věci naznačují, že každý konfigurační dialog v panelu je unikát a uživatel by si měl dát pozor, kam bezmyšlenkovi­tě kliká.

Při testování distribucí často koukám, jestli už mají podporu IPv6. Prakticky každá dnešní distribuce je IPv6 ready, ale jejich konfigurační nástroje ne. Mageia podporu pro IPv6 v kontrolním panelu nemá, stejně jako třeba Kubuntu, ale z routeru ji nedělá problémy si adresu načíst. Je to trochu ostuda u distribuce, která vyšla osm dní před světovým dnem IPv6.

       

I přes výhrady k rozhraní mi přijde kontrolní centrum povedené a svůj účel plní. Určitě se v něm nakonec dostanete tam, kam zamýšlíte.

Závěr

Mageia ve mě vzbudila zvědavost a nezklamala ji. Občas se sice najde nějaký problém, ale jde o první vydání, které nemělo před rokem ještě ani jméno. Nemusíte se bát, že by Mageia nešla použít pro každodenní práci, jen to chce někde občas zamhouřit oči. Vývojáři měli dlouhou dobu práci se samotnou organizací vývoje a vůbec se svým vznikem a dlouho nebylo ani znát, kdy se něčeho dočkáme. Druhé vydání možná nebude mít punc exkluzivity jako má toto, ale vývojáři na něj budou mít mnohem víc času a klidu a doufám, že toho naplno využijí.