Nokia N810: Tučnák do kapsy

Proč právě Nokia N810

Jakožto správný linuxový geek trávím většinu času připojený k internetu, a když zrovna připojený nejsem, dost mě to znervózňuje. Přemýšlel jsem, jak vyřešit tento malý problém a brzo mi došlo, že bud si začnu léčit poruchu osobnosti, a nebo si musím pořídit zařízení, které mi dovolí se připojit všude, kde to jen je možné.

Po chvíli pátrání se okruh vhodných zařízení zúžil na tři výdobytky moderní technologie: Asus Eee, Nokia N810 a iPod Touch. Každý z nich patří na okraj jiné kategorie, nicméně využitím se k sobě přibližují. Pro ilustraci uvádím přehled hlavních parametrů:

Všechna zařízení trpí stejným nedostatkem – malou kapacitou baterií, v ostatních parametrech uspokojí i náročného uživatele. Moje volba padla na N810, z toho důvodu, že se na rozdíl od Eee vejde do kapsy (náprsní), ale oproti iPodu má hardwarovou klávesnici, BT, GPS a mikrofon. Další plus je pro mě určitě Maemo Linux, který umožnuje instalaci velkého množství mých oblíbených programů.

Nokia N810 se bohužel v Čechách oficiálně neprodává, pravděpodobným důvodem je fakt, že není lokalizovaná do češtiny. To pro mě nepředstavuje žádný problém, jsem na angličtinu v Linuxu zvyklý a naopak mě české chybové hlášky matou. Původně jsem plánoval logisticky náročný nákup v UK, náhoda mi ale umožnila získat asi 2 týdny starou N810 přímo v Praze za solidních 8400 Kč i s nabíječkou pro české zásuvky.

První dojmy

N810 je skutečně malá, menší než jsem čekal, což bylo příjemné překvapení. Design působí solidně, ale zároveň hi-tech, záměna s nějakým postarším PDA nebo ještě starší digihrou Nu Pagadi! skutečně nehrozí. Pěkně provedeným detailem je zadní opěrka, která, pokud je zasunutá, chrání USB port a slot pro externí kartu, ale dá se vysunout do tří různých poloh, což se skutečně hodí. Pro sledování videa je například pohodlnější mít displej víc „nastojato“ než pro psaní.

Stylus pro ovládání displeje se zasouvá do pravého horního rohu, což se mi zdá velmi intuitivní. Kamera na rozdíl od N800 není otočná, ale fixně umístěná nalevo od displeje, zjevně primárně určená pro videokonference. Trochu mínus je vysouvací klávesnice, ta je také menší než jsem očekával, což ale už není tak dobrá zpráva. Klávesy jsou téměř hladké a vyžadují značnou sílu stisku, takže můj nejčastější způsob psaní je dvěma palci, s tím, že Nokii držím v dlaních, což ale není příliš rychlá metoda. Šipky pro navigaci jsou umístěné nalevo od klávesnice, což je zřejmě světový unikát, nicméně lze si na to zvyknout. Po chvíli soustředění se mi podařilo psát čtyřmi prsty, ale víc se jich na klávesnici snad ani nevejde. Řešením pro plynulé psaní bude nejspíš USB nebo BT klávesnice. Celkově ale moje nadšení z nové hračky dosáhlo takových mezí, že jsem celý druhý den po získání věnoval detailnímu průzkumu všech funkcí.

Na pravé strně je umístěn USB port, port pro nabíjení a 3,5 mm jack pro sluchátka.

Na levé strně od displeje je VGA kamerka a snímač osvětlení

Nahoře jsou umístěna tlačítka pro fullscreen, zoomování a zamykání displeje.

Hardware

Základní konfigurace:

Srdcem tabletu je procesor TI OMAP 2420 na 400 MHz, k dipozici je 128 MB DDR RAM a 256 MB Flash pamětí. Lidem, kteří se příliš neorientují v hardware podobných zařízení, tato informace asi mnoho neřekne, takže doplním vlastní zkušenost, že tablet se chová dost svižně, ale té Flash paměti (na které je umístěný základní systém) mohlo být více. Jako diskový prostor slouží integrovaná 2GB karta a tablet má slot pro miniSD (a microSD) karty. Nikde se mi nepodařil najít návod, jak vyměnit tu interní kartu za větší, takže to asi nebude nijak jednoduché. Dá se tedy říct, že maximální kapacita tabletu je 10 GB, s použitím 8 GB externí karty.

Dotykový displej je rozhodně dělaný pro ovládání stylusem, pro vysoké rozlišení jsou prsty prostě příliš neohrabané. To ale nepředstavuje velký problém, stylus je šikovně po ruce a s ním je ovládání takřka bezchybné.

Klávesnice je, jak jsem již zmínil, skutečně hodně malá. Pořád se s mi s ní ale pracuje lépe než se softwarovou klikací náhražkou. Další tlačítka jsou navržena velmi inteligentně. Na horní hraně je zamykací tlačítko, potom dvě pro zoomování a jedno pro fullscreen. Mezi nimi je vypínací tlačítko, které je potřeba vždy několik vteřin podržet, takže nechtěné vypnutí nehrozí.

VGA kamera byla zjevně navržená pro videokonferen­cování, tomu odpovídá pevné usazení nalevo od displeje a kvalita obrazu – většina mobilů patrně produkuje kvalitnější obrázky.

Snímač osvětlení se nachází hned nad kamerkou a podle něj se ovládá jas displeje. Je to celkem kvalitní sensor s rozsahem 1 lux – 50 000 lux s přesností 1 lux. Aktuální údaj o osvětlení se dá získat příkazem lightmeter. Nevím, k čemu takový údaj může být dobrý, jediná aplikace, která mě napadla, je provizorní expozimetr pro nějaký historický fotoaparát.

Interní teploměr patří asi mezi méně praktické sensory, protože tablet samozřejmě generuje teplo a např.v pouzdře se znatelně zahřívá. Interní teplota je tak typicky o 5 – 8 stupnů vyšší než teplota okolí. Její velikost lze zjistit příkazem internal-temp.

Mikrofon se mi doposud nepodařilo najít, funguje ale velmi dobře – na vzdálenost 0.5 metru nemá tablet žádný problém s odlišením hlasu od šumu okolí.

GPS se nachází v levém horním rohu tabletu. Bohužel je stašího typu s cold startem. Při náběhu potřebuje několik minut s dobrým výhledem, potom ale funguje poměrně spolehlivě. Naštěstí jsem již majitelem BT GPSky, která se s tabletem bez problémů páruje a dává rychlejší a přesnější výsledky.

WiFi je bezpochyby ústřední komponenta tabletu. Neměl jsem možnost pořádně proměřit citlivost antény, ale zdá se mi, že je dokonce citlivější než WiFi v mém notebooku (F-J Amilo Pro V2065). Bez problému podporuje WEP i WPA šifrování. Kombinace snadné přenosnosti, solidní diskové kapacity a WiFi samozřejmě přímo vybízí k war drives, ale o tom až v příštím díle.

Bluetooth funguje zatím bez problémů, zkoušel jsem připojit jen GPS modul. Další typické použití je spojení s mobilem a připojení k internetu přes GPRS.

USB port je typu micro-B, kterýžto uživatelé nejčastěji spojují se zkratkou WTF :). Je to nejspíš unikátní technologie od Nokie a jiný než originální kabel se mi sehnat nepodařilo. Pravděpodobným důvodem, proč mu byla dána přednost před mini-B, je fakt, že umožnuje USB host. K tomu je zapotřebí sehnat redukci A-A (samička – samička), což není příliš komplikované ani v Čechách. Na USB host jsem zatím otestoval Nikon D70 (mass storage) a klávesnici. Oboje fungovalo, disk byl dokonce automaticky přimountován.

Stereo repráčky jsou opět koncipované hlavně pro reprodukci hlasu, náhrada za zvukovou aparaturu to rozhodně není. Svému účelu ale slouží postačujícím způsobem.

Baterie je vyjímatelná a podle výrobce stačí na čtyři hodiny plného provozu. Podle mých zkušeností vydrží o něco více (5 - 6 hodin). Přesto to není žádná sláva a pokud tablet aktivně využívám, tak ho nechávám nabíjet každou noc. Nabíjení je možné ze sítě nebo pomocí speciálního kabelu z USB portu. Základní indikátor stavu baterie není příliš přesný, podrobnější informaci lze získat příkazem battery-status.

Různobarevné světélko v levém horním rohu tabletu dokáže svítit a blikat v několika různých barvách (minimálně modře, zeleně a červeně) podle toho, co se v tabletu děje. Je to docela praktický indikátor, zvlášť když je zrovna vypnutý displej.

Závěr první části

Podle výše uvedeného výčtu je zřejmé, že N810 je dost nadupaný prcek. O tom, co všechno se s ním dá dělat, si povíme v příštím díle věnovaném software.